Jste zde

1. 9. - J 4,3-18.28-30

J 4,3-18.28-30 kázání
Milé sestry a bratři v Kristu, asi už jste se setkali s lidmi, kteří říkají, že věří v Ježíše Krista, ale nechtějí mít nic společného s církví. Přiznám se, že v poslední době se jim ani moc nedivím. Přesto věřím, že křesťanská církev může nabídnout světu i současnému člověku mnoho hodnot. Ale soustřeďme se dnes jen na ty hodnoty, které vyplývají z příběhu o setkání Ježíše se samařskou ženou.
První hodnotou je boření či překonávání hranic. Ježíš oslovuje ženu Samařanku – tím udělal něco dvojnásob nečekaného. Jednak nebylo vhodné, aby muž takto o samotě mluvil se ženou - a jednak byli Samařané pro Židy nepravověrní. Kombinace žena a ještě k tomu ze Samařska – stýkat se s takovou ženou bylo naprosto neslýchané. Konflikt mezi Židy a Samařany se táhl už po staletí. O co šlo v Ježíšově době a ještě předtím?
Samaritáni se jako etnicko-náboženská skupina považují se za legitimní potomky izraelských kmenů. Po rozdělení izraelského království se hlavním městem jižního království stala Judea a severního Samaří. Když Asyřané Samaří dobyli, odvlekli většinu obyvatelstva do babylonského zajetí. Dobyté území pak osídlili kmeny z Mezopotámie, které se záhy smísili se zbytky původního samařského obyvatelstva.
První otevřené spory začínají po návratů judských Židů z babylónského zajetí. Když začali znovu budovat zbořený chrám v Jeruzalémě - Samaritáni jim nabídli svou pomoc. Tu ale Judejci odmítli. Po této události si Samaritáni postavili svůj vlastní „vzdorochrám“ na hoře Gerizim.

