Ef 3,14-21 kázání (1. čtení: Ž 27,7-14)
Milé sestry, milí bratři v Kristu, dnes slavíme 7. neděli velikonoční - neděli, které se podle verše z 27. žalmu říká latinsky Exaudi, čili „vyslyš hlas můj!“ Je to přímluvná modlitba s prosbami za sebe i za druhé. Z těchto slov se ozývá žalmistova nouze a potřeba, ale i důvěra ve spolehlivost Božích slibů: I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! (Ž 27,10.13).
Když jsme nemocní, když na nás doléhají nejrůznější problémy - jistě nás potěší prostá věta: „Myslím na tebe.“ Ale křesťana ještě víc potěší, když slyší: „Modlím se za tebe.“ „Myslím na tebe před Boží tváří, odevzdávám tě Božímu milosrdenství, přimlouvám se za tebe.“
„Modlím se za tebe“– to je věta, kterou bychom neměli druhému zamlčet - je to skutečné povzbuzení, jemuž se sotva co vyrovná. Bez takových modliteb za druhé by byl život křesťanského společenství chudý a něco podstatného by mu scházelo.
Také dnešní text z Listu Efezským mluví o přímluvné modlitbě. Apoštol Pavel se modlí za efezské křesťany, z nichž většina pocházela z bývalých pohanů. Rozešli se se svou pohanskou minulostí - ale po nějakém čase někteří usoudili, že prostá víra v Ježíše Krista, projevující se láskou k Bohu a bližnímu - je příliš jednoduchá. Začínají je přepadat pochybnosti. Otevírají se gnostickým spekulacím, které nabízely vyšší a údajně hlubší poznání, do kterého je zahrnut celý vesmír, celý kosmos. Společenství církve se jim zdálo málo duchovní a tak jim začali pohrdat. - Apoštol se s těmito lidmi nepře, ale modlí se za ně. Ví, že modlitba zmůže víc než cokoli jiného.
Co pro nás ale znamená tento text dnes? Máme my něco společného s efezskými adresáty, kteří žili kdysi dávno před asi dvěma tisíciletími?
Myslím, že tehdejší adresáti jsou zhruba stejní lidé jako jsou dnes. Spokojení a šťastní - ale také smutní, zklamaní životem nebo druhými lidmi. Nejistí, s otázkami po smyslu života. Žiji podle Boží vůle nebo to má být úplně jinak? Jaké je mé místo na světě, v kosmu?
Možná jsou zneklidněni ve své víře. Možná ji někdo záměrně oslabuje, posmívá se jim, nabízí jinou víru. - Každý z nás musí občas zápasit o svou víru, která je tak snadno rozkolísatelná pochybnostmi a oslabena.
Pisatel nás ale všechny zahrnuje ujištěním, že v Kristu je plnost. V něm je všechno. V něm jsme celí. Pokud mu věříme a následujeme ho, máme ho rádi - pak je náš život dobrý, naplněný. I když kolem nás bude mnohá špatnost, mnohá nedokonalost. I když máme dojem, že jsme pro plný život nic neudělali, ale naopak selhali. Náš život v Kristu je dobrý proto, že Bůh v nás pracuje. Boží moc v nás cosi dělá.
Je to o Bohu a o nás. Před dvěma tisíciletími stejně jako dnes. Bůh je stále týž - jednající, živý, přítomný ve vzkříšeném Kristu a v Duchu svatém. Člověk je také stále týž. Neklidný, roztěkaný, toužící po štěstí, svíraný úzkostí zda mu život neutíká mezi prsty, toužící po plnosti, hledající cestu života.
Kudy jít? - Cesta začíná na kolenou. Klekám na kolena před Otcem Pána našeho Ježíše Krista... Klekám na kolena - já, osobně. První zábrana - pýcha - praská. Uvědomuji si, kdo jsem a kdo je nade mnou. Bůh. Ne jen někdo vyšší – ale Otec Pána našeho Ježíše Krista. Konkrétní Bůh. Od něho pocházím, z něho vyvěrá všechno na nebi i na zemi.
Co mně kdo může udělat, když patřím Bohu? To je pouto. To je bezpečí. To je široká náruč. Se vším co se hýbe a žije na nebi i na zemi mám společné jméno – jmenování – pověření od Boha. Tedy - nejsem tu náhodou. Smím se zastavit, nadechnout, usmát. Mám zde své místo. Své jmenování od Boha. A nejsem sama.
Smíme si přiznat, že jsme slabí. A smíme věřit, že Duch svatý nás posiluje, abychom byli silní. - K čemu nás sílí? Abychom lámali skály? - To ne, ale – aby se pro bohatství Boží slávy v nás jeho Duchem posílil a upevnil „vnitřní člověk“.
Duch nás tedy posiluje úměrně podle toho, jak on sám svatý Bůh je bohatý svou slávou. Podle toho kolik on má slávy - podle toho nám dává sílu. To je nezměrná síla! Tuto sílu nám dává Duch svatý. Posiluje v nás to, co apoštol nazývá „vnitřní člověk“. Posiluje to nejvnitřnější v člověku, co se Boží mocí obnovuje. Co se Boží mocí čistí. Co se Boží mocí hýbe k odpuštění, lítosti, pokoře. K ochotě ke smíření, k otevřenosti k druhému, k pláči s plačícími a radosti s radujícími se. Co sílí k tomu, aby Kristus skrze víru přebýval v našich srdcích; a tak abychom byli zakořeněni a zakotveni v lásce.
Zakořeněni a zakotveni v lásce – mocně zasazeni v lásce, kterou dává Kristus sám. Takto zakořeněni v Krista jsme schopni pochopit kdo jsme, kdo je Bůh, co dělá, co tu dělám já, kam mám jít, případně kam chodit nemám.
Nepochopíme to ale sami. Potřebujeme k tomu bratry a sestry v Kristu, říká apoštol. Ty, co patří Bohu. Ty, kdo jsou také zasaženi vírou a hledají. S nimi ve společenství to můžeme zvládnout. - Pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka. - Jak to tady se mnou je a proč tady jsem a kdo mne vede, kdo mne drží, komu vděčím za život a své blízké.
Ten obraz – šířka a délka, výška i hloubka – je to obraz pro moudrost? Poznání? Docvaknutí toho, co jsme dosud nechápali? - Jak dospíváme a zrajeme, tak spolu s ostatními bratřími a sestrami ve sboru v církvi žijeme, chválíme Boha, chodíme na biblické hodiny a na brigády, vaříme kafe – o něco se snažíme doma či v práci - a pak najednou nám dojde - šířka a délka, výška i hloubka. - Duch svatý nás dostrká k tomu poznání.
Jakému? - Že vše je nic bez Boží lásky. Ta všechno prostupuje. Dává život, dává růst, dává pokoj, dává šediny, dá dobrou smrt i dobrou naději vzkříšení. Ta láska v Kristu Ježíši působí, že jsme plní, celí. I život je plný a celý. Není třeba hledat jinde.
Kristova láska přesahuje každé poznání – a apoštol prosí, aby ji mohli jeho přátelé a s nimi i my poznat. Bůh, před nímž kleká na kolena apoštol a my s ním, ve svém milosrdenství činí mnohem víc, než se odvažujeme prosit. Proto jej smíme chválit slovy apoštola: Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků!

