Jste zde

16.5. J 4,1-26 + 39-42

J 4,1-26 + 39-42 kázání
Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila, říká Ježíšovi samařská žena.
Znáte tu žízeň? Žízeň, která přetrvává? – Mám většinu věcí, které jsem si v životě přála – manžela, rodinu, děti, přátele, práci, která mě baví a naplňuje – a jsem za tyto dary Pánu Bohu moc vděčná. - A přece jakoby pod povrchem těchto krásných a naplňujících událostí v mém životě – cítím jakousi další touhu - žízeň. Srdce má vše, ale duše žízní. Někdy více, někdy méně. Ale je stále v pozadí všeho. V čas radosti, ale i smutku.

Také Samařská žena žízní. Ale ještě přesně netuší, po čem to vlastně touží. Ježíš v ní tuto touhu během rozhovoru u Jákobovy studny probouzí. - Dnešní člověk to sice většinou není ochoten připustit, ale ve skutečnosti hledá – ať už vědomě či podvědomě – někoho, kdo by mu pomohl z pocitů nesmyslnosti života. Lidmi hýbe žízeň po životě. Ta touha je všem lidem společná - nejen zachovat život, který mají, ale dosáhnout života intenzivnějšího, plnějšího. I lidé, kteří se s Ježíšem v evangeliu setkávají - hledají život, více života. Tahle obrovská žízeň po životě – po životě naplněném, svobodném, pokojném, radostném, láskyplném – neustále běží světem a ponouká jej ke zcela protichůdným pokusům, jak ho dosáhnout.

Evangelista Jan o této touze mluví. A mluví také o tom, že veškeré lidské pokusy tuto touhu naplnit končí nezdarem. Člověk není pánem života a nedokáže mu dodat na trvání, smysluplnosti, ani hodnověrnosti. Životem nedisponuje nikdo jiný než ten, kdo je jeho zdrojem - Bůh. Otázku naplnění života, otázku umění žít, otázku žízně po životě - lze řešit jen v Bohu.

Co je to ta voda živá? Co je to po čem toužíme a co Ježíš nabízí? - Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému. - Voda, kterou Ježíš dává, je schopna tišit žízeň navždy. Je plná nevysychající vitality, je obrazem věčného života. Jedná se o jinou vodu než o přirozenou a o jinou žízeň než o tělesnou. Jde o žízeň člověka po naplněném, šťastném, smysluplném životě, která ho neopouští ani tehdy, když jsou uspokojeny všechny tělesné potřeby. Ježíšova nabídka odpovídá na tuto touhu člověka tím, že slibuje něco, co dává nepokojnému člověku pokoj a naplnění jeho nekonečné touhy.

Celý rozhovor Ježíše se samařskou ženou u Jákobovy studny míří k vodě živé a k tomu, který ji dává. Celý rozhovor se tedy týká nejzákladnějších problémů člověka – to znamená otázky, jak překonat úzkost života, jak překonat pocit nenaplnění. Odpověď, kterou evangelium přináší, není složitá, ale není také lacinou útěchou. Odpovědí na potřeby člověka je vlastně Ježíš sám. On přichází jako ten, kdo má co dát, kdo je schopen člověka obohatit už na této zemi, kdo neslibuje pouze něco v budoucnosti za smrtí.
Co slibuje a nabízí Ježíš? - Nenabízí okamžité štěstí, bezpracné blaho, odstranění vší bolesti, život, ve kterém se člověka nedotkne žádné zlo. Ježíš nabízí zdroj života - ne nějaké přilepšení k životu. A tento zdroj života je v Bohu samotném a je nabízen všem lidem.

Žít bez vědomí Boha znamená být vystaven bolestem života téměř bez pomoci. Znamená to nemít oporu a jistotu jinde, než mezi zlem ohrožovanými lidmi. Když se nám vše daří - je tato situace dobře snesitelná. Ale ve chvílích oslabení je to jiné. Pak člověk pravdivě vidí, jak je zlo kolem něho ve velké přesile, tuší nebo cítí, jak snadné je octnout se uprostřed života bez sil a bez schopnosti čelit všemu tomu, co nás ohrožuje.

