Jste zde

11.4. Mt 5,1-2.8

11.4. 2021 Prčice, 1. neděle po Velikonocích, virtuální bohoslužby

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás zvu k dalším virtuálním bohoslužbám.

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Intro: (Ž 24,3-4) Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije svou duši. Amen

Modlitba: Náš Bože, dal jsi nám najevo svou lásku a přijal nás do společenství smlouvy v díle Ježíše Krista. Prosíme proto, obnov nám důvěru ve tvou věrnost, obnov nám naději, že tvá budoucnost je nám připravena. Zachovej nás na cestě následování Ježíše Krista. Pomoz, ať se na ní setkáváme se znameními jeho vítězství a z toho se radujeme spolu s celou jeho církví. Amen

1. čtení: Zj 21, 1-4

Píseň: Ž 25 – K tobě duši pozdvihuji

2. čtení: Mt 5,1-2.8 kázání
Slovem pro dnešní kázání je jedno z Ježíšových blahoslavenství, která pronesl na hoře ke svým učedníkům a zástupům, kteří se kolem něj shromáždily: Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha (Mt 5,8).
Srdce. Jak často toto slovo užíváme v naší řeči. Máme něco na srdci, ruku si dáváme na srdce, posíláme si srdečné pozdravy. Smějeme se od srdce, při smutku či odloučení nás bolí srdce, srdce se nám svírá strachem a úzkostí… I v Bibli najdeme mnoho slov o srdci. Boha máme milovat, hledat ho a sloužit mu celým srdcem. Zákon Hospodinův máme zapsaný v srdci, modlit se máme celým srdcem. Srdce je nitro otvírající se Boží pravdě.

Srdce je v naší současné řeči sídlem citu. Pro Ježíšovy posluchače bylo ale také sídlem rozhodování. Ostatně i my někdy říkáme, když stojíme před nějakou volbou - zeptej se svého srdce. Srdce je tedy nejen sídlem těch nejosobnějších citů, ale v srdci se rozhoduje i o důležitých věcech a událostech pro život. A ti, kdo tam v zástupu stáli, když Ježíš kázal – se rozhodli a přišli ho poslouchat. A Ježíš jim říká: Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

Jak rozumět tomuto blahoslavenství? Myslel Ježíš svá slova vážně? Když se rozhlédl kolem sebe, spatřil opravdu někoho, kdo by měl čisté srdce? Mezi těmi, kdo mu naslouchali, stáli většinou ti, kdo patřili spíše na okraj společnosti – prostí, nemajetní, neznámí. A možná že byli plni hněvu vůči mocným a těm, kdo nouzí netrpěli. Patřilo právě jim Ježíšovo slovo?

V Písmu se často mluví o čistém srdci. Stejně často se tam ale mluví o srdci nečistém.
V Žalmech (73,1) čteme: Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce! Jiný žalmista se modlí: Stvoř mi, Bože, čisté srdce,…(Ž 51). Prorok Ezechiel vyčítá Izraelcům, že mají srdce kamenné. A NZ text podtrhuje tuto dvojznačnost lidského srdce výzvou: Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce (Jk 4,8).

Ježíš nazývá ty, kdo naslouchají jeho řeči, blahoslavenými, těmi, kdo mají čisté srdce. A připojí zaslíbení, které bere dech. Uzří Boha! Nemají pouze čisté ruce, protože si je nezašpinili něčím pokoutným, protože nepřijímali úplatky, nezapletli se do žádné odsouzeníhodné činnosti. Ale kdo ví, možná že si ruce zašpinili, sem tam si něco přikradli, možná se dali najmout k něčemu nekalému. Teď tu stojí a naslouchají Ježíšově řeči. A Ježíš je vyznamenává. V jeho očích mají čistý rejstřík. Ježíš jim říká něco neslýchaného. Čisté jsou nejen jejich ruce. Mají čisté i srdce a spatří Boha tváří v tvář.

Bude jim tedy dáno to, co se podle SZ textů vymyká lidské možnosti. Boha nikdy nikdo neviděl, čteme ve Starém zákoně, ale to se blahoslavených čistého srdce v zástupu před ním netýká. Ti podle Ježíšových slov Boha uvidí.
Jak mohl Ježíš prohlásit něco tak neslýchaného? Jak mohl těm, které má před sebou slibovat, že spatří Boha? Že Bůh sám se jim zjeví? Co je na nich tak mimořádného? Vždyť nepřevedli žádný mravní či duchovní výkon, a teď se jim dostane zaslíbení nade všechno vzácné.

