Jste zde

15.11. -Kaz 2,1-11:

15.11. 2020 Sedlec-Prčice – virtuální bohoslužby

Pozdrav: Milé přátelé v Kristu, srdečně vás zvu opět k virtuálním bohoslužbám.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Intro: (Iz 52,7.10) Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj, jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž Sijónu hlásá: Tvůj Bůh kraluje! Amen.

Píseň: 161 – Tebe, Bože, chválíme

Modl.: Pane Bože, Stvořiteli všeho bytí a náš Otče, tobě vděčíme za dar života, za to, že existuje tento svět a my v něm. Vnímáme jeho krásy a radujeme se z nich. Vidíme však také krutost a utrpení, které na svět doléhají. I my sami někdy zakoušíme bolest. Vyznáváme, že mnoho špatného vychází i z našeho nitra. Snadno se dáme strhnout prosazováním vlastních představ a tužeb. Mnoho trápení ale vysvětlit nedokážeme.
Děkujeme ti, že jsi nás nevydal napospas sobě samým, napospas nicotě a marnosti. V Ježíši Kristu jsi mezi námi a sebou postavil most, po kterém smíme kráčet k Tobě. Svým odpuštěním hojíš naše rány, uzdravuješ naši mysl i duši. Pane, prosíme, upevňuj naši naději a dej nám vytrvat ve víře, dokud v plnosti nepřijde tvé království. Amen.

1čtení: Mt 6,19-34

Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu stvořiteli

2čtení: Kaz 2,1-11:
Řekl jsem si v srdci: Nuže, teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého. A hle, také to je pomíjivost! O smíchu jsem řekl: Je to ztřeštěnost, o radosti pak: Co to provádíš? Usmyslel jsem si, že své tělo osvěžím vínem, ačkoli mé srdce tíhne k moudrosti, a že se chopím pomatenosti, dokud nezjistím, co dobrého pod nebem mají lidští synové z toho, co konají ve vyměřených dnech svého života. Podnikal jsem velkolepá díla, postavil jsem si domy, vysázel vinice, založil si zahrady a sady a v nich vysadil kdejaké ovocné stromoví, zřídil jsem si i ovocné nádrže pro zavlažování lesních porostů. Nakoupil jsem si otroků a otrokyň a měl jsem i doma narozenou čeleď, stád skotu a bravu jsem měl víc než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou. Nahromadil jsem si také stříbro a zlato a zabral i vlastnictví králů a krajin; opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky i rozkoše synů lidských, milostnice. Stal jsem se velikým a předčil jsem všechny, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou; nadto při mně stála moudrost. V ničem, ci si žádaly mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost a mé srdce se radovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil, a to byl můj podíl ze všeho mého pachtění. I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není. Amen.

Kázání
Milé sestry, milí bratři, dnešní úryvek z Knihy Kazatel má nadpis: „Hledání blaženosti“. Kazatel zde vede dialog sám se sebou a nijak se nešetří. Dalo by se skoro říct, že sám sebe týrá. Vidí život jako pomíjivost, jako marnost nebo dokonce jako absurditu. Věčný koloběh. Opakující se události, přírodní zákonitosti, lidská jednání. Kazatel hledá ve svém životě štěstí, blaženost, moudrost, vědění, radost, naplnění života - výsledkem jeho hledání je však smutné zjištění: I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není. Nebo – jak říká v minulé kapitole: Kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti (Kaz 1,18).

Nemůžeme Kazateli upřít poctivé hledání. Ničemu se nevyhýbá, věci i události pojmenovává bez okolků pravými jmény. Hledá štěstí. V tom jsme mu přece podobní. Také hledáme štěstí. Přejeme si štěstí. Člověk hledá štěstí. Jenomže hledá ho často tak, jako hledal Kazatel. Ten ho hledal v tom, o čem se obyčejně soudí, že by štěstí mohlo být, ale ono tomu tak není. Člověk si vytvořil jakési ideální předpoklady životního štěstí, avšak ty mají ke skutečnému štěstí daleko. Mají na něj nepatrný, žádný nebo dokonce opačný vliv. Jedním z těch lidských předpokladů štěstí jsou například peníze. Samozřejmě, mohou člověku přinést více pohodlí, mohou mu dodat víc klidu, protože ho zajistí. Ale víme, že automaticky šťastným člověka neučiní.

