Jste zde

13. 10. - Žd 13,15-16

Žd 13,15-16 kázání
Milí přátelé v Kristu, dnes slavíme neděli Díkčinění. Náš stůl je plný a kalich oplývá až po okraj a to nejenom tady v kapli, ale i doma. Netrpíme hmotnou nouzí, netrpíme hladem ani žízní. A také v obchodech nevíme po čem spíš sáhnout. Jsme na tom mnohem lépe než mnoho jiných obyvatel naší planety. Mám ráda tento svátek, protože mi připomíná, jak často zapomínám děkovat a být vděčná za vše, co z Božích rukou dostávám. Vděčnost – ta je ústředním tónem dnešního svátku.
V dávných časech lidé přinášeli do chrámu oběť. Přinášeli na oltář plody ze zahrad a polí, přinášeli plody lidské práce a děkovali Bohu za obživu, která jim byla pro další rok dopřána. Odevzdávali kus toho, co získali a co bylo jejich. Navraceli kus obživy tomu, od kterého pochází vše. Proto se při děkovných slavnostech objevovala v chrámě úroda. Kus úrody. Není samozřejmé, že nám patří. A my víme odkud pochází. A tak se nabízí otázka: Jaké plody, jaké ovoce přinášíme dnes do chrámu my? Jakou oběť přineseme Bohu my při dnešním svátku Díkčinění?
Přinášejme tedy skrze Ježíše Krista stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno, slyšeli jsme z Listu Židům. - Obětí chvály Bohu, ovocem, oněmi plody, které máme jako výraz díků Bohu předložit - je chvála z našich úst. Na našich rtech se rodí slova. Kolik nespočetných slov se během minulého roku urodilo na našich rtech! Slova vlídná i nevlídná. Slova určená lidem, slova plná úvah a starostí: jaká práce nás čeká, kam pojedeme, jak naložíme s penězi, jak se bude dětem dařit ve škole, co budeme mít k večeři, co si vezmeme na sebe, a tak dále. O takových a podobných věcech jsme mluvili. To jsou naše slova, slova, která jsme si použili pro sebe. Pro chod našich životů, pro chod našeho lidského soužití. Beze slov bychom to asi těžko zvládli.
A teď je na čase obětovat slova Bohu. Část těch slov, která nám přecházejí přes rty, vzít a říci je Pánu Bohu. Prostě jako za starých časů přinést Bohu oběť. Oběť chvály. Zříci se na chvíli těch svých běžných ustaraných slov a říci něco jiného, povznášejícího. Radostně a od srdce povědět Bohu: Děkuji! Děkuji ti za všechno, co mám v životě, včetně života samého. Děkuji za chléb náš vezdejší. Děkuji za všechny lidi, které mám kolem sebe a kteří utvářejí můj život. Tobě buď Bože chvála až na věky věků!
Dříve lidé přinášeli do chrámu na oltář obětiny z plodů polí a zahrad. Ale křesťanská církev se brzy po svém vzniku dostala do zvláštní situace. Křesťané se nescházeli v chrámu. Prvotní církev byla církev scházející se po domech. Kdo mohl nabídnout vhodný prostor k bohoslužbě, ten pozval ostatní bratry a sestry k sobě domů. V knize Skutků apoštolů najdeme celou řadu zmínek o takovém společenství. Takže nebyl žádný chrám, kam by se přinášely oběti. Nebyl žádný oltář, na který by oběti kladli. A přesto lidé chtěli Bohu obětovat něco ze svých životů. Chtěli mu věnovat něco pořádného z toho, co naplňuje jejich dny. Přesně do takové situace zní výzva: Přinášejme tedy skrze Ježíše Krista stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno. Tedy když oběť, pak oběť chvály. Obětovat chválu, která uzrává jako ovoce na našich rtech.
Co obětujeme dnes Bohu my? Najdeme pro něj pár slov? Slavíme dnes svátek Díkčinění za úrodu letošního roku. Je zapotřebí poděkovat. A to nejenom dnes. Věřím, že neděkujeme jen v tuto neděli. Vděčnost provází naše dny a patří do našich životů. Někdo třeba děkuje Bohu potichu, jiný svůj dík vysloví nahlas, další své díky Bohu vyjádří písní a někdo zase jenom vděčně, beze slov spočívá v Boží přítomnosti. Najde se mnoho příležitostí poděkovat a vzdát Bohu dík. Dík za nový den. Dík za naše bližní, dík za naše děti a vnoučata, dík za naši práci, atd. Je stále za co děkovat. Děkujeme průběžně, a přece si církev vyčlenila jeden den ke zvláštnímu děkování. Dnes chceme shrnout všechny své díky za život a za všechny prostředky, které dostáváme k životu. Chceme zvýraznit a zdůraznit, že vděčnost je hlavní náplní našeho srdce a že naší ústřední výpovědí o Bohu je chvála.
