Jste zde

24. 2. - Lk 8,4-18

Lk 8,4-18 kázání
Milé sestry a bratři v Kristu, v 1. čtení jsme slyšeli slova z proroka Izajáše. Izraelci jsou v babylonském zajetí a prorok jim ohlašuje brzké vysvobození a návrat do vlasti. Boží plán záchrany, Boží slovo zvěstující svobodu se určitě uskuteční. Boží slovo má úžasnou moc, která může překonat všechny možné překážky a naplnit Boží záměry: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal (Iz 55,11). Toto slovo je stejně účinné jako padající lijavec nebo sníh z nebe, které se nevrací zpátky s prázdnou, ale činí zemi plodnou a úrodnou. Tak to bude i s Božím slovem. A co vyraší po „dešti“ Božího slova? S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat" (Iz 55,12). ). V Bibli můžeme najít i další potvrzení o moci Božího slova. Např. u proroka Jr čteme: Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu? (Jer 23,29). V Listu Židům je Boží slovo přirovnáno k dvousečnému meči (Žd 4,12). Opravdu mocné a účinné je slovo Boží!

O Božím slovu mluví i dnešní čtení z evangelia. Na konci podobenství o rozsévači Ježíš zvolá zvláštní větu: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Proč to tak zdůrazňuje? Vždyť člověk má uši a ty slouží ke slyšení, tedy slyšíme.
„Slyšíte mě"? „Slyšíš mě?" - Určitě už jsme tuto větu někdy slyšeli a sami ji použili. Neslyšeli jsme tuto větu třeba od rodičů, když chtěli vyvolat naši pozornost a poslušnost? A neříkáme ji teď našim dětem či vnoučatům? A necítíme se podrážděni když nám něco podobného řekne dnes někdo jiný, třeba partner? Přestože taková „upozornění“ nejsou moc příjemná, jsou užitečná. Občas potřebujeme "probudit" z netečného naslouchání. Vždyť denně slyšíme tolik slov, že snadno přeslechneme to, co je podstatné. A koneckonců v podobné situaci se lidé nacházeli i před 2000 lety, a proto Kristus musel občas probouzet slovy: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

Ježíš vyzývá k správnému slyšení jeho slova, ze kterého je užitek. A to nikdy není samozřejmé, ale právě naopak. Proto svým učedníkům a tím pádem nám všem říká: Dávejte tedy pozor, jak slyšíte. Člověk může slyšet Boží slovo, a přesto to není k ničemu, protože se s ním nic neudělá a Boží slovo přijde nazmar. Určitě platí slova proroka Izaiáše, že slovo Hospodinovo se nevrací s prázdnou - ale to jen proto, že někteří mu otevřou své srdce. Je ale mnoho a i podle našeho podobenství většina těch, v jejichž srdci se vůbec neuchytí.

Je to prosté vyprávění, které Ježíš říká svým posluchačům. Nikdo si nemůže stěžovat, že je to moc složité nebo učené kázání. Rozsévač rozsévá. Část setby nevzejde, protože padne na cestu, na skálu či do trní, ale tam, kde je dobrá půda, semeno přinese úrodu. To je všechno. A přece tomu nikdo nerozumí. I učedníci potřebují vysvětlení a ptají se Ježíše, co to má znamenat. A právě ti, kteří se ptají, jde jim o smysl, uvažují o tom, jak to Ježíš myslel – právě ti slyší jeho slova: „Vám je dáno znáti tajemství Božího království.“ Ti ostatní si Ježíše jen tak poslechli, aniž by je jeho slovo nějak zasáhlo. Neptají se, možná je to ani nezajímá.

Ježíš nijak nezastírá, že se zvěstí o království Božím to nebude snadné, že budou velké ztráty. Vždyť je tu vylíčen trojí nezdar. Jakoby se tady uskutečňovalo nějaké rozdělení mezi lidmi: jedni vidí a slyší ta nejhlubší tajemství - ti druzí nevidí nic a i když slyší, nechápou. Nevadí jim to a nemají touhu – jako učedníci – aby je Ježíš sám dál vedl do hlubin pravdy o Božím království. Slyší Ježíše a přece z toho nemají nic, jen větší zmatek a nepochopení. A to je jedna z podob Božího soudu nad lidskou pýchou a soběstačností, kterou Pán Ježíš tak často viděl u svých posluchačů, ke kterým mluvil v podobenství: aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.

Ale ti, kdo jsou s ním a hledají u něj odpovědi na své otázky – ti mají chápat právě to, co je tajemství Božího království. Boží slovo je na tomto světě stále rozséváno jako semeno, které má vzejít v lidském srdci a přinést úrodu. A přece tam, kde se káže - tam už je pohotově připraven nepřítel, který je chce zbavit jeho moci: Přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. V takovém srdci už nic nezůstane, snad jen nějaký dojem, že to bylo hezké a povznášející. Ale takové prchavé dojmy nevedou ke skutečné víře a tím k záchraně.

Jindy se Boží slovo do srdce dostane, ale nezakoření se, takže člověk dobře začal, ale odpadne. A zase další možnost, aby setba byla zmařena: člověk má starosti a chce si užít světa a prostě nemá čas. Vždycky se budeme potýkat s tím, co je snazší a lákavější než úzká stezka následování Ježíše Krista. Takže to, co zrovna nevybere ze srdce ďábel, to spolehlivě udusí jako trní naplněnost mysli věcmi tohoto světa.