Samaritáni sice uznávali pět knih Mojžíšových, ale podle ortodoxně židovského hlediska je vykládali svévolně. Považovali tedy Samařany za nepravověrné. A tak mezi Samařany a Židy existovalo napětí a občas docházelo i ke konfliktům. Nejednalo se ale jen o běžnou xenofobii, ale hlavně o náboženský problém. Napít se od Samařanky – a ještě navíc tak podezřelé - jak tušíme z jejího vypočítávání mužů – nebylo vůbec v pořádku. Proto se žena Ježíše ptá: Jak ty jako Žid můžeš chtít od mne, Samařanky, abych ti dala napít? - Možná by dnes trochu podobně znělo: „Jak ty, ortodoxní Žid můžeš chtít napít ode mne, palestinské muslimky“?
Ježíš boří a překonává hranice náboženských i společenských konvencí a jde k lidem bez ohledu na jejich jinakost, společenské postavení, etnický původ, názor či barvu pleti. Ježíšovo jednání je pro církev a křesťany výzvou, abychom nežili v nepropustných těsných hranicích – v hranicích svého světa a tzv. správného názoru, do kterého často nechceme přijmout nic a nikoho cizího. Vždyť právě tehdy, když vycházíme za úzké hranice svého světa, když se snažíme pochopit jinakost a odlišnosti druhých – tak zjistíme, že se naše životy prohlubují.
Dále příběh svědčí o Ježíšově lásce i k těm, kteří na něj hledí s nedůvěrou. Překonává nedůvěru a tradiční neměnné náboženské předpisy. Ve slovech samařské ženy: Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít? - slyšíme určitou ironii. Žid by se za běžných okolností nenapil vody, kterou mu nabízí Samařan.
A tady teď stojí neznámý Žid, chce aby mu dala napít a pak jí nabízí nějakou jinou vodu. Kde by jí ale vzal, vždyť nemá ani džbán. A ještě k tomu se snad považuje za někoho většího, než byl praotec Jákob. - Ale ženina ironie Ježíše nevyvede z míry. Dál pokračuje v rozmluvě, dál přichází s nabídkou živé vody.
Říká ženě: Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému. - Není žízeň jako žízeň! A není voda jako voda! Toto rozlišení vody ale neznamená, že by Ježíš běžnou vodou pohrdal. Základní lidské potřeby jsou pro něj podstatné. Současně ale prohlašuje, že existuje i jiná žízeň: Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky.
Dnešní společnost nabízí mnoho k uspokojení lidských potřeb. Naše smysly jsou stále drážděny snad nikdy nekončící nabídkou nových laskomin. Není ale nutné kritizovat výdobytky naší civilizace. Proč se netěšit z toho, co náš pobyt na zemi zpříjemňuje a ulehčuje? Člověk potřebuje jíst a pít. Může a má se z jídla a pití radovat. Ale musíme si také přiznat, že jeho život to neučiní šťastným a smysluplným. I kdyby získal všechny dobroty světa, bude dále lačnit a žíznit a jeho život to stejně nenasytí.
Ježíš nám nabízí jiné nasycení. Nabízí živou vodu, která se v člověku stane pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému. - Věčným životem ale není myšlen jen život za hranicemi našeho života zde na zemi. Spíše se tím myslí život nového rázu, nové kvality, nové radosti a nové naděje. Život u pramene živé vody. Tento pramen vyvěrá už zde a nyní. Je něčím, co obohacuje a očišťuje již náš pozemský život. Lidé si někdy myslí, že tento pozemský život je jediné, co máme. Ale i pro ty - kdo nechtějí nebo nedokážou sdílet naději, že smrtí náš život nekončí - může být křesťanství nabídkou plnějšího života už zde na zemi.
Ježíšovo poselství je někdy nesprávně chápáno jako výzva: když se budete omezovat, trýznit a trápit na tomto světě - tak na onom se budete mít dobře. Tím je ale křesťanská zvěst zkreslena. Ježíš nabízí plnější život už zde. Neodsuzuje, že člověk rád dobře jí a pije - vždyť jak píší evangelisté – sám byl častým účastníkem hodů a hostin. Nekritizuje zdraví, sílu, touhu po úspěchu a štěstí člověka.
Stejně důležité jako to, že pramen vyvěrá již nyní - je skutečnost, že pramen je něco živého a prýštícího. Z křišťálově čistého pramene se člověk rád napije. A proto křesťané stojí před stálou výzvou, aby tuto vodu udržovali čistou a stále prýštící. Jinak řečeno - aby se víra a náboženství neproměnily ve stojaté a zkalené vody, kterým se ostatní budou zdaleka vyhýbat. Jen stálým udržováním zůstane voda tekoucí a bude druhé občerstvovat a posilovat.
Ježíšova nabídka živé vody se nicméně neomezuje pouze na tento svět. Pramen vyvěrá k životu věčnému. K životu věčnému za hranicemi tohoto světa, k životu s Bohem a v Bohu. K životu v Božím království.
Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému. - Čím si takovou nabídku zasluhujeme? Jaké podmínky musíme splnit, abychom se mohli napít živé vody? - V příběhu o setkání Ježíše se Samařankou žádné podmínky nenajdeme. Podobně v knize Zjevení čteme: Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života (Zj 22,17). Zadarmo. Zní to neuvěřitelně, protože to, co je zadarmo, je podezřelé. Kde je tedy háček? Ale ať hledáme, jak hledáme, žádný tu není. Můžeme si naopak všimnout, že Ježíš ve své nabídce pokračuje, i když o podezřelém životě ženy ví vše: Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.
Ježíš se tak ukazuje jako někdo, kdo nemoralizuje. Ne vždy tak jednali křesťané. Naopak - rádi počítali hříchy a tresty, které hříšníky čekají. Ježíš však nehledí k trestům, ale chce člověka ze zajetí hříchu vysvobodit. Vyzývá nás: Jdi a už nehřeš! (J 8,11). Moralismu a odsuzování slyšíme dost. Přetékají jimi diskuse na internetu či v médiích. Lidé rádi hledají viny těch ostatních. Proto je tato Ježíšova výzva aktuálnější než dříve. Nebudou nakonec lidé hledat odpočinutí někde, kde se nemoralizuje – ale kde se naopak hledajícím nabízí nový život? Kde se nehrozí tresty, ale zvěstuje odpuštění?
Bůh vidí do našeho srdce. Nesčítá ale naše viny jako chladný soudce. Bůh do našeho nitra nahlíží soucitně. Ví, jací jsme - ale také a hlavně - jací bychom mohli být. Přichází s nabídkou, která nás může posunout dál na cestě k plnějšímu životu. Ježíš zná život samařské ženy, ale v jeho slovech se neozývá soud. Žena ví, že před Ježíšem nemůže nic skrýt – ale současně si uvědomuje, že ji neodsuzuje. Naopak chválí její upřímnost. Proto ji Ježíš zajímá čím dál tím více. Její počáteční nedůvěra mizí a nakonec k němu chce přivést další lidi.
Církev může být prostředím, kde padají hranice mezi lidmi. Kde dochází ke smíření, kde se zvěstuje milost a odpuštění. Kde se zbytečně nemoralizuje, ale kde trvá nabídka plnějšího pozemského života a hlásá se naděje v život budoucí. Věřím, že společenství křesťanů takovým často je. Proto máme trvalou naději, že pramen živé vody bude prýštit stále. A pak dojde i k tomu, co se odehrálo po pozvání ženy Samařanky: Žena tam nechala svůj džbán, odešla do světa a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Amen.

