Jste zde

13. 1. - Mt 3,13-17

Mt 3,13-17 kázání
Jan Křtitel kázal na poušti: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Boží (Mt 3,2). Bůh jedná. Berte ho vážně. Začíná Boží akce na záchranu člověka. Bůh se k nám sklání a chce nás přitáhnout k sobě. Bůh sám přijde a ujme se vlády nad světem. Ta chvíle se stále blíží….
Janův hlas zní naléhavě. Lidé, vzpamatujte se! Přestaňte se vším, co vás od Boha vzdaluje. Odhoďte špatné skutky, zbavte se vin, vyznejte je před Bohem. Přijměte odpuštění a sami odpouštějte druhým.
Od dob Jana Křtitele se hodně změnilo. Svět vypadá a myslí jinak. Zprávám o tom, že Boží království, že Boží vláda se přiblížila - mnoho lidí nevěří. Ale výzva k pokání je až do konečného Božího příchodu stále platná. Bůh v Kristu přišel, byl ukřižován, zemřel a byl vzkříšen. Sedí na pravici Boha otce všemohoucího odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Tenkrát Janovi uvěřilo mnoho lidí – jak píše evangelista Matouš: Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít (Mt 3,5-6). Ti, co k Janovi přicházeli, si uvědomovali, že se děje něco velikého a důležitého. Nechali na sebe dopadnout tvrdá Janova slova a vzali je vážně. Poznali, že přicházejí velké změny a sami se chtěli změnit.
To je výzva i pro nás. Boží království, Boží vláda se blíží stále. A proto je třeba něco dělat. Nepomůže žádné mudrování, vtipkování, žádné plané debaty, jak asi by se to mělo stát. Blaze těm, kdo na to přistoupí. Kdo si dají říct. A činí pokání, napravují svůj vztah k Bohu, k bližním i k sobě, odpouští a přijímají odpuštění.
V dnešním evangeliu Matouš popisuje zvláštní událost. Všechno to začalo křtem, který kázal Jan. Dalo by se namítnout: „Kdepak, začalo to narozením v Betlémě.“ Nebo také: „Panenským početím v Nazaretě.“ Ale věříme, že to začalo daleko, daleko dřív. Ve věčnosti. To si nedovedeme představit. Ale do rozhodující fáze události vstoupily křtem, co kázal Jan. Hlavní je to, co se odehrálo tady ve světě lidí, v lidských dějinách.
Boží vláda přišla do našich dějin. Jan ohlašoval soud: „Bůh už stojí se svými andělskými vojsky někde skoro za humny...“ (J. Mrázek). Ale stane se to jinak. Bůh přijde jako člověk a postaví se do fronty mezi hříšníky. Kdo by si to byl pomyslel? Takový je Bůh. Vždycky nás překvapí. Tak se měl Bůh zjevit a ukázat svou cestu. Stane se Služebníkem, jak prorokoval Izajáš, co na sebe vezme všechny hříchy, nemoci a slabosti lidí a celého světa, všeho tvorstva.
Ježíš váží dlouhou cestu z Galileje, aby jej Jan pokřtil jako mnoho jiných. Jan rozpoznává, že zde z lidského pohledu něco nehraje. Však on věděl nebo alespoň tušil, kdo Ježíš je. Vždyť mu připravoval cestu. V prorockém zření v něm vidí toho, který může odstranit hřích všech lidí. A teď jej má křtít jako ostatní hříšníky. To přece nejde! A proto se asi ani nedivíme, že s tím naprosto nesouhlasí: Bránil mu proto a říkal: Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?
Jan dobře věděl, že jeho křest je na odpuštění hříchů a že hříšný není Ježíš, ale on sám. A neměl z toho nejmenší radost, protože to odporovalo všemu, co lidem říkal. Sliboval jim, že ten Přicházející to bude dělat jinak než on - všichni přece slyšeli jeho slova: Já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přijde za mnou je silnější než já … on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm (Mt 3,11).
Jan je zklamán. Očekával někoho tak silného, že jeho křest bude úplně jiný, než ten jordánský, který praktikuje on. Duch svatý a oheň je přece nesrovnatelný s vodou. A místo toho, k němuž chtěl vzhlížet, přichází prosebník, na kterém není vidět žádná převaha síly a moci. Když mu teď Jan brání, brání zároveň své vlastní pochopení, svou představu Ježíše. Představu Ježíše, kterého si spojil s tím, který bude v ohni Božího hněvu pálit plevy a zjeví Boží spravedlnost celému světu.
Ježíš mu nic nevyčítá. Možná ho chápe. Však říká Janovi – připusť to nyní. I ty v sobě cosi překonej. I ty v sobě uvolni místo pro změnu a připusť že to nepůjde podle tvých představ: Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá. - Jan musí slyšet, že Bůh žádá to, čemu on brání. Že se má naplnit spravedlnost, která je jiná, než jak si ji on představuje. Je to spravedlnost, která toho jediného nevinného nechává trpět za viny nás všech.

