Jste zde

29.11. Žd 13,1-6

Žd 13,1-6 kázání (Jak přichází Bůh)
Milé sestry, milí bratři, soustředím se na první dva verše: Bratrská láska ať trvá; s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.

Že „advent“ znamená „příchod“ - a že křesťané očekávají příchod Spasitele, tedy narození Ježíše Krista, je celkem známé. Máme ale my, křesťané, jasno v tom, jak adventnímu období porozumět? Je to příprava na příchod, protože o Vánocích se narodí Ježíš? Ale vždyť my víme, že se nenarodí! Narodil se před dvěma tisíciletími, byl ukřižován, umřel a pohřben jest, třetího dne vstal z mrtvých, sedí na pravici Boha Otce, odkud přijde soudit živé i mrtvé, opakujeme v Apoštolském vyznání víry. Ale jak je to dnes? Čekáme, že letos 25.12. přijde Ježíš soudit živé a mrtvé? Nebo vyznáváme nadčasověji, že už přišel a živé i mrtvé soudí již dnes? Nebo očekáváme, že přijde až na konci věků? - Co tedy očekáváme teď, letos?

Řekněme tedy přesněji, že v adventu neočekáváme příchod Spasitele, protože ten již přišel. Neočekáváme ani, že na Boží hod vánoční přijde konec věků. Vlastně neočekáváme nic. Spíš si připomínáme, že Pán Ježíš přišel, přichází a přijde. Že čas Spasitelova přicházení již nastal nejméně před dvěma tisíci lety. Že jeho přicházení stále ještě trvá. Posilujeme se v naději, že Spasitel bude dál přicházet. Nemluvme tedy o příchodu - ten se odehrál jednou poprvé - mluvme o přicházení. Spasitel přichází každý den, do všech míst na světě, ke všem lidem, do všech srdcí a myslí.

Člověk pro přicházení Spasitele nemusí nic udělat, ani nemůže. Vše se již stalo, vše již bylo uděláno za nás, pro nás, bez nás. Člověk jen může, ba musí, s přicházením Spasitelovým počítat a být na ně připraven. Samozřejmě ne jen jeden měsíc v roce, v adventu, ale celý rok a celý život.

Bratrská láska ať trvá; s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. Biblická slova nám připomínají, že člověk nežije sám, ani jen obklopen svými blízkými. Jsou tu i jiní, cizí, neznámí, jiného smýšlení, jiné „krevní skupiny“. Někteří tak - připomíná text - měli za hosty anděly. - Koho to měli za hosty?

Andělé se ve SZ objevují často. Překlady je někdy nazývají anděl, někdy posel, jindy někdo a ještě jindy nijak. Čtenář sám musí přijít na to kdo se to objevil. Už to je jistá instrukce, jak nepropást přicházení Přicházejícího - když přichází Bůh, je to vždycky jinak. Známe příběh Abrahamův (Gn 18) – toho navštívili hned 3 muži. Jen Abraham ví kdo to vlastně byl. - Hospodinův posel navštívil kdysi neplodnou matku Samsona (Sd 13). - Anděl Hospodinův navštívil Gedeóna (Sd 6). - Anděl Páně navštívil Josefa, manžela Marie (Mt 1). Našli bychom v Bibli ještě mnohé další příběhy. Když se na ty příběhy soustředíme - zjistíme že Přicházející přichází vždycky jinak a podivuhodně.

Příběh ze 4. knihy Mojžíšovy (Nu 22-24) je snad ale nejpodivuhodnější. Připomeňme si ho! Neřešme přitom otázky historické či faktografické - příběh je kázání v podobě vyprávění, poselství, které se obléklo do příběhu. Právě to poselství je důležité, ne jeho faktické a historické detaily.

Balák je král nepřátel Božího lidu. Tento Balák má z Izraele hrůzu – velmi se obával toho lidu, že je ho tak mnoho. Balák má strach že Boží lid zaplaví krajinu jako kobylky. - Balák si tedy najme Bileáma - vyhlášeného zahraničního věštce, mága, kouzelníka nebo jak jej nazveme - zkrátka mistra tajných sil, aby Izraele proklel. Balák tuší že proti Bohu jehož Izraelci nazývají Hospodin - je třeba postavit opravdu mocné kouzlo – kletbu: Přijď nyní prosím ke mně a proklej mi tento lid, neboť je zdatnější nežli já. Snad ho pak porazím a vyženu ze země. Vím, že komu ty požehnáš, je požehnán, a koho ty prokleješ, je proklet. Takovýto vzkaz posílá Balák Bileámovi. Věštec ze zahraničí je to nejsilnější, co se proti Hospodinu dá opatřit. Balák vyšle k Bileámovi své posly, aby ho přivedli a hodlá mu za službu slušně zaplatit.

Bileám - ten vyhlášený zahraniční profesionál - není jednoznačně pro ani proti. O Hospodinovi ví, věří v něj i nevěří. Má jej jako jednu ze sil, které v tomto světě fungují a ví, že je nutné s ní počítat, jako se všemi ostatními silami. Hospodin se ale Bileámovi rovnou zjeví a oznámí mu, že kletba se konat nebude: Nepůjdeš s nimi a neprokleješ ten lid, neboť je požehnaný!

