Jste zde

27.9. - Mt 7, 13-20

Mt 7, 13-20

Člověk se v životě často ocitá jakoby na rozcestí – a musí volit a rozhodnout se - kudy, kam a jak dál. Z této základní lidské zkušenosti vychází Ježíšův obraz úzké a široké brány a cesty.

Úzká cesta za úzkou bránou vypadá nevěrohodně, nespolehlivě, možná i nebezpečně. Není jisté, jestli neskončí za nejbližší zátočinou nebo na nejbližší mýtině. Není jisté ani to jestli vede daleko, ani to že z ní nesejdeme nebo ji neztratíme pod nohama. Úzká branka může vést leda do vykřičené čtvrti, nebo do nějaké nebezpečné přístavní čtvrti, v jejíchž uličkách se lze ztratit nebo přijít k úhoně.

Ten, kdo chce někam dojít (dojet), zvolí obvykle širokou, pohodlnou a frekventovanou cestu. Taková dálnice od počátku vzbuzuje důvěru že někam vede. Že vede někam na důležité místo, někam do centra dění.

Toto očekávání je ale v Ježíšově výzvě postaveno na hlavu. Právě ta úzká cesta, která vůbec nevypadá, že by někam vedla, vás dovede k cíli. Samozřejmě ne každá. Je třeba ji hledat.

Širokou cestou jde většina – není třeba ji příliš hledat, ani o ní moc přemýšlet. Ale konání většiny není zárukou správnosti.

Úzká cesta ovšem může přinášet všelijaké komplikace. Svědčí o tom už znění slova úzký - vždyť má stejný slovní základ se slovem úzkost. Ta může přijít na ty kdo všelijak klopýtají po neširoké cestě za Kristem. Apoštol Pavel popisuje svoji křesťanskou existenci, jsa na úzké cestě, slovy: Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradní, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven (2 K 4,8-10). To je podivuhodnost křesťanovy existence. Víra jej automaticky nepřenáší do ráje, neodstraňuje z cesty překážky. Víra jej nadějně směruje a provází po cestě, která vede k životu.

Ježíš upozorňuje, že málokdo úzkou cestu a úzkou bránu nalézá. Snad bychom si to měli častěji připomínat a klást si otázku: jdu skutečně po té úzké cestě? Nalezla jsem ji?

Život je víc než dýchání a bezmyšlenkovité chození s davem. Žít znamená volit a dobře se dívat, kam šlapeme. Jsou dvě cesty, jak nás učí hned i první žalm Izraele, který jsme slyšeli.
Mnoho lidí se prostě jen nadechne a pustí se stejným směrem jako všichni, cestou širokou, cestou nejmenšího odporu, cestou pohodlnou. Nemusejí hledat dlouho, sama se jim nabízí. Je tam hezky rušno a nikdo po ní nikdy nejde sám.

Po úzké cestě se musí pátrat. Nejdřív se musí projít malou brankou a za ní je úzká cesta, na kterou se vejde vždycky jenom jeden. Kdo se ale dobře rozhlédne - uvidí, že před ním po té cestě kráčí žalmista, Mojžíš, apoštolové a další svědkové víry.

Prostornou branou a širokou cestou vcházejí mnozí, zatímco těsnou bránu a úzkou cestu málokdo nalézá. Ježíš je skeptický k množství: ač přišel pro mnohé, nemnozí ho přijímají, protože rozhodnout se pro něho je náročná volba. Ale nejde jen o to, že se rozhodneme. Ježíš žádá také něco na nás. Člověk se musí mnohého vzdát. Nejde o nějakou askezi, ale hlavně o naše jednání a konání. A v tom je Ježíš na své učedníky hodně náročný.
Rozhodnout se pro správnou cestu je podle Ježíšových slov životně důležité. Dvojí je totiž i cíl cesty: jedna vede k životu, druhá do záhuby.

Máme tu před sebou výzvu k rozhodnutí. Království Boží zde není zaslibováno jako dějinná nutnost, která přichází s přírodní nevyhnutelností – jako období dešťů po suchu – a živelně zahrne všechny bez rozdílu. Jde o velké buď-anebo, jaké předkládá už SZ: v knize Dt 30,15 Mojžíš vyřizuje lidu Hospodinovo slovo: Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání. Stejným tónem mluví i Ž 1. Také v Ježíšově poselství se opakovaně setkáváme s myšlenkou rozdělení: jedni budou přijati, druzí pominuti. Celý závěr Kázání na hoře se nese tímto směrem.

Nastala hodina otevřených dveří, je třeba vejít. Kdo zůstane venku, není mu pomoci. Myslím ale, že nikdy není pozdě. Věřím, že člověk se může rozhodnout kdykoli – třeba i v poslední vteřině svého pozemského života. A možná že i po smrti – kdo ví?

