Jste zde

17.1. Jan 5, 1-18

„Virtuální“ bohoslužby 17.1.2021 Sedlec-Prčice
Milé sestry, milí bratři, zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista. Amen.
Začnu slovy žalmu 103: Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla (Ž 103, 1-5).
Modlitba: Hospodine, Pane náš, Ty jsi s námi v každé chvíli našeho života. Díky Tobě žijeme, díky Tobě svět existuje a trvá a my můžeme pokračovat v Tvém dobrém díle. Vychováváme děti, snažíme se poctivě dělat svou práci, navzájem si pomáháme a přitom si užíváme mnoha krás života. Děkujeme Ti za vše, co pro nás děláš. Ale musíme také přiznat, že mnohé věci se nám vymykají z rukou. Nedaří se nám být vždycky dobří. Ovládá nás sobectví a zloba. Trpíme nemocemi, zklamáním i špatnými náladami. Jsou dny, kdy už z ničeho nemáme radost. Ty nás však nechceš nechat napospas našim nemocem, chybám a náladám. Tvé slovo je jako světlo, které nám ukazuje cestu ve tmě. Když promluvíš, je to jako hudba, která potěší srdce. Když zazní tvé slovo, unavený se zvedne a dokáže jít dál. Pane, jsi jako studánka čisté vody, z které můžeme načerpat naději, pomoc a odpuštění. Prosíme, použij si dnešní biblický příběh k tomu, aby nám tvé slovo zaznělo v uších i srdci a vyléčilo nás z našich chmur. Odpusť nám, co jsme v předchozích dnech pokazili a promarnili. Dej, ať můžeme napravit, co se ještě napravit dá. Způsob ten zázrak, aby se obyčejné lidské slovo stalo slovem Božím, které má sílu změnit naše životy. Všichni potřebujeme uzdravit. Všichni potřebujeme naději a odvahu a ty nám ji nabízíš, když ti budeme naslouchat s vírou a pokorou. Amen.
Kázání
Text: Jan 5, 1-18: Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody. Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí. Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: "Chceš být zdráv?" Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde." Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi lože své a choď!" A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota. Židé řekli tomu uzdravenému: "Je sobota, a proto nesmíš nosit lože." Odpověděl jim: "Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!" Zeptali se ho: "Kdo byl ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?" Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl. Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!" Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu. On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji." To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň. Amen.
Kázání:
Milé sestry a milí bratři, evangelista Jan nás v dnešním příběhu přivádí k jeruzalémskému rybníku zvanému Bethesda. Ale nevidíme tam nějaké zadumané rybáře, ani rozjařené, koupající se děti. Polehávají tam samí nemocní. Dlouhodobě nemocní. Připomíná to tak trochu naše LDN. Místo, kde na nás dolehne tíha lidského trápení a utrpení. Pohled na lidi, kteří jen bezmocně leží nebo tiše naříkají, nikomu na optimismu nepřidá. Upřímně řečeno, na taková místa chodíme jen když je to nutné, jen když musíme.
Ale Ježíš tam šel, i když nemusel. Neměl tam ani své příbuzné ani nějaké přátele. Odbočil na to místo, když šel na sváteční bohoslužbu do chrámu. Přišel mezi ty nemocné lidi úmyslně, aby jim ukázal, že na nich Pánu Bohu záleží. Tehdy totiž panovalo přesvědčení, že když je někdo nemocný, může si za to sám. Nemoc byla vysvětlována jako následek hříšného života. Dnes už takto zjednodušeně nemyslíme. Ale málo platné, každý nemocný se cítí opuštěný, nespravedlivě postižený a v duchu se ptá: „Proč právě já?“ Proč jsem odsouzený tady bezmocně ležet, zatímco jiní si užívají života?
Ježíšův příchod k rybníku Bethesda je jasným poselstvím o tom, že nemoc nesnižuje cenu lidského života. Těm, kterým život naložil těžší břemeno, Ježíš přišel pomoci. Náš příběh chce ukázat, jak k této pomoci dochází.
