Jste zde

6. 1. - J 1,16-18

J 1,16-18 kázání
Milí bratři a sestry, co všechno nám má říci dnešní slavnost Zjevení Páně?
Začnu tradicí, která se dodnes udržela v katolické církvi. O slavnosti Zjevení Páně (či lidově „Tří králů“), se na horní veřej dveří píše křídou znamení sestávající ze tří písmen: K+M+B a nový letopočet. V lidovém pojetí panuje názor, že jde o iniciály tří králů, tří mudrců: Kašpara, Melichara a Baltazara. Ve skutečnosti je to však zkratka latinského požehnání: („Christus mansionem benedicat“) – v překladu: „Ať Kristus požehná tomuto domu.“ Trojí znamení kříže, které se také píše na veřeje domu, je znamením pečeti. Jsou-li dveře zapečetěny, nemohou dovnitř proniknout mocnosti zla.

Obyčej žehnání domu o slavnosti Zjevení Páně vychází zřejmě ze starého pohanského zvyku vykuřování. Ze strachu před démony se vykuřovaly obytné prostory i stáje a dveře se označovaly nápisy, aby se domu vyhýbalo neštěstí. Křesťané dali tomuto zvyku nový smysl. Protože se Boží sláva viditelně zjevila v Ježíši Kristu, má se zjevit všude, i v našich obydlích. Požehnání má ukázat člověku, který se často sám cítí jako bez domova, že v jeho domě s ním přebývá sám Bůh. A tam, kde přebývá Bůh, se může zabydlet i člověk. A protože jsme byli bohatě obdarování Kristem, i my v tento svátek dáváme štědré dary.

Líbí se mi, jak o tomto svátku mluví současný papež František: O slavnosti Zjevení Páně hledíme na zkušenost mudrců, kteří následováním hvězdy nalézají Světlo. Hvězda, která se jim ukázala na nebi, zažehla v jejich mysli a srdci světlo, které je podněcuje, aby hledali velké Světlo Kristovo. Mudrcové věrně následují světlo, které prostupuje jejich nitro a setkávají se s Pánem.
Cesta mudrců z Východu symbolizuje úděl každého člověka. Náš život je poutí. Cestou jsme osvěcovány světly, abychom nalezli plnost pravdy a lásky, kterou my křesťané rozpoznáváme v Ježíši, Světlu světa. Důležité je bdít a naslouchat Bohu, který k nám neustále mluví. Jak praví žalmista: Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku (Ž 119,105). Zvláště naslouchání evangeliu, jeho četba, rozjímání o evangeliu, které se tak stává naším duchovním pokrmem, nám umožňuje setkat se s živým Ježíšem a učinit zkušenost s Ním a Jeho láskou.
Na slavnost Zjevení Páně si připomínáme, jak se Ježíš ukázal lidstvu v tváři Dítěte a vedle sebe vnímáme mudrce jakožto prozíravé průvodce na cestě. Jejich příklad nám pomáhá pozvedat zraky ke hvězdě a sledovat velké touhy svého srdce. Učí nás nespokojovat se s průměrností života „malé kocábky“, nýbrž nechávat se vždy podmaňovat dobrem, pravdou a krásou - Bohem, který je tím vším a vždy více!
Příklad mudrců nás také učí nenechat se klamat zdáním, tím, co je pro tento svět velké, moudré a mocné. Netřeba se u toho zastavovat. Je zapotřebí střežit víru. V této době je důležité chránit víru. Je třeba jít dál, překročit tmu, vábení Sirén, překročit zesvětštění a jeho četné dnešní formy a jít do Betléma, tam, kde v jednoduchosti domu na periferii, mezi matkou a otcem oplývajícími láskou a vírou září Slunce, které vzešlo z výsosti, Král veškerenstva. Hledejme tedy podle příkladu mudrců Světlo a opatrujme víru. - To byla slova papeže Františka.
Teď se vrátím k dnešním textům. Evangelista Matouš vypráví, že když mudrci z východu přišli k malému Ježíši, obdarovali jej vzácnými dary. Dary mudrců jsou projevem úcty a lásky tomu, který je Božím králem. Jakoby se naplnila dávná slova proroka Izajáše: K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospodinovu chválu (Iz 60,3.6).
Ale Ježíš, ten, který byl obdarován, je zároveň ten, který obdarovává. A to nám připomíná evangelista Jan. Ten, který obdarovává, dává daleko víc, než kolik jsme schopni my dát jemu. I kdybychom ho jako ti mudrci zahrnuli zlatem, kadidlem a myrhou, nikdy nejsme schopni dát mu víc, než on dává nám. Takto to vyjadřuje evangelista Jan: Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Když Jan mluví o tom, který přišel mezi nás jako Boží Syn, říká, že je „plný milosti a pravdy“. A z této své plnosti nás obdaroval, ne pouze některé, ale nás všechny milostí za milostí.
Milost je veliké slovo a v Bibli se často opakuje. To proto, že milost je samou podstatou Boží: on se k nám, kteří si to vůbec nezasloužíme, soucitně sklání, ujímá se nás a dává nám poznat všechnu svou lásku. Dostat to největší, na co nemáme nárok, co jsme si nijak nezasloužili, to je milost. A této milosti, Boží lásky, je On plný a tou nás obdaroval. A neobdaroval nás jednou – jednou provždy – ale jak Jan zdůrazňuje, obdarovává nás stále. Jeho milost stále pokračuje: on dává milost za milostí.

