Jste zde

26. 1. - J 2,1-11

J 2,1-11 – kázání
O evangeliu podle Jana se říká, že je nejduchovnější z evangelií. Někdy je těžké mu porozumět.
Hned na začátku čteme: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na
počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
Jakoby nás tato slova přenášela někam do kosmických výšin, kam my ještě nedohlédneme. Také by
se tato slova mohla stát jakousi kosmickou spekulací, odpoutanou od pozemské cesty, kterou Ježíš
prošel až do konce. Ale dnešní evangelium takovému pochopení staví hráz.
Příběh nás zve na svatbu, svatbu s vínem a veselím. Právě sem mezi prosté Galilejce, přichází Ježíš
se svými učedníky. Nic lidského mu není cizí. Ježíš s námi chce být tam, kde jsme, kde žijeme.
Není tak vzdálený ani tak vznešený, aby s námi nemohl být. Není taková životní situace, aby v ní s
námi být nechtěl. A to nejen v situacích bolesti a trápení. Víra v Krista není jen pro slabé, nýbrž i
pro silné, nejen pro chvíle těžké, ale i pro chvíle radostné.
My lidé se často na Ježíše obracíme jen v těžkostech a ve chvílích radosti a štěstí si chceme stačit
sami. Ale Ježíš s námi chce být i v našem lidském štěstí a radosti, chce s námi radost sdílet, tak jako
sdílel radost svatebčanů v Káně, ba dokonce jejich radost umožnil. Židovská svatba často trvala
celý týden. A víno došlo. Svatební víno bylo spotřebováno. A jaká by to byla svatba bez vína?
Neúspěch svatební hostiny by byl hanbou pro ženicha.
Ježíš proměňuje 6 nádob vody ve víno. A evangelista Jan říká: Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské
počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
Ježíš zjevil svou slávu – jak by ne, když proměnil šest kamenných nádob vody ve víno.
Podivuhodné. Zároveň však podivně málo pro víru. To máme věřit v Ježíše Krista jako v toho, který
dokáže proměnit vodu ve víno? Schopnost vyrobit víno z vody se přece nedá srovnávat třeba s
takovou schopností uzdravovat, křísit z mrtvých!
Ale výraz znamení nás upozorní, že jeho smysl máme chápat jinak. Zázraky nejsou uzavřeny samy
do sebe, nejsou tu proto, abychom nad nimi prostě jen žasli. Jedno čínské přísloví praví: „Když
někdo ukazuje prstem k měsíci, jen hlupák sleduje prst.“ Stejně je tomu s Ježíšovými divy. Jde o to
nezůstat u jejich zázračnosti, ale dávat pozor, k čemu ukazují. Ukazují k něčemu, co je přesahuje.
Ukazují k tomu, kdo je učinil a snaží se o něm povědět něco víc. Tušíme tedy, že proměna sama
není to hlavní a že příběh obsahuje souvislosti, náznaky a symboliku, která směřuje hlouběji.
Proč zrovna naplnil Ježíš vínem ty kamenné nádoby, určené k židovskému očišťování? Mojžíšův
Zákon přikazuje umývat si ruce před jídlem, před hostinou. Na to se v Ježíšově době hodně dbalo.
Použije Ježíš tyto nádoby jen tak náhodou, protože byly po ruce - nebo aby tím cosi naznačil o
svém vztahu k těmto předpisům?
Anebo možná ještě spíš se tím vyjadřuje k farizejskému přístupu k těmto očišťovacím rituálům.
Ježíš překonává břemeno přísných a neměnných židovských kultovních předpisů.
Ne jejich úzkostlivé dodržování, ale radost a svoboda v Duchu svatém jsou podle Ježíše tím
podstatným pro společenství s Bohem i s lidmi navzájem. Kdykoli totiž jíme a pijeme (a
předpokládá se, že u stolu, ve společenství) - vztahujeme se tím k Bohu, který je dárcem toho, co je
na stole i k lidem, kteří s námi u stolu pobývají a s nimiž se o pokrm dělíme. Nic proti umývání
rukou (z hygienických důvodů jistě), ale podstatné je scházet se u stolu s radostnou vděčností za
dary, které od Pána Boha dostáváme.
Nádoby jsou naplněné až po okraj. A víno je dobré, vynikající. Ježíš je ten, kdo přináší plnost a
kvalitu. Plnost tady ale není nadbytkem, vína nebyly plné sklady či sklepy. Naopak, víno došlo.
Ježíš přináší svou plnost jako odpověď na nouzi, nedostatek, jako odpověď na přímluvu.
Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu.
Podivuhodná je proměna vody ve víno, ale podivuhodný je ten příběh a jeho hrdina – jaktože zjevil
svou slávu, když vlastně zůstal skryt? Sám vrchní správce neví, odkud se víno vzalo. Veškerou
slávu a ocenění sklízí ženich. Ani ti služebníci, kteří plnili ty nádoby vodou, nic neřekli. Asi ani
neuvěřili. Vždyť Ježíš promarnil šanci se zviditelnit. Jakou slávu zjevil a komu?
Myslím, že tento příběh na počátku evangelia podle Jana chce vzbudit otázky a zvědavost. Ježíš
zjevil svou slávu, ale zůstává skryt. Jako by odtud vedla cesta až k tomu závěrečnému
