Jste zde

21. 7. - J 1,35-51

J 1,35-51 kázání
Dnešní úryvek z evangelia podle Jana vypráví o povolání prvních Ježíšových učedníků, ze kterých Ježíš učinil své apoštoly. Je to událost zásadního významu: bez apoštolského svědectví bychom o Ježíši nic nevěděli a nemohli bychom se s ním ve víře setkat, protože jeho slova by zapadla v dávné minulosti. Bez apoštolů by nebyla církev, kterou Pavel ve svém Listu Efezským přirovnává ke stavbě, jejímž základem jsou apoštolové a proroci (Ef 2,20), Proto na těchto lidech, kteří pokračují v díle Ježíšově a nesou jeho evangelium do celého světa - tolik záleží. Přitom je každý jiný a jiné jsou také podoby jejich vstupu do Ježíšova společenství.

Začalo to všechno prostě: dva z učedníků Jana Křtitele slyší svého učitele, jak říká: „Hle, beránek Boží.“ Tak mocné jméno dává Jan Křtitel Ježíši, který jde kolem. Jan Křtitel mohl mlčet, mohl si to jen myslet a Ježíš by přešel a všechno by bylo jako dřív. Ale teď to tak není, protože tím hlasitým vyznáním Ježíše jako beránka Božího, vzbudí zájem těch dvou. A oni jej opustí a jdou za Ježíšem. Byla to jen zvědavost, nebo spolehnutí se na slovo Křtitelovo, které u nich mělo jistě velkou váhu? A jak to asi prožíval Jan Křtitel, když najednou ztrácí své stoupence? Nelitoval aspoň v skrytu duše, že si to nenechal pro sebe? - To nevíme, ale evangelista uvádí:„Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.“Jedním z těchto dvou učedníků je pravděpodobně sám autor evangelia, Jan.

A právě teď k nim zni Ježíšův hlas. Je to prostá otázka: „Co chcete?“ - „Či oč vám jde?“ - Jsou to vůbec první Ježíšova slova v evangeliu podle Jana. Teď mají ti dva příležitost, aby mu řekli o svém největším přání. Mohou říci: jde nám o pravdu, o smysl života, toužíme po naději, po radosti. Chceme vědět, proč se stávají zlé věci dobrým lidem. Chceme vědět, kdy přijde soud, o kterém tolik mluví náš učitel Jan. A hlavně: Kdy přijde ten dlouho očekávaný Mesiáš?

Ale nic tak velkého je nenapadne a zní to skoro jako dotěrnost, když se ptají: „Mistře, kde bydlíš?“ - Kdyby nám hned na začátku rozhovoru neznámý člověk položil takovou otázku - asi bychom byli překvapeni. A byli bychom ve střehu, protože taková zvědavost je podezřelá. Ale Ježíš se na ně neutrhne, naopak jejich žádosti vyhoví a pozve je k sobě: „Pojďte a uvidíte!“ A tímto pozváním začíná nový čas v Janově životě, jehož začátek si tak dobře pamatuje: Bylo kolem čtyř hodin odpoledne, kdy se stal učedníkem Ježíšovým. Nestačí k tomu jen vlastní rozhodnutí, ale Ježíšovo pozvání: Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho.

Když jsme se my stali učedníky Ježíše Krista - nemusíme vědět jako Jan hodinu té velké události, ba ani den či rok, kdy se to stalo. Ježíš si své učedníky a tedy i nás - povolává jen ze své velké milosti, v různou dobu a různým způsobem, jak uvidíme dále. Zdá se dokonce, že při tom ani nehraje hlavní roli velikost naší víry. Podstatné je, že mu smíme věřit, i když sami víme, jak je naše víra někdy vratká. Písmo nás ale vede k tomu, abychom se tím netrápili a na druhé straně zase své víře nepřikládali poslední důležitost. Naše spása má totiž mnohem hlubší základ – a tím je Boží rozhodnutí pro nás. O tom zpívá i žalmista: ...byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval, ale ty jsi mě uchopil za pravici (Ž 73,22.23). Jako bychom měli slyšet, že na tomto úradku Boží lásky všechno záleží, ne na tom, co vírou dovedeme přijmout.

