Jste zde

21.2. J 10,14-15.27-30

21.2.021 Prčice, neděle Invocavit
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, zdravím vás na začátku předvelikonoční postní doby a zvu vás k dalším, zatím stále jen „virtuálním“ bohoslužbám.
Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy (1J 3,8b).

Píseň: Ž 25 – K tobě duši pozdvihuji

Modlitba: Pane Bože, Ty jsi Pán nad silami a mocnostmi. My lidé často ve svých životech i ve světě zažíváme důsledky působení zla. Občas se lekáme i sami sebe, když nás obestírají myšlenky plné hněvu, ukřivděnosti, zbabělosti, pohrdání. Pane, prosíme Tě, odpusť nám a neopouštěj nás, když se v nás otevírají propasti a zlo po nás sahá. Přimkni nás k Ježíši Kristu, našemu zachránci, označ nás proti mocnostem temnot jeho jménem. Pane, prosíme Tě, otevři naše uši a srdce, abychom slyšeli Tvé jasné slovo. A abychom ho nejen slyšeli, ale také se podle něho řídili. Dej, abychom rozpoznali Tvé volání a nedali se svést hlasy cizími. Amen

1čtení: Žl 139, 1-18.23-24

Píseň: 168 – Zpívejte, čest vzdejte

2čtení: J 10,14-15.27-30:
Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, pouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.
Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.

Kázání:
Já jsem dobrý pastýř, říká Ježíš. Jaký je ten náš dobrý pastýř? Co nám evangelisté říkají o Ježíši? Připomeňme si něco z Ježíšova života, jak nám ho popisují evangelia.
Ježíše dojímá utrpení člověka. Někdy se dokonce neubrání slzám. Svou náklonností k nemocným a uzdravováním vzbuzuje jejich víru.
Rád se stýká s těmi, kteří jsou nazýváni hříšníky. K velkému pohoršení lidí z vyšších kruhů vyhledává jejich společnost. Přijímá jejich pozvání k jídlu, svým jménem jim promíjí hříchy. Má svůj vlastní způsob odpouštění. Není to shovívavost, ale úcta k lidské osobě, důvěra v její schopnost změnit se. Jeho láskyplný pohled proměňuje lidi a vyzývá je, aby ze sebe vydali to nejlepší. Jeho srdce plné soucitu s lidskou slabostí bylo připraveno prominout vše. Zároveň je ale k lidem velmi náročný - jde až k tvrzení, že ten, kdo není s ním, je proti němu. Služba Bohu, k níž přišel vyzvat lidi, vyžaduje oddat se jí cele. Kdo ho chce následovat, na tom Ježíš vyžaduje, aby vše opustil, i kdyby člověk měl zpřetrhat nejposvátnější svazky: Kdo miluje otce nebo matku více nežli mne, není mne hoden, říká Ježíš.
Doporučuje nenásilí. Je třeba nastavit levou tvář tomu, kdo udeří do pravé. Chce překonat zásadu „oko za oko, zub za zub“ (což v jeho době bylo pravidlem umírněnosti: jen oko za oko a zub za zub – nic víc). Ježíšův způsob jako jediný může prolomit pekelný kruh: agrese, msta, nová agrese, nová msta, do kterého je lidstvo stále uzavřeno. Novým příkazem jak z tohoto kruhu vyjít, je svobodně, ze své vůle, se zříci práva na odplatu. Nastavení druhé tváře je rizikem lásky. Nemusí se nám to z „pozemského“ hlediska vyplatit.
Podle Ježíše se mírnost musí rozšířit i na nepřátele. Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí. Toto nové přikázání charakterizuje Ježíše. Ono jediné je schopno hluboce přeměnit svět. Petrovi, který tasil meč, aby při zatýkání ochránil svého Mistra, Ježíš říká: „Vrať svůj meč na jeho místo, všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.“
Ale Ježíš zároveň užívá jistého násilí. Šlehnutím biče vyhání prodavače z chrámu, převrací stoly směnárníkům, zahání na útěk prodavače. Boží dům nesmí být tržištěm, ale místem modlitby, říká.
Ježíš se také hněvá. Dovede najít ostrá slova proti „dobré společnosti“ té doby, proti zákoníkům a farizeům. Vmete jim do tváře výčitky, označuje je za pokrytce, slepé vůdce, hady, plemeno zmijí. Je to zbožný hněv, neproklíná nikoho, ale rozhořčuje se a vyjadřuje svou hlubokou bolest nad zaslepením těch, kteří by měli být duchovními vůdci.
Ježíš je laskavý, ale jeho laskavost není změkčilostí! Ježíš je vůdce: umí vyžadovat, poroučet, organizovat. Je tvrdý k těm ze svých přátel, kteří chtějí odporovat jeho poslání. „Jdi mi z cesty, satane“, říká Petrovi, který nechápe perspektivu utrpení a smrti Ježíše: „Tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka“. Mluví vždy autoritativně. Do nebe vede obtížná cesta. Jen ti, kteří jsou přísní sami na sebe, mohou vstoupit do království Božího.
Není ale zaslepen svou nadřazeností. Stává se pokorným a trpícím služebníkem Boha i lidí. Ten, kdo chce být velkým, říká, musí se dát do služeb ostatním. A sám jde příkladem. Autorita pro něj není ovládáním, ale službou. Přišel, aby sloužil, ne aby se mu sloužilo. V předvečer své smrti, při poslední večeři se svými učedníky, poklekne před každým z nich a myje jim nohy. Tato práce byla v domácnostech určena otrokům. Ježíš chce jít příkladem svého ducha, ducha pokory a služby druhým.
Ježíš je obratný řečník. Je to vidět ve vyhrocených diskuzích se znalci Písma. Poráží je bystrostí v uvažování. Léčku, do které ho chtějí chytit, pokaždé zmaří. Ve sporech si počíná obratně, ale jedná dokonale poctivě. Sdružuje v sobě tyto dvě zdánlivě protikladné vlastnosti: prostotu a obezřetnost: „Buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice,“ řekl učedníkům.
Ježíš žije prostý život ze dne na den, bez trvalého obydlí. Není ale nějakým zasmušilým asketou, naopak, chodí na slavnostní hostiny, raduje se s ostatními. I nebeské království připodobňuje k radostné hostině.
Ježíš je mužem činu, ale zároveň člověkem kontemplativním. Po vyčerpávajících dnech kázání, uzdravování, se straní davu. Kde je? Lze ho najít na opuštěném místě, osamělého, dlícího v modlitbách někdy i celou noc.

