Jste zde

23.5. 1K 2,12-16

1K 2,12-16 káz
Milé sestry, milí bratři, dnes slavíme seslání Ducha svatého. A apoštol Pavel nám připomíná, že jsme přijali dar Ducha, který je z Boha.
Dar Ducha. Jak tomuhle daru rozumět? Jak si ho představit a hlavně, jak o něm mluvit? Má v dnešní době vůbec ještě nějaký smysl a význam mluvit o daru Ducha? Vždyť kdo dnes ještě věří na duchy? Není tenhle dar vlastně jen jakýmsi pozůstatkem z dávno překonaného vidění světa? Pozůstatkem z dob minulých, zbytečně nás oddělujícím od ostatních lidí?

Když jsem přemýšlela o tom, jak se v dnešní době slovo duch užívá, napadlo mě pár možností. Nejdříve duch jako strašidlo. Zlý člověk zemřel, ale protože byl zlý, nemá pokoj ani po smrti. Jako duch musí strašit na místě, kde zemřel, nebo na hřbitově. Straší, dokud ho někdo neosvobodí, aby mohl konečně doopravdy zemřít a odejít. Takovýto duch je ta postava v bílém, kterou známe z různých pověstí nebo pohádek. Duch se snaží být sice strašidelný, ale málokoho vystraší. Možná tak malé děti.

Slovo duch ale užíváme ještě v jiném smyslu. Mluvíme třeba o duchu doby. Nebo o soudci rozhodujícím v duchu spravedlnosti. Nebo o mužích, pěstujících v sobě ducha odvahy. Nebo o sportovcích soutěžících v duchu fair-play – tedy žádné podrazy, ale čestnost a spravedlnost. V těchto případech je duchem myšleno něco, co člověk přijímá a podle toho se pak řídí. Něco, čím je ovlivňován.

Odtud myslím můžeme vyjít. Ducha v běžném slova smyslu tedy můžeme chápat jako jakousi zvláštní sílu a moc, kterou sice nevidíme - ale která nás ovlivňuje, podle které jednáme a podle které se řídíme. Všichni se přece něčím řídíme. Všichni jsme se naučili žít podle jistých pravidel - v nějakém duchu. Celá naše společnost se řídí (tedy spíš měla řídit) pravidly, která automaticky dodržujeme a o kterých ani nepřemýšlíme. I to je žití v duchu. Třeba v duchu hodnot demokracie.

To slovíčko duch mi přijde potřebné i pro naši dobu. Pomáhá nám vyjádřit, čím se ve svém životě řídíme. Apoštol Pavel duchy rozlišuje. V oddíle, který jsem četla - píše o dvou: My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha. - Tyhle dvě zvláštní moci a síly, tihle dva duchové jsou tedy rozdílní. Každý z nich je jiný. Duch světa na jedné straně a Duch Boží na straně druhé. Dokonce to vypadá, že jsou v protikladu. - Je tomu skutečně tak?

Odpověď na tuhle otázku nehledejme nikde jinde než v nás samých. My jsme přece křesťané, Bohem povolaní a pokřtění - podle apoštola Božím Duchem obdarovaní. A žijeme ve světě - známe tedy ducha světa. Jsme to tedy my, kdo může tyhle dva duchy porovnávat. Známe jak ducha světa, tak Ducha Božího. Víme, jaké moci a síly rozhodují ve světě a jaká síla a moc rozhoduje u Pána Boha. Už tohle je docela slušná výhoda a velký dar. Poznali jsme nejen ducha světa, ale i Ducha Božího.

Stojí tihle dva duchové skutečně proti sobě? Neznamená dar Ducha svatého, dar moci Boží, nakonec naše oddělení od zbytku světa? Nestali jsme se tímhle darem jakousi vydělenou skupinkou, která by si měla sama držet odstup od všech ostatních? Protože pouze my víme? Pavel přece píše:
Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.

Kdybych měla říct za sebe, v čem vidím naši odlišnost od lidí tzv. nevěřících - pak bych na prvním místě řekla, že v tom nejpodstatnějším se vůbec nelišíme. Vždyť Kristus Ježíš zemřel za všechny. Za mě, za vás, ale i za toho největšího darebáka na světě. I kvůli němu Ježíš nesl svůj kříž. I kvůli němu byl ukřižován. V tomhle, v tom pro mě nejpodstatnějším, jsme na tom všichni úplně stejně. O každého má Pán Bůh starost a na každém z nás mu záleží. Kvůli nám všem přišel Kristus na svět. A po svém vzkříšení – kvůli nám všem – vyslal své učedníky zvěstovat evangelium do celého světa. Skutečně každému je určeno Ježíšovo Slovo. Každý je pozván.

