Jste zde

24.1. Řim 8:18-27

24.1. 2021 Sedlec-Prčice - „virtuální“ bohoslužby

Milí bratři a sestry, zvu vás k dalším „virtuálním“ bohoslužbám. Dnes je třetí neděle po Zjevení Páně.
Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista!

Začněme slovy ze Zjevení Janova: A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo (Zj 21,3-4).

Modlitba: Pane Bože, vzdáváme ti chválu, tobě patří všechna sláva i naše děkování. Pane Bože, toužíme po tobě, ale přitom na tebe při všedních starostech tak často zapomínáme. Prosíme tě, odpusť nám. Vidíme, kolik je v nás vnitřní nejistoty, která nám brání chopit se toho, co nám nabízíš. Vidíme svůj hřích – svou nevěru, nedostatek prosté dětské důvěry a naděje. Děkujeme ti, že nás přesto oslovuješ, dáváš nám svého Ducha a počítáš s námi. Duchu svatý, prosíme buď nám přítomen a otevírej naše uši a mysl pro slovo Boží. Amen

Píseň: 607 – Bůh je náš Pán a král

Text kázání: List Římanům 8, 18-27:
Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Amen.

Kázání:
Milé sestry a bratři v Kristu, žijeme v jakémsi mezidobí. V době, která je vyznačená na jedné straně Kristovým příchodem na zemi, jeho křížem a vzkříšením, na druhé straně čekáním na jeho druhý příchod. Království Boží je mezi námi a přitom ještě ne úplně. Základní skutky Božího spasení (záchrany) jsou již dány: Kristus byl vzkříšen a zasadil tak starému věku hříchu a smrti smrtelnou ránu. Kristovo vzkříšení je součástí nového věku, je to rozhodující průlom Božího království do našeho světa. Tento svět ale ještě trvá, a proto dále pokračuje Kristův zápas se zbylými silami hříchu a zla. Ale v tomto zápasu je Kristovo vítězství jisté.

Nejzřetelnější známkou této doby je utrpení, kterého je na tomto světě plno. Naše vlastní utrpení i utrpení všeho tvorstva. Apoštol Pavel ve svém Listu do Říma píše, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. A že celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.

Zjevení Božích synů – jak tomu rozumět? Kdo jsou to ti Boží synové? Jistě to není žádná křesťanská „elita“, nějací extra vyvolení, kteří mají zvláštní spojení s Duchem svatým. Apoštol píše list do normálního křesťanského sboru. Do sboru jako je například tento náš. Boží synové jsou ti, kdo se dají vést Duchem Kristovým. A ten první syn, Ježíš Kristus, se už zjevil. Ježíš Kristus je ten prvorozený Syn, který nám dává svého Ducha. Ducha, ve kterém je naděje pro celé stvoření. Nejen pro ty, kdo věří. Kristovo evangelium má dosah pro celé stvoření - daleko za hranice vyvoleného lidu, za hranice těch, kdo něco ví o Hospodinu, zda věří v Boha či ne. Protože jak čteme: Veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.

Výrazem tvorstvo označuje NZ především člověka v jeho obecnosti, dále lidstvo, které ještě Krista nepoznalo, které evangelium neslyšelo, ale má je teprve uslyšet. Ale patří k tomu vše stvořené vůbec, živá i neživá příroda, která obklopuje člověka. Celé stvoření je ve stavu toužebného očekávání. Pavel nevidí v lidech, kteří nevěří nebo kteří ještě neuvěřili, nějaké zatracené, ale tuší v nich volání po Bohu, po spáse. Volání po životě a ne po umírání.

Tvorstvo – toužící, vzdychající stvoření, které se svíjí v porodních bolestech. Celému tvorstvu je zaslíbeno splnění jeho tužeb, nové zrození jako ovoce jeho bolestí: Tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Děti Boží, Boží synové, ti, kteří následují Krista, jsou zárukou budoucnosti, které jdou vstříc všichni lidé, všechno stvoření.

Co je to ta naše touha, to vzdychání? Jistě, toužíme po lepším světě, po světě bez válek, bez nemocí, utrpení a smrti. Ale pod tím vším je ještě jakási jiná touha. I když se nám daří dobře a jsme spokojení, přece nám něco chybí. Někdy to pociťujeme, někdy ne. Může to vypadat jako takové zajiskření uvnitř nás - jakoby jsme to už už měli, drželi, už to věděli, ale zase to zmizí. Je to takový nezachytitelný okamžik. Po čem hlavně to toužíme?

„Nepokojné je moje srdce, dokud nespočine v tobě, ó Bože“ – říká svatý Augustin. Myslím, že tato slova vystihují tu touhu v našem srdci. I když máme v životě všechno, je v nás stále nejasná touha. Toužíme po Bohu. Hezky to vystihuje žalmista: Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě Bože! (Ž 42,2). Kraličtí bratři překládají tyto verše takto: Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože (Ž 42,2).

