Jste zde

3. 2. - Da 3,1-25 a Lk 21,12-19 (kázání Petra Slámy)

O kreténské naději
Da 3,1-25 a Lk 21,12-19

Vyprávění o třech mládencích v peci ohnivé i to novozákonní Ježíšovo líčení budoucího pronásledování církve popisují dost vy-pjaté konfliktní situace. Vypjaté situace, konflikty často odhalí, na čem nám nejvíce záleží. Reálně žijeme nevídaně dlouho v hojnosti a míru, kamkoli se posuneme v čase a prostoru, vede se válka a boj. Víme o tom z pohovek před obrazovkou. Žijeme v rozostřené době, rozhodování mezi odstíny téže barvy. Ale máme ji nade vše rádi a mysl se nám zachvěje při představě, že by na dlouho či napořád přestal jít proud a téci voda z kohoutků, že by došla fosilní paliva a zhroutil se systém veřejné správy.
To taková perzekuce nebo apokalypsa nutí člověka vyznat víru výslovně. Tři mládenci v ohnivé peci jsou příkladem nesmlouvavá víra, nepoklekli ale vyznali. Jak se to zpívá v písničce Miloše Rejchrta:
Ač z pece ohnivé, / žár stoupá žhavý, /
a obraz zlatý / dotýká se hvězd, /
Hospodin zástupů, / je králem slávy, /
jen Bohu samému, / vzdáváme čest.

Málem by se nás zmocnila nostalgie po době, kdy byly věci jasněji konturované, hranice mezi dobrým a zlým ostrá. Ponaučení, které si obvykle z příběhu o třech mládencích bereme, se týká nesmlou¬vavé víry, toho, že se tři mládenci nepoklonili Nebúkadnesarově zlaté soše.

Já bych se dnes rád ale zastavil u jednoho bočního motivu tohoto starozákonního příběhu, u motivu, k němuž ukazuje také ta zvláštní výzva Ježíšova v Lk 21,13. V jednom obě jsou čtení pře¬kvapivě shodná: zdůrazňují zvláštní – ne snad nezodpovědnost, ale neodpovídajícnost, neapologetičnost, absenci mluvení. „Nám není potřeba dávat ti dopověď, Nebúkadnesare“. (Da 3,16). A Ježí-šovo: „Dejte si ve svých srdcích pozor, abyste si nechystali ob¬hajobu.“ (Lk 21,14)
Zdá se, jako by to bylo proti všemu, o čem máme za to, že od nás žádá naše doba: umět vydat počet z víry (1Pt 3,15), „vzít vážně otázky naše¬ho současníka“ – tedy hledat na ně odpověď. Inte¬ligentní a komunikující křesťanství je našim skrytým ideálem. Ta-kové křesťan¬ství, kterému by ostatní museli dát zapravdu. Argu¬mentačně přemoženi.
„Nám není potřeba dávat ti odpověď, Nebúkadnesare“. (Da 3,16). „Dejte si ve svých srdcích pozor, abyste si nechystali obhajobu.“ (Lk 21,14)
Zdá se mi, že tato slova představují naprostý protiklad jisté zvlášt¬ní úchylnosti naší syté a zabezpečené doby, úchylnost spočívající ve vyostřené potřebě, závislosti na uznání, úctě a ocenění. Uzaví¬ráme nevyslovené aliance o vzájemném uznání a ocenění, do-býváme ho vzhledem, výkonem, svou údajnou nezbytností. S ma¬teřským mlékem sajeme, že cenu má ten, kdo má dobrou pověst. Tvoříme dav zvláštně rozcitlivělých bytostí, tak háklivých na svou čest, na svou „imidž“. A stačí nelichotivá fotografie vyvěšená na facebooku nebo dobře mířená jedovatá poznámka, a naše imidž je v troskách a s ní i naše odvaha, sebevědomí a odhodlání o něco dobrého se snažit. Svou imidž si všichni pracně udržujeme. Sneseme mnohé a naše výdrž se dá se to ještě posílit sportem ne¬bo dobrými šaty, ale nesneseme máslo na hlavě, nesneseme nevy¬světlené a nevyvrácené obvinění, nesneseme černého petra těch, kdo mohou za nějaký průšvih, kdy vypadáme jako blbci, jako kre¬téni, (kteréžto slovo se k nám dostalo z francouzštiny, a Český etymologický slovník k němu říká: „...lékařská diagnóza, z fran¬couzského kritin, což je původem nářečové pokračování sta-rofrancouzského crestien, z latinského christianus … nejspíš šlo o eufemistické označení slabomyslných, kdy nemocný, chudák = křesťan, které pak bylo negativně přehodnoceno...“) .
Takže jsme vlastně všichni kreténi, ve sborech pěstujeme kretén¬skou službu a ve společnosti někteří bubnují na poplach při obraně kreténských hodnot naší civilizace ... :-)

„Vykoupenější museli by mi být ti jeho učedníci“, povzdychl si na adresu křesťanů Friedrich Nietzsche – a rozhodně tím nemyslel, že by měli být vzornější, mravnější, bezchybnější. Spíš se diví, jak málo je mezi námi opravdového spolehnutí na milost Boží. Je zajímavý jev, že právě v církvi jsme někdy zakleslí v nejnesmiřitelnějších sporech, často se tvářících jako zápasy o pravdu. Tam, kde naši necírkevní, mravně otrlí spoluobčané, se smíchem uznají, že skutečně jsou mizerové, kteří jednali tak, aby si sami namastili kapsu, bude se evangelík hájit do krve, jak mu šlo o vyšší princip.