Pán Ježíš nám to všechno takto vysvětluje, abychom slyšeli Boží slovo správně: Dávejte tedy pozor, jak slyšíte. Ti kteří s vytrvalostí přinášejí úrodu, slyšeli Boží slovo tak, že je zachovávají v dobrém a upřímném srdci. V dobrém a upřímném srdci – tedy nijak si ho nepřizpůsobují podle svých potřeb, k žádné ideologii, fanatismu a nesnášenlivosti. Je to Boží slovo. A to máme zachovávat ve svém srdci. A to je jediné slyšení, které má smysl. Nenechat si ničím a nikým vzít to, co jsme slyšeli jako Boží slovo. Pak to slovo, zachované v srdci, může vzklíčit a přinést úrodu.

Evangelium nemá ve světě stoprocentní úspěch. Ale moc Boží slova je taková, že Království Boží se prosadí i přesto, že to zpočátku vypadá dost špatně. Vždycky byli a budou ti, v jejichž srdci slovo nezakoření, kteří je nepřijmou. Ale vždycky tu budou také ti, kteří slovo přijmou a zaseté slovo přinese stonásobný užitek.

Boží království je skryté jako semínko v zemi, ale už tím, že vzejde, tak je vidět. Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo. I to, jak v našem životě dopadlo Boží slovo. Jde stále o to, abychom slyšeli správně, žili z Božího slova a bylo to na nás vidět - jako je vidět světlo: Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobou ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. A ten kdo ve správném slyšení „má“ Boží slovo ve svém srdci, aby v něm rostlo k Boží slávě, ten dostává stále víc Božího bohatství a moudrosti. Ale ten, kdo zůstává jen povrchním posluchačem tohoto slova – ten postupně ochladne ve víře a všechno ztratí. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má.

Slyšme tedy správně Boží slovo. Bylo to důležité vždy a v dnešní době snad ještě víc. Slyšíme mnoho slov. Mnohá se vydávají za slovo Boží. Ale vězme, že Boží slovo nevede k nesnášenlivosti, nenávisti, nepokoji, rozvratům, ideologii a fanatismu. Boží slovo vede k lásce, víře, naději, toleranci a pokoji. Vždyť je to přece slovo Boží.
A tak stále znovu a znovu slyšme Boží slovo. Je to dar, ze kterého může být v našem životě veliká úroda k slávě Boží - nebo velké nic k naší škodě. Proto nás Pán Ježíš při každém zvěstování Božích tajemství vybízí: Dávejte tedy pozor, jak slyšíte. Amen.

24.2.2019 Prčice
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého! Milost vám a pokoj nechť se rozhojní.

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách.

Introit:(Žd 4,12-13) Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. Amen.

Píseň: 219 – Hory, doly, stráně

Modl.: Pane Bože, ty uprostřed světa konáš své dílo. Tvé království přichází. Ale my, tvá církev,
jsme zabydleni ve světě, pohříženi do svých záležitostí a starostí, takže tvé dílo často nevidíme a království nevyhlížíme. Ve své dobrotě nám otevíráš přístup k bohatým duchovním zdrojům, ale my se někdy raději živíme všelijakými náhražkami a nejednou stavíme na falešných jistotách. Schází nám odvaha víry, schází nám pohled kupředu ke tvé budoucnosti. Prosíme tě, skloň se k nám, přitahuj si nás k sobě, veď nás k životu podle tvého slova, naplňuj nás svým duchem. odvrať naši mysl a naše srdce od toho, co je pouze marností. Vlož do našeho nitra duchovní bdělost. Oslav se i skrze toto shromáždění, k němuž jsme se sešli. Tobě samému buď čest i sláva na věky věků. Amen.

1čtení: Iz 55,6-13

Píseň: 688 - Odpusť

2čtení: Lk 8,4-18 kázání

Píseň: 446 – Moudrosti poklad z nebe

Ohlášky:

Píseň: 480 – Srdce k srdci, spěšte spolu

Příml.modl.: Hospodine, náš milostivý a soucitný Bože a v Ježíši Kristu náš otče, prosíme tě, abys obnovil naše svědomí a daroval nám touhu po tobě a po tvé lásce, po tom, abychom ti svým životem dělali radost. Daruj nám ten pravý soucit k našim bližním, který je vždy ochoten přispěchat na pomoc. Dej, abychom se naučili nést břemena druhých, žili s nimi v lásce a porozumění. Prosíme tě za ty, kteří se ti vzdálili a teď nemohou najít cestu zpět. Žehnej těm, kdo na sebe vzali odpovědnost za věci veřejné, abychom mohli žít pokojný a dobrý život na této zemi, kterou jsi pro nás připravil.
Prosme v tichosti ještě za to, co máme v této chvíli zvláště na srdci…
Pane Bože, uč nás vyhlížet tvé království a pomoz nám, abychom byli věrni ve službě Pána Ježíše Krista, který nás naučil takto se modlit: Otče náš, …

Poslání: (Fp 1,9-11.6b) A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. A jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. Amen.

Požehnání:

Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej