Jste zde

3.1. 2K 13,11

2K 13,11 kázání
Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením. - Takto končí apoštol svůj Druhý list křesťanům do Korintu.

Milí přátelé v Kristu, prožíváme první dny nového roku. A apoštol nám radí, jak žít, aby Bůh lásky a pokoje byl s námi.
Ty nejdůležitější, nejpodstatnější věci v životě jsou vlastně ty nejjednodušší. Apoštol je shrnuje do jedné prosté věty. A nic na tom nemění ani fakt, že ty nejjednodušší věci bývají někdy zároveň ty nejtěžší. Jasně, vždyť jsou přece nejdůležitější - a to, co je důležité, vyžaduje určité úsilí, určitý zápas. O to, co je podstatné, je třeba se vždy znovu a znovu snažit. Nespadne nám to samo od sebe do klína, ale musíme pro to my sami také něco dělat.

1. Žijte v radosti

To se snadno řekne, ale co když nám to nejde? Co když mám pocit, že důvodů k radosti opravdu moc nemám? Co když nás život tak tiskne a svírá, že se všechna radost ztrácí? Že jí nejsme schopni? - Ale ono asi nejde o radost, kterou máme sami nějak vyprodukovat. Jde o radost, která je z Božího díla, která je z víry, a která se neprojevuje jen stálými úsměvy a věčně dobrou náladou - ale spíš určitým pozitivním přístupem k životu. Jde o radost, která se projevuje pozitivním nasměrováním, které si dokáže věci přiměřeně zařadit a zpracovat, které nepropadá panice či zatrpklosti - ale ví o tom dobrém, co pro nás Pán Bůh v Ježíši Kristu připravil a co je ještě před námi.

Žít v radosti – to je jakýsi hlubší životní postoj, se kterým hned tak něco a někdo neotřese - i když člověk zrovna prožívá chvíle nelehké a složité. Je to hluboké životní zakotvení, které ví o naději a z této naděje žije, děj se co děj. Ano, člověku je někdy smutno a někdy mu není do řeči a někdy se trápí. Ale pod tím vším může mít v srdci radost, která ho znovu pozvedne a která ho neopouští. Za vším je Boží záměr – a cesta kupředu je otevřená.

2. Napravujte své nedostatky

Že nějaké nedostatky všichni máme, to je jasné. Nikdo není dokonalý a nikdo nemůže říci - už je hotovo. Možná si své nedostatky neradi připouštíme, možná o nich nechceme slyšet a raději je zametáme pod koberec. Ale jistě tu jsou. A je velké dobrodiní, když máme okolo sebe blízké a milé lidi, které máme rádi, a kteří mají rádi nás a kteří nám naše nedostatky dokáží s citem a taktně připomenout. Roky ubíhají, ale člověk by neměl v životě ustrnout. Může vždycky znovu přemýšlet o tom, co udělal špatně a co je třeba vylepšit. Je zřejmé, že asi nikdy nespravíme všechno. Nikdy nenapravíme všechny nedostatky, a je tedy třeba určité moudrosti, aby člověk rozpoznal, na co stačí a na co nestačí, na čem má ještě zapracovat a co už dál nezkoušet.
Ale je jasné – že chce-li někdo v životě něčeho dosáhnout - je k tomu potřeba píle a pracovitosti na sobě samém. Bez toho se kupředu jít nedá a ty nejlepší věci by těžko mohly vzniknout. Ale možná že právě práce na sobě, práce na odstraňování nedostatků - přináší člověku nakonec velké uspokojení, radost a užitek bližním.

3. Povzbuzujte se

Nejsme v životě sami. Naštěstí. Není nutné všechno před sebou tlačit jako balvan, bez pomoci a v naprostém vyčerpání. Jsou ještě lidé okolo nás. Je tu společenství, které nás může podržet, které nám může být nablízku, o které se můžeme opřít. Sám by člověk klesal vysílen - ale povzbuzení, podpora, posila – to je něco, co nás dokáže držet nad vodou a dodávat nám sil. Můžeme a máme se vzájemně povzbuzovat - tak se projevuje láska a sounáležitost. Vždyť to přece ví každý sportovní fanoušek, co zmůže pořádné povzbuzování, jak člověku dodá sil a podněcuje k lepším výkonům. A všude jinde v životě je to obdobné. Tam, kde jsou lidé s námi, kde nám přejí, kde mají pro nás pěkná slova - tam dokážeme neupadnout, vykročit a něco dělat.