Balákovi poslové přijíždějí za Bileámem s další nabídkou a vyšší odměnou za prokletí. A Bileámovi se opět ukáže Bůh Hospodin - jenže tentokrát řekne: „Dobrá, jdi s nimi, ale uděláš jen to, co ti poručím“. To je překvapení. Hospodin mění své rozhodnutí! – „Nejdřív nepůjdeš s nimi, pak zase jdi s nimi.“ - Co si o tom má Bileám myslet? Kdyby to někomu vyprávěl - asi by slyšel: „Bileáme, nesmíš všemu věřit. Nesmíš kdejaký svůj názor či pocit hned vydávat za Boží hlas. To je pořád: „Hospodin přišel, řekl - ale tenhle Bůh mluví pokaždé jinak. Zkus se radši spoléhat na svůj rozum.“ Docela rozumný postoj - ale slova Bible říkají něco jiného. Říkají, že když Bůh promluví - člověk to pozná, bude si jist - jako si byl jist Bileám. A to byl pohanský věštec, žádný „věřící“. - Když přijde Přicházející, poznáme to!

Teď přijde další překvapení. Bileám na cestu vyrazí na oslici. Oslice se na cestě zastaví, nejdřív nechce jít dál, pak přiskřípne Bileámovi nohu o zeď a asi ho tím poraní. Bileám oslici bije a oslice nakonec promluví. Mluvit tady o tom, že zvířata vidí i to, co nevidí člověk, že mají zvláštní intuici, se míjí s dávným příběhem, i když si myslím, že je to pravda. Oslice odmítala jít dál, protože spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce, říká příběh. Bileámovi se do cesty postavil Hospodinův posel, neboli Hospodin sám. A bere na sebe tvář protivníka - dokonce s taseným mečem v ruce. Je zvláštní, jak také může vypadat Boží přicházení.

Hospodin v podobě protivníka s taseným mečem Bileáma vyzývá, aby pokračoval v cestě: Nebudeš ale mluvit nic než to, co já budu mluvit k tobě. - Bileám se postaví na místo určené Balákem a začne mluvit. Ale co se to děje? - Z jeho úst nevychází prokletí, jak očekává Balák, ale požehnání. Jeho středem je slovo: Jak mám zatratit, když Bůh nezatracuje? Jak mám zaklínat, když Hospodin nezaklíná? Hle, dostal jsem úkol žehnat. On dal požehnání a já to nezvrátím.
Bileám nakonec přiznává Hospodinovu moc. Přiznává, že lidské žehnání a proklínání jsou prázdná slova, jestliže nejsou podepřena Božím požehnáním nebo kletbou.

Celý příběh nám ukazuje, jak zvláštní může být Boží přicházení. Člověk si může myslet leccos o tom, kdy a jak Bůh přichází a kdy a jak nikoli, může se divit, že Boží advent zaznamenají i zvířata, může být i v šoku, v jakém rouchu může Bůh přicházet. - Boží přicházení je podivuhodné.

Kdyby nebylo vánočního adventu, vánočního narození Ježíše Krista, museli bychom tady skončit. My však můžeme jít až k tomu: S láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly – z dnešního textu a k tomu Ježíšova slova z 1.čtení: Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili (Mt 25,40).

A můžeme uzavřít - poučeni Bileámovou zkušeností: Hospodin přichází v každé chvíli a v každé situaci, dokonce i v každé podobě. Nejsou chvíle přicházení a nepřicházení. Advent je trvalou Boží „aktivitou“ vůči člověku. Pán světa přichází v nejrůznějších podobách, často velmi neuvěřitelných. Někdy přichází jako Dárce, jindy jako Doprovázející, někdy jako Varování, jindy jako Povzbuzení. Ale vždycky - s láskou a porozuměním pro člověka.

Naším úkolem není zachytit, kdy příchod nastal nebo nastane - ale zachytit že příchod Boží, advent, se děje stále, pořád. Právě i v této chvíli. Teď je čas adventu - první adventní neděle. Ale zítra, v pondělí, bude také čas adventu, v únoru a v červenci také. A až nastane můj den poslední - i to bude chvíle Božího přicházení.

Milé sestry a milí bratři, ať tedy pro nás letošní advent není očekávání na něco, co přijde, ale časem připomínání zprávy zpráv, že každý den našeho života je dnem Adventu, tedy dnem přicházení Božího k člověku. Ať to prožijeme naplno, jakoby poprvé. Pak se čas přicházení stane i chvílí příchodu. To bude ten pravý Advent. Amen.

29.11.2020 Prčice
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 1.neděli adventní.

AP: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl, a kterýž přijíti má!

Introit: Iz 9,1.5-6

Píseň: 273 – Zvedněte, brány, svrchků svých (1-2)

Modlitba: Hospodine, Pane náš, Bože světla, jímž se stavíš proti temnotám, Bože pokoje, jímž vzdoruješ našemu strachu, Bože lásky proti nenávisti, pravdy proti lhostejnosti, naděje proti zoufalství - stůj při nás, ochraňuj naše duše, posiluj naše srdce, abychom nepodléhali hříchu, hříchu nevěry, totiž nedůvěry ve Tvou moc, v sílu Tvého světla proti tmám. – Což Kristus zemřel a vstal nadarmo? V jeho jméno doufáme, jeho zvěstí se posilujeme v našich zápasech, v našich pádech a pochybnostech …Pane, pozvedej svým svatým Duchem ducha našeho, požehnej našemu shromáždění i všem ostatním, kdo k tobě vzhlížejí. Amen.

1čtení: Mt 25,31-46

Píseň: 273 – Zvedněte, brány, svrchků svých (3-4)

2 čtení: Žd 13,1-6 kázání

Píseň: 276 – Slávy Pán přichází opět

VP

Píseň: 448 – Sláva buď tobě, Bože náš

Ohlášky:

Příml. modlitba: Pane, prosíme tě, potěšuj svým Duchem ty, kteří jsou souženi trápením, zármutkem, nemocí, bolestí, samotou. Prosíme za nás všechny, dej, ať tě trpělivě vyhlížíme, ať pevně věříme, i když tě nevidíme. Amen

Poslání:(Žd 10,23) Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Amen

Požehnání:

Píseň: 685 – I když se rozcházíme