Jste zde

20. 1. - J 2,1-11

J 2,1-11 kázání
Milé sestry a milí bratři v Kristu, z evangelií víme, že Ježíš většinou pomáhal lidem, kteří se ocitli v nějaké zoufalé situaci. Obrací se na něj nemocní, hladoví, chudí, všemi opovrhovaní hříšníci, malomocní, nešťastní rodiče, kterým umírá dítě. V takových bolestných chvílích se možná nakonec každý člověk obrací o pomoc k Bohu a touží po Božím milosrdenství. To může vytvářet zdání, že Boha potřebují jen lidé, kteří jsou na dně.

Ale dnešní příběh o svatbě v Káně Galilejské vypráví o lidech, kteří se sešli, aby se radovali a veselili. Vždyť svatba je většinou radostná událost. Ženich i nevěsta byli šťastní, jejich rodiče a přátelé zřejmě také. Všechno bylo pečlivě přichystáno a nastrojeno. Byli přesvědčeni, že jim nic nechybí. Na vlastní svatbě si přece člověk dává hodně záležet.
A tehdejší židovská svatba, to byla panečku událost. Trvala celý týden - ne jako dnes, kdy se v sobotu přijede z kostela nebo z úřadu, během oběda a večera se všichni různými způsoby přiměřeně „společensky unaví“ a v neděli ráno je hotovo. Takže taková pořádná sedmidenní svatba se konala v galilejské vesničce Káni. Kdo se ženil nebo vdával nevíme. Ale víme, že tam byl Pán Ježíš s učedníky a jeho matka.
Ale do pečlivých svatebních příprav se vloudila chybička. Jak se tak všichni veselí, hodují a tancují, objeví se problém – zásoby vína byly přeci jen menší než spotřeba hostů a tak víno došlo. A svatba bez vína? - Ženichovi hrozí ostuda.
Už nemají víno, říká Ježíšovi jeho matka. To nám připomíná, že i kdybychom něčemu věnovali všechny své síly a byli si jisti, že je vše v pořádku, i kdybychom byli zdraví, zajištění, spokojení a plni elánu - stačí malá chybička a všechno se hroutí a sype. Člověk nepotřebuje Boha jenom když je na dně - ale i tehdy, když mu zdánlivě všechno vychází a cítí se být na vrcholu svých sil. Našemu životu totiž vždycky něco chybí a kdo na to ještě nepřišel, bude dřív nebo později nemile překvapen. Své štěstí si člověk neumí zajistit sám. Vždycky o něco zakopne nebo se to něčím pokazí.

Příběh, který nám vypráví evangelista Jan - je na první pohled velice prostý. Na svatbě dojde víno a Ježíš učiní víno z vody. Pomohl tak k udržení svatební pohody. Ale – řekněme si upřímně – nic tak hrozného se zase nestalo. Nejde tu přece o život. Dnes by se situace vyřešila snadno. Někdo by dojel do vinotéky či supermarketu a bylo by vystaráno. Ale tehdy takové možnosti nebyly. A tak by se svatebčané museli bez vína obejít. Možná by šli by dřív domů a snad by trochu pomluvili ženicha či správce, který měl lépe odhadnout, kolik se toho vypije.

Jan ale tuto událost pokládá za velmi významnou, proto píše: Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. Tento příběh je počátek všeho dalšího. Počátek, který určuje pokračování celé Ježíšovy činnosti. Jan nám zřejmě nechce ukázat Ježíše jen jako toho, který se raduje s radujícími – tak to máme dělat my a k tomu ještě plakat s plačícími. Ježíš, který začíná své divy právě proměnou vody ve víno - je před námi jako ten, který mění zásadně vztah člověka k Bohu.

Je důležité, že Jan zde zmiňuje šest kamenných nádob, které byly určeny k židovskému očišťování. Symbolické omývání sloužilo podle Mojžíšova zákona k tomu, aby si člověk uvědomil, že před Bohem na něm lpí mnoho nečistot. Stále si takto musel připomínat – a jistě s úzkostí, že nenaplnili všechny příkazy Zákona. Očišťovací předpisy byly přísné a zvláště při svatbě pro mladý pár byla nutná důkladná rituální koupel. Proto teď jsou nádoby prázdné. A právě sem služebníci na Ježíšův příkaz nalévají vodu, která se stane vínem. Ty nádoby teď mají nový obsah, slouží k jinému účelu. Místo starého strachu je tu to nové, co On přináší: radost a svobodu Božích dětí. Nemusíš se člověče pořád trápit, jestli jsi naplnil všechno, co se žádá - ale můžeš radostně vydechnout, že to naplnil On sám.

