Jste zde

25.4. Mt 8,1-4

25.4..2021 Prčice, „virtuální“ bohoslužby, neděle Jubilate
Milé sestry, milí bratři, srdečně vás zvu k dalším virtuálním bohoslužbám. Dnes slavíme 3. neděli po Velikonocích.

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2K 5,17).

Modl.: Pane, vzdáváme ti chválu, vzýváme tvé jméno, vzdáváme ti díky za všechno, čím jsme, co máme, čím budeme. Ty jsi zdroj života, ráno nás budíš zpěvem ptáků. Tvé stvoření si obléklo nový šat a ze všech barev svítí pestrost tvé milosti. Obnov také nás v Duchu Ježíše Krista, zaplaš stíny z našich duší a naplň náš všední den září své lásky. Amen.

1 čtení: 2 Kr 5,1-14

Píseň: 196 – Co činí Bůh, vše dobré jest

2.čtení: Mt 8,1-4:
Když Ježíš sestoupil z hory, šla za ním velké zástupy. Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ on vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ a hned byl očištěn od svého malomocenství. Tu mu Ježíš pravil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“
Kázání:
Království Boží a jeho spravedlnost Ježíš hlásal slovem a činem – učil a uzdravoval. O tom jak učil, nás evangelista Matouš zevrubně informoval v kapitolách věnovaných první a nejdůležitější Ježíšově řeči - v Ježíšově řeči na hoře. Nyní čteme, že Ježíš sestoupil z hory a připojuje ke slovu také činy – uzdravení. Je přece učitel i léčitel.
Kázání na hoře začínalo blahoslavenstvími, která otvírají království nebeské všem - i nejrůznějším ztraceným existencím a životním ztroskotancům. Na závěr Kázání na hoře evangelista Matouš zaznamenal podobenství o dvou stavitelích. Klíčovou větou tam bylo: Každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude podoben muži rozvážnému, který postavil svůj dům na skále. Můžeme to vyjádřit také takto: každý, kdo slyší tato má slova a vezme mne za slovo. Následující příběhy uzdravení v evangeliu podle Matouše jsou příkladem lidí, kteří vzali Ježíše za slovo.

Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy. Tu k němu přistoupil malomocný,
Malomocní, ti, kteří byli vyhnáni ze světa lidí, teď mají jako první zakusit, že království Boží prolamuje všechny hranice. Diagnóza malomocenství byla ve starověku těžkou životní ranou, a to hned ve dvojím směru: Jednak byl člověk postižen nemocí, o jejíž prognóze si nedělal mnoho iluzí a jednak byl v přísné karanténě. Vyloučen z lidské společnosti, sám se svou nemocí a se svou životní krizí. Vyloučen z účasti na chrámovém kultu – v podstatě jako prokletý – byl kulticky nečistý. Nesměl se účastnit bohoslužeb v chrámu. O kultické nečistotě způsobené malomocenstvím pojednává velice podrobně celá 13. a 14. kapitola 3.knihy Mojžíšovy (Lv 13-14). Můžeme se domýšlet, zda veřejné mínění automaticky považovalo takovou nemoc za Boží trest nebo ne, ale fakticky na tom byl nemocný tak, jako by takové prokletí nesl.

padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“
Postižený před Ježíšem padá na zem. Padnutí na zem v modlitbě je výrazem naprosté odkázanosti prosebníka na toho, před nímž se koří. Takto se tenkrát Židé kořili jen před Bohem. Průběh rozhovoru malomocného s Ježíšem je zvláštní. Malomocný Ježíše neprosí, ani se neptá, zda by byl schopen. On Ježíšovi oznamuje že Ježíš ho může očistit; že může, stačí jen chtít. Slova malomocného jsou vlastně takové vzorové vyznání: on věří, že Ježíš může vyřešit jeho bezvýchodnou situaci. Může ho očistit – neříká uzdravit, neboť malomocného trápí ne tolik nemoc sama, ale především její náboženský důsledek – vyloučení od Boží tváře. Vzhledem k tehdejším představám o lepře jako trestu za hřích je tu skryta touha po odpuštění, smíření.
Malomocný projeví o Ježíšovu pomoc zájem. A nechává na Ježíši, zda on bude chtít. Prosebník bezvýhradně věří v Ježíšovu moc (můžeš) a zároveň se vydává jeho dobré vůli (chceš-li!). Každopádně je zde představen jako ten, kdo Ježíšova slova slyší a činí je, tj. v tomto případě: vztáhne je na sebe, bere jej za slovo.

