Jste zde

23. 6. - Žd 4,14-16

Žd 4,14-16 kázání
Milé sestry a bratři v Kristu, jako křesťané vyznáváme svou víru slovy Apoštolského vyznání víry. A dá se říci, že všechno, co těmito slovy vyznáváme, nás přesahuje. Neexistují žádné důkazy kterými bychom mohli druhé přesvědčit, že náš život není pouhá náhoda, ale že za ním stojí Bůh Stvořitel, kterého pro Ježíše Krista můžeme nazývat svým nebeským Otcem. Jak pochopit a druhým vysvětlit - že ještě než jsme se narodili - tak za nás Kristus zemřel a že jeho oběť před dvěma tisíci lety byla přinesena i za nás? Vyznáváme, že Ježíš Kristus byl vzkříšen a tak pro nás zvítězil nad všemi mocnostmi zla - ale stále máme z něčeho strach. Slovy Apoštolského vyznání před každou Večeří Páně vyznáváme: „těla z mrtvých vzkříšení a život věčný“ - ale lpíme na životě tady na zemi stejně jako lidé nevěřící. Právě když dáváme vedle sebe to, co slavnostně vyznáváme a svou životní praxi - poznáváme svou vnitřní slabost. Všechno nás vede k tomu, abychom v pokoře zmlkli.

Ale dnešní text z Listu Židům nás vede k něčemu jinému: abychom se tak, jako se tonoucí drží záchranného lana - i my se drželi právě toho, co vyznáváme. Abychom to ani v dnešní době nevzdali. Držme se toho, co vyznáváme – vyzývá nás autor Listu Židům. Držme se toho, co vyznáváme – je to sice těžké a náročné – ale možné: Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího.

Při čtení Listu Židům k nám doléhá duch starověkého světa. Obraz dob dávno minulých. Atmosféru utvářejí věkovité náboženské výrazy jako: velekněz, trůn milosti, andělé, Boží odpočinutí, průchod nebesy, Boží sláva, apod. Nasloucháme jazyku starodávného náboženství. Je třeba zapojit fantazii a nechat na sebe ta slova působit.
Ti, jimž je psán tento apoštolský list, byli křesťané ze Židů a věděli, jak důležitou službu konal velekněz v Jeruzalémském chrámu. Ve starověkém Izraeli bylo mnoho kněží, ale jen jeden z nich byl veleknězem. Musel být z kmene Lévi a příslušníkem rodiny Áronovy. Jen jednou za rok, v den smíření - směl velekněz vstoupit do nejsvětější svatyně - kde byla uložena schrána úmluvy s kamennými deskami Božích přikázání. Starověký velekněz musel dodržovat mnoho rituálních předpisů. Co si měl obléci, jaké roucho, jak naložit s býčkem určeným k oběti, jak s beranem, co s jejich krví, jaké kadidlo, jaký olej, jak se chovat před oponou zakrývající schránu úmluvy, jak za oponou, jak u schrány.
Proč vůbec autor Listu Židům přirovnává Pána Ježíše Krista k veleknězi? Copak to přirovnání dokáže něco sdělit? Kdopak dnes ještě něco ví o starověkých velekněžích? - Z Listu Židům na nás dýchá prastará představa, že je nutné na Pána Boha zapůsobit. Ježíš vystupuje jako ten vlivný a důležitý, který dokáže zapůsobit na nejvyšším místě. Jako ten, kdo nám zjedná protekci. - Protekci se daří ve všech dobách. Staré, pochybné způsoby nezmizely ani s antikou, ani se středověkem, ani s moderní dobou. I v dnešní době, jak víme, se protekci náramně daří.
Stejně jako za doby Árona i dnes se cení proniknout na rozhodující místa, znát někoho vysoko, mít někoho se známostmi, prostě někoho vlivného. Lidé se stále postaru zkouší získat výhody prostřednictvím vlivné osoby. List Židům dýchá se starým světem. Vysvětluje světu jeho starým slovníkem Boží lásku a říká: „Ježíš je váš velekněz. On je vaším člověkem u Boha. On vám zajišťuje výhody. On vám zjednává Boží náklonnost a přízeň.“

Starověký velekněz vcházel až do nejsvatější svatyně, kde přinášel oběť za hříchy lidu. Tam, uprostřed Jeruzalémského chrámu, v temnotě a tichu, ve svém Zákoně, byl prý Bůh lidstvu nejblíže. Jenže tahle přeposvátná svatyně byla podle dobových představ pouhou podnoží Božího trůnu. Samotný trůn se tyčil nad nebesy. Chrám se svatyní byl jen drobounkým výběžkem nebeského trůnu, jakýmsi zastupitelským úřadem na zemi. A jen veleknězi bylo dovoleno přiblížit se k této božské ambasádě a vyprošovat odpuštění pro všechen lid.

