Jste zde

20.12. L 2,21-35

Iz 49,6b L 2,21-35 (1.čtení) kázání
Hospodin praví: Dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země.
Tato slova z proroka Izajáše jsou starozákonním pozadím chvalozpěvu starce Simeona - který děkuje Pánu Bohu za to, že mu před smrtí bylo dopřáno vidět Spasitele. Podívejme se na postavu Simeona blíž. Dobře se hodí do adventního času, protože je přímo ztělesněním čekající a vyhlížející víry a naděje.
To první co se o něm v evangeliu dozvídáme je jeho jméno. Je shodné se jménem jednoho ze dvanácti synů Jákobových. Připomíná tedy nejstarší počátky Božího lidu a ukazuje jak v Izraeli hluboce souvisela minulost s přítomností i budoucností - zaslíbení s naplněním.
Jaký je význam tohoto jména? Zaznívá v něm hebrejské sloveso slyšet. Simeon tedy byl člověk slyšení - ten kdo naslouchá Bohu, ten který si dává práci s tím, aby Hospodina opravdu slyšel a žil z jeho slova. To má evangelista Lukáš na mysli když o něm říká, že byl spravedlivý a zbožný.
Ale co to znamená být spravedlivý? Za spravedlivé se považují mnozí lidé. Někdy říkají: nikoho jsem neokradl a nikoho nezabil, nikomu jsem vědomě neublížil - tak jsem spravedlivý. A to znamená: nepotřebuji od nikoho žádnou milost, žádné odpuštění a žádné smilování. Proto ani Boha nepotřebuji.
Tak samolibá a laciná Simeonova spravedlnost jistě nebyla. Jejím základním rysem bylo, že Simeon bral vážně Boží zákon a snažil se podle něho žít. Simeon věděl že spravedlnost nevlastní - ale že ji musí hledat. A když někdo opravdu vážně hledá spravedlnost – tak dospěje k tomu že nejhlubší, pravá spravedlnost není záležitostí lidskou - ale Boží. Něčím co my lidé navzdory všem dobrým předsevzetím nedokážeme plně uskutečnit - a co proto musí přijít od Pána Boha jako dar.
Simeonova spravedlnost tak nabyla zvláštního rozměru - rozměru naděje. Písmo to říká výslovně: Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. - Simeon byl tedy člověk očekávání. Člověk naděje v dobách které byly velice těžké a lidské naděje nejen neposilovaly, ale naopak rozbíjely a ničily. Abychom Simeonovi dobře porozuměli - řekněme si jak to tehdy v Palestině vypadalo.
Boží lid trpěl zvenku i zevnitř. Zvenku útlakem a nesvobodou v područí Římanů, kteří byli ve svých koloniích krutými a svémocnými vládci. Své poddané bezohledně vysávali, nutili je uctívat římské vladaře a každý odpor utopili v krvi. Ale lid trpěl i zevnitř - neschopností svých duchovních vůdců - ztuhlostí velekněží a prázdnotou duchovního života pod vlivem farizeů a zákoníků.
Byli lidé kteří se proti tomu bouřili. Říkalo se jim zelóti, doslova horlivci pro Boží království. Ti chtěli vlastní silou - třeba i násilím změnit běh věcí ve světě i v Božím lidu. Jejich přičiněním vybuchovaly vzpoury a tekla krev. Ale k lepšímu se nezměnilo nic. Římané jen zvyšovali počty vojenských posádek a byli bdělejší, ostražitější a krutější.
A uprostřed této bídy, cizího útisku i vlastní nemohoucnosti – uprostřed lidského vzdoru, marných pokusů a hlavně Božího prodlévání - je tu Simeon – člověk který doufá v Hospodina. Mohli bychom říci: Doufá navzdory všemu co vidí kolem sebe. Nedoufá ani v milosrdenství Římanů ani v úspěchy zelótů - ale doufá v Hospodina. Doufá v to, že Bůh sám ještě jednou pohne nebem a zemí (Ag 2,6). Doufá v to, že Bůh ještě jednou sám zasáhne, sám přijde, sám potěší a sám vysvobodí.
Simeon tedy nevyhlíží až Bůh potrestá ty, kdo se mu jeví zlí a jemu dá za pravdu. Vyhlíží něco úplně jiného - že Bůh potěší kající a plačící. - Je hodně těžké vyhlížet Boží potěšení a Boží radost v dobách plných lidského zármutku - ať už má ten zármutek jakoukoli příčinu. Evangelista Lukáš vypráví, že tento muž naděje a očekávání se dočkal. Uviděl co vyhlížel a k čemu upínal naději. Co to bylo?
Řekněme si nejdřív, co to nebylo. Nebyl to ani pád krutovlády mocné římské říše, ani to nebylo viditelné zřízení Božího království na zemi, jak o to různými cestami a za různou cenu usilovali mnozí Simeonovi současníci. - Bylo to něco mnohem prostšího, nenápadnějšího a neokázalého. Bylo to malé, nedávno narozené dítě. Ale Simeon veden Duchem svatým v něm rozpoznal očekávaného Mesiáše, vtělení Boží lásky. Simeon pochopil že toto dítě je to místo, kde se nebesa prolomila na zemi a kudy se bude nadále rozlévat milosrdenství, láska a pravda, smilování a smíření, radost a pokoj. To všecko Simeon rozpoznal, když bral dítě do náručí a když začal svůj chvalozpěv. Podívejme se teď na ten chvalozpěv blíže.

