Jste zde

16. 6. - 2 K 13,11-13

2 K 13,11-13 kázání
Milí přátelé, dnes máme neděli svaté Trojice. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Takto se zdravíme na začátku bohoslužeb. A stejným pozdravem končí apoštol Pavel svůj dopis korintským křesťanům. Dopis, který patří k jeho nejosobnějším a nejpohnutějším. Je plný rozhořčení i slz, láskyplné srdečnosti, výčitek i omluv. Při jeho čtení před sebou vidíme obraz neklidného, rozhádaného sboru, ve kterém mezi sebou soupeří různé duchovní proudy i výrazné osobnosti. Pavel musí vynaložit značné úsilí, aby mezi nimi uhájil svou autoritu apoštola.

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Do tohoto pozdravu apoštol Pavel shrnul celou svatou Trojici. Pavel se ve svých spisech nezabýval žádnou naukou o Boží Trojici, ta vznikla až o několik století později. Pro Pavla nebyla Boží trojjedinost tajemná hádanka, proč třikrát jedna nejsou tři, ale zase jedna. Boží Trojici vnímal spíš jako zkušenost víry, zkušenost s Božím působením v životě jednotlivce i společenství. Nezajímalo ho předně to, kým Bůh ve své podstatě je, ale co pro nás udělal a stále dělá. Jak Bůh, který se zjevil v Kristu a je přítomen svým Duchem, člověka utváří a proměňuje. Jak se víra v trojjediného Boha odráží nejen v naší zbožnosti, ale i v našem každodenním životě, v našich vztazích, ve zvládání všeho, co nás potkává.

V tomto pozdravu či požehnání je každá osoba božské Trojice spojena s určitým darem. Ježíš Kristus je spojen s milostí, Bůh Otec s láskou a Duch svatý s darem společenství. Nad všemi těmito dary Božské Trojice se dnes postupně zamyslíme.

Při křtu jsme křtěni ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Ale všimněme si, že v Pavlově pozdravu není na prvním místě jmenován Bůh Otec, ale Ježíš Kristus. Pro křesťany je totiž Boží jednání nejzřetelnější právě v příběhu Ježíše Krista. Naše víra nestojí na filosofických úvahách či teoriích o vzniku světa. To, co nás drží při víře a dává nám odvahu v těžkých chvílích - není tajemství vesmíru ani dokonalost přírody kolem nás – ale příběh Ježíše Krista. V Kristu je nám Bůh tak blízko, že už to víc snad není možné. Nehledejme Boha vysoko v nebesích, ani v záhadách přírody nebo v hlubinách svého nitra. Bůh má díky Ježíši Kristu konkrétní lidskou tvář i podobu. Setkává se s námi jako člověk s člověkem.

S Ježíšem máme většinou spojena slova jako láska, přijetí, uzdravení, odpuštění nebo oběť. Pavel ve svém požehnání spojuje s Ježíšem milost. Tímto slovem apoštol přesně vystihl, oč Ježíšovi šlo. Ježíšovou strategií byla totiž právě milost. Milostí dosahoval největších úspěchů, ale také nejvíce pohoršoval své okolí. Ježíš pohoršoval tím, že přijímal hříšníky ještě dřív, než se změnili a začali vést spořádaný život. Nejdříve jim nabízel přijetí a záchranu a teprve potom od nich očekával, že se budou chtít změnit a svůj život obrátit k dobrému. Doposud všichni kazatelé postupovali opačně. Nejdříve stanovili podmínky. Farizeové a zákoníci zdvihli požadavky do výše šesti set příkazů a zákazů. Jan Křtitel vyžadoval nejprve ovoce pokání. Až dosud bylo Boží království nabízeno jako odměna za lidské snažení. Kdo se změnit nechtěl nebo nedovedl, byl odmítnut a zavržen.

