Jste zde

20.9. - Sk 6,1-7

Sk 6,1-7

Milí přátelé v Kristu, to byla tenkrát ještě doba! Církev roste, učedníků stále přibývá. Dnes si můžeme spíš povzdychnout: církev neroste, počet jejích členů se nemění či spíš klesá. - Co s tím? To první, k čemu nás neutěšený stav v církvi vede – by mělo být pokání. Při pohledu na prázdné lavice v křesťanských kostelích, kaplích či modlitebnách se musí každý člen církve ptát: Co jsme udělali špatně? Co jsme zanedbali, že náš národ – kdysi křesťanský a v Boha věřící – je dnes většinou národem v Boha nevěřícím? Můžeme z toho sice vinit ateisty a komunisty – to oni bránili šířit víru, strašili nás, i pronásledovali. Ale to není pokání a ani nám - ani těm, které máme oslovit, to nepomůže.

Prvotní církev v Jeruzalémě neobviňovala Římany ani Židy, i když jim tehdy život dost ztrpčovali. Přesto církev rostla. Zřejmě postupovali jinak. Ve Skutcích apoštolských se dokonce dočteme, že v prvních sborech bohatí křesťané prodávali majetek, aby tak mohli podporovat své chudší členy. Těch chudších bylo zřejmě hodně. Možná právě to bylo na Kristovu evangeliu přitažlivé - že tu je místo i pro lidi ve společnosti málo populární - takové jako byli právě vdovy, sirotci, otroci. Také ti, o které jinde nestáli, ti, kteří jinde nenašli zastání. Opravdu – vnější podoba církve nevypadala nijak zvlášť slavně.
A přesto evangelista Lukáš mluví o rozmachu církve. Vidí její sílu jinak – zevnitř – vidí nové společenství, které vzniklo Božím zásahem, působením Ducha svatého, které má svůj základ v Ježíši Kristu. Vidí zrod nového Božího lidu, kterému platí slavná zaslíbení. Který čeká ještě něco slavnějšího, než je růst počtu členů – království Boží. Vidí jistě i těžkosti, které se objevují – církev utrpěla již i některé rány – zvenku i zevnitř. Ale rozhodující je, že slovo Boží se dál šíří a lidí přibývá.

Ale uprostřed tohoto růstu a nadšení se objeví problém. K uším apoštolů doléhají stížnosti! - Co se stalo? - Něco není v pořádku s péčí o chudé, se zabezpečováním jejich jídla. Ukázalo se, že pro některé z vdov nezbylo dost při společném stolování. V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl, píše Lukáš.
Jedni se cpou a druhým kručí v břiše? A to všechno v jednom křesťanském společenství? U křesťanů přece patří k sobě péče o ducha a péče o tělo. Zde Boží láska doléhá nejen do srdce, ale i do žaludku. Jedni spokojení a sytí a druzí hladoví a skleslí. Ne takhle to dál nejde. Z kručení v žaludku se stávají reptavé stížnosti. Ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, si začali stěžovat na bratry z židovského prostředí. Z jazykových hranic se šmahem stávají hranice porozumění. Zejména tam, kde se vynoří vážný problém.

Tyto Problémy nastaly v časech, kdy apoštolové osobně rozdělovali jídlo. Zprvu problém vůbec nepostřehli. I apoštolové dělají chyby. Při rozdávání denních přídělů přehlíželi řecky mluvící vdovy. Už tohle samo o sobě bylo velikou chybou. Chyba však nabývala ještě větší závažnosti kvůli jisté další okolnosti.
Ti řecky mluvící křesťané totiž pocházeli z Židů, kteří si Jeruzalém zvolili za své bydliště ve stáří. Po dlouhém čase v diaspoře, v cizích krajích, kde získali i nějaký majetek, chtěli závěr svého života strávit ve svatém městě. A mnozí z nich v Jeruzalémě nalezli i křesťanskou víru. Podle svých možností podporovali křesťanské společenství také finančně. Přispívali do společné pokladny, aby sbor mohl poskytovat všem svým chudým členům živobytí. Každý den bylo z nashromážděných prostředků připravováno společné jídlo, aby nikdo netrpěl nouzi.

