Jste zde

21. 4. - Boží hod velikonoční - 1 K 15,1-26

1 K 15,1-26 kázání – Boží hod velikonoční
Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kámen od vchodu do hrobu – a je velmi veliký, jak jsme slyšeli z Markova vyprávění - je odvalen. A vyděšené ženy které chtějí svými vonnými mastmi pomazat Ježíšovo mrtvé tělo - slyší z hrobu vítězná slova: Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili.

To už my známe - stejně jako to znali korintští křesťané. Apoštol Pavel ale ví, jak se to nejdůležitější musí pořád připomínat a zpřítomňovat: Chci vám připomenout evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy. - A tak i nám připomíná - že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem. To je podstatná část evangelia: za nás, za tebe, hříšného člověka - přijal trest smrti Boží syn.

To ještě ale není celé evangelium - kdyby nebylo velikonočního rána a Pavel nemohl pokračovat, že ten ukřižovaný Kristus byl vzkříšen třetího dne podle Písem – nic by to pro nás neznamenalo. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších. - Bez vzkříšení by bylo všechno, co se pro nás stalo na kříži, naprosto zbytečné. Velký Pátek má význam jen pokud věříme, že v nedělním ránu náš Pán vstal a je živ.

Ženy, které utekly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas – nikomu nic neřekly. Byly v šoku z toho, co přesahuje každou lidskou zkušenost. - Vzkříšení jako základ křesťanské naděje. Ale jak se vůbec slovy dotknout tohoto tajemství Boží milosti? I Bible mluví o vzkříšení velmi cudně. Nikde Ježíšovo zmrtvýchvstání nepopisuje. Mluví jen o prázdném hrobu a o tom, že Kristus se pak zjevuje – kde a jak sám chce.

Vzkříšení jako skutečnost přesahující jakoukoli naši představu zůstává předmětem víry. Nic jiného nám zatím nezbývá. A uvěřit, že Bůh skutečně tímto způsobem zasáhl ve prospěch Ukřižovaného - a co víc - že hodlá podobně zasáhnout v náš prospěch - to není snadné. Spolehnout se celou svou silou na to, že i moje smrt je v Kristu překonána a poražena, že i já jednou z milosti Boží povstanu k věčnému životu – to vyžaduje velikou víru a důvěru. Přemýšlet a spekulovat, jak se to stane, kam to vlastně půjdeme, jak budeme vypadat – to nemá smysl, to je věc Boží.

Podle evangelisty Lukáše - když se ženy vrátily od prázdného hrobu a vyřídily andělské poselství apoštolům – tak těm jejich slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. Učedníci jistě doufali v Hospodina. Ale přijmout Boží nové, naprosto překvapující jednání, přijmout fakt, že Hospodin ještě ani zdaleka neskončil - i když to po Velkém pátku vypadalo, že je nejvyšší čas všechno zabalit - to je něco jiného.
Marek je stručnější: Ženy nikomu nic neřekly, neboť se bály. Snad se bály, že se jim učedníci vysmějí – kdoví. A tak andělskou zvěst: Byl vzkříšen, není zde. Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte – nevyřídily ani učedníkům, ani Petrovi, kterého andělský posel zvlášť jmenuje.

Ale ani toto mlčení nemůže zabránit šíření evangelia. A to proto, že Ježíš přichází ke svým učedníkům a dává se jim poznat jako vítěz nad smrtí. Na osobním setkání s ním - ne na zvěsti anděla, kterou umlčel strach a hrůza žen - stojí u Pavla jistota Ježíšova vzkříšení. Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.

Většina z nich je posud naživu - možná Pavlovi trochu závidíme tu možnost ještě si na očité svědky sáhnout, znát je. Potkat Krista ještě zřetelněji, jasněji a očividněji. Na druhou stranu nám velkou důstojnost dodávají Kristova slova, která Ježíš říká apoštolu Tomášovi: Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili (J 19,29). Ujistit o tom nás může pouze sám Vzkříšený mocí svého Ducha. I učedníci zůstávají na pochybách, dokud se s nimi Kristus nesetká. Stejně i my potřebujeme, aby k nám přicházel ve svém Slovu, aby nám dával svého Ducha.
A Pavel pokračuje: Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. - Pavlovi nevadilo jen to, že by ho snad někdo pokládal za lháře, když dosvědčuje Kristovo vzkříšení. Celá věc je daleko vážnější. Protože pokud nebyl vzkříšen Kristus - pak by to znamenalo, že se k němu Bůh nepřiznal, že nepřijal jeho oběť za naše viny. Celé Ježíšovo dílo by zůstalo jen neúspěšným pokusem. Z Božího rozhodného přitakání ke každému z nás by zbylo jen jakési: „snad“, „možná“, „kdo ví“? Jaká křesťanská naděje by nám potom vlastně zbývala?