Ježíš nás ale místo zákazy a příkazy vychovává milostí. Nabízí nám přátelství a důvěru ve chvíli, kdy jsme si ji ničím nezasloužili. Vzpomeňme si třeba na celníky Zachea, Leviho, Matouše či Marii Magdalénu. Nebo na lotra na kříži a většinu učedníků. Nikdo z nich zrovna nevynikal mravní dokonalostí. A přece jim Ježíš nabídl své přátelství, svou milost. V očích druhých lidí neměli šanci, protože vlastními silami se změnit nedokázali. Ježíš ale těmto odepsaným lidem otevřel cestu ke změně, k novému životu. Začarovaný kruh lidské slabosti a hříchu se prolomil.

Milost se dá přeložit také slovem velkorysost, přízeň, laskavost či dar. Tyto vlastnosti jsou v dnešním světě stejně vzácné jako tenkrát. Když máme někomu odpustit nebo ustoupit, bojíme se, že to druhý zneužije. Ježíšovu milost lidé také zneužívali a zneužívají. Jak snadné a pohodlné je dát si odpustit a bez zábran hřešit dál. Ale Ježíš jistě ví, co dělá. Milost, kterou nám nabízí, není slabost, ale výzva. Nabízí nám milost, aby se ukázalo, co jsme zač. Chyby děláme všichni, nikdo z nás není dokonalý. Ale Kristova milost ukazuje, jak to s námi doopravdy je. Kdo uzná, že chybuje a prosí o milost a odpuštění, bude zachráněn. Kdo si však zakládá na své spravedlnosti a myslí si, že je lepší než ostatní a chce se obhájit sám, ten svůj život prohrává. Záleží na tom, jak si Kristovu milost uvědomujeme a jak na ni odpovídáme.

Další rozměr působení Svaté Trojice nazývá apoštol Pavel Boží láskou. Bůh jako Stvořitel, nejvyšší autorita, počátek a princip celého světa - byl odjakživa obklopen tajemstvím a nejistotou a jakýmsi posvátným strachem. Bible to nazývá posvátnou bázní před Bohem. Čím více toho dnes o světě víme, tím více si můžeme připadat nepatrní a zapomenutí. Vždyť co jsme my lidé uprostřed nekonečného vesmíru?

Ale Bible hned na prvních stránkách říká: „Člověče, podívej se kolem sebe. Ráno vychází slunce, abys viděl na cestu. Kolem tebe kvetou stromy, abys měl co jíst. V řece teče voda, abys neměl žízeň. Vše je tu z mé lásky pro tebe“. Svět kolem nás je hmatatelným důkazem, že nás má Pán Bůh rád. Ale co když se obloha zatáhne, řeky vysychají či se zdvihnou a země se zachvěje? Nejsou ty katastrofy a války důkazem, že se od nás Bůh odvrátil? Že už nás má plné zuby a chce nás potrestat a skoncovat s námi? - Ale myslím, že kdyby tohle chtěl, už by to asi dávno udělal. Zatím z jeho velké lásky trvá svět dál.

V Bibli poznáváme Boha, který má se světem a člověkem jasný plán a záměr. Ve většině náboženství jsou bohové nevyzpytatelní, nevypočitatelní a náladoví. Ale v Bibli se setkáváme s Bohem, který je věrný sám sobě a tomu, co již jednou řekl. Dokonce s lidmi uzavírá smlouvu, ve které se jim zavazuje svou věrností. A Bůh svou smlouvu – na rozdíl od nás lidí – dodržuje. Je to úplně jiný Bůh, než by se člověku mohlo zdát, kdyby ho hledal za výkyvy počasí, za dějinnými zvraty nebo za svými dočasnými úspěchy či neúspěchy. Náš Bůh je věrný a stálý. A je oním jediným, na koho se dá spolehnout.

Třetím rozměrem působení Boží Trojice je společenství Ducha svatého. Duch svatý s námi sdílí všechny starosti i radosti. Povzbuzuje nás, když máme strach a pomáhá nám, když si připadáme bezmocní a nevíme kudy dál. Duch svatý je Bůh, který tu žije s námi. Podílí se svou pomocí na všem, co od nás čeká. Dává nám sílu a vytrvalost k naplnění našeho poslání. Je to on, kdo se s námi modlí a napovídá nám, co potřebujeme a za co máme prosit a děkovat.