Modleme se: Pane Bože, děkujeme za nadějné poselství dnešního textu. Duchu svatý, prosíme uváděj nás ve všelikou pravdu, abychom byli zakořeněni a zakotveni v lásce Kristově, která přesahuje všechno naše poznání. Amen.

13.5. 2018 Prčice

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách.

Intro:(Ž 143,8-10) Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši. Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt. Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi. Amen.

Píseň: 379 – Stvoř srdce čisté, Bože, mi

Modlitba: Pane Bože, ty jsi náš Pán a Král. Každý den smíme zakoušet, jak se o nás staráš a jak nás chceš vést po cestách, které vedou k tobě. Děkujeme ti za to.
Přiznáváme se ale Pane, že jsme někdy vzpurní, že si chceme jít vlastní cestou, že si tvoříme různé vlastní bohy. Hledáme životní štěstí jinde než u tebe a v tobě, vzdalujeme se ti, opouštíme cestu, která vede k tobě. Ztrácíme se. A někdy nás nacházíš vyčerpané u cesty. Ale ty nás znovu pozvedáš. Stále nás hledáš. Stále se k tobě smíme vracet. Stále na nás čekáš.
Pane, děkujeme ti za všechnu tvou lásku, porozumění a odpuštění. Děkujeme, že nám stále znovu ukazuješ pravdu o nás samotných.
Pane, dej, ať se v nás tvé Slovo ujímá, roste a sílí a ať je nám posilou v našem životě. Amen.

1čtení: Ž 27,7-14

Píseň: 553 – Můj Pane, srdcem tě i rty

2čtení: Ef 3,14-21 kázání

Píseň: 549 – Chvaliž Hospodina, slávy vždy Krále mocného

Ohlášky:

Píseň: 473A – Vezmi, pane, život můj

Modl.: Otče náš nebeský v Pánu Ježíši Kristu, obracíme se k tobě v naději, že jsi s námi po všechny dny až do skonání světa a že se k nám znáš i v našich těžkostech, bolestech a nemocech, až i v údolí stínu smrti. V tuto chvíli se přimlouváme za ty, kdo zvlášť potřebují tvoji lásku a pomoc: za ty, kdo jsou v různém trápení, tělesném i duševním, za ty, kdo si ve svém životě nevědí rady, kdo jsou postiženi lidskou nepřízní a zlobou, za ty, kdo jsou v ohrožení života. Prosíme, zjevuj při nich své milosrdenství, posiluj je v jejich soužení a nám dej sílu, abychom jim podle svým možností mohli být nějak ku pomoci. Prosíme za mocné tohoto světa, za všechny kdo jakkoli rozhodují o životě druhých, aby rozhodovali moudře.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš,…

Poslání: (1 J 5,14-15) Mějme v Pánu pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoli o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, pak i víme, že to, co máme, jsme dostali od něho. Amen.

Požehnání:

Píseň: 452 – Za dar Slova, Bože milý