Kolega z dob studií, farář Ondřej Stehlík, který dnes slouží ve sbo¬ru na Manhattanu, mi vyprávěl, jak kolem newyorských nemocnic, krouží hejna právníků, kteří nabízejí očividně chudým (hispánským) propuštěným pacientům, že se na jejich případ po¬dívají, zda by nebylo možné najít nějaké pochybení lékaře, na kte¬rém by bylo možné vysoudit odškodnění, o které by se s pa-cientem podělili. Taková kultura je samozřejmě lepší než anarchie nebo diktatura, kterou si třeba mnozí ještě pamatujeme. Ale dnes, po více než 25 letech svobody, vidím zvláštní pokušení naši doby: pokušení všestranného a důsledného alibismu – jednat a mluvit tak, aby to nebylo napadnutelné, abych se vždy dovedl přijatelně obhájit.

Evangelium třech neresponzivních mládenců spočívá v tom, že lze vystoupit z věčného koloběhu sebeospravedlňování – před králem, před veřejností, před ostatními v církvi, před těmi nej¬bližšími, s nimiž je často boj o vlastní spravedlnost nejúpornější. „Nám není třeba dávat ti odpověď“. K témuž nás vybízí slova lukášovské apokalypsy: „Dejte si ve svých srdcích pozor, abyste si nechystali obhajobu.“ Vydržet situaci, že jsem břídil, který nemá, co by uvedl na svou obhajobu.

Zkusme tedy nově pro sebe a své zápasy, pro své mindráky, ženoucí nás vpřed nebo nás naopak držící zpátky, pro svůj úspěšný a často neúspěšný boj o uznání a ospravedlnění v očích lidí kolem nás, zkusme přijmout, že nás v Ježíši Kristu obhájil a ospravedlnil sám Hospodin. To neznamená, že by bylo jedno, ku¬dy a jak v životě jdeme, a že by náš život nakonec neměl být prací na smyslu a celkovém tvaru. Ale v tom zápase o smysl a tvar na¬šich životů, kde to chce – a ne že ne – nemálo síly, odvahy, po-ctivosti k sobě samotným, výtrvalosti a naděje, že přitom v tomto zápase nemusíme být svými vlastními advokáty a apologe¬ty. Obě naše biblická čtení nás přesvědčují o tom, že právě tehdy, když sneseme situaci, že jsme v neprávu, že právě tehdy se nám může plně dostat Božího ospravedlnění a paradoxně právě tak budeme svědky Boha, Otce Ježíše Krista. Apoštol Pavel nás k v listu Ří¬manům, tedy v dopise do města, v němž se kladly základy zá¬padního evropského právního myšlení, ujišťuje: „ Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje. Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás.“

Dejme si tedy i my v xxx říct, že v těch základních otázkách na¬šich životů si nemusíme neustále chystat obhajobu, nemusíme to tváří v tvář apokalypsám, které jsou třeba ještě před námi. Tím spíše si nestálou obhajobu nemusíme chystat tváří v tvář mali-cherným sporům, v nichž se dennodenně ocitáme. Amen

Kreténská naděje

Pozdrav:
Žalm 125: Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně. Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky.

Píseň: 195

Modlitba: Hospodine, Pane Bože a v Ježíši Kristu náš otče, znáš nás lépe než my sami sebe. Znáš nás v našich výšinách i pádech, poznáš nás pod našimi přetvářkami a rolemi, poznáváš nás jako svoje děti, které jsi stvořil a poslal do světa, abychom nesli tvůj obraz. Dej ať i my tě dnes ráno poznáme ve tvém slovu a ve tvá¬řích svých bližních. Buď prosíme přítomen svým Duchem svatým a spoj nás, přišlé z blízka i z daleka, v pospolitost tvého lidu, spoj nás, abychom se stali částí Kristova těla, těla toho, kterého jsi vzkřísil z mrtvých a povýšil do své slávy. Požehnej nám v tomto tvém shromáždění.

1. čtení Da 3,13-18

Píseň: Svítá (328) Ten obraz zlatý

2. čtení Lk 21,10-19 + kázání

Píseň: 189 Hrad přepevný
Ohlášky

Píseň 695 Z přetěžkého kříže

Přímluvy + Otče náš
Pane Bože,
dej nám dost víry a pokory, abychom žili z tvého od¬puštění, abychom žili z víry, že tys nás obhájil. Prosíme tě o to každý sám pro sebe i tento sbor. Pane smiluj se. Kriste smiluj se.
Prosíme tě, zmocni svým duchem svědectví církve, svědec¬tví o tvém království, svědectví o tom, že hodnoty a dobro jsou dány tím, jak ty vidíš věci. Pane …
Prosíme tě za naše děti v jejich třídách a partách, vysta¬vené tlaku kolektivu mnohem víc my dospělí a nekryté našim po-stavením. Pane …
Prosíme tě za lidi na sklonku života, za lidi bilancující své životy, buď jim nablízku a posiluj jejich naději. Pane …
Prosíme tě za vláhu pro zemi, prosíme dávej déšť i slunce polím, loukám a sadům. Dej nám všem moudrost, když užíváme tvé stvoření, dej moudrost těm, kdo rozhodují o veřejných věcech. Pane …
Otče náš...

Poslání Ř 8,31-37;
31 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? 32 On neušet¬řil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vy¬dal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? 33 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! 34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravi¬ci Boží a přimlouvá se za nás!

Požehnání: Nu 6:24-26 Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
25 ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
26 ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.