povelikonočnímu slovu, které Ježíš říká nevěřícímu Tomášovi: Blahoslavení, kteří neviděli, a
uvěřili (J 20,29). V Káni učinil Ježíš počátek svých divů, počátek řady znamení, která postupně
odhalují, kým Ježíš je a co přináší. Někomu stačí víno, ale pro víru je to teprve začátek. Učedníci v
něho uvěřili, což pro tuhle chvíli znamená, že jdou s Ježíšem dál – učit se od něho, naslouchat mu,
objevovat jeho další dary a následovat ho.
Správce hostiny ochutnal víno a rozpoznal kvalitu, ale nevěděl odkud víno pochází. Tohle ODKUD
se stále vrací a vynořuje v dalších příbězích evangelisty Jana. Odkud přichází Duch? Odkud vezmeš
vodu živou? Odkud vezmeme chléb, abychom nasytili zástupy? Odkud víno, odkud voda, odkud
chléb, odkud život? Odkud víra, láska a naděje?
Odkud bereme motivaci k charitativní a sociální službě? Odkud obětavost a péči o druhé? Odkud
bereme sílu ke všednímu životu? Odkud bereme sílu ke každodenní pozornosti a zájmu o druhé?
Odkud odvahu dávat?
ODKUD v evangeliu podle Jana zůstává dlouho nezodpovězeno. Anebo – namísto přímé odpovědi
evangelium vždycky ukáže na Ježíše. - Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je
(J 1,3).
Ještě nepřišla má hodina, říká Ježíš Marii. O jakou hodinu jde? - Jan mluví o hodině na mnoha
významných místech. Jde o hodinu oslavení, o hodinu zjevení Ježíšovy slávy…
Ještě nepřišla má hodina, říká Ježíš. A ta hodina přichází až na Velikonoce, v události ukřižování a
vzkříšení, kdy se Ježíš paradoxně zjevuje jako Boží Syn, Bůh sám. Dárcem Božích věcí, jeho ducha
víry, naděje a lásky je Bůh sám, přítomný jako vtělené Slovo mezi námi.
Ježíš je věčné Slovo, o kterém mluví začátek evangelia. V tajemství tohoto příběhu se setkáváme s
Ježíšem na svatbě, při víně, v radosti ze všech darů stvoření. Slyšíme odtud: všichni žijí z darů
Dárce, i ti, kteří o jeho stvořitelském působení nevědí a ani za ně neděkují.
Ježíš proměňuje vodu ve víno a nabízí všem. Mnozí jeho dary přijímají – někteří jen tak, jiní s
otázkou odkud a ještě jiní jako pozvání k víře, která dary s vděčností přijímá a jejich dárce oslavuje.
Amen
26. 1. 2020 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 3.neděli po
Zjevení Páně.
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se
všemi vámi!
Intr.: (J 1,1-3) „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na
počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.“ Amen.
Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen
Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, Ty jsi nás dnes pozval do tohoto shromáždění. Stojíme
před tebou jako společenství různých lidí. Každý si v sobě neseme něco z předchozích dnů. Chvíle,
kdy jsme se smáli, kdy se nám dařilo a něco dobrého se povedlo. Příležitosti, ze kterých jsme
načerpali. Čas, který jsme využili dosyta a věnovali z něho i kus někomu jinému. Ale byly i situace,
které jsme nezvládli a něco jsme pokazili. Dny, kdy jsme někomu chyběli a zůstali dlužni.
Děkujeme za to, co bylo, za každou chvíli, kdy jsme zažívali tvoji blízkost. Děkujeme, že díky tobě
bylo leccos k unesení a že i v tom, co zůstalo nedořešené, s tebou smíme počítat. Prosíme o sílu pro
dnešek, o vnímavost pro dny budoucí. Prosíme o odvahu do toho, co máme před sebou. Děkujeme,
že jsi byl, že jsi, a že také budeš. Amen.
1čtení: J 17,1-12
Píseň: 438 – Přišli jsme, ó Ježíši

2čtení: J 2,1-11
Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem
Ohlášky:
Píseň: 672 – Dej nám moudrost, odvahu
Příml. modl.: Pane Bože, věříme, že se k tobě smíme s důvěrou obracet. Věříme, že ti smíme
svěřovat naše starosti a prosby. Milostivý Bože, buď s těmi, kteří mají strach z nedostatku dnů,
kterým nezbývá moc času být s těmi, které mají rádi. Prosíme, vnášej radost tam, kde je jen pláč a
nespokojenost. Prosíme, uč nás si vážit toho, když se něco daří, když je dobře. Prosíme, uč nás vážit
si mála, nereptat. Prosíme tě za lidi, kteří vědí, co je to hlad a bída. Prosíme, ať jim umíme pomoci.
Prosíme za vztahy, které nenesou ovoce, kde je vyprahlost a zasychání. Prosíme za ty, kteří mají
zaslepené oči a nevidí, s kým se mohou rozdělit, komu mohou pomoci. Prosíme, ať sami nejsme
slepými, lakomými, vyprahlými.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš,…
Poslání: (Ř 12,9-12)„Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se
navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte
vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.“
Požehnání:
Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej