Jste zde

28.3. J 12,23

28.3.2021 Sedlec-Prčice, Květná neděle, „virtuální“ bohoslužby
Milé sestry, milí bratři, přijměte pozvání k dalším tzv. virtuálním bohoslužbám.

Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!

(Ž 5, 2-3) Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl. Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě! Amen.

Modlitba: Pomoc naše a počátek náš jest ve jménu Hospodina, který učinil nebe i zemi, který je věrný ve svém milosrdenství a dílo svých rukou nikdy neopustí. Modleme se:
Pane Ježíši Kriste, odřekl ses slávy a zvolil jsi pokoru; odřekl ses úspěchu a zvolils ponížení. Vstoupil jsi do bídy a hořkosti této země, vzal jsi na sebe její kříž: nenávist a nepřátelství. Neuhnul jsi před utrpením, ale přijal jsi na sebe břemeno našich hříchů. Pane, vyznáváme, že nejsme hodni tvého slitování. Smiluj se nad námi nehodnými a posvěť nám tyto svátky, do nichž vstupujeme, aby se tvoje oběť za nás a tvoje slavné vítězství staly skutečnostmi našeho života. Amen

1čtení: Mt 16, 21-26

Píseň: 161 – Tebe, Bože chválíme

2čtení: Mt 21,1-11; J 12,20-28
Mt 21,1-11:
Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: Pán je potřebuje.“ A ten člověk je hned pošle. To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: „Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.“ A učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“

J 12,20-28:
Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi. Ježíš jim odpověděl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svůj život,ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.
„Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“ Z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“

Kázání:
Ježíš jim odpověděl: Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka ().
Květná neděle otevírá Velikonoce. Ježíšova krátká pozemská pouť končí, Ježíš je u cíle své cesty. U cíle, který nazýváme Velký Pátek.
Zdá se, že Ježíš věděl, k čemu jde a kam jde. Už v průběhu těch krátkých tří let svého působení ukazoval učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět, od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen (Mt 16,21). Tehdy si ho vzal Petr stranou a káral ho: Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát! (Mt 16,22). Tak ne, Pane, to by byl konec, porážka víry. „Pane, ‘pro Boha’, chceme zdar ne nezdar“.

Ježíš se s Petrem moc nemazlil. Řekl mu doslova: Jdi mi z cesty, satane! - Nezacláněj na mé cestě, ty satane. Ten to schytal, chudák Petr, skála pevné víry, ten, na jehož bedrech je zbudována církev. Leckdo se pokoušel Ježíšovu nadávku zmírnit. Například jako že to Ježíš myslel obrazně: „Petře, teď z tebe mluví satan”. Nebo že jde o špatný překlad: Satan hebrejsky znamená protivník, a tak Ježíš možná spíš říkal: „Petře, nebuď můj protivník“ - a oni to hned přeložili z aramejštiny jako: “ty satane”.

Ale nechme už Petra, vždyť ta Ježíšova výtka je i pro nás. Pusťme z hlavy všechny možné výklady slov: Jdi mi z cesty Satane! Vždyť se přece známe, jak si Boží slovo rádi přetvoříme po svém. Jak často si ho upravíme podle našeho vkusu a našeho přání. - Proč by zde Pán Ježíš nemohl říct Petrovi satane? Cožpak naše myšlení a naše skutky nejsou občas doopravdy satanské? Cožpak někdy opravdu nejednáme přímo ďábelsky? - Jen si to přiznejme! Jen si na sobě nechme tu pravdivou urážku satane! Kdyby to s námi lidmi nebylo tak zlé, nemusela by přece téct krev nevinného Pána Ježíše. Ale protože hřích je satanský, musí být popraven Boží Syn, aby mohl být zrušen.

Na Květnou neděli vjíždí Ježíš do Jeruzaléma. Nejede na koni, ale na oslátku - jako podivný král, jako alternativní král, jako král podle Božího a ne lidského smýšlení, jako král Božího království. Zástupy volají: “Hosana, ať je požehnán ten, který přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský”. Davy jásají, mávají palmovými a vrbovými větvičkami, prostírají své pláště před malého – velkého krále a Petr se raduje. Začíná to slibně pro všechny zúčastněné. Jeruzalém se raduje, věřící Petr se raduje, Jen farizeové si říkají: Nic nezmůžeme! Celý svět se dal za ním.(J 12,19). Pán Ježíš Kristus jako jediný ví, že to nic neznamená. Že už tento pátek budou ty samé davy řvát své: “Ukřižuj!”. Ví, že bude muset trpět a být zabit. Bude oslaven, ale jinak, než si dnes na květnou neděli myslí všichni ostatní.