A teď zrovna ty řecky mluvící vdovy vyšly při denním stravovaní zkrátka. Měla snad taková vdova hladovět? Měla hladovět, třebaže její muž za svého života podporoval křesťanské společenství? To se přece nesmí stávat! A ještě navíc – vdovy a cizinci – ti to mají vždy těžší, vždyť patří k slabým ve světě. Dnes, jako v dobách biblických. Už Starý Zákon na jejich práva pamatoval – vdova a cizinec – to jsou chudí, kteří měli vždy pro Hospodina zvláštní cenu a kterých si ve své laskavosti více všímal.

Proto apoštolové čekat, že se situace sama vyřeší, ani přehlížet tyto nesrovnalosti. S církví není vše v pořádku a tak se musí jednat. Svolávají všechny učedníky. Musí řešit otázky, které se dodnes objevují v každém křesťanském společenství: Jak řešit konflikty mezi různými skupinami ve sboru? Jak se lze postarat o spravedlivé sdílení? Jak zabránit tomu, aby slabí a chudí (nebo neprůrazní a tiší) byli přehlíženi?

V oněch časech, které zde dnes promýšlíme, odpovědělo dvanáct apoštolů vznesené otázky takto: A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: „Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“

Dvanáct apoštolů svolává jakési staršovstvo, možná sborové shromáždění. Do řešení konfliktu chtějí zapojit pokud možno co nejvíce lidí. Žádné čachry v zákulisí. Má se postupovat otevřeně a jasně. Veřejně předkládají apoštolové svůj pohled. Kvantita nemá jít na úkor kvality. Růst sboru přerostl apoštolům přes hlavu. Proto se v budoucnu chtějí raději omezit a odevzdat kus své moci. Nebudou již dělat vše, vzdají se kontroly nad určitou činností.

Apoštolové vědí, že svatý Boží Duch přebývá i v druhých lidech a skrze ně působí. A tak s pomocí Ducha svatého dospějí k řešení. Duch svatý je vždy nejlepším přítelem zdravého lidského rozumu. Navrhují rozdělení práce: Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“

Tahle vydatná přítomnost Božího Ducha mezi nimi nezůstane bez odezvy. Celé shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k židovství. Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru.

Shromáždění vybírá z okruhu řecky mluvících křesťanů sedm navržených mužů. Všichni mají řecká jména. To je moudré. Apoštolové mluvili spíš hebrejsky nebo aramejsky. Teď mají i řecky mluvící křesťané své kontaktní osoby a představitele. Podílnictví na církvi je zaručeno, rovnováha je ustavena. Zároveň je postaráno o rozdělení odpovědnosti na další osoby. Chudí, kteří dosud byli přehlíženi, teď už konečně nepřijdou zkrátka.

Toto rozdělení práce a odpovědnosti ale neznamená, že se Štěpán a ti ostatní řecky mluvící křesťané budou starat jen o rozdělování jídla a naopak apoštolové jen o modlitbu a kázání. Hned v následujícím oddíle totiž čteme, jak se Štěpán stal prvním mučedníkem. Mučednický úděl na něj dolehl kvůli jeho kázání – tedy ne proto, že se věnoval chudým, ale kvůli tomu, že hlásal Krista. Apoštolové prosazují rozdělení práce, ale tato dělba práce není zaměřena k tomu, aby apoštolové svůj úřad upřednostnili před ostatními.

Sedm mužů, nově zvolených shromážděním do služby, je již předem naplněno Duchem Božím. K jejich vnitřnímu povolání nyní přistupuje vnější povolání prostřednictvím apoštolů. Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. - Konflikt ohledně řecky mluvících vdov, opomíjených při denním rozdílení jídla, je vyřešen v přítomnosti Božího Ducha. A kde je Boží Duch přítomen, tam vzrůstá křesťanské společenství. Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl.

