Jste zde

2. 2. - Mt 19,25-20,16

Mt 19,25-20,16 kázání
V předchozích i následujících kapitolách Ježíš v podobenstvích a příbězích vykládá, jak to bude s
naší spásou. - Jak je to vlastně s Božím královstvím. Ježíšovi učedníci to všechno poslouchají a
zhrozí se – vždyť nároky na člověka, aby mohl vejít do nebeského království - jsou hodně vysoké.
A tak Ježíšovi položí otázku, která možná napadá nebo někdy napadla i nás: Kdo potom tedy může
být spasen?
Ježíš odpovídá: U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko. - Záhadná odpověď. A Petr jde ve
svém přemýšlení ještě dál – ptá se Ježíše: A jak to bude s námi? S námi, tvými učedníky? My jsme
opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít? Budeme z toho vůbec něco mít? Nebo to
bylo všechno marné, co jsme udělali?
Ano, budou z toho něco mít, odpovídá jim Ježíš. Mohou očekávat, že se jim to vyplatí. Sloužit
Bohu se vyplácí. - Ale pozor Petře! Pán Bůh o těchto věcech rozhoduje sám. A mnozí první budou
poslední a poslední první. – Tomu Petr asi moc nerozumí a tak Ježíš říká: S královstvím nebeským
je to tak, jako když…- a začne vyprávět podobenství o dělnících na vinici. Podobenství, které mluví
o hospodáři, Bohu Otci, který hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.
Smluví s nimi konkrétní podmínky – denár na den. Denár byl v tehdejší době obvyklá denní mzda.
Spokojeně to přijímají. Vůči mnoha jiným se cítí zvýhodněni: mají smlouvu, práci…, je si
Hospodář vyvolil a vybral. S chutí teď pohnou pracemi na jeho vinici. Ale hospodáři není lhostejná
situace těch ostatních, co zůstali bez práce. Dotýká se ho jejich neuplatnění, živoření s pocitem
marnosti a nesmyslnosti a chce dát příležitost i jim. Čtyřikrát během dne ještě vychází ze své vinice
a najímá další dělníky.
Při druhém najímání už ale jen říká: Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.
Už tady nás to možná svádí k myšlence – spravedlivé – to znamená -„spravedlivý díl jednoho
denáru“. Totéž, co je spravedlivou poměrnou částí denní mzdy asi očekáváme i pro třetí, čtvrté, páté
najaté.
Když hospodář vyšel ze své vinice kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a
řekl jim: Co tu stojíte celý den nečinně? - Nikdo nás nenajal, - odpoví mu. Hospodář ví, co dokáže
zahálka – člověka napadají hlouposti a na nějaké Boží království nemyslí. A tak jim říká: Jděte i vy
na mou vinici. I vy se ještě něčeho kloudného chopte. - Stojí to hospodáři ještě vůbec za to? Vždyť
ti poslední už moc práce nestihnou.
Večer nastala hodina účtování. A pán vinice říká svému správci: Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu,
a to od posledních k prvním. Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. -
Když přišli ti první, těšili se, že dostanou víc - ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti
hospodáři.
Dá se říct, že jejich stížnost je spravedlivá: pracovali skutečně celý den a to v daleko horších
podmínkách, než ti poslední. Co je to za spravedlnost, když ten kdo pracuje celý den ve vedru -
dostane jen tolik, jako ten který začal pracovat až v podvečerním chládku? - Ti první čekají víc.
Snad nějakou prémii. Nějaké zvýhodnění přece přijít musí. - Ale nepřichází. Jakápak spravedlnost,
reptají. Připadají si nedocenění.
Hospodář na jejich protesty říká: Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár na den? –
Vždyť jsem dodržel smlouvu. Mzda těch posledních nejde na tvůj úkor. Ale já chci tomu
poslednímu dát jako tobě. Chceš se snad hněvat nad mým milosrdenstvím a dobrotou? Copak si
nemohu se svým majetkem udělat co chci?
Posledním hospodář dává stejně, protože „chce“ – netvrdí tím, že by udělali stejně práce nebo
pracovali kvalitněji. Není to znehodnocení práce prvních - je to dar posledním. První nejsou
ukráceni o svůj výdělek. Jsou ukráceni jen o zadostiučinění, že poslední by si vydělali méně. Ale k
dohodnuté odměně nepatří uspokojení z toho, že jiní dopadli hůře. A tak je o uspokojení z výdělku
připravuje jejich představa práva a spravedlnosti. Hospodář je usvědčuje z nepřejícnosti. První by se
neměli zlobit na ty poslední, že dostali stejnou odměnu jako oni.
Jak je to tedy s nebeským královstvím? V Božím království zřejmě platí jiná spravedlnost, než jak
si ji představujeme. Bůh, kterého hlásá Ježíš, soudí podle jiných měřítek a jedná jinak než lidé.
Lidská spravedlnost a hodnocení druhých podle zásluh nechápe Ježíšova Boha. Tento Bůh jedná
podle motivů a měřítek, která rozbíjejí naše navyklé schéma „zásluha – odměna“. Pohnutkou jeho
