Jste zde

12. 4. - Mt 28, 1-15 - Velikonoční neděle

12.4. 2020 virtuální bohoslužby, Sedlec-Prčice

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes slavíme vrchol všech nedělí - neděli vzkříšení Ježíše Krista. Připojme se v duchu ke všem, kdo dnes čtou nebo poslouchají Boží slovo a připomínají si Kristovo vzkříšení.

AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!

Intro: (Iz 60, 1-2) Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. Amen.

Píseň: 350 – Přemohl Ježíš smrti noc

Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, dnes čekáme na tvé slovo ve svých domovech, možná na cestách, možná ještě v posteli. Věříme, že ty sám přijdeš do míst, kde se právě nacházíme, že se nám dáš poznat a vysvobodíš nás z bludných kruhů našich vnitřních zmatků, strachů a nejistot.

Pane Bože, vzkříšením svého Syna jsi odňal smrti její moc a dáváš dnes celému světu zvěstovat život. S tvým Synem vstoupila do tohoto světa skrytá, ale nepřemožitelná moc tvé milosti, pravdy, lásky a naděje. Prosíme tě, otevři nám uši a srdce pro tuto velikonoční zvěst. Pane, pohlédni na naše prázdné ruce, na naše vyprahlá srdce a malomyslné duše a naplň nás Duchem Kristovým. Amen.

1čtení: Iz 40, 25-31

2čtení: Mt 28, 1-15 KÁZÁNÍ

Milí přátelé v Kristu, z čeho vůbec žije křesťanství? Z čeho žije naše víra?

Na začátku stojí Ježíš z Nazareta, nepopiratelná historická osobnost. Ale na rozdíl od Buddhy nebo Mohameda nepatří k zakladatelům náboženství. Nehlásal žádného jiného Boha, ale Boha Izraele, Boha Stvořitele. Nepřinesl žádnou novou nauku, ale držel se Mojžíše a starozákonních proroků. Skutečně nové u Ježíše bylo, že ohlásil příchod Božího království, volal lidi k pokání a to všechno spojoval se svou osobou. Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království (L11,20).

Ježíš našel učedníky, kteří nabyli důvěry v jeho poselství o příchodu Božího království a následovali ho - uvěřili v něho. Ale tito učedníci se v něm nakonec zmýlili. Ježíš ztroskotal se svou věcí a skončil na kříži, šibenici starověku. Pro učedníky, kteří byli všichni židé a pro které byla Tóra neporušitelným zákonem, to musel být nepředstavitelný šok. Tóra přece říká zcela jasně: Kdo byl pověšen, je zlořečený Bohem (Dt 21,23).

Jak mohl být Ježíš vzhledem ke své smrti obtížené kletbou ještě tím, ve kterém se uskutečnilo, uskutečňuje a ještě se uskuteční Boží království? Nebyl rozsudek Zákona proti němu jednoznačný? Ve vědomí židovských lidí mohla Ježíšova smrt na kříži znamenat jen to, že Bůh sám - a nejen náboženští a političtí protivníci ukřižovaného, udělal krátký a definitivní proces s jeho věcí.

Tím se vysvětluje, proč učedníci, když bylo drasticky jasné Ježíšovo ztroskotání, ztratili odvahu, opustili jej a nakonec se rozprchli na všechny strany.

Jak je ale možné, že Ježíšova věc po téhle katastrofě znovu ožila? Jak je možné že titíž učedníci, kteří předtím utekli, znovu vložili důvěru do Ukřižovaného a byli schopni pro svou víru jít až na smrt?

Existuje mnoho pokusů o vysvětlení. Od názoru o jakémsi sebeklamu učedníků až po rafinované psychologické výklady. Ale všechny mají krátký dech. Všechno by zůstalo nepochopitelné bez zkušenosti, o které jednomyslně svědčí tito křesťané první hodiny - totiž bez zkušenosti zmrtvýchvstání Ukřižovaného. Víru nevytváří nepochopitelné odhalení prázdného hrobu, ale setkání Vzkříšeného Ježíše s jeho učedníky.

Zmrtvýchvstání je slovo, které obrazně vyjadřuje, co se v podstatě vyjádřit nedá. Nechce vysvětlit, co se stalo na třetí den po ukřižování, nechce pouze zamlčet, co se stalo. Co se stalo, zůstává nevysvětlitelné. Že se něco muselo stát, něco překvapujícího a jedinečného, co naplnilo skleslé a zoufalé učedníky jistotou, že Ježíš žije – o tom se dá stěží pochybovat. Protože bez toho by zůstalo nepochopitelné, že věc Ježíše Krista pokračovala, že vůbec existuje křesťanství. Že existuje křesťanství jako přesvědčení o tom, že Bůh jednal právě v ztroskotanci Ježíšovi, a že proto existuje budoucnost. Budoucnost jako Boží příchod, jako příchod jeho království. Budoucnost, která nemůže být vyvrácena žádným ztroskotáním člověka.

Tato víra našla výraz od samého začátku v prostém vyznání: Pán byl opravdu vzkříšen (Lk 24,34). Pán žije a co v něm začalo, jde dále: příchod Božího království, vysvobození ze všeho zla.