Ježíš svým výrokem ale nehodnotí mravní úroveň těch, kdo mu naslouchají. Neprohlašuje zástupy za blahoslavené proto, že by dodržovaly všechny mravní příkazy, či že by se řídily tím, co jim jako modely správného jednání předkládal ve svých podobenstvích nebo napomenutích. Autoritativně prohlásí, že jsou čistého srdce a zaslibuje jim, že budou vidět Boha. Ježíš tím vyhlašuje nový status jejich lidství. Jsou už jakoby přesazeni do nové skutečnosti. Už nyní jsou v očích Ježíšových obráceni a očištěni, už nyní patří do nového věku. Už jsou viditelným znamením přicházejícího času – jak čteme v listu Korintským: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2 K 5,17)

Toto blahoslavenství nás staví před zásadní otázku: Smíme ho vztáhnout i na sebe? Je na nás a při nás něco, čím bychom se mohli vykázat jako ti, kterým je toto blahoslavenství určeno? Jako ti, kdo ho smějí přijmout jako slovo naděje a výhledu do života? Jinak řečeno - jsme těm lidem v něčem podobní?

Oni si určitě byli vědomi toho, že srdce čisté nemají. Přesto se ale rozhodli a šli Ježíše poslouchat. I my o sobě jistě víme, že přes všechny naše snahy - mít úplně čisté srdce – to sami nezvládneme. Přesto také chceme Ježíšovi naslouchat. Možná je rozhodující právě to, že si člověk uvědomí, že nemá ani čisté ruce, ani čisté srdce. Ale nezlomí nad sebou hůl, ale s tím vším jde právě za Ježíšem. Za Ježíšem s nadějí, že on sám nám s tím vším pomůže. A tak snad máme i my naději, že jsme nevypadli z okruhu těch, ke kterým toto Ježíšovo slovo smí zaznít jako pozvání. Proto se smíme – v naději! snad!? – přiřadit k těm, k nimž promluvil Ježíš tehdy a svým slovem k nám mluví i dnes.

Jsme lidé nedokonalí. Ale máme naději. Dokud žijeme zde na zemi, stále nás přemáhá hřích. Jsme i to, co vůbec nechceme být. Ale tím nejsme odloučeni od Boha. Naše nedokonalost je jakoby překlenuta z druhé strany – Ježíš sám nám vychází vstříc. Jsme v bezpečí u toho, který miluje hříšníky. Jsme s ním v bezpečí i před sebou samými, protože uvědomění si hříchu bez vztahu důvěry v Boží odpuštění je k neunesení. Bůh nabízí bezpečí pro hříšníky. Bezpečí k tomu, abychom mohli sami sebe před Bohem obžalovat a pohlédnout pravdě do tváře. A aby pro nás tato chvíle pravdy nebyla zničující, ale osvobodivá.

Žijeme v naději na příchod Božího království. Upínáme se k budoucímu lepšímu. Působivé obrazy z knihy Zjevení - Apokalypsy nám dávají naději na nové nebe a novou zemi. Lákají nás i vedou do Budoucího, do vidění Boha tváří v tvář. Království Boží je stále kus cesty před námi, je však i mezi námi, čteme v evangeliu. Ježíš nám kyne a my k tomuto budoucímu cupitáme ptačími krůčky. Není to žádné hurá a velké skoky. Je to tiché a pomalé, ale ne zpomalené dění. Ne vichřice. Jen van, vánek. Pomalu ukrádáme démonům a diktátorům jejich pýchou zaplavený revír. Před námi, s námi i mezi námi jdou lidé bezelstní, nezáludní, pokorní, laskaví a prostí. Všichni vyhlížíme a očekáváme Boží pomoc. Očekáváme, co tady ještě není, ale co se už trochu zelená. Jen ještě zadoufat, ne si fňukavě nebo vztekle zoufat.

Modlitba: Pane, prosíme tě, pomáhej nám, ať žijeme v naději. V naději, že to, co vidíme, že se děje okolo nás, ale i uvnitř v nás není tvé konečné slovo, ale že smíme a máme vyhlížet lepší budoucnost. Pomoz nám svým svatým Duchem, abychom se upřímně radovali, že ti patříme, ať se kolem nás i v nás děje cokoli, a že náš celý úděl spočívá pevně v tvých laskavých a milosrdných rukách. Amen.

Píseň: 379 – Stvoř srdce čisté, Bože, mi
Ohlášky:Milé sestry a bratři, v týdnu dám vědět, zda se zase v neděli sejdeme k bohoslužbám.

Modl.: Pane, dej, ať na tebe nezapomínáme, dej, ať jsou naše myšlenky a konání stále obráceny k tobě a k tvé milosti. Veď nás po cestách, které vedou k Božímu království. Prosíme, zbav nás našich strachů, úzkostí a beznaděje. Dej, ať se umíme radovat z přítomné chvíle a ze všech darů, které nám dáváš. A když se nám v životě nedaří, když nás všechno tíží, když na nás všechno padá, posiluj nás prosíme v naději, že vše bude zase lepší. Prosíme za všechny trpící, nemocné, umírající a za ty, kdo se o ně starají - dej jim sílu nést tuto těžkou situaci.
Nyní můžeme svěřit Pánu Bohu, co nám nejvíce leží na srdci …
Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš,…

Poslání: (2 K 5,17) Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! Amen.

Požehnání: Milost Pána Ježíše Krista buď se všemi námi! Amen.

Píseň: 559 – Ó ujmi ruku moji