jednání je nezasloužená, bezmezná dobrota.
Boží království je darem, výsledkem péče Pána Boha o lidi. Není za odměnu, ale je třeba do něho
vstoupit činem, který je odpovědí na Boží pozvání. Ať se tak stane dříve nebo později, vždycky to
stojí za to. Hospodář překonává pravidlo: jaká práce, taková mzda. Boží milost a dobrota je pro
všechny. Nepočítá se, kdy jsi přišel, ale že jsi přišel. To ale nemá vést k myšlence - stačí, když
přijdu na poslední chvíli – a jsem na tom stejně jako ti první. Ježíš už na začátku dnešního příběhu
učedníkům říká, že se vyplatí ho následovat. Hledání Boha není zbytečné.
Křesťané, církev - je společenství lidí, kteří jsou si rovni. Ale ne rovni proto, že jsou stejně
odměňováni, ani ne rovni proto, že jsou stejně výborní. Naopak, jsou v mnohém různí: každý
pracuje pro Boží království s různou intenzitou a každý třeba různě dlouho. Ale nikdo z nás si svou
účast v Božím království, svou účast v neomezené dobré budoucnosti, kterou nám Bůh připravuje -
netvoří a nezískává sám. Všichni jsme odkázáni na nesmírnou dobrotu Pána Boha – hospodáře z
podobenství. Na dobrotu, která znamená, že On sám nám všem chce dát to, co potřebujeme.
Kdo potom může být spasen? – Ptají se učedníci svého Mistra a Ježíš odpovídá: U lidí je to
nemožné, ale u Boha je možné všechno. – Náš Bůh je schopen poradit si i s případy, které jsou z
našeho lidského hlediska beznadějné. Vždyť o kolika takových lidech čteme v evangeliu (celník
Zacheus, hříšníci, ženy hříšníce…). Při setkání s Ježíšem, s jeho láskou, se člověk mění.
Věřím, že Pán Bůh zve do svého království každého. Chce spásu pro všechny lidi. Všimněme si, jak
usilovně pracuje hospodář z našeho podobenství. Nečeká, až přijdou další dělníci. Sám vychází ven
z vinice za nimi a sám povolává další a další. Na vinici bylo stále dost místa pro další dělníky. V
Božím království je dost místa pro všechny - i pro ty, kdo se pro Krista rozhodnou třeba až v
poslední chvíli. Třeba až v tu pátou hodinu, před konečným večerem, před smrtí.
V království Božím je dost místa pro nás všechny – nemusíme jeden druhému závidět. Následovat
Krista se vyplácí – být na Boží vinici je žádoucí – ale pozor – přejme to i ostatním. O naší spáse
rozhoduje Bůh. A my bychom se mu do toho neměli plést. Amen
2. 2. 2020 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes máme 4. neděli po
Zjevení
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se
všemi vámi!
Intr.: (Ž 37,1.3) „Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. Doufej
v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.“ Amen
Píseň: 161 – Tebe, Bože, chválíme
Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, děkujeme ti za náš sbor, děkujeme ti za naši kapli.
Děkujeme, že se zde můžeme společně ztišit a očekávat na tvé promluvení. Ve všední dny slyšíme
okolo sebe mnoho hlasů, které nás ovlivňují. Pomoz nám svým svatým Duchem, abychom se jimi
nedali svést od cesty, která vede k tobě.
Náš Pane, ty dobře víš, co jsme v minulém týdnu pokazili, víš o slovech, která vyšla z našich úst a
druhé zranila nebo jim ublížila. Svůj hřích před tebou v tuto chvíli vyznáváme. Toužíme po tom mít
sílu se měnit, stávat se dobrými lidmi, rozsévat kolem sebe radost a pokoj.
Prosíme tě, dotkni se našich srdcí, aby se slova, která budeme slyšet, pro nás stala Slovem tvým.
Mocí svého Ducha způsob, aby nás Ježíš Kristus proměňoval Slovem svého evangelia k dobrému
tak, aby tvé království už dnes bylo přítomno při nás. Dej, aby tvá láska byla patrná ve všem našem
jednání i konání. Amen
1čtení: Iz 55, 6-13
Píseň: 368 – Ó tvůrce, Duchu svatý, přijď

2čtení: Mt 19,25-20,16 kázání
Píseň: 446 – Moudrosti poklad z nebe
Ohlášky:
Píseň: 672 – Dej nám moudrost, odvahu

Příml. modl.: Bože, ty jsi pramen stvořitelského světla, ty jsi mnoha lidem proměnil život, pomohl
probudit skryté schopnosti a otevřít netušené síly. Někdy si už myslíme, že jsme na konci, že už
nám všechno proteklo mezi prsty a že už nelze čekat nic. Ale když my to vzdáváme, ty nás zvedáš.
Prosíme tě, dej nám odvahu k životu, když je nám špatně. Dej nám odvahu, když si chceme zoufat.
Potěš nás, když jsme smutní. Prosíme, pomoz nám znovu se najít, rozjasnit ve světle tvé dobroty.
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…
Poslání: (Žd 10,23) „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal
zaslíbení, je věrný.“ Amen.
Požehnání:
Píseň: 448 – Sláva buď tobě, Bože náš