Co je typicky křesťanské, odlišné od jiných náboženství, je víra založená na zmrtvýchvstání. Není to víra ve zmrtvýchvstání, ale je to víra ze zmrtvýchvstání. Víra ve zmrtvýchvstání může být jen uznáním náboženské poučky. Je možné považovat zmrtvýchvstání za pravdivé, jako se považuje nějaký zázrak za pravdivý. Ale víra, která se zrodila ze zmrtvýchvstání je něco jiného. Je to víra, že člověk a svět mají budoucnost. Že mají budoucnost v příchodu Boha i když oni sami ztroskotají v důsledku zla, které se ještě ve světě projevuje. V kříži a zmrtvýchvstání máme nadějnou jistotu, že Bůh přesahuje všechny lidské možnosti a činí možným, co je pro člověka nemožné: že život zvítězí nad smrtí, světlo nad tmou, bytí nad nicotou, dobro nad zlem.

Tato důvěra má základy v Boží věrnosti, ne pouze v lidské věrnosti. Na kříži se vybouřili všechny zlé lidské intriky až k hořkému konci. Ale výsledek byl život a ne smrt. Bůh sám se přiznal k Ukřižovanému Ježíši, jeho utrpení učinil svým utrpením. Vzal na sebe všechny hrůzy zla, aby je odhalil, aby je zbavil síly a uvolnil cestu k jejich budoucímu přemožení.

Milí bratři a sestry, co to znamená pro nás? Můžeme věřit, že Bůh nás nenechává napospas, že se nás nevzdal. Že lpí na svém stvoření, které ohrožuje samo sebe. Můžeme věřit v Boží věrnost a tak si zachovat odvahu a naději žít ve světě, který každodenně zakouší působení zla.

Co platí o důvěře, to platí také o naději. Má člověk ještě vůbec budoucnost, dobrou budoucnost? Nerýsuje se v tomto náročném věku vzhledem k náboženským, hospodářským, politickým konfliktům a dnešní epidemii záhadného viru naopak totální sebezničení člověka a světa? Můžeme ještě vůbec čestně mluvit o naději a o dobré budoucnosti?

Křesťanská víra ale neznamená nějaký laciný optimismus. Dobrá budoucnost není budoucnost, kterou člověk tvoří vlastními silami, pokrokem, vynálezy, novými

objevy. Není to budoucnost, kterou uskuteční člověk sám svými dobrými či špatnými činy. Tato budoucnost je určitě do jistého stupně v moci člověka, ale není budoucností, ve kterou doufá křesťanská víra.

Budoucnost v biblickém smyslu znamená advent – příchod. Příchod, začátek, přesněji Království toho, který jednal v Ukřižovaném a Zmrtvýchvstalém. Budoucnost tedy existuje nejen proto, že čas, který je v rukou člověka, kráčí dopředu, ale proto že Bůh vstupuje do tohoto času. Přichází na svět aby udělal cestu tomu, co je zcela jiné, co nemůže udělat člověk. Pravá křesťanská naděje je proto naděje na adventní příchod Boží, ve kterém budoucnost člověka, i když všechno, co se děje kolem nás mluví proti tomu, nemusí mířit do prázdna a nicoty.

Pravá křesťanská naděje je naděje, kde už naděje není, jak říká apoštol Pavel. Tím se ukazuje specificky křesťanský ráz naděje. Projevuje se jako naděje proti veškeré naději, povolaná k tomu aby i uprostřed beznadějnosti, jak se jeví ve světě, jak se jeví naléhavě i v těchto dnech, bojovala proti všemu zlému a s odvahou bránila člověka a jeho svět. Svět, který je obětí i původcem zla zároveň.

Vzkříšený Pán, to není jen minulost. Svým vzkříšením vstoupil do naší minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Dokonce víc, on sám je naše budoucnost.

Modlitba: Pane Bože, dej, ať nepropadáme beznaději uprostřed této podivné, zneklidňující doby. Prosíme tě, naplň nás pravou nadějí, ať ji můžeme předávat zase dál. Amen.

Píseň: 346 – Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal

Modlitba: Pane náš, Ježíši Kriste, děkujeme ti, že jsi už před námi prošel smrtí a vzkříšením a otevřel nám tak cestu k tobě. Pomoz nám, abychom si to stále připomínali. Abychom si to připomínali ve chvílích radostných i ve chvílích, když se nám zdá, že nás tady ve světě všechno přemáhá. Otevírej nám oči pro tvé vítězství, i pro to, jak se tvá moc dodnes potvrzuje mezi námi, abychom poznávali, že jsi uprostřed nás a budeš s námi ve všem, čím půjdeme, až do poslední chvíle našeho života. Posiluj nás svým Duchem, abychom z této víry uměli žít.

Pane, prosíme za všechny osamělé, nemocné, nešťastné, zarmoucené a zoufalé. Dej se jim poznat jako živý dárce nové naděje a nového života. Amen.

Poslání: (Ž 31,15-16a) Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Amen.

Požehnání: Pán ať je před námi, aby nám ukazoval správnou cestu. Pán ať je při nás, aby nás mohl brát do své náruče, chránit nás, utěšovat a zachycovat, když padáme. Pán ať je v nás, aby nás plnil nadějí, láskou a milosrdenstvím a schopností předávat tyto věci dále. Pán ať je nad námi, aby nám žehnal. Amen.

Píseň: 667 – Vítězi k poctě zpívejme