Jste zde

Adventni a vanocni program 2020

Milí přátelé v Kristu,
zvu vás k zamyšlení nad textem z Bible – z knihy proroka Izaiáše ((Iz 40,1+6-8):
„Potěšte, potěšte můj lid,“, praví váš Bůh. Hlas toho, jenž praví: „Volej!“ I otázal se: „Co mám volat?“ „Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí. Tráva usychá, květ vadne, zavane-li na něj vítr Hospodinův. Věru, lid je pouhá tráva. Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky.“

Žijeme v náročné, těžké době. Co přijde zítra? Jaká nás čeká budoucnost? V těchto dnech nás asi nejvíce zaměstnává další vývoj covidové epidemie. Počet nakažených se sice snižuje, ale vyhráno ještě není. Covid-19, krize, karanténa, nouzová opatření, vládní nařízení,...to jsou v poslední době asi nejčastěji užívaná slova v dnešní společnosti. Budou počty nakažených dále stoupat? Bude pro nemocné dostatek lůžek a odborné péče? Kolik lidí ještě zemře? Kdo z nás a našich nejbližších je nejvíce ohrožen? Dostane se ta slibovaná vakcína na každého? Kdy krize odezní a budeme moci svobodně vydechnout? Ostatní úvahy o budoucnosti i osobní plány teď jdou stranou. Je to pochopitelné. Pandemie pronikla s takovou silou a razancí, že otřásla našimi jistotami. Ale není to škoda? Neděláme chybu, neuniká nám něco, když si necháme touhle pandemií zastínit celý obzor?

Prožíváme adventní období. Jinak, než kdysi. Přes očekávání se můžeme scházet ke společným bohoslužbám. Sice jen v omezeném počtu, při zachovávání všech mimořádných opatření. No, lepší, než nic. Ale snad se přes všechny ty obavy dokážeme ztišit a očekávat příchod našeho Pána Ježíše Krista. Čekáme ho samozřejmě stále, ale adventní období k tomu více vyzývá a hlavně nám to připomíná.

Vrátím se ale k biblickému textu. „A co mám volat?“ Ptá se neznámý hlasatel, když slyší příkaz k volání. Co chce slyšet Izrael na své trvale ohrožované cestě ve svém putování zajetími? A co chceme slyšet my ve všech těch našich lidských nejistotách? Ne, ta otázka stojí špatně. Ne, co Izrael chce, ne, co my chceme, ale co potřebujeme slyšet. My, stejně tak jako dávný izraelský lid, bychom možná chtěli slyšet o naprostém bezpečí v životě, o své síle a dokonalosti, o tom, jak jsme na všechno vyzráli, o tom, jak jsme úžasní, o našem umění léčit a uzdravovat, o našich schopnostech a o tom, jak umíme prodloužit život a jak je věda a medicína mocná. Tak to všechno, prosím, slyšet nepotřebujeme. To nám je k ničemu. To nám hlas volajícího nenabízí. Žádné plané naděje, žádné iluze, které by nás ukolébaly a odváděly od života, zaměňovali život za iluzi života,

Co tedy slyšet potřebujeme? Co je pro nás důležité stejně tak, jako to bylo důležité pro Izrael? O co se můžeme ve svých životech opřít? Myslím, že potřebujeme slyšet jasné, pravdivé slovo. Jakkoliv nepříjemné, přesto zachraňující. To, co má smysl, co nás někam vede, co život prohlubuje. Slovo sice citlivě řečené, ale jasné a srozumitelné. Volej, že „Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí. Tráva usychá, květ vadne, zavane-li na něj vítr Hospodinův. Věru, lid je pouhá tráva. Tráva usychá, květ vadne,… To je nepříjemné, to se špatně poslouchá, to je moc pesimistické. Ne, to přece nechceme slyšet. Ale jsou to slova pravdivá, i když opravdu ne moc povzbuzující. Obzvlášť v adventní a předvánoční době, kterou bychom se rádi nechali kolébat. Až ukolébat. Od hlasatele slova božího bychom asi očekávali jiná slova. Ale jiná slova nepotřebujeme. Potřebujeme právě tato, protože nám umožňují pravdivě se na sebe podívat. Na naše všechny lidské nejistoty a nestálosti. Ale také na naše hloupé lidské spory a ještě hloupější slova, která o druhých říkáme a druzí o nás a kterým druzí přikládají váhu a my také. Tak jako kdysi i dnes má moc a sláva jen pomíjivý charakter, to potřebujeme slyšet. Stejně jako mají pomíjivý charakter i naše všelijaké ambice a vyvyšování se a naděje ve věcech, bohatství a úspěších.

A přece je zde něco, co se nechvěje, co dává člověku jistotu, stabilitu, životodárnou sílu. Co vyjadřuje pomíjivost života a trvalost a platnost Božího slova. Žalmista totiž dodává: „Ale slovo Boha našeho je stálé navěky.“ Na Božím slovu a jeho pravdivosti a stálosti má smysl stavět své životy. Epidemie přišla a zase odejde. A jestli přijde další, naše společnost už bude mít více zkušeností, jak se proti ní postavit. „Ale slovo Boha našeho je stálé navěky.“

Toho slova se ujímá žalmista (první verše ze Žalmu 121): Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde moc? Pomoc mi přichází od Boha, on učinil nebesa i zemi. Proč ale pozvedat své oči k horám? Copak odtud přijde nějaká pomoc? Ale žalmista zase dodává: Pomoc přichází od Boha, on učinil nebesa i zemi. Bůh ovšem není plničem všech lidských přání a lidských představ o štěstí. Je naopak jejich bořičem, protože ví, že nemají žádný smysl. Jen ubírají člověku na pravdivosti a síle. Bůh je průvodcem a zachráncem života. Chrání člověka před zlem, před zlou mocí, před zkázou a chaosem a nicotou. Jsou to jasná slova. Přesto mohou být zavádějící. Nemohou být přijímána jako samozřejmost. Vedou nás k vděčnosti. K vděčnosti za každé nové ráno, za každý nový den, k vděčnosti za své blízké, za své přátele. Vždyť život není samozřejmost, ale je Božím darem.

„Potěšte, potěšte můj lid,“, praví váš Bůh. - Tak začíná svou zvěst prorok Izajáš. Můžeme to číst jako výzvu pro sebe, že máme někoho těšit. Každý z nás jistě ví nebo si vzpomene, kdo by potěšit potřeboval. Může to být například někdo, kdo leží v nemocnici, v LDN nebo bydlí v Domově pro seniory. Či někdo, komu zemřel někdo blízký. Nebo někdo, kdo je prostě smutný, osamocený, kdo je sám na své problémy a starosti. Návštěvy v nemocnicích i i soukromé návštěvy jsou sice zatím zakázané nebo omezené. Ale i tady se nabízí možnosti. Máme telefon, někdo internet, můžeme napsat dopis. Není to sice ono, ale i to má velký význam.

Blíží se Vánoce, jsme zvyklí dávat si dárky. Ale v současné době koupit dárek je dost těžké. Obchody jsou zatím zavřené. Nepropadejme ale kvůli tomu úzkostem. Potěšit lze i jinak. Vlídným slovem, dopisem. Tím, že si na někoho vzpomeneme. Využijme k tomu současných technických vymožeností.
Na vánoční svátky se většinou lidé scházejí. Jak s rodinou, tak s přáteli. I v tom jsme nyní omezeni. Ale zase – využijme toho, co nám naše vyspělá technická společnost nabízí.
Ale také se můžeme cítit uprostřed toho lidu, který potěšení potřebuje. I my přece potřebujeme slyšet slova potěšení do našich všedních dnů, do našich starostí, beznadějí a strastí. Co je obsahem tohoto potěšení? Co je obsahem prorokovy zvěsti? Je to zvěst o Božím slitování a vykoupení, o Boží pomoci a přítomnosti. O tom, že Bůh na nás neshlíží nečinně odkudsi z výšin, ale přišel k nám, do naší bídy, starostí, bolestí, utrpení. O tom, že na sebe tyto bolesti, utrpení, starosti bere a pomáhá nám s nimi. Jak čteme v další kapitole knihy proroka Izajáše: Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti (Iz 41,10).

Nebojme se tedy – samozřejmě zachovávejme nařízená opatření, nepodceňujme současnou situaci, ale nenechme si strachem a úzkostí zastínit výhled k vánočním svátkům. K svátkům narození Ježíše Krista, našeho Zachránce, Spasitele.
Mysleme a modleme se za nemocné, umírající, za ty, kterým zemřel blízký člověk, za pracovníky ve zdravotnictví, v sociálních službách, za ty, kdo o nemocné pečují doma, za ty, kdo povzbuzují sebe i ostatní vzdor šířící se nemoci, za žáky, studenty, jejich rodiče, učitele, za prodavačky v obchodech, za své rodiny, své blízké a přátele, i sami za sebe. To vše v naději, že Kristus zvítězil nad smrtí.

Přeji všem radostný a pokojný Advent, požehnané Vánoce a mnoho štěstí, zdraví a síly do Nového roku.

Adventní a vánoční program v kapli v Prčici:
6.12. - 9.00 (2. adventní neděle) bohoslužby
13.12. - 9.00 (3. adventní neděle) bohoslužby
20.12. - 9.00 (4. adventní neděle) bohoslužby
25.12. - 9.00 (narození Páně) bohoslužby s vysluhováním večeře Páně
27.12. - 9.00 (první neděle po narození Páně) bohoslužby
31.12. - 17.00 (poslední den občanského roku) bohoslužby
3.1. 2021 9.00 (druhá neděle po narození Páně) bohoslužby

Všichni jste srdečně zváni Pavla Jandečková