Tím, co Bohu přinášíme, tedy naší obětí, je chvála. Pokorná a vděčná slova k oslavě Boží. Právě o tom se píše v Listu židům. Ale ještě je zde něco přidáno: Přinášejme tedy skrze Ježíše Krista stále oběť chvály Bohu. Oběť chvály, to jest ovoce našich rtů – máme tedy přinášet skrze něj – skrze Ježíše Krista. Naše chvála není spojena jen s hmotnými dary stvoření, ale je svázána s Ježíšem Kristem. Bez něj a bez jeho evangelia bychom totiž těžko dovedli Boha chválit s čistým srdcem. Nedokonalosti světa by nás děsily. Právě Kristus nás učí vidět svět jako dobré místo k životu. Věříme, že náš Pán Bůh je milosrdný, vlídný, pečující o svůj lid. Na takovou péči lze odpovědět láskou, chválou a vděčností.
Skrze něj – Krista – přinášejme Bohu oběť chvály…Když děkujeme za plody z letošní sklizně, přiřaďme nim i Ježíšovo dílo spásy. Nejde přeci jenom o obživu těla, vzešlou z přírody, ale jde nám i o potravu pro duši. Vzkříšený Kristus dává naději, že kde je příroda se svými možnostmi v koncích, tam Bůh tvoří a dává nový život. Stvoření se svým koloběhem, s rozením a umíráním, směřuje k dovršení a vykoupení. Proto Bohu vzdáváme chválu skrze Krista, či přes Krista. Bez něj by náš svět tak utěšený nebyl.
V dávných časech přinášeli lidé Bohu do chrámu obětní zvířata, obětní plodiny. Křesťané časem začali mluvit o oběti chval. Sklidit na svých rtech - urodit na svých rtech slova k oslavě Pána Boha. Oběť chval přinášíme i my. Ale – jaká oběť se Bohu líbí? I zde má List Židům moudrou odpověď: Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí.
Vedle oběti chval stojí oběť založená na lidské sounáležitosti: dobročinnosti a štědrosti. Když se prvotní církev scházela po domech, když společně slavili Boha a jedli u jednoho stolu, měli mezi sebou také lidi chudé či jinak potřebné. Copak šlo chválit Boha za jeho milosrdenství a zároveň být nemilosrdný ke svým bližním? Chválit Boží lásku a sám být lhostejný? Oslavovat Boží štědrost a sám být skoupý? Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí.
Když už chceme Bohu přinášet oběti, když už chceme Pánu Bohu něco pořádného dát - nezůstaňme u pěkných slov. Udělejme něco pořádného pro své bližní. Rozdělte se s nimi o to, co je pro vás v životě důležité. O svůj čas, o svou sílu, o svůj zisk. Takové oběti se Bohu líbí. Celý svět je chrámem, kde se Bohu přinášejí oběti. Všude lze Bohu děkovat, všude lze lidem pomáhat. Proto ke křesťanským bohoslužbám patří i sbírka – slyšíme o Boží štědrosti a sami jsme štědří.
Všimněme si, v jakém pořadí Bible mluví o oběti chval Bohu a oběti pro druhé lidi. Na počátku je chvála Bohu, vděčnost Bohu. Z vděčnosti vyrůstá ochota druhým pomoci. Když si uvědomím, že jsem dostala vše potřebné k životu a že těch dobrých darů jsem dostala vrchovatou měrou – dovedu se rozdělit. Bez vděčnosti se sotva pohneme k dobročinnosti a ke sdílení.
Vděčnost člověka obohacuje a zušlechťuje. Kdo zná vděčnost, kdo ví, že žádná věc není samozřejmost - ten je jistě jiným člověkem než ten, kdo si myslí, že na všechno má právo, že vše je samozřejmost, za níž není třeba děkovat. Kdo dovede děkovat, dovede také Boží dary ocenit. A kdo je dovede ocenit, ten je také umí užívat. A nejen užívat, ale také dávat. Děkovat za dary, které od Pána Boha přijímáme, a které jsou nezaslouženým obdarováním, obohacuje život, který bez vděčnosti zůstává o podstatnou část ochuzen.
Určitě znáte lidi, kteří nejsou za život vděční, které nic netěší a mračí se na celý svět. Od nich se nějaké pomoci bližním lze sotva nadít. Vždyť tihle nevšímavci ani nevědí, jak mnoho dostali. My ale nechceme být jako oni, vězňové vlastních zamračených pohledů. Vzdáváme Bohu díky za nesčetné dary, nám dané. Vzdáváme Bohu díky kvůli Ježíši Kristu, který nás naučil nacházet Boží přízeň v dobách dobrých i zlých. Amen.

13.10.2019 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, dnes slavíme neděli Díkčinění. Vítám vás na dnešních bohoslužbách, při kterých budeme mimo jiné slavit svatou VP.

Introit: (Ž 104,33-34) Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu. Kéž je mu příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost. Amen.

Píseň: 219 – Hory, doly, stráně

Modlitba: Hospodine, náš Pane! Děkujeme ti dnes za všechno, čemu si vdechl život. Děkujeme ti za lidi, kteří s tvým požehnáním pořád vstupují do tohoto světa a mohou být vědomými příjemci tvých darů, ale také těmi, kteří své dary umí dávat dál. Děkujeme ti za zvířata a rostliny, které jsou nám zdrojem obživy, ale i radosti a potěšení. Děkujeme ti za vzduch, vodu, světlo. Děkujeme ti také za neživou přírodu – třeba za hory a skály, které nám připomínají tvou vznešenost a stálou lásku k nám. Pane, děkujeme ti za všechno, v co věříme a co je pro náš život naprosto zásadní. Děkujeme ti za tvé spasitelské dílo v Kristu Ježíši. Děkujeme ti za blízkost Ducha svatého v našich životech. Děkujeme ti za naši kapli, za místo, kde se můžeme scházet, za dar víry, za dar tvého Slova a svátostí, za tvé odpuštění a požehnání. Děkujeme za to, co nedokážeme vypovědět, za to, co považujeme za samozřejmé i za to, co se do slov nevejde. Amen.

1čtení: L 14,7-14

Píseň: 178 – Krásná je modrá obloha

2 čtení: Žd 13,15-16 kázání

Píseň: 161 – Tebe, Bože, chválíme

VP

Píseň: 510 – Ó Pane můj, pokoj ať tvůj

Ohlášky:

Příml. modl.: Dobrotivý Bože, tebe vzýváme a prosíme: Vyslyš naše přímluvné modlitby. Prosíme za všechny, kteří žijí v hmotném nedostatku a nouzi. Prosíme za všechny, kteří žijí v nehostinných oblastech – často bez vody, jídla a základních potřeb. Prosíme za všechny, jimž nemoc nebo úraz obrátil život na ruby. Prosíme za všechny, kteří se cítí odstrčeni, přehlíženi, nepotřební a zbyteční. Prosíme za ty, kdo rozhodují o rozdělení bohatství tohoto světa, které je nesmírné a všem by dostačovalo. Dej, ať tvá církev vždy poznává, kde je její místo ve světě. Žehnej i našemu dílu, abychom přinášeli dobré ovoce. Amen.

Poslání: (2K 9,7) Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodne, ne s nechutí ani s donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh. Amen.

Požehnání:

Píseň: 177 – Nuž Bohu děkujme