A neplatí to jen v rovině osobní zbožnosti. Bůh sám v nás svým Duchem tvoří společenství. A buduje ho i tehdy, když si zrovna nerozumíme nebo si nejsme úplně sympatičtí. Při společenství Ducha Bůh rozděluje své dary jednotlivým členům rodiny víry, aby se o ně sdíleli s ostatními. Naše schopnosti a možnosti, náš čas a síla a dary Ducha svatého - nejsou určeny jen nám, ale celému společenství. Tak jako na konci bohoslužeb darujeme peníze do společného košíčku, když na něco vybíráme – tak máme ve sboru i košík na dary a schopnosti, kterými si vzájemně pomáháme a sloužíme. Být součástí společenství Ducha svatého znamená, že naše duchovní příjmy a vydání jsou společná. To, co umíme, neumíme jen pro sebe, ale i pro ostatní. Snažme se tedy, aby naše obdarování byla ostatním k užitku, abychom z něj rozdávali ostatním a tím sloužili celému sboru. Tak se společenství Ducha, které se děje v církvi, v rodině a mezi přáteli - může stávat skrytou formou Božího království, které již nyní zažíváme.

Modl.:Pane Ježíši Kriste, děkujeme za tvou milost. Děkujeme, že nás přijímáš i s našimi slabostmi. Pane Bože, děkujeme za tvou lásku a věrnost, na kterou se můžeme spolehnout. Duch svatý, děkujeme za obdarování, která jsi nám svěřil. Dej, ať je dovedeme nabídnout druhým. Amen.

16. 6. 2019 Prčice
Přivítání: Milí přátelé, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme neděli Svaté Trojice.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: (Mt 27,19-20) Pán Ježíš praví: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. Amen.

Píseň: 219 – Hory, doly, stráně

Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, snažíme se najít spojitost tvého působení, spojitost tvého Slova, tvého Syna, tvého Ducha a tvých činů. My malí se snažíme orientovat ve tvé velikosti a nevýstižnosti. Dej nám, prosíme tě, srdce, které tě dovede vnímat, které ve tvé jednotlivosti věří celek, které ve tvé skrytosti cítí tvou přítomnost, které ve své bezmoci cítí tvou moc. Stále znovu tě hledáme, Pane, jsme živi z drobků tvé velikosti – na tebe očekáváme. Amen.

1 čtení: Lk 18,9-14

Píseň: 368 – Ó Tvůrce, Duchu svatý, přijď 189A – Hrad přepevný jest Pán Bůh náš

2.čtení: 2 K 13,11-13 kázání

Píseň: 383 – Mne zajmi, Pane můj

Ohlášky:

Píseň: 607 – Bůh je náš Pán a Král

Příml. modl.: Pane Bože, prosíme tě, dej, ať usilujeme o spravedlnost ve světě. Ať nám není lhostejné, co se děje okolo nás, ale ať se snažíme podle svých sil a možností o nápravu. Prosíme za ty, kdo se ocitli v různých životních krizích a jsou na konci svých sil. Potěš je svým Duchem a občerstvuj evangeliem. Prosíme za ty, kterým se ztrácí smysl života. Dej, aby ho nalezli v tvé blízkosti. Prosíme za všechny nemocné, zarmoucené a opuštěné, dodávej jim sil a dej, aby z nevyčerpatelné studnice tvé lásky nabyli odvahy a dobré mysli.
Ve jménu našeho Pána, Ježíše Krista, se modlíme se všemi křesťany po celé zemi tak, jak on nás to naučil: Otče náš…

Poslání: (Ř 15,7.13) Přijímejte jeden druhého tak, jako Kristus k slávě Boží přijal vás. Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Amen.

Požehnání:

Píseň: 448 – Sláva buď tobě, Bože náš