Podívejme se na zkušenost Kazatele. Ten zkusil štěstí nejdříve hledat v radovánkách. V užívání si života, řekli bychom. Ber, co život dává. Smích, radost, víno. Hlučné, hlasité, nevázané veselí. Dobré je vše, co se líbí smyslům. Očím, uším, hmatu, čichu, chuti. Blaženost v bujaré společnosti. V radovánkách člověče zapomeneš na mnohé starosti. Oddej se jim. Užívej si. Zde jde o to myslet jen na sebe. Ale štěstí či blaženost v tom autor nenalezl.

Teď se pokouší o něco všeobecně prospěšného. Staví velké domy, vysazuje vinice, zakládá sady a zahrady, zřizuje vodní nádrže na zavlažování pozemků. Sláva budovatelské a umělecké práce. Úctyhodné. Vybavuje hospodářství lidmi. Nakupuje otrokyně a otroky, rozšiřuje čeleď. Více než všichni má skotu a bravu. Prozíravé. Také hromadí stříbro a zlato, pozemky, získává bohatství králů. Upevňuje pozice. Myslí také na rozkoš. Opatřuje si zpěváky a zpěvačky a také milostnice, ženy, které oblažují muže svou náklonností. Veliký harém. Společnice, dostatek zábavy. Stává se velkým, největším, nikdo před ním neměl takové bohatství ani moc. Nic si neodepřel. Dopřával požitky srdci, očím i tělu. Jeho srdce se radovalo ze všeho, za čím se pachtil.

I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není, shrnuje Kazatel výsledek své cesty za štěstím. Smutný bilance takového snažení. Kazatel může říci: Všechno, co jen člověk může okusit, jsem okusil. Moc, slávu, bohatství. Srdci i tělu jsem dopřával potěšení. Také pastvu očím. Ale když jsem všechno vyhodnotil, zvážil, nacházím v tom všem pouze pomíjivou nicotu. Ani blahobyt, ani rozkoše nenasytí lidskou duši a lidské srdce. Nadbytek všeho dobrého není zárukou štěstí.

Skutečné štěstí se nedá koupit. Vše je to Božím darem. Není pro člověka dobré jíst a pít a při svém pachtění se aspoň pomět? Shledal jsem, že i to je z Boží ruky. Vždyť kdo jídal a dopřával si víc než já? Bůh totiž člověku, který je mu milý, dává moudrost a poznání i radost. Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, které nakonec musí přenechat tomu, kdo se zalíbí Bohu. Také to je pomíjivost a honba za větrem, čteme ve stejné knize o pár veršů dál (Kaz 2,24-26). Pachtění, honba za větrem. Chabý výsledek snahy o naplnění života, o nalezení štěstí, blaženosti.

Podívejme se nyní na Kazatelovu snahu o hledání blaženosti, štěstí, smysluplného naplnění života, z pohledu evangelia. Text z evangelia podle Matouše (1. čtení) končí slovy: Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. - Co je to ale vlastně štěstí a jaká je spojitost mezi štěstím a Božím královstvím? A jak se Boží království projevuje? Můžeme říct, že Boží království se projevuje například těmito prvky: Láskou.Také upřímností. Zdravím, neumíráním. Přátelstvím všech lidí i národů. Pomocí druhým. Ochranou druhých. Zastáním se. Je to také volnost a svoboda. Rovnost všech, žádní bohatí nebo chudí. Žádní mocní a podřízení. Každý z nás by asi odpověděl jinak. Možná podle toho, co komu nejvíce chybí a po čem nejvíce touží. A podle toho má své představy o štěstí a Božím království.

