Jste zde

14. 6. - Mt 15, 21-28

Mt 15, 21-28 kázání

V předchozí kapitole Ježíš diskutuje s farizei a zákoníky. Ti Ježíšovi vytýkají, že si jeho učedníci nemyjí ruce před jídlem. Že nezachovávají rituální čistotu, jak velí tradice. Ale Ježíš vidí čistotu jinak. Odpovídá jim, že ne to co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází. To co z úst, ze srdce, z centra lidské bytosti vychází, to člověka znesvěcuje. Člověka znesvěcují zlé myšlenky, pomluvy, lži, urážky, rouhání…

Ježíše otázky a řeči zákoníků a farizeů roztrpčili. A tak odchází do okolí Týru a Sidónu, na pohanské území. Snad aby si od těch pedantsky zbožných lidí trochu odpočinul a načerpal nové síly. Ale odpočinek mu není dopřán. - Objeví se jedna kananejská žena a zdánlivý klid naruší svým voláním: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“

Tahle žena, Kananejka, o kterou slušný Izraelec nezavadí ani pohledem - spěchá za Ježíšem a žádá ho o pomoc. Na svou dobu si troufá docela dost, tahle žena. Asi toho o Ježíšovi hodně slyšela. Věděla, že už pomohl několika neizraelcům, dokonce i římskému setníkovi. A také slyšela, že Ježíš všude hlásá, že Boží spása je pro všechny bez rozdílu - pro muže, ženy, židy i nežidy. Tahle žena je přesvědčena, že se obrací na správnou adresu: "Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův!“ Ty nejsi lecjaký léčitel ani potulný divotvorce. V tvém jednání a slovech vidím mnohem víc, než nám nabízejí naši bohové. Slituj se a pomoz! Ty jsi Mesiáš, Syn Davidův!

Její dcera je zle posedlá. Tenkrát se zřejmě za posedlost považovaly nějaké těžké duševní choroby. Taková nemoc je velkou zátěží a životní komplikací. A to nejen pro samotnou oběť, ale pro celé její okolí. A tady se dokonce říká, že je posedlá zle. Jde zřejmě o vyhrocený případ. Tady už to nemá s normálním životem nic společného. Alespoň matka to tak cítí - to ona sama tu nemoc nazývá zlou posedlostí.

Jak reaguje Ježíš? - Neodpověděl jí ani slovo. Mlčí. Zdá se nám to tvrdé. Mlčení ale neznamená, že nám Ježíš nechce vyhovět. Mlčení neznamená, že nás Kristus odmítá, že nás Pán Bůh nemá rád. I mlčení může být odpovědí. Může být třeba určitou zkouškou: Myslíš to vážně? Opravdu věříš, že ti pomohu?

Žena volá znovu, ale Ježíš stále jakoby neslyšel. Tuto trýzeň mlčícího, neodpovídajícího Boha znají mnozí autoři žalmů, když volají například: Bože můj, proč jsi mě opustil? Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš,...(Ž 22,2.3). Evangelista Matouš staví prosebnici pohanku do jedné řady marně volajících modlitebníků Staré smlouvy. Je příkladem trpělivé víry, zápasící o Ježíšovo smilování.

Pohanská žena se svou začínající vírou naráží na mlčícího Pána. - Když neodpovídá někdo, kdo je naléhavě žádán, vzniká napětí. Napětí je o to větší, že neodpovídá ani Ježíš. Napětí je k neunesení...Učedníci už toho mají dost: „Pane, zbav se jí, vždyť za námi křičí!" - Ječící žena, která se nedá odbýt. Ježíši, prosím tě, udělej s ní něco. Ať už jí konečně nemusíme poslouchat, ať zmizí tam, odkud přišla. Pošli ji pryč, ať nás neotravuje, ať nenarušuje klidný průběh naší cesty!

Učedníci jsou pro neodbytnost ženy netrpěliví a rozmrzelí. Její křik a prosby je obtěžují. Nezajímá je zoufalství této ženy, jsou jen pobouřeni. Chtějí následovat svého Pána, ale bez rušivých momentů. Chtějí mít Ježíše jenom pro sebe. Ať si žena poradí sama. Co si nadrobila svým pohanstvím, to ať si také užije. Pán Bůh ji potrestal.

Ježíš ale smýšlí jinak. Nechce odehnat tu dotěrnou pohanku, ale ani její volání rychle nevyřídí lacinými slovy: Neboj se, dobře to dopadne. Pán Bůh tě má rád…

Ježíš říká: "Jsem poslán jen k ztraceným ovcím z lidu izraelského." Nejsem tu pro tebe ani pro tvé dítě. Spása je určena předně lidu izraelskému - ještě nepřišel čas pro vás pohany. Já mám hlavně odpovědnost za svůj lid. Musím zachránit na prvním místě ty, kteří se ztratili jako zatoulané ovce.

"Jsem poslán jen k ztraceným ovcím z lidu izraelského."

Pohanka ale tento argument nepřijímá. Teď jakoby zase ona neslyšela. Takhle se prostě od Ježíše odbýt nenechá. Nechci a nemohu se smířit s tím, že nemáš pro mě naději. Vždyť i já jsem zatoulaná ovce. Jsem sice z jiného ovčince - ale věřím, že tvá pomoc platí i pro mě. Vždyť v tobě přišel Bůh, který boří ploty a hranice.

Přistoupí k Ježíši, klaní se mu a opět opakuje svou prosbu: Pane, pomoz mi!