Rozdíl mezi námi vzniká až v tom, jak na tohle pozvání každý z nás odpoví. Bůh přišel v Kristu až k nám. Klepe na naše dveře. A je pouze na nás, jestli mu otevřeme, nebo necháme zavřeno. My jsme snad ti, kdo mu otevřeli. Nijak jsme se přitom nenapracovali - jen jsme otevřeli. Proto k nám Kristus mohl vejít a obdarovat nás. Pustili jsme ho k sobě - a on k nám nepřišel s prázdnou. Bůh nikdy nepřichází s prázdnou - vždycky dává dary. A nic za to nechce - stačí je jen přijmout.

Ale co tedy vlastně máme? Co znamená ten dar Ducha svatého, který jsme podle apoštola dostali? Co máme navíc? - Ona to není jedna věc - je toho víc. Nevím, u čeho začít. co je nejdůležitější. Ale na pořadí snad tolik nezáleží. Začnu tedy tímhle. Duch svatý nám otevřel oči a my se na svět a lidi kolem můžeme dívat jinak, než jak se dívá svět. Totiž, v první řadě s nadějí. My přece víme, komu všechno, včetně nás samých, patří. Ale hlavně víme, jaký je ten, komu to všechno patří. To je ještě důležitější. Věříme, že je milosrdný. Že chce jen naše dobro, přesto, že nám to někdy tak nepřipadá. Věříme, že Bůh je Stvořitelem a majitelem země i všeho, co je na ní. Věříme, že drží tento svět i nás pevně v rukou, přes různé hrůzostrašné věci, které se kolem nás dějí. A i když nás někdy ovládne strach - přece v nitru tušíme, že Bůh je s námi. A to právě díky daru Ducha Božího.

A další věc. Náš domov se změnil. Už jím není jen to místo, kde jsme se narodili, kde jsme vyrůstali a kde teď žijeme. Dostali jsme nové občanství. Stali jsme se občany Božího království. Božího království, které nemá žádných hranic ani v čase, ani v prostoru. Věříme, že smrtí tento život nekončí, ale že nějakým způsobem pokračuje dál. Jakým způsobem - to ale ví jen Bůh.

Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen. - Přijmout tyto věty za své – nám může připadat dost namyšlené. Ale možná k tomu jsme právě dostali dar Ducha z Boha, abychom namyšlení nebyli, ale přesto si uvědomili, jak velké dary dostáváme - a přes všechny těžkosti v životě, které nás v životě potkávají - jsme nepřestávali děkovat a byli stále vděční Pánu Bohu.– Vždyť v Písmu čteme:
Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil těm, kdo ho milují. Amen

23.5.2021 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás v toto nedělní ráno. Dnes slavíme neděli svatodušní, svátek daru Ducha svatého.

AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!

Intro:(Gn 1, 1-2) Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. Amen

Píseň: 379 – Stvoř srdce čisté, Bože, mi 168 – Zpívejte, čest vzdejte

Modlitba: Hospodine, Bože svatý, přicházíme za tebou se svými trápeními, bolestmi, otázkami, proviněními, ale i se svými radostmi, nadějemi a touhami. Co od tebe vlastně chceme? Co čekáme?
Pane, někdy se lekáme svých tužeb, bojíme se, abychom od tebe nežádali věci, které by tebe i nás nebyly hodny, bojíme se, aby naše zbožné tužby nebyly jen maskovaným sobectvím, bojíme se, abychom se zase neukázali jako malověrní, na sebe soustředění…
Pane, dnes prosíme, proměňuj naše touhy, usměrňuj je Kristovým evangeliem, ať nade vše toužíme po tvém Duchu milosti, pravdy, lásky a naděje pro celé stvoření. Amen.

1čtení: Jl 3,1-5

Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu stvořiteli

2čtení: 1K 2,12-16 Kázání

Píseň: 688 – Odpusť

VP

Píseň: 693 – Ježíš hříšné přijímá 326 – Jezu Kriste, tobě díky

Ohlášky:

Modlitba: Pane Bože, protože jsi milostivý a mocný, pokorně tě prosíme o tvé smilování:pro tvou ohroženou zemi, pro vzduch, vodu, půdu i lesy, pro zvířata a rostliny, pro nás lidi i to, co ve svém šílenství děláme. Prosíme tě za zmatené a zoufalé, za všechny, kdo jsou ohroženi na životě, za nemocné a umírající. Prosíme, aby moc zla byla zlomena, skončilo ničení stvoření, aby od své bludné cesty byli odvráceni všichni, kdo ohrožují život kvůli chamtivosti a hlouposti. Prosíme tě za nás, abychom ve všech pokušeních zůstávali kritičtí, abychom se nestali povýšenými nad druhé, abychom se v rozčarováních nestali cynickými, abychom na této podivuhodné zemi žili bez sebelítosti a v naději ve tvé velkolepé království. Amen.

Poslání:(Ř 15, 13) Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Amen

Požehnání:

Píseň: 672 – Dej nám moudrost, odvahu