Jste zde

3. 11. - 1J 2,12-17

1J 2,12-17 kázání
Píšu vám, děti,….Takto Jan oslovuje maloasijské křesťany, kterým je jeho list určen. Jsou to jeho žáci, jeho duchovní děti a zároveň ti, kteří poznali v Bohu svého Nebeského Otce, tedy Boží děti. Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. Je to veliká a radostná zvěst, kterou Janovi čtenáři přijali, když uvěřili v Ježíše Krista. Pro jeho jméno, to znamená pro něho samého, který podstoupil zástupně smrt za nás, nám Pán Bůh odpouští hříchy. Jan tuto základní jistotu zdůrazňuje, aby nám připomenul, že na tom stojí v našem životě všechno.

Jsme na tom podobně jako ten služebník, o kterém jsme dnes slyšeli v evangeliu. Ten byl tak zadlužený, že to nikdy nemohl vlastními silami splatit. Hrozilo mu, že ho pán prodá i se ženou a dětmi a vším, co měl do otroctví, aby tak alespoň částečně nahradil ztrátu. Když ho však ten služebník prosí, aby s ním měl strpení, pán se nad ním slituje a dluh mu odpustí.

A když jsou i nám naše hříchy, naše dluhy vůči Bohu odpuštěny, jak bychom se pak mohli zatvrdit vůči svým bližním a neodpustit jim jejich provinění a dluhy vůči nám? To k sobě prostě patří jako rub a líc jedné mince. Vždyť i v MP prosíme Pána Boha: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našich viníkům“. A Boží děti to vědí, když slyší apoštolova slova: Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno.

Apoštol ale píše svým přátelům další povzbuzující řádky. Někteří z nich jsou už starší, vyzrálí lidé, ti druzí v rozkvětu mládí. Každá generace má své problémy a každá potřebuje v církvi zvláštní povzbuzení. Otcové mají své životní zkušenosti víry a mohou si vděčně připomínat, jak je jejich Pán vedl: Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku. Poznali jste jeho věrnost a milosrdenství ve všech těch letech, které jsou za vámi. Pán vás provázel a podporoval ve zkouškách a těžkostech. U vás to není teorie, vy jste ho poznali v jeho moci a slávě a víte, že už na počátku vašeho života stála jeho láska.

A nad mladou generací, která je ohrožena nedostatkem zkušeností, Jan nezvedá varovně prst ani je nekritizuje. Nestraší je, že to budou mít v životě hodně těžké, ale dodává jim velkou odvahu, povzbuzení a ujištění: Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým. Když se držíte Ježíše Krista a jeho Slovo vám nejde jedním uchem tam a druhým zase ven, ale zůstává ve vás a formuje vaše myšlení a rozhodování - pak jste silní. Není to vaše síla, ale síla Kristova a už tím, že z ní žijete, jste zvítězili nad tím Zlým.

Jako Boží děti všech generací jsme dostali veliké dary. Odpuštění, poznání, sílu a vítězství nad silami zla. To nám všem Jan píše k našemu povzbuzení. Píšu vám, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. A přece i ti, kdo žijí z odpuštění, v síle a následování Ježíše Krista - žijí v tomto světě. Ve světě, který je svým způsobem nebezpečný.

Jan totiž pod pojmem „svět“ vidí prostor, kde vládne Kníže tohoto světa a kde je přímo nahromaděn vzdor a nepřátelství proti Bohu a jeho království. Bůh však přesto i tento svět miluje. Ne však všeobecně, ne lacině - ale tak, že poslal na zem svého Syna, aby světu pomohl. Jan ale nedoporučuje, abychom se na to odvolávali - naopak – nám je určeno varování: Nemilujte svět, ani to, co je ve světě.

Je třeba dodat, že čtenáři Janova listu žili ve světě, který přátelstvím ke křesťanství zrovna neoplýval. Byla to doba největšího pronásledování a vyvražďování. Křesťané stáli mimo jakoukoliv právní ochranu a mohl si na nich smlsnout kdokoliv ze světa. A tak si kdokoliv smlsával. Svět v tehdejší době skutečně pro křesťana představoval nebezpečí. Místo, ze kterého bylo nejlepší se raději stáhnout do ústraní a vyklidit pole. A to nejen kvůli ohrožení života. Především kvůli tomu, že Ježíš Kristus byl tehdy pro svět velmi nepohodlný - a to jak pro židovské příbuzné, tak i pro pohanské nepříbuzné. Tehdejší svět ohrožoval samotnou víru v Ježíše Krista jako Spasitele. Okolní svět se tehdy snažil zastínit to světlo víry, naděje a lásky - ze kterého a pro které chtěl křesťan žít.
Takovou podobu světa, který láká, omračuje, odvádí, svádí, zastiňuje - nesmíme nikdy zapomenout. V Janovské době se zrovna představil v celé své parádě, ale v každé době - neméně té dnešní - nese svět podobnou podobu. Nemilujte svět ani to, co je ve světě, praví Jan. Myslím, že nejde o sobectví víry, která by zavírala oči před problémy světa a odmítala by se podílet na jejich řešení. Je to spíš uvědomělá a přiznaná slabost, která připomíná, že i naše důvěra v Pána Boha je křehká a zranitelná.
Můžeme klopýtnout a také klopýtáme. Můžeme být svedeni a také sváděni jsme – nejen k něčemu, ale především od něčeho - od živého vztahu s Bohem. A pak si nás ten svět už otesává jak potřebuje, jaké nás chce mít. Přesto nás nic neopravňuje k tomu, abychom zavřeli dveře mezi námi a okolním světem. Máme se vyjadřovat k potížím a úskalím tohoto světa a pomáhat s jejich odstraňováním. Jako křesťané jsme - a vlastně musíme být - neskladní, nemanipulovatelní, neovládnutelní, nejdoucí s davem. Nemusíme se světu zalíbit stůj co stůj. Kéž se mu líbíme hlavně tím, co se líbí i Pánu Bohu.
Svět v Janově pochopení je všechno, co stojí proti Bohu a co nás chce od něho odloučit - někdy velmi rafinovaně. Nejde tu o svět přírody, o svět věcí, ale o duchovní skutečnost, která vychází z lidského převráceného srdce. Máme oči, kterými vidíme - ale záleží na tom, jakým pohledem se díváme – může být třeba závistivý, nepřejícný. Máme své pudy, které do nás vložil náš Stvořitel, ale ty mohou být znetvořeny až běda. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. Kraličtí to překládají ještě výstižněji: „Všechno, co je na světě, jako žádost těla, a žádost očí a pýcha života, to není z Otce…“