Však ani ti učedníci, které teď Ježíš povolává, nejsou hodnoceni podle své víry. Ondřej má víru velkou: vyhledá svého bratra Šimona a přivede ho k Ježíši. Vždyť s Janem nalezli Mesiáše, naplnění celých dějin spásy – tak mu to říká ve svém vyznání. Ale Ježíš ho za to nijak nechválí a neoceňuje. Zato Šimon, který neřekne nic, čím by prokázal svou víru, ten slyší Ježíšova slova: „Ty jsi Šimon syn Janův, budeš se nazývat Kéfas, což se překládá Petr.“ V podání evangelisty Matouše je to právě v souvislosti s jeho vyznáním, v Janově evangeliu je Kéfasem, tedy „skalou“ bez jakýchkoliv předpokladů, jen z pouhé milosti svého Pána.

Filipa si Ježíš vyhledal sám a jenom jemu výslovně řekl: „Následuj mě“! Ale Natanael tak jasné a určité pozvání neslyší. Ježíš nejedná s každým z nich stejně, protože každý je jiný. Ježíš za ním také osobně nepřijde jako za Filipem. Jako by právě Filip měl Ježíše zastoupit, protože On chce jednat prostřednictvím těch, které si sám našel, aby v něho uvěřili. Ježíš si Filipa vyhledal, aby – a tak to říká evangelista Jan: Filip zase vyhledal Natanaela.

Natanael stejně jako Filip znal Písmo, toužil po vládě Mesiáše a teď od Filipa nadšeně slyší, že už je tady: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Kdyby Filip pomlčel o Nazaretu, mohl by se z toho radovat. Ale Natanael ví, že ten zaslíbený Spasitel má přijít z Betléma. Proto Natanael Filipovo nadšení nesdílí: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ - Já čekám Krále! Já čekám Mesiáše! Až ten přijde - tak to bude vypadat úplně jinak. Ten váš učitel je možná zajímavý - ale že by to byl Mesiáš? To ne. Já čekám jiného.

Nazaret měl obecně špatnou pověst. Filip mu to mohl rozmlouvat či vysvětlovat, ale Ježíše by mu tím patrně nijak nepřiblížil. To přece známe: každé tvrzení má své proti tvrzení a čím víc o největších věcech Božích mluvíme, tím víc je dokážeme zatemnit. Boží tajemství není nikdy věcí diskuse a argumentů, které si pracně vymýšlíme, abychom ty nevěřící přesvědčili. Nemůžeme podávat vysvětlení, jen pokorné vyznání. K víře lze pozvat - ne přemluvit, utlouct argumenty. Zveme k tomu - aby druzí poznali, co jsme poznali a přijali my. Místo zbytečných debat o Ježíši Filip Natanaelovi řekne: „Pojď a přesvědč se!“ - Filip zve, ale poslední krok musí udělat Natanael sám.

A Natanael ten poslední krok udělá. Jde k Ježíši. Jde k němu i se svou pochybností a nejistotou. A Ježíš mu to nevyčítá, ale naopak v něm vidí jakýsi vzor pro každého Izraelce, protože v něm není lsti. Lest a přetvářka je člověku dost blízká. Jen u těch, které dlouho a dobře známe, můžeme vyloučit, že nahrají roli, která má oklamat a přelstít. Proto se Natanael ptá: „Odkud mě znáš?“
Co ty o mně víš, když jsme spolu ještě vůbec nemluvili? A do svých otázek slyší Ježíšův hlas: „Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“ Dřív, než ses od Filipa o mně dozvěděl, já jsem už věděl o tobě. Viděl jsem tě i pod těmi hustými větvemi fíkovníku. Evangelista neodhaluje to, co proběhlo mezi Natanaelem a Ježíšem, ale zaznamenává jeho vyznání: „Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ Natanael zrál k víře svými pochybnostmi a otázkami. Teď je pro něj Ježíš Syn Boží, který jej skutečně zná. A přece to, co pokládá Natanael za rozhodující, ba největší věc svého života, že ho Ježíš zná a vidí o mnoho dřív, než on spatří jeho, největší není. Ten, který ho opravdu zná, mu říká: „Uvidíš věci daleko větší.“

