Jste zde

5. 5. - J 21,15-19

J 21,15-19 kázání
Milé sestry a bratři, oslavili jsme Velikonoce. Slyšeli jsme základní poselství, které se týká života, lásky i smrti: Ježíš byl vzkříšen! - Tím to ale nekončí. Velikonoční poselství má pokračování v našem osobním životě. Doléhá na nás osobními otázkami.
Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde? - Jak si na tuto otázku po Velikonocích odpovíme?
Poslechněme si, jak odpovídá Šimon Petr: Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád. - To je zvláštní odpověď. Na jednu stranu souhlasí, na druhou stranu se od Ježíšovy otázky distancuje. Jakoby Petr říkal: Pane, ty se mě ptáš, jestli tě miluji. To je ale pro mě příliš velké slovo. Tomu já dostát nedokážu. A ty to víš. A já to vím právě díky tobě. S tebou jsem právě o Velikonocích poznal, kam až může láska vést – až do té nejhlubší úzkosti a opuštěnosti, až před soud, kde jde o život, až k výsměchu a zesměšňování a nakonec až k utrpení a smrti. A s tebou mi také došlo – že na tohle fakt nemám. Jak tedy já s tebou mohu mluvit o lásce?
Copak můžu s čistým svědomím říct, že tě mám raději než všichni ostatní, co tu jsou se mnou? Právě to jsem přece tvrdil cestou do Getsemanské zahrady: I kdyby všichni odpadli, já ne. I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě (Mk 14,29.31). - Tehdy jsem to myslel naprosto vážně. Nedokázal jsem si představit život bez tebe. Domníval jsem se, že jsem lepší, statečnější a věrnější než ostatní. - A ty víš, jak to dopadlo. Třikrát jsem tě zapřel. Ani mě nemuseli chytit a mučit – stačil pohled a slova usvědčení jedné služky - a já se zhroutil a utekl. Kdepak láska, to je pro mě po Velikonocích příliš velké slovo. Ještě tak, že tě mám rád - ale bez všeho srovnávání! Tolik Petr.
A co my, bratři a sestry? Jak my můžeme odpovědět? Velikonoční doba vede k pokoře, střízlivosti a k uvědomění si vlastních mezí. K pravdivému pohledu na sebe sama. Tím, že velikonoční události odhalují, kam až Bůh ve své lásce zašel – nás konfrontují s tím, kam ho v ní my následovat nezvládneme a kolik nám toho k opravdové lásce chybí. Mluvit po Velikonocích pravdivě o lásce znamená mluvit také o svých slabostech a vině. A do toho se nám nechce. Tomu bychom se radši vyhnuli.
Ježíš se ptá Petra podruhé a potřetí – a oproti první otázce postupně slevuje: Šimone, synu Janův, miluješ mne? A nakonec: Šimone, synu Janův, máš mne rád? - Když se ho Ježíš ptá potřetí - čteme, že se Petr zarmoutil. Ježíš mu nepřipomínal jeho selhání, ale on při třetí otázce pochopil, že právě o to jde: třikrát jej zapřel. Trojí otázka - trojí zapření. A tehdy mu Petr řekne: Pane, ty víš všecko. Ty víš, jak to se mnou dopadlo, když jsem ti toho tolik nasliboval. Ty víš, jak jsem si věřil a jak jsem se povyšoval nad druhé. Ty víš, kdo jsem, ale ty víš také, že tě mám rád!
Až sem chtěl Pán Ježíš Petra dovést. Dovést k této pokoře, ve které si uvědomí svou slabost. Ale Ježíš nad ním nezlomil svou hůl – naopak – dává mu úkol být oporou pro druhé. Tomu, kdo jej zklamal a už nemůže tvrdit, že je lepší než druzí - dává třikrát stejný úkol: Pas mé beránky! Buď pastýřem mých ovcí! Pas mé ovce!

Jak je možné, že právě tomuhle chybujícímu Šimonovi svěřuje Ježíš tak významné poslání? Proč si nevybral někoho dokonalejšího? - Myslím, že proto, že právě zkušenost vlastního selhání je pro ten svěřený úkol hodně důležitá. Bez zkušenosti, jak člověk sám i při nejlepší vůli chybuje a selhává - nebude druhým rozumět. Nebude mít pochopení pro jejich slabosti. Nebude schopen jim opravdu pomoct, ani je vést. Všude kolem sebe uvidí jen odsouzeníhodné hříšníky. S podporou může přijít jen ten, kdo už poznal, že chyby a krize nejsou vždycky projevem zlé vůle.

Petr navzdory svému selhání má být pastýřem, který slouží ovečkám Kristovým. To je milosrdenství Páně, které si připomínáme právě dnešní neděli (Misericordias Domini). Ani nad námi, kteří jsme si tolikrát mysleli, jak jsme dobří a že jsme lepší než ti druzí a teď jen pokorně vyznáváme jako Petr: Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád! - on nezlomil svou hůl. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobe zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas (Žd 15-16). Amen.

5.5.2019 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás v toto nedělní ráno.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Introit: (Žd 4,14-16) Protože máme mocného velekněze, který vstoupil před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. Amen.

Píseň: 199 – Slož, co srdce tísní

Modlitba: Pane náš, prameni a strážci života, ty vidíš, jak často se cítíme ztraceni v čase, ve kterém všechno musí jít co možná nejrychleji, ve společnosti, která bez milosti soudí a odsuzuje lidi, ve světě, jehož problémy nás válcují. Ty víš, jak snadno zabloudíme v pochmurných myšlenkách, v prázdných řečech, v nevšímavém jednání. Prosíme tě: Hledej nás, když už nevíme, kam patříme. Najdi nás, když se schováváme a někam zalézáme. Náš pastýři, zavolej nás do své těšící blízkosti. Pane, prosíme tě, buď tu s námi a požehnej našemu dnešnímu shromáždění. Amen.

1čtení: J 21,1-14

Píseň: 675 – Přijď již, přijď, Duchu stvořiteli

2čtení: J 21,15-19 KÁZÁNÍ

Píseň: 452 – Za dar Slova, Bože milý

Ohlášky:

Píseň: 419 – Mocný Bože, při Kristovu

Příml.modlitba: Spravedlivý a milostivý Bože, který jsi nás stvořil, děkujeme ti za dnešní setkání, za otevřený a společný prostor. Děkujeme, že nemusíme věřit sami, děkujeme za společenství sboru, za církev. Scházíme se tady a díváme se stejným směrem, k tobě. Čteme Bibli, modlíme se, hledáme tě. Mluvíme spolu, víme o svých bolestech, trápeních, starostech i radostech. Vyznáváme hříchy, přijímáme odpuštění, slavíme večeři Páně. Děkujeme za to.
Myslíme na ty, kdo by tady byli rádi, ale nemohou přijít. Myslíme také na ty, které nevidíme, nejsou mezi námi, jsou u tebe. Ale jsou také součástí společenství. Prosíme, veď nás, směruj k dobrému. Dej, ať nezapomínáme na potřebné, na lidi v nouzi, válkách a nebezpečích. Očišťuj nás a proměňuj. Dej, ať nás sbor roste k našemu užitku a ke tvé slávě.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil sám Ježíš Kristus: Otče náš…

Poslání: (J 10,11a.27.28a) Já jsem dobrý pastýř. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život. Amen

Požehnání:

Píseň: 482 – Jak rozkošné a milé