A tento dobrý pastýř nás zve, abychom šli za ním. Zve nás a my jít můžeme, ale nemusíme. Ježíš je jako dobrý pastýř, který své ovce zná, volá je, jde před nimi. Ony ho znají a jdou za ním. Jak by vypadal špatný pastýř? Ten by asi šel za ovcemi a hnal je před sebou křikem a bičem, kam nechtějí. Dobrý pastýř jde před ovcemi. Ježíšův obraz stáda jdoucího za pastýřem vylučuje chápání církve uzavřené do sebe. Znázorňuje neohraničenost a otevřenost poutnické církve. Otevřenost k nově příchozím, k jinak smýšlejícím, ke světu…
A ovce mu věří a jdou za ním, protože poznaly, že je vede k životu pokojnějšímu, radostnějšímu. Vyvádí nás na dobrou pastvu všech svých darů. A nakonec k životu věčnému. K životu, který člověku umožní prožít naplnění všech Božích zaslíbení.
Ježíš nás zná. Křtem jsme s ním spojeni, jsme Kristovi, patříme mu. Neunikneme před ním. Neexistuje místo, kam bychom se před ním mohli schovat. Možná to pro nás není příjemný pocit. Ale není to důvod k nějakému strachu, či studu, ale spíš k údivu, k žasnutí…
Výraz „zná“ má totiž hlubší smysl, než mu připisujeme v běžném slova smyslu. V biblické řeči znamená úzké a důvěrné společenství, skoro až intimní vztah. Vztah poznání a lásky.
Ježíš říká, že ovce slyší jeho hlas. Každou ovci volá jménem. Člověk není někdo anonymní v nepřehledném stádu. Každého z nás volá vlastním jménem v osobním, důvěrném tónu.