Vzdycháme, toužíme my, ale vzdychají a touží i lidé, kteří Krista ještě nepoznali. Žijí, někdy se radují, někdy jsou smutní, ale v nitru, v srdci jim stále něco chybí. Někdy si to neuvědomují, někdy ano. Mám pocit, že dnešní doba, dnešní svět je poznamenaný nespokojeností obecně. Nemyslím tím ale současnou specifickou dobu covidové epidemie, v té je důvodů k nespokojenosti více než mnoho. Chci mluvit o „běžné“ současné době. Všimněme si, že když se někoho zeptáme: „Jak se máš?“ Tak jen někdy se dočkáme odpovědi: „Mám se dobře, mám se fajn,...“ Většinou si lidé začnou stěžovat. Slyším to i od mladých lidí. I v nich je často taková nějaká beznaděj, zklamání nad životem, nejistota z budoucnosti. Myslím, že v nás všech je ta nejasná touha. My víme, po čem hlavně toužíme, ale sténají i ti tzv. nevěřící, i když přesně neví, po čem. A Pavel v této jejich touze tuší volání po Bohu. Nejde o to, že by všichni lidé byli dobří a chtěli by Boha. Jde spíš o to, že Bůh ve všem a ve všech působí a toto jeho působení je oním sténáním, které Bůh slyší. Nikdo, i když třeba ještě Krista nepoznal, není ztracen. Toužebně vyhlíží. To, na co čekáme, není produkt lidského konání, ani „vývoje přírody“. Je to Boží dar, Boží zaslíbení, jeho dílo ve stvoření a se stvořením. A naše naděje.

Toužíme po Bohu, chceme být lepší, ale zároveň stále klesáme, selháváme, prožíváme bezmoc a beznaděj. Ale: Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním, utěšuje nás apoštol Pavel. Pavel o slabosti člověka, ve které neví, zač se má vlastně modlit, ví. Ale nedává nám nějaká komplikovaná pravidla, ale říká jasně: Duch nám přichází na pomoc. On se v nás modlí – a Bůh tomu rozumí. Duch svatý se v nás modlí a Bůh o tom ví. Problém je vždy jen to, jestli o tom ví člověk. Jestli je v naší modlitbě místo pro nevyslovitelné lkání Ducha svatého, nebo jestli je naplněna jen a jen naším mluvením. Modlitba může být také docela dobře bezbožným povídáním: může to být hromada slov, které vršíme kvůli sobě a Bohu jsme v té chvíli zcela uzavřeni, i když si myslíme, že mluvíme k němu.

Modlitba má být Bohu otevřená, máme se modlit v důvěře k Bohu. Má být současně dílem Božím i naším. K naději, že to tak může být, a to i v naší slabosti, nás vede tento úryvek. Neboť jak bychom mohli vědět, co je pravá modlitba? Kdo může mluvit s Bohem tak, aby se jeho řeč Bohu líbila, aby jej Bůh vyslyšel? A teď Pavel říká, že právě v tomto rozhodujícím díle se sám Bůh staví na naše místo, sám se stává naším přímluvcem u sebe, vzdychá za nás nevyslovitelnými vzdechy.

Je toto „přimlouvání se Ducha v nás“ automatické, nebo pro ně musíme něco udělat? Pavel neříká, že by si člověk musel nebo mohl působení Ducha v sobě nějak zajistit či zasloužit. Naopak, Duch sám se v nás přimlouvá „sám od sebe“, bez našeho přičinění. Nejde tedy o to, Ducha si „zajistit“, jde o to uvěřit tomu, co Pavel píše, tedy uvěřit působení, přimlouvání se Ducha v nás a počítat s ním. Nepřekrývat ho vlastní úpornou snahou. Nemyslet si, že co neuděláme sami, to není.
Máme naději, že se za nás staví Duch, že mluví za nás, takže Bůh v našich mdlých a slabých modlitbách slyší hlas svého Syna, ve kterém má zalíbení. Tak toto zalíbení přichází k dobru také nám a Bůh nás slyší jako své děti. Amen
Ohlášky:Milí přátelé, dnešní sbírka měla být církevní sbírkou na křesťanskou službu. Markéta zase pošle nějakou částku a až se budeme scházet, zase peníze dovybeme.

Příml. modlitba: Pane Bože, myslíme v tuto chvíli na všechny, kdo mají o někoho strach, kdo se bojí dalších dnů. Prosíme, ať neztrácejí naději. Pane, prosíme za víru, která by se v každé životní situaci dovedla spolehnout na tvé zaslíbení, že jsi stále s námi, uchránila nás pocitů nejistoty a beznaděje a dávala sílu k plnění úkolů, kterými nás pověřuješ. A když někdy mlčíš, když nevyslyšíš prosby podle našich představ, dej, ať naše víra v tebe nám nedovolí ochabnout v našich modlitbách.
Prosíme za víru těch, kteří tě ještě nepoznali nebo nechtějí poznat. Prosíme za všechny nemocné, i za ty, kdo o ně pečují. Pane, dej, aby poznali tvou milosrdnou lásku. Prosíme za všechny mocné tohoto světa, aby jejich rozhodnutí bylo vedeno pravdou, která je nad námi všemi a aby se neuchylovali k násilí a nespravedlnostem. Pane, prosíme tě, provázej nás životem, ať se neodchylujeme od cesty, která vede k tobě.
Nevyslovené prosby můžeme vložit do modlitby Páně: Otče náš,...

Poslání: Počátek moudrosti je bát se Hospodina a moudří jsou všichni, kdo tak činí (Ž 111,10).

Požehnání: A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, nechť vás posílí ve všem dobrém a ochrání vás ode všeho zlého. Jemu náleží panství na věky věků! Amen

Píseň: 168 – Zpívejte, čest vzdejte