Povzbuzovat se ale máme navzájem. Také my máme vlévat síly druhým - ne jen čekat, až druzí povzbudí a posílí mě. My buďme těmi, kteří povzbuzují druhé, dávají jim najevo svůj zájem a svou účast.

4. Buďte jednomyslní

To je trochu problém. Jak tomu rozumět? Copak všichni můžeme smýšlet jednostejně? Myslet si totéž? A je to vůbec žádoucí? Není to spíš znakem nějakého uzavřeného, nežádoucího sektářství? Jsme přece svobodní, máme své názory, pluralita je dobrá. Proč tedy ta výzva k jednomyslnosti?

Rozumím tomu tak, že přes všechny rozdíly a odlišnosti můžeme ve společenství lidu Kristova tvořit jedno tělo. My se nakonec můžeme shodnout. Odlišné názory nás nemusí rozdělit, znepřátelit, ale máme umět v pravou chvíli jeden druhému ustoupit, tak abychom ve výsledku táhli všichni za jeden provaz. Tady nejde o to, že máme být všichni stejní, ale jde tu o demonstraci jednoty. O sjednocení ke společnému záměru a společnému vyznání. Jinými slovy - křesťan nemá usilovat o nepřátelství s ostatními, ale o přátelství.

5. Buďte pokojní

Naším cílem nejsou rozbroje, křivdy, urážky, žádné ubližování. Naším cílem je pokoj mezi lidmi. A podle toho můžeme i žít. Samotným by se nám to asi moc nedařilo, člověk nějak přirozeně myslí spíš na sebe a své výhody. Ale ve společenství s Kristem je to něco jiného. On nám dává svůj pokoj, v něm je jednota a přátelství pro všechny. V Kristu je možné smíření protivníků, odpuštění těm, kdo nám něco provedli. Láska Boží v Kristu Ježíši dává pokoj a tento pokoj máme nést svým životem, máme jej přijímat a předávat dál.
To určitě neznamená, že ve všem vždycky ustoupíme a nebudeme schopni hájit pravdu - ale znamená to, že budeme přát druhým dobré a nebudeme jim házet klacky pod nohy. Zkrátka že se dokážeme domluvit.

A Bůh lásky a pokoje bude s vámi.
Tak je to jednoduché. A současně nejtěžší. Když takto budeme žít, Bůh lásky a pokoje bude s námi. Bude u nás při díle. A co víc si nakonec můžeme přát? Amen

3.1.2021 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milí bratři a sestry v Kristu, vítejte na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme druhou neděli po Narození Páně.
Naše společné bohoslužby otevřeme slovy z proroka Jeremiáše:

Intro:(Jr 29,12-14a) Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův. Amen

Píseň: 219 – Hory, doly, stráně

Modl.: Bože, Otče Ježíše Krista a Otče náš, stojíme před tebou na prahu nového roku; do tvých rukou svěřujeme všechno, co už jsme v minulém roce nestačili, co se nám nepodařilo i všechna svá nesplněná přání. Tobě děkujeme za všechno, co nám v tom minulém roce bylo k užitku, všechno, co se nám podařilo. Děkujeme ti za všechno, čím jsme snad mohli někomu prospět. K tobě se obracíme na počátku tohoto dalšího roku a prosíme, abys nás v něm vedl, abys nás učil rozumět tvému slovu, rozumět z něj sobě samým i sobě navzájem. Amen.

1čtení: Iz 55, 6-9

Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem

2čtení: 2K 13,11 kázání

Píseň: 258 – Můj Ježíš mé jest žití

Ohlášky:

Příml. modl.: Pane času i věčnosti, ty plníš náš život hodinami plnými štěstí, radosti, při které jsme schopni zapomenout sami na sebe a být v souladu s tebou. Nejraději bychom v takovém okamžiku zůstali už navždy. Jenže všechno skončí. Přeci však ani chvíle, kdy nám je těžko, nezůstanou navždy. Bolest nemocí, bolest z rozloučení i pádů netrýzní pořád. I to těžké skončí. Ty jsi každému dal jeho čas, proto doufáme, že náš život zůstane po všechny časy bezpečně u tebe, Bože. Držíš nás pevně ve štěstí i v neštěstí. Tvoje milost neskončí. Pomoz, abychom v této jistotě vstoupili do nového roku.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš,…

Slovo poslání ať nás provází do dalších dnů:
Poslání: (Ko 3,17) Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. Amen.

Požehnání:

Píseň: 297 – Slyš, jaká to libá píseň 685 – I když se rozcházíme