Jste zde

11. 8. - 1 J 4,16-18

1 J 4,16-18 kázání
Milé sestry a bratři v Kristu, soustředím se v kázání hlavně na verš 18: Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.
Láska a strach. Dvě emoce, které se odehrávají uvnitř člověka. Co mají společného? Sídlí sice uvnitř, v našem nitru, srdci, duši - ale projevují se navenek. Dvojí citové rozpoložení, které zásadně určují podobu našeho jednání. Co všechno dokáže člověk udělat z lásky – z lásky k druhému člověku, k dítěti, k rodině, k přátelům?
A naopak – co všechno dokáže člověk udělat ze strachu o život svůj nebo druhého, o zdraví, o dobrou pověst, o své zaměstnání, ze strachu z neúspěchu? Láska a strach – dvě mocné síly uvnitř nás. Jak se k sobě mají? Lze milovat a nebát se? Lze mít strach bez lásky? Je vůbec možné lásku od strachu oddělit?
Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání,… píše apoštol Jan ve svém listu. Přiznám se, že mívám strach docela často. Vím, že je to negativní emoce, ale ne vždy se mi podaří ji zahnat. Štve mě to, ale bohužel, je to tak. Proto mě Janova slova vždycky zarazí. Připadají mi příliš jednoznačná a hodně tvrdá. Že by láska odstraňovala strach? Když budeš milovat – tak se nebudeš bát? Máš strach, protože nedokážeš milovat?…
To se mi nezdá. Vždyť strach je častým průvodcem lásky. Kdo miluje druhého, své děti, svou rodinu, své bližní – tak je přece normální, že o ně má obavy – strach o jejich zdraví, štěstí, strach, že se rozhodnou pro špatnou životní cestu. Že je vyhodí ze školy, že nenajdou práci či ji ztratí, že ztratí radost, štěstí, víru. A naopak – nemáme strach o toho, kdo je nám lhostejný, kdo nás nezajímá.
Strach a láska. Jak to jde dohromady? Zkušenost mi říká, že je nejde oddělit. Apoštol mi říká, že láska strach překonává: Dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. - Jak tomu tedy je? Lze opravdu milovat a nebát se? Bylo by krásné, mít v sobě jen onu příjemnou emoci lásky a nepříjemný pocit strachu vytěsnit.
Ale láska a strach patří k sobě. Copak lze žít bez lásky? Myslím, že člověk, který nikdy nikoho nemiloval, není vlastně úplným člověkem. Vždyť jeden z největších Božích darů je to, že člověk může mít někoho rád. A když pozná, že někdo má rád jeho. Pouta osamělosti a sociální izolace se v té chvíli zpřetrhají, pocity méněcennosti mizí. Zůstává jen kouzelný zážitek lásky a přijetí. Kdybych neměla nikoho ráda, bála bych se méně. Pak bych měla strach jen o sebe. A to mi připadá příjemnější.
Souvislost strachu a lásky se dá dobře využít k manipulaci s člověkem. Vzpomeňme si, jak ještě v nedávné minulosti vtah strachu a lásky mocně využívali komunističtí zločinci. Když nepochodili s osobními pohrůžkami - zaútočili přes rodinu. Nejčastěji přes děti, ale i přes rodiče, sourozence či přátele.
Spisovatel Eduard Kohout popisuje, jak orgány STB nejdříve různě vyhrožovali jemu, pak mu otrávili psa, pak vyhrožovali celé jeho rodině. Ale poslední kapkou pro něj bylo, když mu při výslechu na STB řekli větu: „Víme, kudy chodí tvé děti do školy.“ A tato vyhrůžka byla pro něj a jeho rodinu impulzem k emigraci. Lze se tomu divit? Člověk, který se dosud svých protivníků nebál, rázem dostává strach. Pokud jim nenahnali strach zločinci samotní, přivodila jim strach láska.
Tak si komunističtí zločinci vzali za rukojmí dobrou polovinu národa. „Tvé děti se nedostanou na školu, když se budeš vzpouzet. Postaráme se, že vyhodí z práce nejen tebe, ale i tvého partnera, rodiče, blízké.“ Atd. Jak se člověk zachová, když je mu takto vyhrožováno? Bude statečně stát na svém nebo se ze strachu podřídí? Ale je to strach nebo je to láska? A lze je vůbec oddělit? Mnozí strach překonali a obětovali svou lásku – před těmi hluboce smekám.
Milé sestry, milí bratři, myslím, že dokud budeme milovat, budeme se bát. Budeme se bát, aby našim blízkým někdo neublížil. Aby na ně nedopadlo nějaké zlo. Aby vážně neonemocněli. Aby se nestali obětí nějaké dopravní nehody. Budeme se bát, jestli dokážeme čelit návalu neštěstí a bolesti. Dokáže vůbec člověk milovat beze strachu?
A přece apoštol Jan říká: Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání. Copak nikdy nepoznal lásku? Nezná ten strach, který svírá nitro těch, kdo mají někoho rádi? Jak může psát o lásce, která strach vyhání? Tím jde přece proti naší zkušenosti. Proti zkušenosti těch, mají rádi své blízké i za cenu strachu.
Myslím, že apoštol Jan jistě poznal lásku i s ní spojený strach. Musel tedy svá slova myslet nějak jinak. - Nezpochybňuje obavy, které máme o své blízké. Takový strach je na místě. Jan píše o jiném strachu. O strachu o smyslu vlastního života. Jestli má smysl, o co se snažím, na co jsem vsadila. Kam jdu, kam můj život spěje. Filosofové to nazývají existenciálním strachem. Jak je tomu s mou existencí? Jdu vstříc zániku, rozplynu se ve smrti a nic po mně nezbude? Jak budu umírat? Budu na to sama? O tomhle strachu Jan píše.
Písmo je knihou o lásce a proti strachu. Z Bible zní opakovaně Boží povzbuzení: Neboj se, vždyť já jsem s tebou! Tak to hlásali proroci – např. Izaiáš, jak jsme slyšeli v 1. čtení. A Kristus říká svým učedníkům: Miluj Boha a svého bližního! To je Boží vůle i cíl tvého života. Máme tedy všechno vsadit na lásku – i za cenu strachu. Nemusíme se bát, že láska dopadne špatně. Že bude zničena zlobou, neštěstím, nemocí, smrtí. Vždyť na to nejsme sami. Pán Bůh ve své lásce stanovil hranice strachu. Tam, kde jsme my se svou láskou v koncích a zbývá nám už jen strach, zní Boží zaslíbení: Neboj se, vždyť já jsem s tebou! Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.
A apoštol Jan píše: Také my jsme poznali lásku, kterou má Bůh k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. Věřím, že až jednou staneme před Božím soudem, tak náš život nebude měřen podle našeho strachu, podle toho, co jsme udělali a co jsme neudělali. Budeme měřeni Boží láskou – neboť – jak píše Jan: V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu. Budeme měřeni Boží láskou. A ta obsáhne všechno. Vejde se do ní i můj strach i mé obavy o své milé. I se svým strachem nakonec najdeme bezpečné místo u Boha v jeho lásce.
Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání. Apoštol hledí k naději, kdy všichni spočineme u Boha. A tam už nebude strach, ale jen láska. Hledí k té nové zemi, o které slyšíme z knihy Zjevení: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti nebude – neboť co bylo, pominulo.“ Amen.