Ta spravedlnost Boží vede toho, jenž – řečeno slovy apoštola Pavla: Způsobem bytí byl roven Bohu, - mezi hříšné lidi u Jordánu. I když nemá z čeho činit pokání, i když nevyznává své hříchy, protože hříchu nepoznal - sestupuje až na naši úroveň v solidaritě lásky: Vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí a v podobě člověka se ponížil,… – Tak můžeme spolu s apoštolem rozumět i jeho křtu. Je to ponížení, ale on je přijímá v poslušnosti, že je nutné naplnit Boží vůli, všecko, co Bůh žádá.

Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá. - Tato veliká slova jsou v Matoušově evangeliu vůbec prvními slovy, která zazní z Ježíšových úst. Proto neobešel Jordán a Jana Křtitele, proto se nedal zlomit jeho odporem a byl pokřtěn - slabý mezi slabými, potřebný mezi potřebnými, bratr všech hříšných. Do vod Jordánu Ježíš bere s sebou nás lidi a celé stvoření a tak je je očišťuje a obnovuje.

Co znamená Ježíšův křest pro nás dnes? - Ponížení Ježíše dosáhlo svého dna na kříži. Ale apoštol svědčí: Bůh jej vyvýšil nade vše a dal mu jménu nad každé jméno. A jakoby tato sláva mu měla být posilou už teď, kdy vystupuje z vody. Nebesa, která jako Boží svět jsou nám nepřístupná, se nad ním otevírají. Cesta k Bohu je skrze něho otevřena pro každého, kdo uvěří tomu hlasu, který z nich zní: Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil. - Ve víře v Božího Syna jdeme k Otci. Pro něho máme i my nebe otevřené a nikdo nám je už nemůže zavřít.

Pak na Ježíše sestupuje Duch svatý. Je neuchopitelný jako vítr, který vlaje kam chce a přece zde má podobu holubice. Jan Křtitel spojoval Ducha svatého s ohněm Boží spravedlnosti – ale nad Ježíšovou hlavou je vidět jako znamení Božího pokoje, který on bude přinášet všem svým ustrašeným učedníkům, když je pozdraví: Pokoj vám! (J 20,19).

Každý křest v církvi ve jménu trojjediného Boha je vyznáním Otce, který i nám otevřel nebesa, vyznáním Ducha svatého, který přichází na pomoc naší slabosti a vyznáním Syna, který je naším dobrým Pánem, který – řečeno s Izaiášem: Nalomenou třtinu nedolomí a nezhasí knot doutnající (Iz 42,3). Proto, abychom si tím byli jisti a mohli se na to spolehnout - byl pokřtěn Pán Ježíš v Jordánu. Amen.

13.1.2019 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 1. neděli po Zjevení Páně.

Introit: Iz 42,1-4

Píseň: 260 – Otče všemohoucí

Modlitba: Milostivý Hospodine, děkujeme ti, že nás svoláváš ke slyšení svého slova, abychom směli poznávat tu úžasnou výsadu, že ty, Bůh nade všechno vyvýšený a mocný, se skláníš také k nám a chceš nás pozvednout do tvé blízkosti. Děkujeme, že smíme okoušet tvou dobrotu, že nás v Pánu Ježíši Kristu povoláváš, abychom ti patřili jako tvůj lid, a dokonce jako tvé děti. Prosíme dej, ať tvůj Duch svatý v nás působí, abychom tvé slovo opravdu slyšeli, abychom rozuměli, že se nás týká a abychom s radostí přijímali, co nám v něm dáváš. Zajmi nás pro svoje dílo, aby náš život byl odpovědí na tvé dobrodiní, aby byl službou k tvé oslavě i pomocí a svědectvím těm, se kterými se setkáváme a žijeme.
Pane, vyznáváme před tebou svoje slabosti a nedostatečnosti. Prosíme o tvé slitování a novou pomoc, abychom měli sílu odolávat všemu zlému a poslušně následovali našeho Pána Ježíše Krista. Dej, ať nám k tomu dopomůže i nové slyšení tvého Slova. Amen

1čtení: Fp 2,6-11

Píseň: 171 – Buď Pánu čest

2čtení: Mt 3, 13-17 kázání

Píseň: 426 – Tvá Pane Kriste, věc to jest

Ohlášky:

Píseň: 419 – Mocný Bože, při Kristovu

Příml. modl.: Pane, prosíme tě za celý svět. Prosazuj v něm mocí svého Ducha duchovní hodnoty svého Království, jak jsi je nám zjevil v Ježíši Kristu. Tvá láska a tvůj pokoj nechť v moci tvého Ducha pronikají do všech mezilidských vztahů a brání všemu zlému mezi lidmi i národy. Prosíme za lidi blízké i vzdálené, aby byli přivedeni k Pánu Ježíši Kristu a poznali v něm svého Pána, který přináší pomoc každému. On nenechává člověka samotného, prosíme tě za ty, kdo strádají svou samotou. On má potěšení i pro toho, kdo je na konci svých sil, prosíme tě za ty, kdo strádají svou nemocí. On i z hlubin hrobu otevírá cestu života, prosíme tě za ty, kdo se octli na konci svých dní. Smiluj se, prosíme, nad námi a nade všemi.
V tiché modlitbě svěřme Pánu Bohu, co nás nejvíce tíží…
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…

Poslání: (2 K 6,16): My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Amen.

Požehnání:

Píseň: 448 – Sláva buď tobě, Bože náš