Kdo nám ukáže cestu k životu? Hle, kolik se tu nabízí průvodců, a každý křičí, že právě za ním musíme jít. Ale střezte se lživých proroků, nabádá nás Ježíš.
Záhy se i v křesťanství vynořil prastarý problém všech náboženství – falešní, lživí proroci. Byli to lidé, kteří neučili bludy vědomě. To by konec konců nebyli falešní proroci, ale protivníci. Falešní proroci učili bludy v přesvědčení, že až teprve oni jsou těmi jedinými a správnými vykladači věcí Božích. Urputně se s nimi potýkal také apoštol Pavel. Největší nebezpečí od nich plynulo tehdy, když začali umenšovat Kristovo dílo. Tvrdili nepřímo, že prý je k němu nutné ještě něco přidat, aby bylo opravdu úplné. Že prý pokud člověk nesplní to či ono, není Krista hoden. Že prý nestačí být jen takovým normálním člověkem, ale je nutné překročit svůj stín, aby si Bůh člověka vůbec všiml. Že je potřeba prostředníků, kteří znají různé finty a hesla, jak se Boha dovolat a obměkčit ho.

Tito falešní proroci nepřicházeli s transparentem – já jsem falešný prorok. A tak bylo obtížné je rozpoznat. Obtížnější než rozpoznat zjevného nepřítele evangelia, který netajil, že mu je Kristus proti mysli. I dnes jsou mnozí falešní proroci v rouše beránčím. Přečasto slibují ihned štěstí, zaručují okamžité zdraví, mají recepty na rychlé zbohatnutí a tak podobně.

Ježíš nám dává několik docela konkrétních rad, jak falešné proroky rozpoznat. Jak se prodrat jejich pobožnými frázemi až ke kořenu bludu a říci jim – nemám zájem.

Ježíš nejdřív upozorňuje, že tak, jako je obtížné rozpoznat vlka v rouše beránčím, tak obtížné je rozpoznat lživé proroky. A pak nám k tomu dá skvělou radu. Jako nemůže dobrý strom nést špatné ovoce a stejně tak špatný strom nemůže nést dobré ovoce - tak je to s nimi. Ovoce jejich práce je prozradí. Tato metoda ale vyžaduje trpělivost. Je třeba vyčkat, až přijdou plody. A ty pak odhalí, o jaké slovo se jedná.

Apoštol Pavel v listu Galatským píše o ovoci Ducha svatého (Ga 5,22) - To nám může pomoct. Ovocem Ducha je: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.
Pokud je tedy ovoce těch, kdo na sebe strhávají pozornost, právě opačné než to které jmenuje Pavel - pak smíme rozpoznávat, kdo je kdo. Vždyť většinou ti ryzí, dobří a věrní nepotřebují hlučnost, nepotřebují na sebe pozornost strhávat. Ona na nich ulpí jakoby bezděčně sama. Amen.

27.9.2020 Prčice

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři v Kristu, vítám v tuto 16. neděli po sv. Trojici.

Introit: (Jr 6,16) Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. Amen.

Píseň: 399 – V sjití tomto pravme sobě (1-6)

Modlitba: Všemohoucí Bože, s radostí si uvědomujeme, že svět, který nás obklopuje, je tvým dobrým stvořením. I když mu často nerozumíme a zdá se nám, že se dostal do rukou sil, které se ti protivi, přece nás ujišťuješ, že nevypadl z tvých rukou. Prosíme tě, obnov naši důvěru v jeho dobrý smysl a cíl.
Pane Ježíši Kriste, ty ses na své cestě setkal a utkal se vším, co nás ohrožuje a drtí, co nám bere radost ze života. Poznal jsi i naši slabost, náš strach, který nás spoutává. Prosíme tě, rozháněj naši ustrašenost uprostřed bouří naší doby a veď nás ke spolehnutí v tvé milosrdenství a záchranu.
Duchu svatý, prosíme, naplňuj naše srdce pokojem a odvahou. Veď nás k poznání, že jsme drženi a neseni tajemnou, a přece skutečnou mocí. Amen.

1čtení: Ž 1

Píseň: 258 – Můj Ježíš mé jest žití

2čtení: Mt 7, 13-20 kázání

Píseň: 440 – Ozvi se, Pane můj

Ohlášky:

Píseň: 373 – Ó sešli Ducha svého

Příml. modl.: Pane, máme se soustředit na cestu, která vede k tobě a nezabývat se malichernými nebo nadbytečnými problémy. Pomoz nám odpoutat se od toho, co nás svazuje a tak odvádí od tebe. Chraň nás od nepravé zbožnosti, spočívající v pouhých slovech nebo bezduché aktivitě. Naplň nás vírou, láskou, ochotou ke službě a také nadějí. O to tě prosíme skrze našeho Pána Ježíše Krista, který s tebou a Duchem svatým žije a kraluje od věčnosti do věčnosti.
Věnujme nyní tichou vzpomínku Květě Křemenové, která odešla z tohoto pozemského světa ve středu, 23. září v dopoledních hodinách…
Pane náš, prosíme za naši milou sestru v Kristu Květu, přijmi ji k sobě a buď jí milostiv. Dej, ať přebývá v pokoj a radosti.
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,...

Poslání: (J 14,6)Ježíš praví: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Požehnání:

Píseň: 176 – Někdo mě vede za ruku – píseň pro Květu, měla ji moc ráda