Je prokázáno, že pocit strachu a úzkosti v moderní přetechnizované společnosti spíše roste, než klesá. A to nejvíce u mladých lidí a u dospívajících dětí. Jsou znechuceni dnešní společností, někdy i námi dospělými. Máme v ruce mnoho technických prostředků – lékařské přístroje a vyspělou medicínu - ale naše ohrozitelnost se tím nezmenšuje. Důkazem je zatím nezvládnutá covidová epidemie, která ohrozila celý svět. Na toto ohrožení reagují lidé různě. Někdo negováním této skutečnosti, někdo uzavřením do sebe sama, někdo ponořením do své práce, jiný třeba hromaděním konzumováním dalších a dalších věcí, někdo se utíká k alkoholu či drogám.

Zkušenost lidstva říká, že zakazování zlých cest nepomůže, že je třeba v prvé řadě odstraňovat příčiny. Tedy příčiny strachu, pocitu ohrožení a úzkosti. Co pro to může udělat křesťanství? - Neměli bychom s větším úsilím o Bohu mluvit? Určitě ano. Ale nejde jen o to, aby se lidé o Bohu něco dozvěděli – to na zvládnutí života nestačí. - Je třeba okusit vody živé. Aby slova, která jsme četli, se stala v našem životě skutečností. Abychom trvale pili a žili z pramene – Krista. To znamená záchranu pro nás samotné. To není málo. Ale znamená to také možnost záchrany pro druhé.

Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš? Vyšli tedy z města a šli k němu.
Tak jako žena v evangeliu mohla svědčit o svém setkání s Ježíšem, a proto byla důvěryhodná - tak i my můžeme být důvěryhodní jen tehdy, když z pramene Božího života sami žijeme. Důvěryhodnost ženy způsobila, že i lidé z jejího okolí se s Ježíšem chtěli setkat. Podobné věci se mohou dít a dějí kolem nás, když žijeme z vody živé, kterou nám nabízí a dává náš Pán. - Nejde o to, abychom dělali nábor ke křesťanství. Jde o naši pravdivost. Na nás není, abychom triumfálně nesli Krista do světa. On už v něm je, my tam máme jít za ním, jeho přítomnost v něm rozpoznávat a být pro druhé hodni následování.

Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému, říká Ježíš.
Život věčný - spása – je někdy chápána jako dar života po smrti. To je ale zúžení. Voda tryskající do života věčného je něčím, co jsme dostali při křtu - jako dar - už tady na zemi. Křtem jsme přijali Ježíše jako Spasitele tím nejosobnějším způsobem. Křtem jsme nedostali jen nějaký výhled do budoucna, ale i přímo zdroj života v sobě, „pramen vody živé“.Tento pramen živé vody ale může být nepoznaný, nevyužívaný, zanesený harampádím. Je třeba jej stále znovu odkrývat, odkrýt… Amen.

16.5.2021 Prčice

Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 6. neděli po Velikonocích, neděli Exaudi - „Vyslyš hlas můj“.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Intro: (Ž 63,2-4) Bože, tys můj Bůh! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi. Chci spatřit tvoji sílu a slávu; tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem. Amen.

Píseň: 161 – Tebe, Bože, chválíme

Modlitba: Kristus řekl: A já, až budu vyvýše ze země, přitáhnu všecky k sobě (J 12,32).
Ty, který jsi vstal z mrtvých, jsi skrytý našim očím, ale ve svém Slově jsi přítomný a mocný. Mluv k našim srdcím, vezmi nás do své dobré ochrany, ve svobodě nás připoutej k sobě.
Pane, prosíme tě, odpusť nám vše, co jsme udělali špatně, ať úmyslně či neúmyslně. Učiň své Slovo mezi námi světlem a silou, abychom odtud všichni odešli posíleni. Amen.

1čtení: Iz 55, 1-5

Píseň: 549 – Chvaliž Hospodina, slávy vždy krále mocného 438 – Přišli jsme, o´Ježíši

2čtení: J 4, 1-26 +.39-42 KÁZÁNÍ

Píseň: 176 – Někdo mě vede za ruku

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Bože, oslavil jsi a vyvýšil svého milého Syna, všecku moc jsi jemu svěřil do rukou. Prosíme proto, zbav moci síly tobě nepřátelské. Zbav moci nelidskost a bezbožnost, nenávist a nesvobodu. Pomoz nám, abychom zůstali poddáni Kristu, jenž usedl po tvé pravici, abychom pro něj a s ním byli živi.
V tiché modlitbě můžeme svěřit Bohu, co nás nejvíce tíží…
Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš,…

Poslání: (J 6,35) Ježíš říká: Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Amen.

Požehnání:

Píseň: 489 – Tvé požehnání, dobrý Otče