Jste zde

12. 5. - J 15,1-11

J 15,1-11 kázání
Milé sestry, milí bratři, asi jste si všimli, jak často Bible mluví o víně a o všem, co s ním souvisí. Víno patřilo k bohoslužbě, bylo součástí obětí. Bylo ale také zdrojem veselí a radosti a bylo považováno za Boží dar. Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej (Ž 104,15), dobrořečí Bohu žalmista.
Víno také často hraje důležitou roli v Ježíšových příbězích a výrocích. V evangeliu podle Jana začíná Ježíš své veřejné působení na svatbě v Káni Galilejské. Jak se tam všichni veselili, tancovali a hodovali, objevil se problém – zásoby vína byly přeci jen menší než spotřeba hostů a tak víno došlo. A svatba bez vína? A tak Ježíš proměnil vodu ve víno, aby svatební radost a veselí neskončilo trapnou ostudou.

Píseň z knihy proroka Izaiáše, kterou jsme slyšeli v 1. čtení, je smutná píseň. Jakoby se nehodila k názvu dnešní neděle Jubilate (Plesejte, jásejte). Není proč jásat, protože v tom žalozpěvu slyšíme o marné snaze toho, kdo chce mít krásnou vinici. Je to hořká píseň o Božím zklamání, protože – jak čteme: Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži izraelští sadbou, z níž měl potěšení.
Vinař udělal pro svou vinici všechno, co mohl. Vysadil ji na úrodném svahu, zkypřil ji, kameny z ní vybral, vysadil ušlechtilou révu, ale ta se mu zvrhla. Čekal, že vydá sladké hrozny, ale dočkal se jenom odporných pláňat. No řekněte, co s takovou vinicí? - ptá se Bůh. Škoda práce, škoda vláhy. Ať je z ní spoušť. Nic jiného si nezaslouží. A hádejte, kdo tou vinicí je? - Vy, Boží lid, ve kterém schází právo a spravedlnost!
Člověk, kterému Pán Bůh věnoval svou péči a lásku – selhal. Národ, který si vyvolil ve svém milosrdenství, nesplnil jeho očekávání: Čekal právo, avšak hle, bezpráví. Ano, proroci varují. A to má velký význam. Varování je pomoc, projev zájmu, opak lhostejnosti. Otevřeně vyslovené varování dává možnost předejít zkáze, změnit životní styl, spoustu věcí napravit. Je v něm naděje na změnu a tak ve výsledku může být i radostí.
Dnešní úryvek z evangelia, který je částí Ježíšovy řeči na rozloučenou, je obrazem plným naděje a radosti. Vidíme na něm vinný kmen, který má ratolesti a sklání se nad nimi vinař, který pečuje, aby nesly stále víc ovoce. Zatímco obraz vinice podle Izaiáše působí nevesele - tady nás všechno vede k radosti a jásotu. Pán Bůh to totiž tenkrát, když jeho sadba zplaněla - nevzdal, ale poslal na svět svého Syna. Syna, který o sobě může právem prohlásit: Já jsme pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.

A dále pokračuje: Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti. Tato slova se týkají nás a všech, kdo uvěřili v Ježíše Krista. Tak těsně jsme s ním spojeni. Kmen dává životodárnou mízu a ratolest zase ovoce. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
Je to obrazné vyjádření, ale dobře mu rozumíme. Bez trvalého spojení s Kristem je náš křesťanský život jen zdání a prostě nefunguje. Pán Ježíš od nás nechce, abychom mu věnovali tu hodinku v neděli - ale abychom v něm zůstávali a žili s ním ve víře a lásce 24 hodin denně. Ratolest patří ke kmenu trvale. Nepatří k němu jen občas a kdy se jí zlíbí - to by nikdy nepřinesla ovoce. Spíš by uschla, byla hozena do ohně a spálena. Taková by ke kmenu už nepatřila. Tyto zbytečné větve ten vinař, který bdí nad úrodou, odřezává. Je to varování a je třeba ho brát vážně.

Náš Pán zde stále mluví o zůstávání v něm: Zůstaňte ve mně, a já ve vás. - Zde už to přesahuje celý obraz kmene a ratolestí. Ratolest se nemůže sama odloučit od kmene, když je k němu přirostlá - ale člověk může ochabnout, vychladnout a odpadnout. Pán Ježíš na nás chce, abychom celou svou vůlí usilovali o ten nejhlubší vztah k němu. Neboť beze mne nemůžete činit nic – říká nám.