Do Jeruzaléma přišli na svátky i řečtí poutníci. Přišli za učedníky, aby jim zprostředkovali setkání s Ježíšem. Řekové chtějí na vlastní oči uvidět tu velkou duchovní hvězdu, která dokázala vyvolat Lazara z hrobu čtvrtý den po smrti. To by totiž bylo určitě něco, čím by se mohli doma pochlubit, až se vrátí ze svaté pouti. A Filip s Ondřejem tu pružně začnou jednat jako manažeři nějaké populární osobnosti. Starají se svému Mistrovi o co největší věhlas a sjednávají chtěné setkání. Konají tak v domnění, že to už bude chodit stále tak, jak to vypadá nyní - že Mistr se bez dalšího ujme vlády, že na jejich Pána čeká už pouze sláva. A tak trošku doufají, že také na ně zbudou patřičná místa v Ježíšově kabinetu Božího království a že se také na vší té slávě svého Pána trošičku přihřejí.

Ale Pán Ježíš dává Filipovi i Ondřejovi odpověď, která sice také začíná větou o oslavení, ale překvapivě pokračuje o posledních věcech, o sebeoběti, o smyslu sebezmaření, o milování své duše, o následování, o službě. Těm dvěma se může zdát, že je Mistr vůbec neposlouchal. Jenže On je poslouchal moc dobře a uslyšel i to, co oni nechtěli, aby slyšel. Ježíš bude sice oslaven, ale ne lidmi. Jeho sláva mu bude darována nebeským Otcem. A bude vypadat jinak, než jak si ji my lidé běžně představujeme: Zakrátko bude zatčen, popliván, odsouzen, bičován, proklínán, svlečen do naha, ukřižován, vydán na posměch svým nepřátelům.

V tomto bezectném umírání se dokoná jeho sláva. Z této smrti budou mít užitek jak ti, kdo jsou teď okolo něho, tak ti, co již zemřeli i dlouhá řada jiných, kteří se ještě nenarodili. V tom bude Ježíšova sláva Spasitele, Mesiáše, sláva, jakou nikdo jiný nemá a nikdy mít nebude. Jeho sláva Spasitele bude v tom, že Jeho ponížení bude znamenat bohatství pro mnohé a jeho smrt život pro mnohé. Výsostným symbolem Ježíšovy vlády zůstane jednou provždy katovo nářadí. On vítězí skrze ně.

Na Květnou neděli vysvětlil Ježíš řeckým poutníkům: Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. Nevíme, jestli to ti Řekové chápali. Ale jde o to, abychom to chápali my znovu a hlouběji o letošních Velikonocích. Abychom přijali to smýšlení Boží, abychom Boha chválili za to, že se mu to zalíbilo představit maličkým víry Syna člověka. A tak v příštím týdnu, v křížové cestě, v té uličce smrti vedoucí na Golgotu, v hrozném týdnu končícím až nedělí vzkříšení, přijměme Boží smýšlení. Smýšlení o tom (jak to čteme v 1 K 1,25-29) - že: ... bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Pohleďte koho si Bůh povolává: co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.

Boží smýšlení je smýšlení, které i dnes tvrdí tváří v tvář lesku tzv. úspěšných superhvězd politiky, podnikání či filmového plátna, že v ponížení je vyvýšení. Svět měl a stále má rád to, co imponuje, co dokáže dát najevo svou sílu. Svět drží s těmi, kteří jdou nahoru, ne s těmi, kteří jsou na dně. Ale Boží smýšlení jde cestou opačnou. Tam, kde je rozum rozhořčen, kde se staví na odpor naše přirozenost, dokonce i tam, kde bázlivě couvá naše zbožnost - právě tam je s oblibou Bůh. Bůh mate rozum rozumných a nikdo mu v tom nemůže zabránit. Jen pokorní věří a radují se z toho, že slavným činí malé a nepatrné. Je to zázrak všech zázraků, že Bůh miluje to, co je pokorné a bezbranné. Jak čteme v 1 K 1,21:“Bohu se zalíbilo spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.”