V těchto úvahách o dobrém pastýři nás může rušit představa stáda ovcí, jehož bychom měli být součástí. Málokdo z nás chce být nějaký stádní tvor. A pokud bychom už museli být označeni nějakým zvířecím symbolem, asi bychom si nevybrali ovce. Nevím jak ovce přišli ke své špatné pověsti co se inteligence týče, ani jak se to s inteligencí ovcí skutečně má. V jedné věci jsou ale ovce skutečně bystré a pozorné: Slyší a rozeznávají hlas svého pastýře. Když jsem byla v Izraeli, vyprávěli nám místní lidé, že v noci na pastvinách spolu nocují stáda různých majitelů. A když k nim ráno přicházejí pastýři a volají je, tak se zdvihnou jenom ty ovce, které slyší hlas svého pastýře. Cizího nenásledují.
Ježíš říká, že zná své ovce. Ale také říká, že ony znají jeho, slyší jeho hlas. A tak mě napadá, jestli bychom dnes nepotřebovali i my umět v té změti hlasů, reklam, nabídek a svodů, které k nám zaléhají ze všech stran, rozeznat hlas, který asi nevyniká silou, možná ani mediální vynalézavostí, a přece nám říká to, co opravdu potřebujeme slyšet? Říká se, že dnešní moc nefunguje na principu násilí jako kdysi, ale na principu svádění, lákání, falešných zpráv, podsouvání pohledu na svět, manipulace.

Milí bratři a sestry, nejsme ještě u cíle své cesty. A tak můžeme mít obavy, abychom svou cestu k Bohu nějak nepokazili. Abychom se jednoho dne nevydali na špatnou cestu, aby nás někdo či něco z naší cesty nesvedl. Jistotu v sobě samotných nemáme a mít nemůžeme. Jistotu bychom měli hledat v Bohu. A nehledá-li člověk svou jistotu v Bohu, začne si hledat mělké jistoty v tomto světě. Ale Ježíš nám zde říká, že z jeho a Otcovy ruky nás nikdo nevyrve. Bůh si dává práci s tím, aby mu nás nikdo „neukradl“.
My sami sobě nejsme žádnou jistotou. Věřit neoblomně jen sobě samotnému je pošetilost. Ježíš je naší jistotou. To on nás má ve své ruce. Nese nás. Sám nás nechce ztratit. A v tom je se svým Otcem zajedno. Kam by tedy člověk šel? Kde najde víc? A pokud toto přijal, čeho by se bál? Vždyť ten, který nás drží a nese, zná naše slabosti a naše nebezpečí určitě lépe než my. A chce nás víc, než my jeho. Je tedy důvod ke strachu? A má smysl hledat jistoty jinde než u něho?
Snažme se tedy slyšet jeho hlas den po dni mezi ostatními „hlasy“, které na nás každý den dorážejí, vemlouvají se, hlasy cizorodé a svůdné, které nás odvádějí z cesty. Amen

Ohlášky: Sbírka na tisk a publikační činnost ČCE (viz dopis SR)

Přímluvná modlitba: Milé sestry a bratři, ač blízko, či daleko, modlitbou se můžeme na dálku spojit. Modlitbou tvoříme společenství.
Pane, prosíme za všechny trpící, nemocné, umírající a za ty, kdo se o ně starají - dej jim sílu nést tuto těžkou situaci. Prosíme za všechny, kdo ztratili někoho blízkého, Pane, dej, ať naleznou útěchu a novou naději. Prosíme za všechny, kdo s nasazením pracují na zlepšení současné epidemické situace. Prosíme za naši vládu, dej, aby byli moudří a prozíraví ve svém rozhodování. Pane, dej, ať se současná situace zlepší a my se zase můžeme společně scházet k bohoslužbám bez strachu o sebe, naše blízké, přátele v Kristu,...
V soukromé modlitbě můžeme svěřit Pánu Bohu, co nás nejvíce tíží…
Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš,…

Poslání: (Ř 15,5) Bůh ať vám dá, abyste stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše.

Požehnání:
Žehnej ti Pán, který tě stvořil. Ochraňuj tě jeho Syn, který pro tebe trpěl na kříži. Podněcuj tě Duch svatý, který v tobě přebývá a působí. Amen.

Píseň: 192 – Dobře staví, kdo zná a ví