Jaká je tedy spojitost mezi štěstím a Božím královstvím? A kde ho hledat a jak pomoci ho aktivně utvářet? V teologickém uvažování říkáme, že království Boží je již zde, mezi námi, ale v plnosti bude až jednou, v poslední čas. To skutečné štěstí a království Boží má společné prvky. Tam, kde víme o lásce Kristově, která se pro nás obětovala, tam přichází Boží království. Tam, kde je láska, nesobecká, vstřícná, obětavá, tam se dotýkáme Božího království. A tam jsme spolutvůrci toho, co nazýváme štěstím. A kde je úsměv, upřímnost, kde je takto vytvářena atmosféra pokoje a radosti, tam se dotýkáme Božího království. A tam je štěstí a my na něm máme svůj podíl. A kde je zdraví, kde je člověk, dobré Boží stvoření, v plném zdraví a kde může uplatňovat všechna svá obdarování bez zdravotního omezení, tam se také dotýkáme Božího království. A tam je štěstí. A kde je pomoc druhým a ochrana člověka a zastání, kde je spolulidství a člověk není sám, tam prostupuje Boží království. A tam jsme tvůrci štěstí. A kde je volnost a svoboda, ne k prosazování sebe sama a jen svých zájmů, ale k vytváření prostoru ke kreativitě a tvorbě a kráse a bohoslužbě, tam vstupuje Boží království. A tam aktivně spoluutváříme štěstí. To všechno naplňuje lidský život a dává mu smysl. To přináší blaženost. Na cestě takového hledání jsme vedeni Duchem Božím, který v nás probouzí víru v království Boží, připravené pro nás skrze Ježíše Krista.

Nehledáme nejdříve ze všeho své štěstí a jeho pochybné obecné předpoklady, nehledáme nejprve bohatství a radovánky a ony zmiňované požitky srdce i těla. Hledáme to nejpodstatnější, to, čím je Boží království přítomno mezi námi. A nejenže hledáme, jsme spolutvůrci. Hledáme lásku, ale zároveň milujeme. Hledáme volnost a svobodu, ale zároveň ten prostor vytváříme pro druhé. Potřebujeme pomoc druhých, ale zároveň jsme těmi, kteří pomohou. Štěstí a blaženost nejsou něčím, co je pro nás bez našeho snažení. Jsme obojího spolutvůrci. Máme v tom aktivní roli. Na cestě hledání Božího království pak dostáváme mnohem víc, než si umíme představit. Dostáváme radost, kterou smíme naplno prožívat. Dostáváme mnohé potěšení pro srdce i tělo, které můžeme plně prožívat a ze kterého se smíme naplno radovat. Již jsme jinde než Kazatel. Kristem jsme pozváni k cestě smysluplné. Už nejsme vláčeni marností, pomíjivostí, absurditou života. Můžeme naplno žít, prožívat všechno, co děláme, myslíme, jsme. Naší jistotou je, že tomu všemu dává poslední smysl Bůh. Všechno, co jsme, co děláme, co žijeme, je v rukou Božích.
Nedělejte si tedy starost o zítřek. Zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno (Mt 6,34). Už tedy žádná pomíjivost, žádné pachtění, žádná honba za větrem. Amen.

Píseň: 384 – Pomoz mi, můj Pane

Ohlášky: Milé sestry, milí bratři, blíží se konec roku. Mysleme prosím na salár. A další věc je ta, že se nescházíme, a tak neděláme sbírky. Ani na potřeby sboru, ani nařízené celocírkevní sbírky, které přesto musíme odvádět a Markéta Součková je odesílá. Prosím, myslete na to, děkuji.

Příml. modl.: Pane, prosíme a voláme k tobě v důvěře, že nás vyslyšíš:
Dej, abychom vše konali v souladu s tvou vůlí a abychom se nesnažili zalíbit nikomu jinému, než tobě. Posvěcuj nás svou blízkostí, naplňuj Duchem svatým, abychom zrcadlili tvou dobrotu, tvou ochotu ke smíření a odpuštění i tvou naději pro každého člověka. Dej, abychom poznali a šli tam, kam ty nás posíláš.
Všemohoucí Bože, v této obtížné, zmatené a nejisté době tě prosíme o pokoj pro celý svět. V čase starosti o naše zdraví buď naší nadějí. V čase mediálních zpráv, které nám často nahání strach, buď naší důvěrou. V čase ohrožení a slabosti buď naší silou. V čase trápení buď naší úlevou.
Prosíme za všechny, jejichž všední den je výrazně poznamenán pandemií. Buď blízko nemocným a umírajícím. Prosíme za všechny oběti současné epidemie a za ty, kdo pečují o lidi nemocné.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš,…

Poslání: (Kol 2,6) Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni. Znovu a znovu vzdávejte díky! Amen.

Požehnání: Požehnej nám všemohoucí Bůh Otec, i Syn, i Duch svatý! Amen.

Píseň: 198 – Pod ochranou nejvyššího