On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: Chci, buď čist.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství.
Ježíš na toto vyznání a vzetí za slovo reaguje tím, že řekne: „Tak já tedy chci.“ Současně také vztáhne ruku a dotkne se ho. Dotyk je v tomto případě zřetelně víc než jenom názorné gesto. Malomocný byl nečistý – Ježíš se dotýká se nedotknutelného - záměrně se dotýkat malomocného bylo porušením přikázání Zákona. Nečistý byl i ten, kdo se takového člověka nebo takové věci dotkl. Jestliže se ho Ježíš dotýká, je to jakési kdo s koho. Buď se Ježíš stane nečistým, nebo malomocný čistým. Ale ať už by to dopadlo jakkoli, Ježíš nepřijímá izolaci tohoto člověka od lidské společnosti.

Tu mu Ježíš pravil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“
Zdánlivě protichůdné instrukce si ve skutečnosti neprotiřečí. První příkaz ukazuje Ježíšovu snahu neudělat z uzdravení senzaci pro zástupy. Druhý pokyn postupuje „technicky“ přesně podle SZ předpisů: vyléčený se měl ukázat knězi, který je v tomto případě zároveň lékařskou autoritou. Jedině kněz jej totiž oficiálně může prohlásit za uzdraveného a opět čistého.(Lv 13).
Ale jdi, ukaž se knězi – jim na svědectví – pověření znalci a zastánci Zákona se setkají s Ježíšovou mocí nad zhoubou malomocenství. Jestliže Zákon může stanovit jen podmínky, jak zjistit stav nemoci či zdraví a určit pravidla následného očištění – Ježíš má podivuhodnou moc postiženého vysvobodit.

Vzkříšený Pán působí svou mocí na této zemi stále. Ustavičně koná své spasitelné činy. Jeho evangelium není pouhá nauka, přesvědčení, životní názor, ale působící předivná moc, která mění život, do něhož zasáhne. Jeho moc se projevuje milosrdenstvím, vysvobozením, pomocí zuboženým. Ne tedy zkázou hříšného lidstva. Jakkoli se Ježíš projevuje jako velmi radikální učitel nového lidského chování, přece jeho rozhodné požadavky jdou ruku v ruce se slitováním nad lidskou ubohostí. Jak čteme v evangeliu - Ježíš přichází, aby spasil - ne aby zatratil. Amen.

Přímluvná modlitba: Pane, prosíme tě, rozevři naše srdce, zapal je radostí a nadšením. Vždyť přece chceš, abychom byli šťastní, abychom žili beze strachu, abychom měli radost ze života, radost z našeho křesťanství, radost z našeho duchovního života, radost ze spojení s tebou a radost z našeho společenství. Pane, pomoz, ať se naše láska blíží tvé lásce. Dej, aby naše nemilosrdnost neničila tvou milost. Dej, abychom odpouštěli, zapomínali a promíjeli, protože tys byl a jsi stále k nám milostivý. Pane, prosíme za nás a za všechny lidi na světě, daruj nám svůj pokoj, víru a naději v této rozbouřené a náročné době. Prosíme za celé tvé stvoření, za celou zemi, za vše co jsi stvořil – měj s námi trpělivost a veď nás tak, jak se tobě líbí. Pane, prosíme za náš sbor, pomoz nám prosíme s našimi finančními starostmi – ukaž nám cestu, jak to řešit. Prosíme za všechny nemocné a trpící a za ty, kdo jim v jejich utrpení slouží. Prosíme, povzbuzuj je a naplňuj je nadějí. Prosíme za ty, které tíží jejich vina a svědomí, aby věřili ve tvé odpuštění. Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš…

Poslání: (J 14, 25-27) Ježíš říká: Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! Amen

Požehnání:(Jozue 1,9) Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš. Amen.

Píseň: 258 – Můj Ježíš mé jest žití