To první čeho si můžeme všimnout je, že Simeon se odvolává na Boží slovo - že se drží Božích zaslíbení. Jeho modlitba je sestavena ze slov SZ zaslíbení. Je vidět že Simeon je hluboce zakotven v Božím slově. To je pro nás povzbuzení, čeho se i my máme a smíme držet, jestliže nechceme v dnešní podivné době ztrácet naději.
To druhé čeho si můžeme všimnout, je Siemeonův dík Hospodinovi za propuštění – tedy za odchod z tohoto života. Bůh se nás Simeonovým příběhem ptá: Jsme my na smrt připraveni? Snažíme se být stále ve stavu smíření s Bohem a lidmi? Budou na konci života v našem srdci slova díků Pánu Bohu za náš život?
A to třetí: Simeon děkuje, protože jeho oči viděly spasení. Nám se ale může zdát, že my jsme Boží spasení neviděli. Ale Simeon hned vzápětí říká: spasení, které jsi připravil před obličejem všech lidí!
Chyba je tedy v nás - když chceme vidět Boží spasení a díváme se přitom nesprávným směrem. Někdy se díváme jen na to, co se děje okolo nás - na to jak to ve světě chodí. A pak býváme smutní nad mnohou bídou a mnohým zlem, které tíží život celého světa a projevují se v nesčetných křivdách, útrapách a bolestech.
Ale Simeon nám svým chvalozpěvem říká: i když jsme nebyli u této události, nechme si ji předávat. Vždyť máme svědectví Písma, kde o této naději můžeme stále číst, přemýšlet a rozjímat, přijímat ji za svou. Pak se můžeme v srdci radovat navzdory všemu a všem z toho, že Boží láska přišla a stále přichází k nám na zemi a vzdávat za to díky Bohu. Jak nám říká Pán Ježíš: Blahoslavení ti, co neviděli a uvěřili. Amen.

Modl.: Pane, děkujeme ti, žes nám v Pánu Ježíši Kristu zjevil svou nekonečnou lásku, žes v něm sestoupil až na tuto zemi, sem k nám do našich trápení a smutků, abychom v něm uvěřili v tvé spasení. Pomoz nám, abychom opravdu uvěřili navzdory temnostem v nás i okolo nás a abychom z tohoto pohledu, z tohoto naplněného zaslíbení uměli žít i tehdy, kdy kolem nás mnozí ztrácejí naději. Posilni nás prosíme svým svatým Duchem, abychom byli jako Simeon lidé naděje a pravé víry v moc lásky, pravdy a pokoje, které nakonec přijdou plně ke slovu ve tvém království. Pomoz nám, aby z nás tato naděje vyzařovala, abychom jí uměli posilovat všecky zemdlené, nešťastné a ty, kdo ztrácejí naději. Prosíme, dej nám už nyní alespoň kousek radosti Simeona a dotkni se i našich srdcí svým požehnaným pokojem. Amen

20.12.2020 Prčice

AP: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl, a kterýž přijíti má!

Přivítání: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás vítám na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme poslední neděli adventní.

Introit: Připojme se ke chvalozpěvu Zachariáše, jak ho zaznamenal evangelista Lukáš (L 1, 68-75)

Píseň: 261 – Aj, čas vzácný přišel (1-5) 269 – Vesele zpívejme (1-5)

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, prosíme tě, přijď. Přijď do naší malé víry a posilni ji. Přijď do našich starostí, smutků, bolestí, strachů a podpírej nás. Přijď do našich hříchů a odpusť nám. Přijď do naší zloby a nenávisti a nauč nás odpouštět. Přijď do našich radostí, ať se můžeme radovat spolu s tebou.
Buď zde s námi, otvírej před námi svá Písma. Pomoz nám soustředit se na tebe a naslouchat. Pane, očekáváme tě. Přijď, Pane Ježíši. Amen.

1 čtení: L 2,21-35

Píseň: 442 – Pane, dnešek je den chvály

2.čtení: Iz 49,6b

Píseň: 284 – Jakož o tom proroci (1-6)

Ohlášky:

Modlitba: Pane, prosíme tě, požehnej nám ty sám letošní vánoční svátky, provázej nás jimi, dej, ať pocítíme tvou milostivou blízkost a lásku. Pane, prosíme tě, pomoc nám svým Duchem svatým, abychom došli pravé pokory, lásky, a naděje. Dej, ať dojdeme pravého poznání.
Prosíme také za klid a mír na zemi. Prosíme za všechny mocné na tomto světě, aby se domluvili na pokojném řešení konfliktů. Prosíme, otevři srdce nás všech, abychom usilovali o pravdu a smíření.
Pane, prosíme za všechny nemocné, smutné a zarmoucené. Prosíme za ty, pro které vánoce znamenají také bolestné vzpomínky na své blízké, kteří již nejsou mezi námi - prosíme, ty sám je potěšuj a posilňuj.
V tiché modlitbě můžeme svěřit Pánu Bohu, co nás nejvíce tíží….
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš…

Poslání: (J 14,26) Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Amen.

Požehnání:

Píseň: 272 – Jak vítati mám tebe (1-3)