Jste zde

6. 10. - Mt 18,10-17

Mt 18,10-17 kázání
Ježíšova Slova, která jsme dnes slyšeli z evangelia podle Matouše, bychom mohli označit jako pravidla, kterými se má řídit společenství jeho učedníků. Společenství, kterému sám Ježíš dává jméno církev. Ta není určena počtem účastníků bohoslužeb, ani mravní úrovní těch, kdo se k ní hlásí, ani množstvím kostelů, modliteben či katedrál, ale jen a pouze jeho přítomností. Kde je Ježíš, ten Ukřižovaný a přece Vzkříšený, tam je církev, jen tam.

Ježíšova přítomnost se přitom nedá vynutit žádnými rituály či vznešenými obřady. Na Ježíšovu přítomnost lze jen očekávat a připomínat si jeho zaslíbení: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich (Mt 18,20). I takto malá může být církev – a Ježíši přesto stojí za to, aby byl v tomto společenství přítomen.

Jeho přítomnost je ale zaslíbena pouze těm, kdo se shromáždí v jeho jménu. Co to znamená? Určitě něco jiného, než jeho jméno vyslovovat jako zbožné zaklínadlo bez lásky a víry v něho. Když je církev shromážděna v jeho jménu - odevzdává se mu jako svému Pánu a upíná se k němu celou svojí důvěrou. A tehdy při pokorném slyšení zvěsti o něm, On sám je přítomen ve své moci. To není naše zbožná představa, ale jeho společenství, které je nasměrováno k němu, které jej vyhlíží a skutečně po něm touží. Bez přítomnosti Ježíše může být naše společenství jakýsi zájmový spolek , ale ne církev.

V každém jiném společenství si lidé většinou všímají těch, kteří vynikají nad ostatními a kteří něco znamenají. Těm se dávají řády a vyznamenání a na ty je upřen zájem veřejnosti. Ale Ježíš svému společenství říká: Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých.
Kdo to je maličký? - Ten bez moci, bez vlivu, pomalý, slabý, neobratný, kdo si zkazil život, velmi mladý, velmi starý, jiný,... Nejsou to jen děti, ale všichni ti malí a bezvýznamní v lidských očích, ke kterým patřili i jeho učedníci.

A církev má slyšet, že Pánu Bohu jde právě o ty, které svět přehlíží. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. Jakoby tímto obrazem chtěl Ježíš ukázat, jak je Pán Bůh o těch nejmenších podrobně informován svými anděly. Jeví se vám jako nepatrní, ale je to jinak, než myslíte! Ti maličcí nejsou maličcí u Boha. I ten, u koho se to nezdá, má svou vzácnost uloženu v nebi. Co na tom, že ji nevidíme. Možná, že tito maličcí mohou ve svém životě zabloudit jako ta ovce, kterou zachrání její pastýř: Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.

Tato Boží vůle má najít své naplnění v církvi. Církev je svatá přítomností Ježíše Krista, ale je tvořena chybujícími lidmi, ne anděly. Z církve se nikdy nepodařilo udělat ideální společenství, které by bylo imunní vůči všem lidským nectnostem a pokleskům. Kdyby tomu tak bylo, neučil by nás Pán Ježíš prosbu o odpuštění našich vin, jak o to prosíme v modlitbě Páně.

A přece právě on sám nás zároveň dnešním oddílem evangelia vede k tomu, že nestačí jen odpustit. Vyzývá nás k tomu, abychom svého bratra nenechali bez pomoci, když se dostává na špatnou cestu: Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Jde přece o to, aby nezahynul jeden z maličkých, ne o to, abychom my povýšení vytýkali hříšníkovi chyby. Jde o to získat bratra pro Boží cestu, ne ho pyšně odsoudit. Ježíšova slova o napomínání nemají být žádným základem pro farizejské sudičství a hony na čarodějnice. Takové jednání sice bývá často motivováno pokryteckým úsilím o spásu bližního, ale může hodně ranit a ublížit.

Proto se takové napomínání má dělat citlivě, s vědomím vlastní nedokonalosti a slabosti. Ježíšovi současníci byli spíš nakloněni takového člověka si ani moc nevšímat. Ale Pán Ježíš tvoří svou církev jako společenství bratrské lásky, kterému přece nemůže být lhostejné neštěstí druhého. A vzdalovat se od Boha je tím největším neštěstím. Proto nás vyzývá, že je nutné snažit se pomoci stále opakovaně. Třeba tím, že to zkusí dva až tři. Možná více hlav bude mít víc rozumu nebo v tom hřešící bratr bude cítit, že nejde jen o osobní zaujatost. Ani tehdy ale není zaručen úspěch. A když už nepomůže ani to, přichází na řadu autorita celého shromáždění církve. Ale boj o lidskou duši může být prohrán na celé čáře, i když to celé společenství církve vezme za svou věc: Jestliže však neuposlechne ani církev, ať ti je jako pohan nebo celník. Tím se prostředky vyčerpali a člověk se ocitá za hranicemi společenství.

Proč zrovna jako pohan nebo celník? Možná tato slova evangelista Matouš formuloval tak, jak to bylo blízké židokřesťanům, kterým je jeho podání určeno. Ti viděli v pohanech a celnících ty, kdo celým svým způsobem života a myšlení jsou Bohu cizí. Ale na druhou stranu na mnoha místech evangelia čteme, že s takovými lidmi Pán Ježíš sedával u stolu na znamení svého přátelství, které tolik popouzelo spravedlivé farizee. Jakoby už tím mělo být velmi srozumitelně naznačeno, že vidět v nepoddajném členu církve pohana a celníka, znamená vposledu mít k němu lásku, kterou měl k takovým lidem Pán Ježíš. Vždyť scházet se v jeho jménu znamená být proniknut jeho láskou, která je nad všechny naše zkušenosti a představy.

Když jsme četli oddíl z Listu Jakubova, slyšeli jsme tam na samý závěr jeho dopisu slova, ve kterých doznívá dnešní text evangelia: Zbloudil-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů. Amen.

6. 10. 2019 Prčice
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého. Milost vám, a pokoj ať se rozhojní!

Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v toto nedělní ráno.

Introit: (Ž 103,8-11) Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí. Amen.

Píseň: 161 – Tebe, Bože, chválíme

Modlitba: Hospodine, skrze Ježíše Krista náš Otče, děkujeme ti za dnešní den, kdy máme opět možnost shromáždit se po boku těch, které máme rádi a zároveň ve tvé přítomnosti, před tvou tváří. Přicházíme sem ve všelijakém rozpoloženi – radostní a šťastní, stejně jako smutní a plni starostí. Přicházíme po úspěšném týdnu stejně jako s hlavou plnou větších či menších problémů. Přicházíme s touhou po tvé blízkosti, tvém sklonění se k nám, s touhou po tvém odpuštění, s touhou po silnější víře, po silnější naději. Ať už je to s námi jakkoli, záleží ti na naší přítomnosti, na našem naslouchání tvému slovu, na našich modlitbách a zpěvu. Jak velkorysý jsi, Bože. Prosíme tě tedy, abys nás svým Duchem proměňoval ke svému obrazu, prosíme tě, abychom se stále lépe podobali tvému Synu Ježíši. Pane, prosíme Tě, promlouvej k nám svým Slovem. O Tvého Ducha, o Tvou přítomnost prosíme. Amen.

1čtení: Jk 5,13-20

Píseň: 473 A – Vezmi, Pane, život můj

2 čtení: dobrá zvěst pro tuto neděli je zapsána v Mt 18,10-17 Kázání

Píseň: 480 – Srdce k srdci, spěšte spolu

Ohlášky:

Píseň: 672 - Dej nám moudrost, odvahu

Příml. modl.: Pane, u tebe a od tebe je moc života. U tebe jsme nalézali a od tebe přijímali pomoc. Chráníš nás před zbytečností a marností. Prosíme, abys nad námi ještě bděl, posiluj v nás tu pravou víru a naději. Dej, ať máme chuť do života, ať máme odvahu žít, radovat se z maličkostí a očekávat nové věci. Prosíme za náš sbor, dej, ať roste a sílí. Dej, ať se Slovo Boží šíří a počet učedníků roste (Sk 6,7). Prosíme za celé tvé stvoření, dej, ať spěje k dobrému.
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…

Poslání: (Lk 16,10)Ježíš praví: Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. Amen.

Požehnání:

Píseň: 579 – Ó králi věků důstojný