Jste zde

11.7. 2 K 12,1-10

2 K 12,1-10 kázání
Milé sestry, milí bratři, dělíte se rádi o své zážitky s druhými? Někdo možná ano, někdo třeba ne. Ale také jistě záleží na tom, zda jde o zážitky dobré nebo špatné. Nebo příjemné a nepříjemné. Ale zůstanu u rozdělení dobré a špatné – to mi připadá výstižnější. Všichni jsme za život nasbírali mnoho zážitků jedněch i druhých. Některé zážitky uchováváme v mysli, jiné v srdci. K některým se rádi vracíme, připomínáme je sobě i druhým jako pěknou vzpomínku. Jindy bychom se naopak určitých zážitků rádi zbavili, vymazali je ze své mysli i ze svého srdce. Ale ono se to nedaří. Stále se vracejí, stále jsou bolestivé.
Jak se svými zážitky nakládáme? A protože jsme v kapli, tak tedy: Co se svými zážitky uděláme před Pánem Bohem? Lze to, co jsme prožili, nějak využít pro naši víru? Lze něco vytěžit z pěkných chvil, lze něco vytěžit z nepěkných chvil? Apoštol Pavel nám dnes dává nahlédnout do svého soukromí. Mluví o svých zážitcích – jak o těch dobrých, tak o těch zlých. A jako apoštol, hlasatel evangelia, Pavel ukládá své zážitky nejen do svého malého, osobního světa, ale začleňuje je i do velikého světa Božího. Pánu Bohu není lhostejné,, co si nosíme v mysli, co si nosíme v srdci.
Všimli jste si, o jakých zážitcích v souvislosti s Bohem mluví Pavel především? Když mluví o tom dobrém nebo o tom špatném, co zažil, kdy se více sblížil s Bohem? - Pavel zakusil Boží blízkost, když mu bylo zle. Špatné zážitky ho neoddělily od Boha. Takové je Pavlovo svědectví. Naše špatné zkušenosti nám nedokážou zabránit setkat se s Bohem.
Napřed Pavel mluví o svých zážitcích dobrých. Ale nechce se mu do toho, ostýchá se. V Korintě mnozí považovali Pavla za nudného kazatele, který svá kázání nedovede okořenit příklady ze života. Někteří Korinťané podle Pavla raději naslouchali tzv. veleapoštolům, kteří se chlubili ohromujícími zážitky. Líčili uzdravování, mocné činy, divy a zázraky. Pronášeli působivá kázání, při kterých lidé slzeli. Jejich shromáždění byla hlasitá, rozvášněná emocemi. Na Pavlovu hlavu se sneslo mnoho výtek: „Jsi moc obyčejný, až nudný, Pavle. Jsi pozadu za našimi superapoštoly. My chceme vidět víru mocnou, zažít něco extra. My toužíme po zážitcích dobrých, lepších, nejlepších! A co nám můžeš nabídnout ty“?
Velmi nerad přistupuje Pavel na tuhle argumentaci: Musím se pochlubit, i když to není k užitku, přicházím teď k viděním a zjevením Páně. Jaký to má význam předhánět se s ostatními ohledně zážitků, natož zbožných zážitků? Jaký užitek tím získáme? Jako kdyby zážitek byl zárukou dobré myšlenky či správné úvahy? Zážitek nezaručuje myšlenku. Ale když to Korintští chtějí, ať to tedy mají! - Pavel říká doslova: Propadl jsem nerozumu – ale k tomu jste mě donutili vy! (v.11) a ukazuje jim, že i on prožil věci neobvyklé a úžasné až k nevyslovení. Cudně o sobě mluví ve třetí osobě: Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe… A vím o tom člověku, že byl přenesen do ráje.
Co to znamená – přenesen? Až do třetího nebe? Do ráje? O čem to apoštol mluví? Vždyť tomu vůbec nerozumíme. Ano, ty nejhlubší zážitky bývají nepřenosné, druhým nesrozumitelné. Pavel snad mluví o nějakém hlubokém ponoření do modlitby či meditace, kdy se před jeho vnitřním zrakem otevřela nádhera Božího království. Uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku povoleno vyslovit. Bůh ví, co všechno to mělo znamenat, shrnuje Pavel.
Jsou zážitky dobré a jsou zážitky špatné. Bohu díky za dobré zážitky. A jistě jich nebylo málo. Do třetího nebe jako Pavel jsme sice asi přeneseni nebyli, ale někdy jsme se cítili dost podobně. Šťastné okamžiky v dětství, vytoužený dárek, první láska, úspěchy při studiu či v práci, narození dětí, podařená setkání, vydařená dovolená, nádhera přírody. Každý by jistě mohl sestavit svůj osobní seznam. Ohledně dobrých zážitků jsme boháči. A znovu si položme otázku: jak se svými zážitky naložíme? Na místě je vděčnost a díky Pánu Bohu.
Ale my lidé – ať už věřící či nevěřící – často dobré zážitky považujeme za samozřejmost. Je přece správné, že svět dobře funguje a nám se v něm daří. Kdo se pozastaví nad tím, když se mu dobře vede? Teprve až když život začne skřípat, tehdy se začneme ptát, proč místo dobrých zážitků nastoupily zážitky špatné. Jinak řečeno – úspěchy a zdary nás nepodnítí k úvahám tolik jako problémy a neúspěchy. Otázka, proč nám Bůh nepomáhá, nás zajímá více než otázka, proč nám Bůh pomáhá.
Apoštol Pavel ví, že dobré zážitky plynou jaksi samy, lehce a ladně. Máme být za ně vděčni, ne se jimi navzájem oslňovat a vytahovat jeden před druhým. Pavlovi připadá trapné vypočítávat neobvyklé, oslňující zážitky. Nechám toho, aby si někdo o mně nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode mne slyší. Pavel je člověk z masa a kostí. A právě jeho maso a kosti jej bolí. Abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do tělka osten, který mne sráží, abych se nepovyšoval.
Nevíme, co bylo oním ostnem v Pavlově těle. Jedni tvrdí, že epilepsie, podle jiných jím bylo jakési pohybové omezení, podle dalších pak oční choroba. Víme jen, že Pavla trápila nějaká nemoc a on cítí svou bezmoc. Přál by si, aby osten zmizel nebo byl aspoň otupen, jenže ono nic. Třikrát jsem kvůli tomu volal k Pánu. Pavel svěřil v modlitbě své trápení Bohu a trápení nepřestalo. Osten v jeho těle zůstal.
Jaké ostny v sobě nosíme my – ve svém těle? Následky úrazu, těžká nemoc, omezený pohyb, úbytek sil. Tak rádi bychom se těch nepříjemností zbavili! A jaké ostny nosíme ve svém duši? Staré viny, pokažené vztahy, lidé, kterým jsme ublížili, a lidé kteří ublížili nám. Napětí v rodině, nepochopení, nedocenění ze strany okolí. Zmařené plány. Tak rádi bychom, aby naše modlitby byly vyslyšeny. A ono nic. Jako Kristu v zahradě getsemanské i nám je dáno pít kalich hořkosti až do dna.
Jak naložíme s těmi zážitky špatnými? Apoštol má svůj výklad: Pán mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ Chvíle těžkostí jsou příležitostí sblížit se s Bohem. Svěřit se mu. Poznat, že vedle mého zdroje sil je zde ještě Boží zdroj sil. Kde já jsem v koncích, Bůh v koncích není. Pro Pavla je zde vrchol jeho zvěstování – a pro nás to nejdůležitější, co potřebujeme slyšet. Nejenom v našich dobrých výkonech a zážitcích, ale i v našich porážkách a neúspěších je nám Bůh nablízku. Když se nám život nedaří, když na něj svými silami nestačíme, Bůh má sil dost, aby nám život vrátil. Vždyť víme, že vysíleného a ubitého Ježíše vyvedl z hrobu. Nad naší bezmocí žít naplno vítězí Boží moc a chuť žít. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.
Zažíváme zážitky dobré a i špatné. Jak s nimi naložíme? Dobré zážitky jaksi dovedeme strávit sami od sebe. A ty špatné, ty zážitky neřešené a neřešitelné, svěřme Pánu Bohu. Sestry a bratři, i s našimi špatnými zážitky nás má Pán Bůh rád. Stále s námi počítá a svou přízeň nám prokazuje i v těžkém čase – jak je psáno: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 8,32)