Rybník Bethesda bylo zvláštní místo. Místo, kde se čekalo na zázrak. Na dně rybníka byl přírodní pramen, z kterého v nepravidelných intervalech tryskala voda. Lidé věřili, že kdo se v tu chvíli ponoří do gejzíru vody jako první, uzdraví se. Občas to asi skutečně fungovalo, Víme, o dokáže víra. Ale dovede si to představit? Ty zástupy lidí čekajících na zázrak, kdy šanci měl pouze ten nejrychlejší, jen ten s nejostřejšími lokty. Jak na sebe asi ti nemocní museli hledět? S jakou nevraživostí si říkali: „Kdo z nich mě zas předběhne?“ V Bethesdě neplatilo žádné pořadí. Rozhodovala podobně jako v přírodě pouze síla a rychlost. Ti, co se nemohli rychle pohybovat, mohli si najmout otroka, který je do vody donesl. Ale ti, co neměli peníze ani obětavé příbuzné, neměli na uzdravení nárok. Přijde nám to kruté? Ano, ale takový je život. Takový je svět, kde vládne lidské sobectví. Buď já nebo on. I zázraky mohou být nespravedlivé.
Ježíš přišel na svět, aby zrušil tento zákon silnějšího a bohatšího. Možná bychom čekali, že uzdraví všechny nemocné. Ale on uzdravil jen jednoho, i když kolem byli desítky podobně postižených. Podstatné však je, koho si vybral. Nebyl to ten nejzbožnější, ani nejmladší, ani ten, kdo se k němu prodral jako první. Ježíš uzdravil toho, kdo byl na tom smutném místě ze všech nejdéle. Ten nejvážnější případ. Třicet osm let tam ten nemocný ležel. Takový člověk si už možná ani nedovedl představit, že by ještě někdy mohl být zdravý. A přece i pro tyto lidi existuje naděje. Naděje, která je pro všechny.
To první, co Ježíš řekne nemocnému není příkaz: Vstaň a choď! Ale Ježíš mu dává otázku: Chceš být zdráv? Představte si, že by se nás takhle zeptal náš lékař. Zní to jako výsměch. Copak nemocný člověk touží po něčem jiném? Copak uvězněný nesní o tom, že se dostane na svobodu? Copak nezaměstnaný myslí na něco jiného, než že si najde práci a osamělý na to, že konečně najde milujícího partnera?
Přesto si člověk na své trápení také postupně zvyká a smiřuje se s ním. Navenek si stěžuje, ale uvnitř to postupně vzdává. Ne, to není hřích. To je lidská slabost a beznaděj, se kterou přišel Pán Ježíš bojovat.
Když chce někdo svou situaci změnit, neuspěje, když bude hledat problémy jen u druhých. Vždycky nás někdo předběhne nebo bude lepší. Ale kdo poznal Ježíše, ten zjistí, že základní problém může být v něm samotném. To já musím zmobilizovat síly a nestěžovat si na druhé. To já musím chtít bojovat se svou nemocí. Slyšíme to neradi. Je jednodušší prohlásit: „Nikdo mi nepomohl. Nikoho nezajímám.“ To, co nám často chybí ale není ani tak pomoc druhých, jako naše vlastní vůle a odhodlání. Ježíš přišel, aby je svým slovem probudil a povzbudil. Právě v tom může být zázrak Boží pomoci.
Dnešní příběh je pozoruhodný tím, že tu máme vedle sebe dva druhy zázraků. Jeden je řekněme přirozený. Vody rybníka Bethesdy se občas samy od sebe zvíří, nemocní se do nich vrhají a občas se někdo z nich zázračně uzdraví. Ale jen ti nejrychlejší a nejbohatší. Přejme jim to štěstí, i když nás přeběhli.
Víme ale také o jiné pomoci a ta je pro všechny. Ježíš ukazuje cestu ke změně nejen pro pár vyvolených, ale pro každého. Tím, že si vybral u rybníka Bethesdy toho nejdéle nemocného člověka, chce ukázat, že ze svých trápení se může vzchopit každý z nás. Ježíš přišel, abychom se přestali litovat a začali se sebou něco dělat. Tato cesta je ovšem hodně těžká. Pohodlnější je čekat na zázrak a být ukřivděný, že nás někdo zase předběhl. Uvěřit Ježíši Kristu znamená něco jiného. Znamená postavit se překážkám a trápením života zpříma. Bude to těžké a možná i zdlouhavé. Ale má to smysl.