On sám pečuje o to, aby každá ratolest na tom pravém kmeni vydala plody: každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Jako vinař svým nožem čistí vinnou révu, tak Pán Bůh nejrůznějšími zásahy do života, někdy pro nás nepříjemnými, ale ve výsledku užitečnými - nám pomáhá, aby z nás „něco bylo“. Však to je projev jeho péče. Přece bychom nechtěli dopadnout jako ta vinice z Izaiášovy písně: Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána, vzejde bodláčí a křoví. I ty prořezávky a čistění jsou k dobrému každé ratolesti spojené s kmenem, protože pak vydá hojnější ovoce.

Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce – praví Pán Ježíš. Všimněme si ale, že tu neslyšíme žádný příkaz: „Neste ovoce.“ Ani tu není vysvětlení, co si máme pod tím ovocem představit. Celý ten obraz je přece o životě z kmene - o ovoci, které je výsledkem toho napojení na něj. Neustále zde slyšíme: Zůstaňte ve mně a já ve vás. Zůstaňte v mé lásce a uvidíte, jaké se budou dít věci. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce. To není napomenutí nebo přikázání, to je ujištění, zaslíbení.

Zůstaneme-li v něm - nemusíme se bát, že náš život vyzní naprázdno. Nemusíme se ustrašeně starat, jestli je náš život dostatečně plodný a upachtěně usilovat, aby takový byl. Máme naději, že bude. Protože skrze tu důvěru, skrze to pouto v nás, přichází ke slovu moc Kristova. A ta s námi dělá divy. Jenom z ní čerpat.
Máme zůstávat v něm. Jen o to se máme snažit. A to ovoce vidí a bude hodnotit Bůh Otec, ne my. Není z nás, ale z moci toho pravého kmene, kterým je Kristus. A neseme je ne proto, abychom měli dobrý pocit ze své užitečnosti, ale pro Boží slávu.
Jak praví Pán Ježíš: Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná. Amen.

12.5. 2019 Prčice

Přivítání: Milé sestry a milí bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Introit:(Ž 33,1.20-22) Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit. Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít. Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno. Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme! Amen

Píseň: 334 – Kristus Pán vstal z mrtvých 177 – Nuž Bohu děkujme

Modlitba: Hospodine, Ty, který hledíš do nitra člověka. Ty víš, jaké problémy máme, co nás trápí a čím se zabýváme. Děkujeme, že chceš k naší situaci říct své Slovo. Prosíme, potěš nás a povzbuď do dalších dnů. Dej, abychom nacházeli ve svém konání smysl.
Děkujeme ti také za možnost odpuštění, která je pro okolní svět nesamozřejmá, ale kterou nám přesto nabízíš. Můžeme odpuštění přijímat, můžeme ho ale také dávat. Víme, jak my sami potřebujeme Tvou milost, a tak snad tím lépe chápeme, že i ti druzí ji potřebují.
Víme, jak nás potěší, když nám někdo porozumí, a proto i my chceme hledat způsob, jak porozumět druhým. Vše, co děláme, chceme činit skrze Krista, našeho Pána. Pane, prosíme tě, posilni nás svým svatým Duchem, provázej nás dnešními bohoslužbami. Amen

1 čtení: Iz 5,1-7

Píseň: 273 – Ó sešli Ducha svého

2.čtení: J 15,1-11 kázání

Píseň: 442 – Pane, dnešek je den chvály

Ohlášky:

Píseň: 383 – Mne zajmi, Pane můj

Příml. modlitba: Voláme k tobě, Pane, v naději, že nás vyslyšíš. Prosíme za všechny lidi na světě. Dej, ať jsou spokojení a šťastní, dej, ať žijí v pokoji a míru a nemusí se bát dalších dnů. Prosíme za všechny, kdo se něčeho obávají a ztrácejí naději. Prosíme za ty, které trápí nějaké bolesti, ať už duševní nebo tělesné – pomoz jim v jejich trápení. Prosíme za všechny, co se dostali do problémů a neví, jak z nich. Prosíme za mocné tohoto světa, aby se vzpamatovali, aby nezapomněli, že každé jejich rozhodování se týká člověka.
V tiché modlitbě můžeme svěřit Pánu Bohu, co nás nejvíce tíží….
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš…

Poslání: (J 12, 44 - 46) Pán Ježíš říká: Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal. A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. Amen

Požehnání:

Píseň: 384 – Pomoz mi, můj Pane