Jste zde

10. 11. - Lk 17,20-30

Lk 17,20-30 kázání
Bůh stvořil zemi i vše živé, co na ní pobývá a viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Bůh stvořil také člověka, aby na této dobré zemi hospodařil a chránil ji. Planeta Země je místo, kde jsme se narodili, kde prožijeme celý svůj život a kde také zemřeme. Je to náš jediný domov, o který nemůžeme nikdy přijít. Pokud si ho ovšem sami nezničíme.
My lidé jsme ohrožováni z mnoha stran. Na náš klid útočí média se svými reklamami a svádivými nabídkami, které nás mají přimět nakupovat a nakupovat. Jsme zahrnováni pravdivými, ale i lživými informacemi. Není to tak dávno, co svobodný, neomezený přístup k informacím byl velkým ideálem, po kterém jsme toužili. A dnes jsme vrženi do takového chaotického proudu informací, že se jim spíš musíme bránit a nevíme, jak se v nich orientovat.
Vědci varují před klimatickou krizí. Dost lidí odvádí od zřetelného uvědomění si tohoto vážného stavu naší země jejich praktický materialismus. Anebo jim třeba brání bída, která na ně tíživě doléhá, aby se nad tím vůbec zamysleli.
Ve světě vládne moc a síla peněz. Peníze jsou určitě důležité, ale to neznamená, že kvůli nim budeme kašlat na své okolí, na přírodu a na všechno živé. Neznamená to, že musíme vykácet všechny stromy a vydolovat i ty poslední cennosti, které naše planeta ukrývá. Neznamená to, že budeme zemi znečišťovat. Protože až bude Země úplně zničená a pro člověka nedostačující, koupíme si snad za peníze novou a lepší planetu?
V lidském společenství převládá starost jen o sebe samého, sobectví, necitlivost k druhému a jeho problémům. Jsme-li ale aspoň trochu kritičtí sami k sobě, musíme si přiznat, že nejde jen o ty druhé, o hříšný „svět“ za našimi hranicemi. Uznáme, že zápas se sobectvím svádíme často neúspěšně každý sám u sebe, že se uzavíráme před druhými a vyhrocujeme se vůči nim.
Žijeme v náročném a složitém světě a toužíme po změně - po klidu, mírovém soužití mezi lidmi a pokoji na naší dobré zemi, která nám byla darována a svěřena Pánem Bohem. Vyhlížíme obrat k lepšímu. Ale uznáváme, že na to sami nestačíme. Potřebujeme více světla, nejen v nějakém mystickém smyslu, ale prostě světlo na cestu, vyjasnění prostředků a cílů. Nasměrování aspoň na nejbližší kroky. My slabí potřebujeme sílu k tomu, abychom šli dobrou cestou a dokázali na ní být vytrvalí.
Po čem to tedy toužíme? Co vyhlížíme? Jsou to dny Páně podle Ježíšových slov u Lukáše? Je to příchod Božího království?
O příchod Božího království prosíme v modlitbě Páně: Přijď království tvé! Pokud tuto prosbu nevyslovujeme jen automaticky, tak nás při ní mohou napadnout dvě otázky. Ta první: Co si máme pod slovy „království Boží“ představit? Ježíš o něm mluví často, ale většinou v podobenstvích. Žádnou definici od něj neslyšíme. A ta druhá otázka zní: Kdy to Boží království přijde?
Stejnou otázku pokládají Ježíšovi farizeové, jak jsme to dnes slyšeli v evangeliu. Nevypadá to, že by chtěli Ježíše pokoušet a chytit ho tak do pasti. Farizeům jde o to, aby jim Ježíš řekl něco bližšího o této veliké události, která byla spojena s příchodem Mesiáše. Farizeové o něm usilovně přemýšleli a zkoumali slova proroků, především Daniele. U něho se dočetli, že království Mesiáše bude předcházet doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby (Da 12,1). Těch znamení ale byla celá řada a Ježíš jim má prozradit ne přesné datum – tak naivní farizeové nebyli – ale spíš zdůraznit nějaké dějinné události nebo přírodní úkazy, podle kterých by se dal příchod Božího království vypozorovat.
Ta první otázka: Co si máme pod slovy „království Boží“ představit? - farizee netrápila. Věřili, že jde o proměnu stávajících poměrů, protože Mesiáš, nový David, usedne na trůn a Boží lid získá vládu nad svými nepřáteli. Protože si byli jisti svou zbožností, se kterou dodržovali Zákon - tak je vůbec nenapadlo, že příchod Božího království na nich požaduje nejdříve změnu jejich pyšného postoje, proměnu srdce, pokání. To právě chtěl Jan Křtitel, když volal: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Boží (Mt 3,2). Farizeové čekali toto království jako průlom zvenčí do politické situace židovstva - ale zapomněli na to, že Bůh buduje své království zevnitř, nepozorovaně a tiše.