V těch nádobách je totiž víno, které nahradilo vodu. Všechny naše pokusy před Pánem Bohem se nějak omýt ze všeho, co se na nás přichytilo v životě - jsou zbytečné a na nic, protože vlastními silami na to nikdy nestačíme. Teď je pro nás připraveno to nové - víno radosti, veliká jistota, kterou vyjadřuje Janova epištola slovy: Krev Krista Ježíše, Syna Božího, očišťuje nás od každého hříchu (1J 1,7). A tuto jistotu nám potvrzuje každá Večeře Páně.

Tímto přeznačením našeho vztahu k Bohu učinil Pán Ježíš na svatbě v Káně Galilejské počátek svých divů. Ale kromě služebníků, kteří nosili vodu a Marie, která řekla, aby učinili, co jim Ježíš poručí – o tomto divu nikdo nevěděl. Není tady výslovně řečeno, že div je odpovědí na víru, třeba Ježíšovy matky. Z toho poznáváme, že Pán Ježíš jedná ve své svrchované moci i tam, kde pro to nejsou podmínky a kde lidé na to nejsou vůbec připraveni. Zjevuje tam svou slávu, kterou poznají jen jeho učedníci a uvěří v něho. O těch ostatních, kteří pijí Ježíšovo víno, to Jan neříká. Žijí z jeho štědrostí, aniž by to tušili. Radují se nad poháry dobrého vína a ten nejhlubší smysl toho, co se stalo, je jim skryt. A tak je tomu dodnes.

Ale i když se třeba díváme do budoucna s obavami, když máme strach, že dojde víno víry, naděje a lásky, že svět zůstane duchovně „na suchu“ a všechno skončí katastrofálním průšvihem – tak ten počátek znamení odkazuje k tomu velikému znamení, jak o něm prorokuje Izajáš:
Hospodin odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody (Iz 25,7). - To proto, aby Ježíšovu slávu, kterou zjevil jen pro pár učedníků, spatřili všichni. K této naději spásy pro celé lidstvo, k této naději v nevyčerpatelnost a bohatství Boží milosti, která nám byla v Ježíši Kristu prokázána - nás vybízí apoštol slovy: V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Amen.

20.1.2019 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 2.neděli po Zjevení Páně.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Intr.: Iz 25,6-8

Píseň: 171 – Buď Pánu čest

Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, Ty jsi nás pozval dnes do tohoto shromáždění. Jaká milost pro nás! Ty přece dobře víš, jací jsme a přesto nás stále znovu a znovu zveš. Před naším vnitřním zrakem se objevují naše provinění, omyly, průšvihy…učiněná přehlídka neúspěchů. Ty přece dobře víš, co jsme zač, ale přesto o nás stojíš. Nabízíš nám přijetí, bezpečí, zázemí. Jsme Tvoji. A my s vděčností říkáme své Ano. A zároveň se nejistě ptáme sami sebe: budeš si moci použít k dobrému i něco z toho mála, co Ti můžeme nabídnout? Něco z našich schopností, z našeho odhodlání, z naší víry? Budeš si nás moci použít pro dílo svého království?
My po Tvém království toužíme, tvou vládu pravdy a lásky ve světě vyhlížíme. Pane, přijď, a konej své divy proměny: naší bezradnosti v moudrost, zoufalství v naději, netečnost v lásku. Pane prosíme Tě, obnov svým Duchem ducha našeho. Amen

1čtení: Ř 12,6-16

Píseň: 379 – Stvoř srdce čisté, Bože, mi

2čtení: J 2,1-11

Píseň: 452 – Za dar Slova, Bože milý

Ohlášky:

Píseň: 672 – Dej nám moudrost, odvahu

Příml. modl.: Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že nás zveš do své radosti. Víme, že není laciná, ale že tě stála mnoho lásky i utrpení. Pomoz nám, abychom u tebe nehledali jen chvilkovou výpomoc v nouzi, ale nalezli odvahu změnit celý svůj život. Děkujeme ti, že díky tobě smíme žít v pokoji s Bohem a radovat se z jeho milosti.
Pane, prosíme za všechny lidi v nouzi, ať v tělesné či duchovní. Dej, aby pocítili tvou uzdravující oporu a blízkost. Prosíme za všechny země, za celý náš svět, dej, aby zvládl pokoj a klid, který dáváš jen ty sám. A nás pak, prosíme, veď svým Duchem tak, abychom ti v tom byli co nejvíce nápomocní.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš,…

Poslání: (Ř 12,9-12)„Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.“ Amen.

Požehnání:

Píseň: 685 – I když se rozcházíme