11. 8. 2019 Prčice

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 8.neděli po Trojici.

AP: Milost vám a pokoj od Boha našeho a Pána Ježíše Krista!

Intro: (Iz 41,10) Vyslechněme slova Božího povzbuzení skrze proroka Izaiáše: :Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podepírat pravicí své spravedlnosti.“ Amen.

Píseň: 171 – Buď Pánu čest

Modlitba: Bože, ty Přicházející, jak rádi bychom byli, kdybys k nám vstoupil. Tolik by se změnilo, Pane, kdybys přišel a byl tu s námi. Učiň to, oslov nás, dotkni se nás. Učiň z našeho dnešního shromáždění svůj čas. Obdaruj nás světlem, pokojem, nadějí. Pane, přijď, a konej své divy proměny: naší bezradnosti v moudrost, zoufalství v naději, netečnost v lásku. Pane prosíme Tě, obnov svým Duchem ducha našeho. Přijď, Pane Ježíši! Amen

1čtení: Iz 41,10-13

Píseň: 438 – Přišli jsme, ó Ježíši

2čtení: 1 J 4,16-18 kázání

Píseň: 383 – Mne zajmi, Pane můj

Ohlášky:

Píseň: 248 – Ježíše se nespustím

Příml. modl.: Pane Bože, jsi v našem životě, hledáš nás, zvedáš, odstraňuješ strach, dáváš radost. Děkujeme za to. Odpusť, že to někdy nevidíme, nevnímáme. Jdeme si po svém, trváme na svém. Překvapuješ, zastavuješ, snažíš se o nás. Mluvíš na nás různými způsoby. Někdy tě neslyšíme. Odpusť. Dáváš nám spoustu darů. Život a také lidi v něm. Děkujeme za to. Občas ztrácíme naději a sílu. Je složitá doba, divná doba na naší zemi. Často si nevíme rady. Klesáme bolestí těla i duše. Smiluj se nad námi, o tvou pomoc prosíme. Vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…

Poslání: (J 14,27) Pán Ježíš praví: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ Amen.

Požehnání:

Píseň: 200 – V tvé síle, Pane Bože můj