Ježíš je ale zklamal. Nedal jim seznam toho, na co mají dávat pozor, co mají sledovat. On jim naopak celé toto snaživé úsilí ukazuje jako zbytečnou námahu: Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat… Vždyť království Boží je mezi vámi! Čas příchodu Božího království se nedá určit podle lidských, byť Písmem ovlivněných pozorování. Ani se nedá říci: Hle, je tu nebo je tam! Není vázáno na nějaké určité místo, na nějaký stát vymezený hranicemi.
Příchod Božího království se nedá objektivně zjistit Žádný pozorovací talent na to nestačí, žádná kombinační schopnost nám v tom nepomůže – tomu farizeové mohli rozumět. Ale ta druhá část odpovědi jim asi neřekla vůbec nic. Nepochopili, že ten Syn člověka, o kterém jsme slyšeli z knihy proroka Daniele jako o nebeské postavě, jež dostal od Boha věčnou moc a slávu, které nepominou a má království, které nebude nikdy zničeno – stojí právě mezi nimi. Ježíš se nazývá Syn člověka a právě jako ten nejmocnější je uprostřed nich a s ním je přítomno celé Boží království. Ještě neviditelně a neprokazatelně - ale naprosto jistě. Víc už farizeům Pán Ježíš neřekl. Svá slova jim nevysvětluje a nechává je znít jako jedinou odpověď těm, kteří nemohou rozumět, protože mu nevěří.
Ke svým učedníkům ale mluví Pán Ježíš jinak. Ví, že v něm poznali Krista, Božího syna. Nemají vypracovaný žádný systém nahlížení do budoucnosti jako farizeové. Mají jen jeho. A proto je připravuje na dobu, kdy od nich odejde a oni budou čekat až se vrátí, až zase znovu přijde. Ukazuje jim, jak se toto království zjeví všem lidem. To bude tehdy, až přijde den Syna člověka. Ale ten nejprve musí mnoho trpět a být zavržen. A nepřijde tajně, ani jen duchovně, ale viditelně: Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni. A přijde mezi lidi náhle a zastihne je naprosto nepřipravené. Protože oni se budou věnovat jen svým pozemským zájmům a bude to přesně tak jako před potopou za dnů Noé a jako při zániku Sodomy: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli. Tady ten příchod bude znamenat katastrofu. Ti lidé žijí jen sami sobě a tomuto světu. Bůh se svým královstvím, které přichází v jeho Synu je vůbec nezajímá. Jak by pak do něho mohli vejít?
Pán Ježíš Kristus nás ujišťuje že tam, kde on je uprostřed nás, je Boží království. To ale nevylučuje prosbu: Přijď království tvé! Vždyť jako křesťané žijeme stále v tomto napětí mezi „už“ a „ještě ne“. Už teď, kdy jsme uvěřili Ježíši Kristu jako svému Pánu, jsme vstoupili do Božího království. A přesto je stále očekáváme. Očekáváme viditelný příchod Syna člověka v moci a slávě. Možná, že právě touhu a očekávání učedníků měl Pán na mysli, když je upozorňuje: Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte. Bude vám tak těžko, že budete toužit aspoň po maličkém zákmitu mé moci a slávy, ale musíte vydržet se svou nadějí. I v tom dnešním světě, kde je tolik bolesti, utrpení a zla.
Když je člověk sevřen a valí se na něj jeden problém za druhým, když neví kudy dál - může podlehnout svodům. Může snadno přesunout svou naději na někoho jiného, nadchnout se tím, na kterého ostatní ukazují. Může naletět, když slyší: tady se už uskutečnilo to, na co čekáš, v našem společenství, v našem programu, v našem systému. A tu k nám zní hlas Pán Ježíše: Řeknou vám: Hle, tam je, hle, tu; zůstaňte doma a nechoďte za nimi.
Ježíš nás varuje před nabídkou lživé spásy a lživými Mesiáši, kterých bylo v dějinách víc než dost. Až přijde, s nikým si ho nespleteme. Nebojte se, že přehlédnete můj příchod. Bude naprosto jasný a budou o něm vědět úplně všichni. Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni.
Zmínka o potopě za dnů Noé a o Sodomě je varování, abychom neztratili duchovní vnímavost pro Boží království. Jak praví apoštol Pavel: Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví (1Te 5,6). Musíme vydržet mezi tím „už“ a „ještě ne“. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž, abychom došli spásy, skrze našeho Pána Ježíše Krista (1Te 5,9). A právě na něho, který přijde - čekáme trpělivě, v lásce, víře a naději. Amen.