Ale Ježíš byl vzkříšen - to dosvědčují nejrůznější lidé, kterým se dal poznat. Každý je jiný, ale všichni mohou potvrdit to, co Pavel vyznává: Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. - Tato radostná zpráva má podle apoštola další důsledky. My všichni po způsobu Adama vyhnaného z ráje - se musíme navrátit v prach. Máme v sobě – jak se tomu někdy říká – jakýsi gen smrti. Ale to, co patří k naší nejvlastnější podstatě, je Kristovým vzkříšením naprosto změněno: Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. - Všichni, kdo věří v živého Pána, už nejsou nejubožejší ze všech lidí - těmi bychom byli bez Kristova vzkříšení - ale mohou se těšit jeho slibem: Já jsem živ a také vy budete živi (J 14,19). To, co se stalo s Kristem, když vstal k životu, se stane i s námi.

Tato veliká naděje se otevírá od jeho vzkříšení až ke konečnému vítězství nad vším, co nás ve světě dnes skličuje, děsí a ohrožuje jako ničivé síly nenávisti, zla a smrti. A právě to patří k evangeliu, které apoštol připomíná: ten, který byl vzkříšen třetího dne - zruší vládu všech mocností a sil - a bude kralovat. Ne smrt, ale On sám bude mít poslední slovo. Je vítěz a my, kteří si pokorně připomínáme radostnou velikonoční zvěst - máme na jeho vítězství podíl. Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství, skrze našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

21. 4. 2019 Prčice
Pozdrav: Milé sestry a milí bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme vrchol všech nedělí - neděli vzkříšení Ježíše Krista.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Intro: (1 K 15,54b-55.57) Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! Amen.

Píseň: 219 – Hory, doly, stráně

Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, přišli jsme do tohoto shromáždění s očekáváním, s vírou a nadějí. Sešli jsme se v důvěře, že ty sám přijdeš, že mezi nás přicházíš, že se nám dáš poznat a vyvedeš nás tak z úzkostí, z našich starých vin, z bludných kruhů našich vnitřních zmatků, strachů a nejistot. Pane Bože, vzkříšením svého Syna jsi odňal smrti její moc a dáváš dnes celému světu zvěstovat život. S tvým Synem vstoupila do tohoto světa skrytá, ale nepřemožitelná moc tvé milosti, pravdy, lásky a naděje. Prosíme tě: otevři nám uši a srdce pro tuto velikonoční zvěst. Dej, ať velikonoční naděje činí z našeho života jedinečnou a krásnou událost. Dej, ať nám světlo Kristova vzkříšení pomáhá projasnit všechna zákoutí našeho života.
Pane, prosíme tě, pohlédni na naše prázdné ruce, na naše vyprahlá srdce a malomyslné duše a naplň nás Duchem Kristovým. Amen.

1čtení: Mk 16,1-8

Píseň: 350 – Přemohl Ježíš smrti noc

2čtení: 1 K 15,1-8.12-26 kázání

Píseň: 355 – Kristus má v rukou celý svět

VP

Píseň: 346 – Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal

Ohlášky:

Modlitba: Pane náš, Ježíši Kriste, děkujeme ti, že jsi už před námi prošel smrtí a vzkříšením a otevřel nám tak cestu k tobě. Pomoz nám, abychom si to stále připomínali. Abychom si to připomínali ve chvílích radostných i ve chvílích, když se nám zdá, že nás tady ve světě všechno přemáhá a otravuje. Hřích, marnost, nicota, nesmyslnost, nedůvěra, nevěra. Otevírej nám oči pro tvé vítězství, i pro to, jak se tvá moc dodnes potvrzuje mezi námi, abychom poznávali, že jsi uprostřed nás a budeš s námi ve všem, čím půjdeme, až do poslední chvíle našeho života. Posiluj nás svým Duchem, abychom z této naděje uměli žít. Amen
Pane, prosíme za všechny země soužené válkou, za všechny nemocné, nešťastné, zarmoucené a zoufalé. Dej se jim poznat jako živý dárce nové naděje a nového života. Amen.

Poslání: (1 J 5,11) Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu.

Požehnání:

Píseň: 667 – Vítězi k poctě zpívejme