Ale Boží syn vstoupil až před Boží tvář. To je smysl toho, co vyznáváme slovy: „Vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boží.“ Je tam proto, abychom se mohli i ve své slabosti držet toho, co vyznáváme. Je to mocný velekněz, který před Boží tváří jedná v náš prospěch a přimlouvá se za nás. Ví, jak jsme ve své víře křehcí a nic lidského mu není cizí, protože to všechno poznal na sobě: Vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.

Zakusil všechna pokušení jako my. Všechna, která na nás dotírají. A každý z nás je ohrožen něčím jiným, co ho chce odloučit od Boha a od jeho lásky. Jen ten, kdo něco těžkého prožil, může rozumět druhému: a On nám rozumí, protože zakusil všechna pokušení, s nimiž máme co dělat. Ježíš se pro nás stal skutečným člověkem. A podařilo se mu to, co nám se nedaří. Zatímco my v pokušení či životních zkouškách často neobstojíme, on jediný obstál. Proto mohl vstoupit až před Boží tvář, do Boží slávy. A přece se nad nás nepovyšuje, ale má soucit s našimi slabostmi. Jeho soucit jej vedl k tomu, že za nás dal život. To je smyslem označení, které mu dává List Židům: mocný velekněz. Každá Večeře Páně je vposledu vysluhována tímto veleknězem, který dává své tělo a svou krev jako oběť za nás slabé a v pokušení zklamávající.

Protože on vydržel všechna pokušení a jako Boží Syn zůstal věrný Otci - můžeme se držet toho, co vyznáváme: že je Pán, že je mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. Ví, jak je pro nás těžké vytrvat ve víře, ale právě proto vstoupil kvůli nám do té nejtěsnější Boží blízkosti, abychom v něm měli na nejvyšších místech svého zastánce a přímluvce. A proto neexistují beznadějné situace, protože vždycky můžeme přistoupit v důvěřivé jistotě k trůnu milosti. Tam nesedí Soudce, který by nad námi zlomil hůl, ale ten, u kterého nalezneme milost a pomoc v pravý čas.

Podle starých židovských rabínů má Bůh v nebi dva trůny. Trůn spravedlnosti a trůn milosti. Na trůn spravedlnosti usedá, když trestá. A když se chce smilovat, přejde k trůnu milosti. - Adresáti Listu Židům ale mají slyšet: je jen jeden trůn, ten, ze kterého nemusíte mít strach, protože máte mocného velekněze, který i v nebi všechno změnil, aby i ti slabí a hříšní poznali Boží slitování. I pro nás, kteří se tak namáhavě držíme toho, co vyznáváme - zní pozvání: Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. Amen.

23.6. 2019 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes máme 1. neděli po sv. Trojici.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Introit: (Ž 103,1-2) Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! Amen

Píseň: 627 – Má duše Boha velebí 177 – Nuž Bohu děkujme

Modlitba: Pane Bože, díky Ježíši Kristu, z Bible víme, že nás bereš takové, jací jsme. Se všemi našimi slabostmi, chybami, nedůvěrou, s našimi povahami, s našimi zraněními. Doufáme v to a děkujeme za to. Prosíme, ošetři naše zranění, pronikni do ztvrdlých srdcí. Prosíme, svým Duchem si z nás udělej svůj lid, měň nás tu, posiluj. Máme různé strachy, nemoci, stres, stojí před námi rozhodnutí. Také máme každý něco, v čem jsme bezradní. Buď s námi. Víme, že nevodíš za ruku, ale můžeš napovědět, ukázat cestu. Chtěli bychom žít s tebou. Mít víc naděje, radosti, lásky… Neodpracuješ to asi za nás, ale prosíme, pomoz nám s tím. Prosíme o tvé slitování a novou pomoc, abychom měli sílu odolávat všemu zlému a usilovat o nápravu svých cest. Prosíme, veď nás svým Duchem k poslušnému následování našeho Pána Ježíše Krista. Dej, ať nám k tomu dopomůže i nové slyšení tvého Slova. Amen.

1čtení: Nu 6,22-27

Píseň: 631 – Nám pomoz, Pane milý

2čtení: Žd 4,14-16 Kázání

Píseň: 452 – Za dar Slova, Bože milý

Ohlášky:

Píseň: 443 – Přijď, králi věčný náš

Příml. modl.: Milostivý a svatý Bože, stvořil jsi nás k svému obrazu. Dej nám moudrost, abychom tě poznali. Horlivost, abychom tě hledali. Oči, abychom tě zahlédli. Srdce, abychom o tobě přemýšleli. Život, abychom tě zvěstovali. Prosíme tě, shlédni v lásce na své lidi. Léčivým olejem svého požehnání zalévej zraněný svět. Vyšli nás hledat ztracené, utěšovat sklíčené, osamocené a nemocné.
Skrze Ježíše Krista, našeho Pána k tobě společně voláme: Otče náš,…

Poslání: (Př 27,19): Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak duše člověka na člověku.

Požehnání:

Píseň: 579 – Ó králi věků důstojný