Ježíš přišel, aby nás vyvedl od rybníků naší beznaděje a ukázal nám novou cestu. Každému z nás do naší situace říká: Vstaň, vezmi lože své a choď! Vezmi své starosti, problémy, nepříjemnosti, trápení, ... a už se jimi nenech drtit. Vždycky můžeš se svou situací něco udělat. Nikdy není pozdě. Bůh nám dá sílu, abychom to zvládli.
Když se člověk dokáže s Boží pomocí vzchopit, je to velké vítězství. Ale na nějakou euforii není moc času. Je to jen první vyhraná bitva. Válka ale ještě neskončila. A o tom vypráví druhá část dnešního příběhu.
To, co přichází po uzdravení nebo vyřešení obtížné situace, bývá v mnohém smyslu těžší, než bychom čekali. Když nemocný myslí na to, až bude zdráv, když myslí uvězněný zase na život na svobodě, když myslí osamělý jak krásné by bylo žít ve dvou, většinou si ani nepřipouští, že by to mohlo znamenat také nějaké starosti a zápasy. To, o čem člověk sní, bývá obloha bez mráčku, ze které nikdy nezaprší. Ale i zdravý a úspěšný člověk může mít život těžký a složitý.
A právě to se našemu uzdravenému stalo. Židé ho začali vyšetřovat pro porušení zákona. Byla totiž sobota, den přísného pracovního lidu. Demonstrativní nošení lůžka bylo pobuřující a uzdravený nedovedl své chování nijak vysvětlit. Neuměl ani odpovědět na to, kdo ho vlastně uzdravil, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu.
Něco podobného se stává i dnes. Mnozí lidé se v životě zázračně vzchopí a najdou odvahu změnit svůj život. Překonají svou únavu a zklamání, ale přitom neví, kdo jim vlastně pomohl. Ta pomoc přišla zvnějšku a oni by za ni rádi poděkovali. Ale komu, když v Boha nevěří? To ale neznamená, že jim nepomohl.
Ježíš nám často pomáhá jakoby tajně a nepoznán. Boží pomoc je často skrytá a docela nenápadná. Objeví se člověk, který nám pomůže a my se jen v duchu ptáme, proč to udělal a kdo ho poslal. Teď už to víme. Byl to Ježíš, který působí skrze ruce a ústa našich bližních. Bůh nepomáhá jen věřícím, ale všem lidem bez rozdílu. A pak už záleží jen na tom, zda to člověku dojde a dá si to dohromady. Příležitostí k tomu bývá celá řada.
Ježíš se nakonec uzdravenému člověku přihlásil. Vyhledal ho chrámě a řekl mu: Hle, jsi zdráv. Už (ale) nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího! - Podivná slova. Jen si to představme. Někdo se po dlouhé době uzdraví a Ježíš mu řekne: „Dávej si pozor, aby se ti nestalo něco horšího.“ Copak je něco horšího než nemoc, samota, nezaměstnanost, nesvoboda nebo chudoba? Copak je něco horšího než to, co nás právě trápí?
Zřejmě je. To nejhorší, co by se člověku mohlo stát, je ztráta pokory a naděje. A kde jinde poznáme svou nepatrnost než ve vztahu k Bohu? Kde jinde pozná člověk sám sebe než před tím, kdo jej nepředstavitelně převyšuje a přitom miluje? Slova: už nehřeš zde neznamenají žádný konkrétní přestupek, ale nebezpečí zůstat lhostejný vůči Bohu a lidem. Podstatou hříchu je pýcha, která nikomu nevěří a nikoho nepotřebuje.
Je těžké být nemocný. Ale horší by bylo, kdyby přál nemoc druhým. Je těžké být chudý. Ale ještě těžší a horší by bylo, kdybychom začali krást. Je těžké být stále poslední. Ale ještě těžší by bylo, kdyby se člověk začal mstít. Je těžké být sám, ale ještě těžší a smutnější by bylo mít rád jen sám sebe.
