Jste zde

Velikonoční a postní zamyšlení

Velikonoční a postní zamyšlení
Milí přátelé v Kristu,
divná je to ta dnešní neděle. Bez bohoslužeb, bez společenství s vámi a naším Pánem. Divná to neděle bez přípravy kázání a dalších akcí na příští týden. Ani katolíky vyzvánění zvonů nezve ke mši. Je krásné počasí, slunce svítí, příroda se probouzí k novému životu. Na ulicích se pohybuje málo lidí, i aut mi připadá, že jezdí méně. Zrádný koronavirus se dále nemilosrdně šíří. Je vyhlášen nouzový stav a nevíme, na jak dlouho. Co si počít s touto dobou začínající nejistoty?

Na čas rušíme všechny akce v našem sboru, ale zůstáváme ve spojení. Nejen mezi sebou, ale i s naším Pánem. Jedno lidové rčení praví: „Vše zlé může být i k něčemu dobré“. Příliš s těmito slovy v běžném životě nesouhlasím. Ale protože máme postní období, můžeme tuto dobu opravdu využít k něčemu přínosnému. Myslím tím k zamyšlení se nad svým životem, k čemu spějeme, o co se snažíme, co si přejeme, co nás trápí. A hlavně můžeme mít více času na Pána Boha. Na čas k rozjímání, modlitbě, k pokornému spočinutí v myšlenkách na Boha. A také lze tento čas využít k věcem, které běžně třeba nestíháme. Na čas k přečtení hezké knihy, k rozhovorům s partnerem, s dětmi, s rodiči.

Postní období vrcholí velikonočními událostmi. V životě jednotlivce i v lidských dějinách dochází k bolestným situacím, které by nás musely přivést ke vzpouře proti Bohu nebo uvrhnout v zoufalství, kdybychom stále znovu nezačínali s onou nadějí, která se naplno projeví při slavení Velikonoc. Ježíš žije, vstal s zmrtvých, Bůh ho vzkřísil. Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem. Bůh ve vzkříšení ..oznamuje začátek nového stvoření, .....smíme očekávat nová nebesa a novou zemi. „On jim setře každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku, ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo“ (Zj 21,4).

Velikonoce jsou svátkem otevřených dveří. Pán prošel zdí naší viny, naší smrti, naší osamělosti, a navždy nám otevřel dveře do Boží budoucnosti. Zavřenými dveřmi našeho strachu a bezmoci vstoupil do našeho života a stále znovu nám nabízí, abychom žili s ním. Jeho láska a jeho pokoj zároveň otevřely dveře mezi lidmi. Tam, kde jsme sjednoceni v jeho jménu, je on uprostřed nás.

Vzkříšení, tajemné slovo, velké tajemství. Dostali jsme zaslíbení, že budeme vzkříšeni v poslední den. Ale i v současném životě můžeme zažít vzkříšení. Pokaždé, když prolomíme krunýř egoismu, nastává během života vzkříšení. Pokaždé, když si „podáme ruce“ (nyní raději ne, tak alespoň symbolicky, v duchu) ke smíru a odpuštění, děje se vzkříšení. Pokaždé, když se dělíme s chudými, když pomůžeme bližnímu, dochází ke vzkříšení. K tomuto vzkříšení potřebujeme mnoho odvahy. Ale máme se o něj stále znovu pokoušet navzdory všem zvratům.

Velikonoce jsou svátkem naděje. O Velikonocích obrátil všemohoucí Bůh nečekaným a překvapujícím zázrakem naši skličující otázku pro utrpení v naději, takže uprostřed utrpení smíme doufat v nový svět a nové nebe. Tato naše naděje není žádnou odpovědí na naše proč: „Proč nemoci, proč utrpení, proč koronavirus.“ Ale Velikonoce nám dávají dost světla, abychom putovali životem plni důvěry v Boží pomoc a milost.

Modleme se a prosme Pána Boha o milost pro všechny, kdo jsou touto nákazou postiženi a za to, aby tato situace co nejdříve pominula.

Pavla Jandečková, Sedlec-Prčice, 15.3. 2020