11.7. 2021 Prčice
Přivítání: Milé sestry, milí bratři v Kristu, vítejte v tomto bohoslužebném shromáždění. Dnes máme 18. neděli po sv. Trojici.

AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!

Intro: (Ž 143,8.10) Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši. Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi! Amen.

Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen

Modlitba: Všemohoucí Bože, sešli jsme se tady ke slyšení tvého Slova. Slova, kterým jsi stvořil nebe i zemi, kterým jsi povolával svoje služebníky, shromáždil svůj vyvolený lid. Radujeme se, že toto slovo je určeno i nám. I nás nově tvoříš a vnášíš do nás život, když jsem slabí a unavení, otrávení sebou samými a světem kolem, když se náš život mění v živoření. I nás si povoláváš a používáš ke svým záměrům, i když ti toho často nemáme moc co nabídnout. I nás shromažďuješ a vedeš k sobě navzájem, i když my často chceme být jen sami se sebou a pro sebe. Prosíme tě, pronikej svým Slovem hluboko do našich životů, aby nás nenechalo v klidu a netečnosti a stalo se pro nás i pro naše vztahy inspirací, povzbuzením a uzdravením. Amen.

1 čtení: Ž 121

Píseň: 438 – Přišli jsme ó Ježíši

2.čtení: 2K 12,1-10 kázání

Píseň: 196 – Co činí Bůh, vše dobré jest 440 – Ozvi se, Pane můj

Ohlášky:

Píseň: 384 – Pomoz mi, můj Pane

Příml. modl: Pane, děkujeme ti, že v nás obnovuješ sílu k životu. Prosíme tě, posiluj v nás dobrou mysl, která proměňuje budoucnost a rozpouští skepsi. Posiluj v nás víru a naději.
Pane, děkujeme, že zdviháš člověka, když klesá. Prosíme tě, buď i nadále oporou všem, kdo se topí v utrpení a trápení, kdo se životem těžce protloukají. Prosíme za všechna místa, kde lidé trpí a umírají a kde se obávají příštích dnů.
Pane, děkujeme, že moudře spravuješ svůj svět. Chceme být dobrými správci tvého světa. Kéž dokážeme být moudří v tom, co nám přísluší. Kéž dokážeme pokorně nechat na tobě, co není naší věcí. Kéž dokážeme mezi tím správně rozlišovat.
Nyní můžeme v tichosti svěřit Pánu Bohu, co nám nejvíce leží na srdci…
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…

Poslání: (Ef 4,31-32) Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Amen

Požehnání:

Píseň: 685 – I když se rozcházíme