A tak se můžeme z knihy Skutků Apoštolských přiučit mnohému o zvládání konfliktů. I když žijeme v jiné době a mnohé počátky problémů vyplývají ze skutečnosti, že se křesťanská společenství musí osvědčit ve zcela jiných podmínkách než kdysi a že jim přibyla řada nových úkolů. Ale všimněme si několika věcí, jak je líčí evangelista Lukáš.

Jednak: Problémy se nezamlčují, dusí v sobě, ale jsou zřetelně pojmenovány. Kde nejsou zřetelně a jasně vysloveny, nemohou se řešit. Když je tedy problém vysloven a pojmenován, lze jej následně otevřeně a jasně diskutovat ve sborovém společenství. Představitelé ve vedení přitom pojmenují svůj vlastní podíl na konfliktu a navrhují řešení.

Za druhé: Návrh apoštolů nemíří k ovládnutí protivníků, ale k jejich zapojení a sdílení odpovědnosti. Sbory častěji rostou tam, kde se lidé dovedou o odpovědnost a další břemena podělit.

A konečně třetí pokyn k překonání sporů mezi křesťany zní: Neexistuje podřízenost či nadřazenost jednoho poslání vůči druhému. V křesťanském společenství nejde o sledování kdo je přednější, v křesťanském společenství jde o následování Krista.

Tyto tři body jistě nejsou patentem na řešení konfliktů. Ale přítomnost a pomoc Ducha svatého nám pomůže vždycky. Amen.

20.9. 2020 Prčice

AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého. Milost vám, a pokoj ať se rozhojní!

Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v toto nedělní ráno.

Introit: (Iz 41,10.13) Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své. Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici, a pravímť: Neboj se, já tobě pomáhati budu. Amen.

Píseň: Ž 98 – Zpívejte Pánu nové písně

Modlitba: Hospodine, skrze Ježíše Krista náš Otče, děkujeme ti za dnešní den, kdy máme opět možnost shromáždit se po boku těch, které máme rádi a zároveň ve tvé přítomnosti, před tvou tváří. Přicházíme sem ve všelijakém rozpoloženi – radostní a šťastní, stejně jako smutní a plni starostí. Přicházíme po úspěšném týdnu stejně jako s hlavou plnou větších či menších problémů. Přicházíme s touhou po tvé blízkosti, tvém sklonění se k nám, s touhou po tvém odpuštění, s touhou po silnější víře, po silnější naději. Ať už je to s námi jakkoli, záleží ti na naší přítomnosti, na našem naslouchání tvému slovu, na našich modlitbách a zpěvu. Jak velkorysý jsi, Bože. Prosíme tě tedy, abys nás svým Duchem proměňoval ke svému obrazu, prosíme tě, abychom se stále lépe podobali tvému Synu Ježíši. Pane, prosíme Tě, promlouvej k nám svým Slovem. O Tvého Ducha, o Tvou přítomnost prosíme. Amen.

1čtení: Mt 14,15-21

Píseň: 688 – Odpusť

2 čtení: dobrá zvěst pro tuto neděli je zapsána ve Sk 6,1-7 Kázání

Píseň: 355 – Kristus má v rukou celý svět

Ohlášky:

Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu stvořiteli

Příml. modl.: Pane, prosíme za tento náš rozbouřený a podivný svět – dej, ať věříme, že stále pevně spočívá ve tvých milosrdných rukách. Dej, ať nepodléháme současné atmosféře strachu, ale věříme v tvé milosrdenství a oporu. Prosíme za náš sbor, dej, ať zde vše konáme k tvé slávě a našemu užitku. Prosíme za nás všechny, veď nás životem, pomoz nám, ať nalezneme cestu, která vede k tobě. Pane Bože, prosíme za lidi nemocné, smutné, osamocené, umírající, aby v tobě čerpali sílu a naději.
V tiché modlitbě můžeme pánu Bohu svěřit, co nás nejvíce tíží…
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,...

Poslání: (Mt 11, 28-30) Ježíš praví: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží. Amen.

Požehnání:

Píseň: 579 – Ó králi věků důstojný