Sestry a bratři, spaseni jsme Bohem, který se narodil v jeslích, Bohem umírajícím na popravišti, Bohem vzkříšeným z mrtvých. Bláznivější zvěst nad tuto není. Zvěst o tom, že Boží milostivá vůle miluje, vyvoluje a činí velkým to, co je bezvýznamné a nepatrné. Kristus v jeslích! Bůh, co se nestydí za nízkost člověka. Bůh, co jde přímo doprostřed ní. Bůh, který vyvoluje člověka za svůj nástroj. Který činí divy tam, kde je člověk nejméně očekává.

Kde člověk říká “ztracený”, Bůh říká “nalezený”. Kde člověk říká “odrovnaný”, Bůh říká “spasený”. Tam, kde lidé své pohledy lhostejně nebo povýšeně odvracejí od lidí z lidského hlediska vyřízených, ztracených, odrovnaných, od ubožáků a pomatenců - tam, právě tam je Jeho pohled naplněn láskou, jako nikde jinde! Na to nikdy nezapomeňme! Bůh má jiná měřítka na to, co je velké a co je malé, co je hezké a co nevzhledné, co voní a co páchne. On hledal a dosud hledá, aby našel a spasil co už bylo zahynulo! Je to Bůh v jeslích, Bůh na cestách, Bůh bez střechy nad hlavou, Bůh na popravišti a Bůh, který vstal z mrtvých. Ať je mezi námi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši. On hledal, aby našel a spasil, co bylo zahynulo!

Květná neděle zahajuje velikonoční drama našich dějin. Cestou do Jeruzaléma jásal Pán Ježíš slovy: “Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti to zalíbilo”. Církev od počátku chápala sama sebe jako společenství maličkých. Jako dcerku siónskou, která bydlí na světě zabydlených a světem beznadějně chycených, ale přitom není jednou z nich. Jako ta, která na světě je, ale ze světa není. Amen.

Píseň: 500 – Já chtěl bych, Bože můj

Ohlášky: Milé sestry, milí bratři, protože se nescházíme, budou nám chybět peněžní sbírky. Nejen ty „do košíčku“, ale i církevní sbírky: Sbírka na křesťanskou službu; Na tisk ČCE a jinou publikační činnost. O Neděli velikonoční bude sbírka na Hlavní dar lásky Jeronýmovy jednoty. Všem dárcům děkujeme!

Příml. modl: Pane, prosíme za tvou církev, která se chystá slavit svátky svého vykoupení ze smrti a vzkříšení tvého Syna. Prosíme za celý tvůj lid, aby evangelium nesli svým životem, kamkoli vkročí.
Prosíme za ty, kdo dosud o tobě nevědí, anebo jsou zmateni falešným svědectvím. Prosíme za ty, kdo podlehli pokušení a trápí se nad svou vinou.
Pane, prosíme za všechny ztrápené a nešťastné. Za ty, kteří mají oči plné slz, i za ty, kdo plakat nedovedou. Dej, prosíme, ať pocítí tvou pomoc. Prosíme za všechny nemocné, dej ať pocítí, že jsi s nimi. Prosíme za všechny oběti epidemie, za všechny ty, jejichž jména se skrývají za křížky na Staroměstském náměstí v Praze. Prosíme za celý svět, za lidskou společnost, za zemi, v níž bydlíme, za ty, kdo stojí v jejím čele. Pane, obracíme se k tobě spolu se vším stvořením. Vždyť ono také vyhlíží příchod tvého království a vládu pokoje. A tak prosíme: Přijď již, Pane Ježíši, a naplň nás svým pokojem.
Ve tvém jménu nyní společně voláme: Otče náš, …

Poslání: (1 K 1, 25-29) Bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.

Požehnání: Pán věčný nám požehnej požehnáním svatým! Amen.

Píseň: 473 a – Vezmi, Pane, život můj