Kdysi ve snu vidí Jákob sestupovat a vystupovat anděly z nebe. Ale to, co byl tenkrát sen, teď je skutečností. Skutečností, kterou budou prožívat ti, kdo s Ježíšem půjdou jako učedníci.„Amen, amen pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ Boží moc a slávu budou učedníci vidět právě na něm, který si je povolal, aby zvěstovali světu, že syn Josefův z toho Nazaretu, kde není nic dobrého, je Boží Syn a jediný král svého lidu.

Evangelium říká: protože přišel Syn Boží na náš svět, ti andělé, kteří jej provázeli, nezmizeli. A nebesa jsou stále otevřená, abychom měli výhled k naději a záchraně. Ten, který znal tak důkladně Natanaele, zná každého z nás i s našimi radostmi i slabostmi. Vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas (Žd 4,15-16). Amen.

21. 7. 2019 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 5. neděli po sv. Trojici.

Intro:(Ž 73,21-24) Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví, byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval. Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici, povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. Amen

Píseň: 549 – Chvaliž Hospodina, slávy vždy Krále mocného

Modlitba: Laskavý Bože, děkujeme ti za tvou dobrotu. Děkujeme ti za všechny dary, jimiž nás obohacuješ. Nic jsme ti nedali, a ty jsi k nám štědrý. Nic jsme si nezasloužili, a všechno jsme od tebe dostali zadarmo – svůj život, své milé, své radosti, šance, svoje štěstí. Moc ti děkujeme.
Pane, ty víš, že nám scházejí slova, abychom ti vzdali chválu, jaká ti náleží. Vždyť mnoha tvých darů si ani nejsme schopni všimnout. Dej, ať vnímáme tvou lásku a tvou dobrotivost vůči nám.
Dej, ať k nám dnes tvé Slovo promluví tak, aby nás zasáhlo a aby nám pomohlo. Amen.

1čtení: Gn 28,10-23

Píseň: 193 – Svěř celý život Pánu (1.-7. sloka)

2čtení: J 1,35-51 kázání

Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem

Ohlášky:

Píseň: 209 – Ó slunce spravednosti

Příml.modl.: Pane, dej, ať svým jazykem i svými rty vyznáváme, co jsi pro nás učinil a stále činíš. Pomoz nám, abychom neotvírali ústa ke zbytečnému povídání, ale abychom se učili chválit a oslavovat tvé jméno.
Potěš nás milostivý Pane, když zakoušíme beznaděj a nevidíme nic než zlobu, pýchu a nenávist. Prosíme za ty, kdo chtějí řešit problémy světa bez ohledu na slabé a bezmocné. Prosíme za politiky, a státníky. Pomoz, ať můžeme žít všichni v míru a pokoji.
Pane Bože, dej, ať máme každý den na paměti, že se na nás díváš a že před tebou nic neskryjeme. A pomáhej nám, ať neděláme nic, co se ti nelíbí. Uč nás, že jsme celým životem odpovědní tobě.
Pane, smiluj se nad námi pro Pána Ježíše Krista, v jehož jménu k tobě voláme: Otče náš,…

Poslání: Zj 1,8: Já jsem Alfa i Omega, totiž počátek i konec, praví Hospodin Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí. Amen.

Požehnání:

Píseň: 177 – Nuž Bohu děkujme