Z toho všeho nás Pán Ježíš přišel vysvobodit. Přichází k nám i dnes mnoha různými způsoby. Někdy jako člověk, který pomůže. Jindy skrze slovo, které nám promluví do duše, Někdy nás postaví na nohy společenství věřících. Jindy se nás Bůh dotkne při četbě Bible nebo při modlitbě. Někdy prožijeme Boží přítomnost v chrámu přírody. Jindy nás překvapí v přítmí gotické katedrály.
Ale vždycky, když se člověk potká s Bohem, znamená to větší nebo menší konflikt s jeho okolím, které nechápe, co se s námi stalo. Každý, kdo se setkal s živým Bohem, se totiž nějak změní. A není snadné to druhým vysvětlit. Někteří to ustojí a stanou se z nich jiní lidé. Mnozí to však nakonec vzdají podobně jako náš uzdravený. Prožijí Boží pomoc, ale pak se jim Ježíš ztratí, přestanou v něho důvěřovat a nadějná změna vyjde do ztracena.
Náš uzdravený totiž nešel za Ježíšem a nestal se jeho učedníkem, Místo toho udal Ježíše jeho nepřátelům a přispěl tak k jeho pozdějšímu odsouzení. Ani zázrak tedy nezmění člověka, který se změnit nechce. Pouhé uzdravení a vyřešení našich trápení ještě neznamená, že se z nás stanou noví lidé. K tomu, aby se člověk dovedl vymanit ze zajetí se minulosti, je třeba se trvale spojit s Ježíšem a chodit s ním po celý život.
Modleme se: Pane Ježíši Kriste, Ty jsi nepřišel pomoci jen vyvoleným, ale nám všem. Každý z nás nějak kulhá a něco ho tíží. Prosíme Tě, abychom s tvou pomocí dokázali své těžkosti statečně snášet a překonávat. Prosíme povzbuď nás všude tam, kde to vzdáváme a docházejí nám síly. Amen.
Přímluvná modlitba: Pane Ježíši Kriste, prosíme Tě za lidi, kteří právě prožívají těžké období. Nemoc, ztrátu někoho blízkého, ztrátu práce, smyslu života. Za všechny ty, kteří se vzdávají a bojí se, že nepřijde změna. Prosíme také za ty, kteří v takových chvílích pomoc a zastání zakusili, ale nevědí, komu za ně poděkovat. Prosíme za lidi, kteří touží uvěřit a opustit své hříchy, ale zároveň se jich nedokážou vzdát. Pomoz v nich probudit důvěru v Tebe a Tvou lásku. Otevři i naše srdce, abychom uměli nezištně milovat a opustili zlobu. Prosíme za všechny, kdo špatně snáší současné období, dobu karanténních opatření, za ty, kdo trpí samotou, kdo postrádají společenství svých příbuzných i přátel, za ty, kdo mají hrůzu z onemocnění koronavirem, za ty, kdo mají strach o sebe i své blízké, za ty, kdo nemoc prodělávají. Vlévej do nich naději, že i tato těžká doba někdy skončí. Prosíme za naše děti, aby se nebály světa kolem sebe a aby naopak nedoplatily na svou dětskou důvěřivost. Dej, ať jsme jim oporou a dobrým příkladem. Prosíme za všechny, kdo pomáhají v boji s koronavirem, buď jim oporou a posilou. Prosíme i za lidi u moci, aby vykonávali svou práci moudře a s čistým svědomím. I za nás, kteří můžeme výběr těchto lidí ovlivnit. A nakonec v Tvém jménu společně volejme k našemu nebeskému Otci: Otče náš …
Poslání: Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.... Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů (Jak 5,13-20).
Požehnání: Ať vás Bůh zahrne svou láskou a dobrotou. Ať se Vám Ježíš Kristus stane přítelem, na něhož se vždycky můžete spolehnout. Ať Duch svatý otevře vaše srdce, abyste se stali požehnáním pro své bližní. Amen.