1 .9. 2019 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách.

Intr.: (Ž 139, 23-24) Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid. Hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď! Amen.

Píseň: 219 – Hory, doly, stráně

Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, děkujeme ti, že jsi nás dnes opět pozval do tohoto shromáždění. Děkujeme ti, že nás voláš, abychom se zastavili uprostřed shonu, že nás voláš, abychom si odpočinuli v tvé blízkosti. Děkujeme ti, že nás zveš, abychom u tebe čerpali z pramene živé vody. abychom se obnovili v tvém světle.
Vyznáváme, Bože náš, že naše dny jsou plné provinění. Prosíme tě, odpusť nám všechno, co se ti na nás nelíbí, očisti nás a proměňuj nás ke svému obrazu. Dej, ať tvá láska a milost pronikne i do těch nejskrytějších koutů našich srdcí. Amen.

1čtení: Zj 22,1-5

Píseň: 379 – Stvoř srdce čisté, Bože, mi

2čtení: J 4,3-18.28-30 kázání

Píseň: 631 – Nám pomoz, Pane milý

Ohlášky:

Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem

Příml. modl.: Pane, zase začíná nový školní rok. Prosíme za ty, kdo jdou do školy poprvé i za ty ostatní. Tobě nyní svěřujeme své děti a prosíme tě, aby ti, kteří je mají vzdělávat, byli moudří, spravedliví a trpěliví. Svou moudrostí osvěť mysl našich dětí a dej jim pravé poznání, které přináší dobré ovoce. Dej jim prospívat na těle i na duchu, ať jsou milí tobě i lidem.
Prosíme o pokoj pro neklidné, prosíme o potěšení pro smutné. Prosíme o naději. Prosíme, navracej světu řád a pokoj.
Pane, děkujeme, že nemusíme věřit sami, děkujeme za církev, za společenství sboru. Díváme se stejným směrem, k tobě. Čteme Bibli, modlíme se, hledáme tě. Mluvíme spolu, víme o svých bolestech, trápeních, radostech. Vyznáváme hříchy, přijímáme odpuštění, slavíme večeři Páně. Děkujeme za to. Dej, ať naše společenství sílí a roste. Dej, ať se stane čistým pramenem, kde mnozí naleznou občerstvení a sílu do dalších dní.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš,…

Poslání: (Ř 12,9-12)„Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.“

Požehnání:

Píseň: 611 – Není lepší na tom světě