10. 11. 2019 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři v Kristu, vítám vás v tuto 21. neděli po sv. Trojici.

Intro: (Da 7,13-14)V knize proroka Daniele čteme: Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno. Amen.

Píseň: 219 – Hory, doly, stráně

Modl.: Hospodine, Bože náš, oslavil jsi a vyvýšil svého milého Syna, všechnu moc jsi mu svěřil do rukou. Prosíme proto, zbav moci síly tobě nepřátelské. Zbav moci nelidskost a bezbožnost, nenávist a nesvobodu. Pomoz nám, abychom zůstali poddáni Kristu, který usedl po tvé pravici, abychom pro něj a s ním byli živi.
Pane Bože, prosíme Tě, oslav své Slovo v našich srdcích a svým Duchem je učiň tak jasným a hřejivým, abychom v něm pro sebe přijali potěšení a radost. Amen.

1čtení: 1Te 5,1-11

Píseň: 446 – Moudrosti poklad z nebe

2čtení: Lk 17,20-30 kázání

Píseň: 473 A – Vezmi, Pane, život můj

Ohlášky:

Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem

Příml.modl.: Pane, náš Bože, prosíme tě, evangeliem o své spravedlnosti, pokoji a radosti napomínej zpupné a potěšuj bezmocné. Vzdal od nás únavu a beznaděj, abychom si nelibovali v postoji, že nic nezmůžeme, ale dali se znovu pozvat do Kristova zápasu o pokoj, pravdu a víru.
Prosíme o schopnost správně posuzovat hodnoty, se kterými se v životě setkáváme a s nimiž máme nakládat. Prosíme, abychom uměli dát pravé místo tvé pravdě, lásce a službě.
Prosíme tě o schopnost ztišení, abychom ve svém srdci stále slyšeli radostnou zvěst tvého evangelia, dovedli z něho žít a svědčit o něm světu.
Pane, smiluj se nad námi pro Pána Ježíše Krista, v jehož jménu k tobě voláme: Otče náš,…

Poslání: (Jk 5,7-8) V Jakubově epištole čteme: Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. Amen.

Požehnání:

Píseň: 200 – V tvé síle, Pane Bože můj