Možná nás napadne že Jan, který nás na začátku tak potěšil, nám teď chce všechno znechutit. Jako by nám chtěl vzít radost z toho, že se nám něco líbí a chceme si to koupit, že máme rádi hezké oblečení nebo dobré jídlo. Má snad být život křesťana životem asketického mnicha? Kde je hranice mezi tím, z čeho smím mít radost a tím, co mě chce od Boha vzdálit?

Odpověď Jan nedává. A také asi žádná jednoznačná není, protože každý z nás je jiný. Jsou otcové a mládenci, jsou ti, kterým hmotné věci nejsou nástrahou a ani luxusní způsob života je nespoutá ve víře, lásce a naději. Ale jsou jiní, kteří se tím dají očarovat a přestanou hledět k nebi, protože věci světa je pohltí. Každý z nás je zodpovědný sám za sebe a svoje pochopení nesmí vnucovat druhému. Ale jistě platí slova apoštola Pavla: Všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním (1Tm 4,4). Tedy za co můžeme pokorně děkovat Pánu Bohu, to nás neohrožuje, protože víme, že On je dárcem a všechny dobré věci jsou jen nezasloužené dary jeho milosti. V této pokorné vděčnosti se v nás nemůže zakořenit pýcha života.

Existují věci časné a věci věčné. To, po čem toužíme a na čem si zakládáme, je pomíjivé – někdy stačí jen pár let časového odstupu a už to víme. A na konci života to tu stejně všechno zanecháme. Řídit se jen podle svých žádostí znamená připojovat se k tomu světu, který je tu jen na čas. Ale řídit se podle toho, co chce náš Pán – znamená zůstávat s ním. Neboť - Svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. Amen.

3. 11. 2019 Prčice
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!

Pozdrav: Milí bratři a sestry, vítám vás v toto nedělní ráno (20. po Trojici)

Intro:(Ž 143,8.10) Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši. Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi! Amen.

Píseň: 171 – Buď pánu čest

Modl.: Milostivý Bože, ty, jenž jsi Duch života, obnov nás a povzbuď. Uváděj nás na cestu následování Pána Ježíše Krista. Proměňuj nás, ať i ve starostech a v sevření důvěřujeme tvému milosrdenství a tvé moci. Navštiv nás svou plností, svým bohatstvím. Proměň nám tuto chvíli, ať je z ní čas pro slyšení, čas pro radost, čas pro dobrá očekávání. Amen.

1čtení: Mt 18,23-35

Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu stvořiteli

2čtení: 1J 2,12-17 kázání

Píseň: 452 – Za dar Slova, Bože milý

Ohlášky:

Píseň: 631 – Nám pomoz, Pane milý

Příml. modl.: Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že ses kvůli nám stal člověkem, že jsi před námi snášel všechny zkoušky a pokušení, kterými procházíme. Podstoupil jsi kvůli nám smrt a otevřel jsi nám cestu k nebeskému Otci. Pomoz nám, abychom na to nikdy nezapomněli, ale připomínali si to, když si zoufáme, když jsme ustrašení, unavení životem, usoužení, když nás zmáhá bolest a utrpení, když se nám zdá, že ze všeho toho nevidíme východisko. Otevři svým Duchem naše oči, abychom viděli tvé vítězství, jehož moc se projevuje i dnes.
Pane, prosíme za všechny ztrápené, trpící, nemocné, osamělé. Dej, ať poznají, že ve svém trápení nejsou sami. Prosíme za všechny, kdo tu dnes nemohli být s námi.
Prosíme za všechna místa, kde dosud vítězí lidská tvrdost, nepřátelství a násilí. Prosíme, aby do našeho světa pronikalo tvé Království pokoje a vítězila tvá moc.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: …

Poslání: (Ef 5,1-2) Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.
(J 16,33) Ve světě máte máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět. Amen.

Požehnání:

Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej