Jste zde

27.12. Sk 7, 51-60

Sk 7, 51-60 kázání
Milé sestry, milí bratři, včera si církev připomínala svátek mučedníka Štěpána. Protože v našem sboru v tento den nemíváme bohoslužby, trochu tuto postavu při výběru textů pro kázání zanedbávám. Chci to teď napravit.

Tento příběh příliš nezapadá do kouzla a poezie Vánoc. Proč církev za ta staletí už nevyměnila pro 26. prosince Štěpánův svátek za nějaký vánočnější? - Hádám, že asi proto, že kouzlem a poezií Vánoc je sice Ježíšek vítán při štědrovečerní nadílce i ve většině nevěřících rodin, ale pak ho většina odloží na 12 měsíců do krabice podobně jako ozdoby na stromečku a myslí si, že už ho nepotřebuje. Myslím, že svědek Štěpán prakticky dosvědčuje, jak Ježíše velice potřebujeme a to hlavně v nesváteční dny.

Tento svátek zapadá do dnešního světa. Sotva dozněl zpěv nebeských zástupů, už slyšíme rachot kamení. Také naše doba je plná násilí, nenávisti, nespravedlnosti, závisti, boje o peníze a moc. Snad nejhorší ze všeho jsou boje a války ve jménu náboženství, ve jménu Boha. Také Štěpán byl ukamenován a umučen, protože jeho vyznání nesouhlasilo s oficiálními stanovisky tehdejší doby.

Štěpán – zastavme se chvíli u této postavy. Byl to mladý učedník Kristův, jáhen, služebník v Kristově církvi. Štěpán zahořel pro pro Ježíše Krista. Cele se mu otevřel a Duch svatý jej naplnil mimořádnou silou.

Štěpánův příběh se odehrává v Jeruzalémě v prvním století po Kristu. Jeruzalémský chrám je stále sídlo Boží a místo obětí předepsaných za hříchy. I když jsou mnozí Židé rozptýleni, rádi se tam vracejí. A zde slyší od Štěpána nové nauce o Mesiáši. Už prý přišel. Plán Boží o vyvoleném z národa Židů je již splněn. Ježíš je ten dlouho očekávaný Mesiáš. A prý je vykoupil svou smrtí na kříži.

Štěpán hovoří ke starším a učitelům zákona otevřeně, snad až s provokativní pravdivostí: Zabití Ježíš nazývá vraždou. Mohl snadno vytušit, že jeho slova budou znamenat výbuch hněvu nepřátel. V jeho projevu ale není ani stopa strachu – naopak – svou víru hájí s neohroženou svobodou a odvahou. Štěpán byl totiž obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem veliké divy a znamení, jak čteme v Bibli. Stal se tak trnem v oku lidem kolem synagogy a zákoníkům. Začali se s ním přít. Nebyli však schopni čelit Duchu moudrosti, v jehož moci Štěpán mluvil.

Židé se svými zákoníky nepřijímají Štěpánovo slovo. A reagují ihned: zákon velí ukamenovat rouhače! A tak začíná židovské pronásledování křesťanů, vnikání do jejich domů, zatýkání těch, kteří uvěřili v Ježíše. Štěpán se stává prvním mučedníkem a první obětí pro svou víru v narozeného a zmrtvýchvstalého Krista.

Milé setry a bratři, v pátek jsme slavili narození Ježíše Krista. V sobotu byl svátek mučedníka Štěpána. Máme tady vedle sebe dva příběhy. Příběh narození a příběh smrti. Dvě události, které se zdají tak odlišné a protikladné. Přesto ale patří k sobě, dokonce se prolínají a doplňují.

Z obou můžeme zaslechnout radostné a nadějné poselství. Shůry slyšíme andělský zpěv: Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení.

Shůry slyšíme tento hlas, který dává naději, který nám oznamuje neuvěřitelnou skutečnost, která se stala klíčovou v celé historii naší planety a v celému kosmu. NÁM se narodil Spasitel! – V NÁS má Bůh zalíbení!

A na druhé straně Štěpán klečící před svými nepřáteli, kteří mají v natažené ruce kameny, připraveni hodit, připraveni likvidovat. A Štěpán, plný Ducha svatého, hledí vzhůru a vidí nebe otevřené, vidí Boží slávu i slávu Ježíše. V tuto trpkou chvíli, kdy klečí v prachu na zemi, ponížen svými nepřáteli, se nebojí tuto skutečnost rozohněnému davu oznámit: Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.

Štěpán v této nejhorší, nejbeznadějnější chvíli celého života uviděl něco, co ostatní neviděli. On vidí Boží slávu, zatímco oni vidí krev. On je svobodný a plný důvěry, zatímco ostatní jsou plni zloby a nenávisti. Je mu dáno vidět tajemství Božího království, vidět Boží slávu a slávu vzkříšeného Ježíše po pravici Boží.

Jak různé mohou být pohledy ve stejnou chvíli. Jak rozdílné mohou být úhly pohledu: pohled zdola - z poníženosti a utrpení - je jiný než pohled shora - pohled těch, kteří mají zdánlivě vše ve své moci. A Štěpán s tím pohledem zdola nahoru ve chvíli své smrti je plný Ducha svatého. Tak plný, že se už do něj nevejde ani strach, ani zlost. Je to pohled plný naděje, odpuštění, víry. Ve své děsuplné osamocenosti je svědkem toho, že ta vánoční radost je skutečná. Že je skutečná i ve chvíli, kdy jakoby vymizelo všechno vánoční. Všechna ta vánoční láska, společenství lidí, radostný zpěv. Ale tváří v tvář osamělosti a nevraživosti se u Štěpána objevuje hluboká radost. Nebe je otevřené, radostná zvěst je v tuto chvíli jeho osobní opora, jeho osobní naděje.

Štěpán si nemohl dopředu vyzkoušet, jestli v okamžiku smrti ho jeho víra opravdu může nést. A v tomto momentě poznává, že ho nese. Že ona velkolepost vánoční zvěsti je dostačující až na věky. Štěpán stojí na prahu svého života, stejně jako my všichni, úplně sám. Nikdo mu tuto situaci nemůže odejmout, nikdo ji za něj nemůže vzít. Ale on pohlédne vzhůru a vidí a rozpozná vzkříšeného Ježíše a to je pro něj dostačující, aby svou situaci zvládl. Je to víra, která je založena na radosti vánoční i naději velikonoční. Na radosti z narození a naději v zmrtvýchvstání.

Štěpán ale nejen o Kristu mluví, on podle jeho slov také jedná. Když ho kamenovali, tak se modlil: Pane Ježíši, přijmi mého ducha! Pak ve chvíli své smrti klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: Pane, odpusť jim tento hřích! - To jsou slova, která mají podivuhodnou podobnost s tím, co volal jeho Pán z kříže: Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha. Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Štěpán zemřel nespravedlivě, byla to křivda, zločin proti němu. Ale on měl sílu z Ducha Božího se nepřipojit, nevytvořit svůj článek k tomu řetězu odvety, odplaty a pomsty. Měl sílu přerušit zdánlivě vševládné kolo zla a nenávisti. Štěpán měl sílu říci: Otče, odpusť jim. To může říci jen síla v člověku, která není z něho. Štěpán čerpá sílu z Kristova Ducha, ze spojení s ním. Z Ducha, o kterého musíme stále prosit a být otevřeni ho přijmout.

Myslím, že tyto dva příběhy zrcadlí i rozmanitost našeho života. Náš život není jen o radosti, ale i o utrpení - stejně jako příběh vánoc není pouze radostný - a příběh o mučedníku Štěpánovi není jen hrůzostrašný. Nemusí jít zrovna o to, že by nás nepřátelé kamenovali, abychom si uvědomili, že jsou situace, kdy víme, že si sami nepomůžeme. Může jít o nemoc, utrpení, ať naše nebo našich blízkých, může jít o naši vlastní smrt. Štěpán potřeboval zachránit. V tu chvíli poprosil: Pane Ježíši, přijmi mého ducha! A Ježíš ho neopustil. Představuji si to tak, že Ježíš bere mého ducha do svých rukou. Štěpán nepodlehl smrti, zvítězil nad ní. Ježíš ho zachránil. Viděl nebesa otevřená a tam Syna člověka po pravici Boží.

A tak se nebojme. Mějme stále v uších to andělské zvěstování:
Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán. Bůh má v lidech zalíbení.
Bůh má v lidech zalíbení. V hříšných, v nás všech. Bůh, který nám přes všechny naše chyby a selhání, přes všechnu naši nedověru, umožňuje žít v radosti a naději. Nebesa jsou otevřená pro každého z nás. Cesta k Bohu je volná, on sám nám v Kristu vyšel vstříc. Uchopme se této podané Boží ruky a v žádné situaci se jí nepouštějme. Amen.

27.12. 2020 Prčice
Pozdrav a AP: Milé sestry a bratři v Kristu, vítejte na dnešních bohoslužbách v tento druhý svátek vánoční. Slavíme je ve jméno Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého. Amen

Introit: Naši společnou bohoslužbu zahájíme slovem Žalmu 98:
Zpívejme Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost, na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. Amen.
Pokoj vám všem, kdo jste v Kristu Ježíši.

Píseň: 219 – Hory, doly, stráně

Modlitba: Bože, Pane života a smrti, slavíme v těchto dnech narození tvého syna Ježíše a zároveň si připomínáme smrt tvého služebníka Štěpána. Narození a smrt. Radost a smutek vedle sebe. Děkujeme, že v takových pocitech nejsme sami. Vždyť ty víš, co je potěšení i bolest. V Ježíši Kristu, v jeho člověčenství jsi prožil všechny rozměry života. Prosíme, buď s námi ve všem těžkém, co nás potkává. Přiznávej se k těm, kdo trpí pro tvé jméno. Ve svých rukou chraň a opatruj všechny nemocné a trpící, i všechny ponížené a nuzné tohoto světa.
Náš Pane, dej, aby z vánoční zvěsti se tvé světlo rozlilo do všech temnot a tvůj pokoj do všech nepokojů světa. Tobě samému buď čest a sláva! Amen.

1čtení: Sk 6,8-15

Píseň: 284 - Jakož o tom proroci (1-6)

2 čtení: Sk 7, 51-60 kázání

Píseň: 293 – Čas radosti, veselosti

Ohlášky:

Píseň: 579 – Ó králi věků důstojný

Příml. modl.: Dobrý Bože, v Ježíši Kristu jsi vstoupil do světa, za námi, pro nás, do našeho života. Stal jsi se nám pramenem i cestou. Proto k tobě voláme, v naději, že nás vyslyšíš:
Prosíme za všechny, kdo před tebou zavírají oči, kdo uhýbají pohledem před tvou láskou. Odejmi od nich nedůvěru a ukaž jim, že na tvé slovo je spolehnutí. Prosíme, potěš smutné a posiluj nemocné. Ať chápou a cítí, že nejsou sami, ale že ty stojíš při nich. Pošli jim prostředníky svého milosrdenství. Prosíme za lidi, kteří tráví svátky jinak, než by si přáli – v osamocení, ve službě, v zármutku nad ztrátou blízké osoby, v rodinném konfliktu, v nemocnici, za mřížemi. Navštiv je Duchem svatým a obdaruj radostí, že i pro ně se Ježíš narodil. Prosíme za lidi v moci postavené, za politiky a představitele států. Ať se od chudého krále Krista učí pokoře a laskavosti, které tolik potřebují k odpovědnému výkonu své služby. Prosíme za tvoji církev. Ať poselství o narozeném Spasiteli nese na všechna místa tohoto světa – slovy spojenými s milosrdenstvím a službou.
K tobě, Pane, se obracíme slovy, která jsi nám daroval: Otče náš,…

Poslání:(2 Te 2,16-17) „Sám pak náš pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.“ Amen

Požehnání:
Píseň: 685 – I když se rozcházíme