V tom, kterého vyznáváme jako Pána, je nezměrné bohatství darů a ty dostáváme každý den. Nežijeme ze svého, ale z darovaného, z jeho milosti. Ta jedinečná nadílka nikdy nepřestane, nevynechá, nezmenší se. Vychází z něho a z jeho plnosti, která je nevyčerpatelná. Z jeho milosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Jan psal své evangelium pro křesťany ze Židů, kteří dobře věděli o důležitosti Božího Zákona, který byl dán Izraeli. To je jistě veliká událost, ale Jan svědčí o tom, co ji přesahuje: Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda stala se skrze Ježíše Krista. Zákon a milost je veliké téma apoštola Pavla, který je probírá ve svých epištolách z mnoha stran. Ale Jan prostě vyznává: ta milost a pravda se stala. Nejsou to pojmy, ale je to fakt, na který se můžeme spolehnout ve svém životě, kde jedna milost střídá druhou. Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Milost vždy ukazuje k Bohu. Ale my Boha samého vidět nemůžeme. Proto jsme odkázáni na to, co nám o něm říká Písmo - Zákon, který byl dán skrze Mojžíše a svědectví proroků. Ale i tak je to poznání neúplné a částečné. Když se ale v Ježíši Kristu stala milost a pravda, může Jan napsat: Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.
Řekl nám o něm - Ježíš v Janově pochopení nám o Bohu dává ty nejpřesnější informace, protože jsou od skutečného pramene – od toho, který je v náruči Otcově. Tedy od toho, který je mu nejblíž, ví o něm všecko, zná samu jeho podstatu, kterou nemohl znát Mojžíš ani proroci. On o něm říká naprosto všechno celým svým životem, vším svým jednáním. On, ve kterém milost a pravda se stala – ten jediný nám o Bohu mohl říci, protože je Božím jednorozeným Synem.

Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl. Tak Jan končí začátek svého evangelia o tom, který má v sobě všechnu plnost Boží dobroty. My mu nemůžeme dát nic, ale můžeme nastavit své prázdné ruce, abychom každý den dostávali jeho dary. Vždyť - Z jeho milosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Amen.

6.1.2019 Prčice
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého! Milost a pokoj nechť se rozhojní.

Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v toto nedělní ráno. Dnes slavíme Zjevení Páně.

Intro: Iz 60,1-3

Píseň: 219 – Hory, doly, stráně

Modlitba: Bože, pro Ježíše Krista náš laskavý a všemohoucí Otče, naše dny jsou před tebou jako okamžiky. A naše životy také. Vždyť jeden den u tebe je jako tisíc našich, a naše životy jsou před tvou věčností a nekonečností jako tráva, která dnes je a zítra není. A ty se k nám přesto skláníš a zůstáváš s námi. Děkujeme, že ty máš o nás zájem. Děkujeme ti, že jsi ve svém Synu zjednal pro nás pomíjitelné, nepomíjitelnou záchranu. Vždyť narození a vzkříšení tvého Syna Ježíše Krista má pro nás i pro všechny lidi zásadní význam. Vzkříšení nám připomíná, že Ty Bože můžeš změnit i to, co my lidé považujeme za definitivní. Buď tedy prosíme i dnes v tuto chvíli s námi svým Duchem svatým, který také má tuto úžasnou moc měnit a proměňovat. Prosíme, dej nám do dalšího roku novou naději, dej nám pookřát. Proměňuj naše srdce unavená osobními i jinými starostmi, otevírej naše hluché uši a dávej porozumění tam, kde vládne lidská pýcha a tupost.
Sláva Bohu Otci i Synu i Duchu svatému, jakož byla na počátku, i nyní i vždycky. Amen.

1čtení: Mt 2,1-12

Píseň: 631 – Nám pomoz, Pane milý

2čtení: J 1,16-18 kázání

Píseň: 192 – Dobře staví, kdo zná a ví

Ohlášky:

Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem

Příml. modl.: Hospodine, Stvořiteli všeho viditelného i neviditelného, v pokoře hledíme k tobě, který pamatuješ na svá zaslíbení a jsi k nám laskavý a velkorysý. Prosíme o schopnost soustředit se v životě na věci, které jsou toho skutečně hodny, které nás vedou k tobě, nikoli od tebe nebo nikam. Prosíme, probouzej v nás nový zájem o evangelium a spasitelné učení Ježíš Krista, aby se stalo zdrojem naší naděje. Přimlouváme se za všechny nemocné – na těle i na duši, aby právě ze Slova, z učení Páně dokázali čerpat posilu a útěchu, povzbuzení a naději. Prosíme za politiky a státníky, aby nezneužívali svou svěřenou moc, ale spravovali naši společnost pokorně a moudře.
Nakonec prosíme o Tvé požehnání pro příští dny: co nás souží, kéž ustupuje, co nás těší, kéž narůstá.
Společně k tobě voláme slovy našeho Pána Ježíše Krista: Otče náš,…

Poslání: (Žd 13,5-6). Bůh řekl: Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. Proto smíme říkat s důvěrou: Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?

Požehnání:

Píseň: 200 – V tvé síle, Pane Bože můj