V té chvíli Ježíš řekne slovo, které mohlo tu ženu ranit a nadobro odradit. - "Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům." - Nebudu přece krmit psy dříve než děti. Nedám napřed chléb pohanským psům a teprve pak Božím dětem... Pokud se ta žena doteď cítila špatně kvůli Ježíšovu odmítání - teď by se mohla právem urazit, uzavřít se do sebe. Tak my jsme pro Ježíše jen psi a musíme si počkat, až na nás něco zbude…

Ale ona se ani neurazí ani neuzavře do sebe. Stojí tu v pokoře, žena, matka, která prosí za svou dceru. Její zoufalství a strach o dítě ji vede ještě k větší vytrvalosti. Přijímá Ježíšem nabízené podobenství a pohotově na něj odpovídá: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z droptů, které spadnou se stolu jejich pánů.“ - Ano, máš pravdu. Možná jsme my pohané jako psi, ale i pro ty psy snad spadnou nějaké drobky aspoň pod stůl. Když děti nadrobí při jídle, mohou psi sníst drobky pod stolem. Ale kvůli psům pod stolem nemusíš brát chléb dětem. Toho co spadne pod stůl, je dost na to, aby se i psi nasytili. Vyvolený národ tím nijak netrpí. Milosrdenství překračuje a bourá hranice. Bojuje proti naší úzkoprsé sebestřednosti a pocitu jedinečnosti.

V této chvíli se příběh obrací k dobrému. Ježíš chválí víru kananejské ženy a dává ji za příklad učedníkům i nám. Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš. A od té chvíle byla její dcera zdráva.

V čem spočívá velikost víry oné ženy? - Mohli bychom říct, že veliká víra ví, koho v Ježíši potkává a co od něj může žádat. - Že veliká víra respektuje Boží plány a zároveň ví, že Bůh slyší naše modlitby. I když se zdá, že nás opustil a neslyší, nepřestává platit jeho slitování. A proto veliká víra trpělivě a pokorně zápasí, nepřestává prosit, i když naráží na překážky. I když se stane něco zlého a člověk si sáhne na dno. Veliká víra se spokojuje i s drobty Boží moci a milosti v jistotě, že stačí k záchraně.

Na Boží pomoc nemáme nárok – je to milost. A o tuto milost můžeme jen prosit. Musíme se ale připravit na to, že Boží vůle může být jiná než ta naše. Nemůžeme doufat, že všechny naše modlitby budou vyslyšeny tak jak si přejeme. Ale i když budou vyslyšeny jinak - tak věřím, že dostaneme sílu abychom unesli kříž tzv. nevyslyšených modliteb – či lépe řečeno – jinak vyslyšených modliteb. - A na nás je pak umět Boží vůli přijmout. A věřím, že i v těch nejhlubších bolestných nocích je Pán Bůh s námi a dává nám sílu unést jejich temnotu a tíhu.

B. a S., mějme velikou víru jako ta pohanská žena. Věřme, že není místo a oblast, kde by Bůh nemohl a nechtěl pomoci. Boží zásahy do našeho života se dějí. Dějí se v tichosti a s velikou mocí. Pohár Boží milosti přetéká a napájí mnohé, drobty lámaného chleba se rozsýpají široko daleko a stačí k životu dobrému a důstojnému. Amen.

14.6.2020 Prčice

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes máme 1. neděli po sv. Trojici.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Introit:(Ž 25,4-5) Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po tvých stezkách. Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe. Amen.

Píseň: Ž 150

Modlitba: Milostivý Bože, děkujeme, že jsi vždy nacházel lidská slova, abys nás lidi oslovil. Děkujeme, že jsi nalezl lidskou podobu, Slovo se stalo tělem a tvůj milý Syn žil mezi námi a pro nás. Prosíme, abys skrze jeho zvěst znovu promlouval – také dnes – a z nás znovu činil lidi tobě naslouchající, k tobě vyhlížející a na tebe očekávající. Pane, prosíme tě za toto shromáždění. Buď mezi námi přítomen a dej nám své požehnání. Pane, prosíme tě, smiluj se nad námi! Amen

1čtení: Ž 86,1-7

Píseň: 680 – Nás zavolal jsi, Pane

2čtení: Mt 15, 21-28 kázání

Píseň: 636 – Z tvé ruky, Pane můj

Ohlášky:

Píseň: 426 – Tvá, Pane Kriste, věc to jest

Příml.modl.: Pane, děkujeme ti, že nás vedeš po cestách života, pomáháš nám v našich nejistotách a obavách. Utěšuješ nás, když jsme plni smutku, provádíš nás těžkostmi. Jsi nám jistotou v rozbouřeném světě, nadějí uprostřed pochybností a ukazatelem v našich blouděních.

Pane Bože, děkujeme ti za naše rodiny, za všechny lidské vztahy, přátelství, setkání. Děkujeme ti za dar tvého Slova, za tvé evangelium, za dar víry, za tvou lásku i odpuštění.

Pane, prosíme za všechny lidi na tomto světě, za všechny lidi smutné, v zoufalství a bez naděje, za bezradné a ustrašené, dej, ať pocítí tvou oporu a posilu.

Prosíme za tento svět, za naši zemi a přírodu, dej, ať si všeho více vážíme a opatrujeme také pro generace, které přijdou po nás.

Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš,…

Poslání: (1 Te 5,16-22) Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě. Amen.

Požehnání:

Píseň: 443 – Přijď, Králi věčný náš