Ex 20,2 kázání
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Tato radostná zpráva předznamenává desatero Božích přikázání.

….z domu otroctví – tedy z nesvobody do svobody. Milí bratři a sestry v Kristu, dnes budeme mluvit o svobodě. Svoboda je velká lidská hodnota. Vždyť kdo by nechtěl být svobodný? Většinou se ale svoboda chápe jako oproštění, jako vymanění se ze všech vztahů, jako naprostou soběstačnost. Hlavně nebýt na nikom závislí. My se ale dnes soustředíme na svobodu v biblickém slova smyslu.

Někteří teologové připodobňují současný svět k marnotratnému synu, který říká svému otci (v podobenství tedy Pánu Bohu): Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá. - „Otče, mezi námi je konec, odcházím. Chci žít samostatně, svébytně a svobodně. Už na tobě nechci být jakkoli závislý. Už mi dále nebudeš do ničeho mluvit.“ - Teď je jen otázkou, ve které části onoho podobenství se dnes nacházíme. Těsně po synově odchodu? Tam, kde syn bezstarostně a marnotratně hýří? Tam, kde mu v jeho rozjařenosti začíná být úzko? Nebo až tam, kde syn zjišťuje, že jeho odchod a oproštění od otce neznamená svobodu, ale naprosté zapletení se do nástrah světa a zbavení se všech náznaků svobody?

Ve které fázi je náš dospělý svět? Připadá mi, že jsme v té fázi, kdy to synovi začíná docházet: otcovo dědictví jsem promarnil. Otcovo dědictví …. Co si pod tím představit? Tak třeba svědomí, sounáležitost člověka s Bohem, vděčnost, soucítění, soudržnost – to je to darované a již promarněné dědictví. Stejně tak i Pánem Bohem darovaný svatý Duch, naslouchající srdce, vnitřní radost, děkování – to vše je už prohýřené. Rozjařenost syna se proměňuje ve zděšení, když přehlíží výsledky své svobody – svobody bez Boha. Uvědomuje si, jak nesvobodná je ta jeho svoboda, jak se oproštění mění v osamocení, v izolaci uvnitř sebe samého.

I náš nemocný svět se začíná děsit ze stále rostoucího násilí, ze zvěrstev, která je schopný páchat člověk na člověku, na zvířatech, na přírodě. Kde je ten náš původní dobrý svět, který nám Bůh daroval, abychom jej dobře spravovali? Některým lidem dochází, že jsme se v úsilí o zdánlivou svobodu zbavili něčeho podstatného, že jsme v tom spěšném odchodu od Boha Otce zahodili vše.
Naše společnost se stala jakýmsi kolbištěm bez pravidel a zásad. Mnozí již cítí, jak se bortí samy základy lidského společenství, jak hodnoty vybojované předky přicházejí vniveč. Dědictví jsme promrhali, vše se hroutí v reji libovůle, ve kterém si každý dělá co chce – v reji individuálně pojaté, bezohledné a sobecké svobody.

Jak z toho ven? Na tom marnotratném synovi jsme viděli, jak snadný je odchod. S plnými kapsami dědictví se odchází lehce – ale zato návrat je obtížný. Při hledání východiska pro dnešní dobu jsme zváni právě k tomu těžkému dobrovolnému návratu – k procitnutí a prohlédnutí. K našemu osobnímu i společnému návratu zpět domů, před tvář milosrdného Otce. Pokud dnes hledáme východisko z nesprávně pojaté, zneužité svobody - měl by se náš duchovní zrak stočit až k samým počátkům. K onomu původnímu východisku, kdy lid víry uprostřed noci vyrazil z otroctví směrem ke svobodě. Vždyť i my dnes tvoříme dnešní lid víry - i my se účastníme toho tažení z otroctví do svobody.

Po onom zázračném vyjití z Egypta, kdy Bůh Izraele mocně zasáhl do dějin lidstva, aby umožnil to zázračné osvobození izraelských kmenů věřících v Hospodina z moci faraonovy – lid ještě nemá důvod slavit svou nově nabytou svobodu. Cesta ke svobodě bude ještě dlouhá. Lid se dlouhá léta trmácí pouští bez vnějšího zabezpečení. A lidé na tomto pochodu postupně znejisťují: „Co je to za šílený nápad? Kam se to vlastně všechny ty roky trmácíme? Za jakým přeludem Mojžíšovy víry, za jakým Božím světlem a slovem?“ - A mnozí začínají říkat: „Vzpamatujme se a přiznejme si, že jsme se stali oběťmi náboženského fanatika. Bloudíme nekonečnou pouští bez cíle za vysněnou svobodou. Ta touha byla správná, ale uskutečnit se nedá“.

Nejde ještě o svobodu – ale o namáhavou, útrpnou a nejistou pouť bez jasného cíle. A kde je nejistota, tam jsou protesty a reptání. Ti, co nadávají, se stále ohlížejí zpět: „Dřív nám bylo lépe, měli jsme své jisté, nám osobně se zas tak moc nedělo a když si dal člověk pozor na pusu, držel jazyk za zuby a nijak nevyčuhoval z davu - tak to celkem šlo. A hlavně jsme měli co jíst a pít. To se nedá srovnat s tou nynější bídou, s touhle nejistotou za jakousi vidinou svobody.“

Do téhle situace nejistoty a reptání vstupuje sám Bůh Izraele, opět se staví před svůj lid a praví: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. - Původce vyjití a osvobození se staví opět do čela znejistěných a nejdříve říká: Já jsem. Bez Boha by byla celá ta cesta za svobodou jen masovým sebezničením, ale Bůh ty zdeptané poutníky ujišťuje: Já jsem. Tím majestátním: „Já skutečně jsem“ se má znovu posílit jejich ochablá víra.

Tak to říká Bůh i nám, dnešním hledačům opravdové svobody. Já jsem - říká nám a znovuoživuje naši víru. Já jsem - a nyní se představuje tím svým pozoruhodným jménem: „Já jsem Hospodin“, „Jsem, kterýž jsem“. V jeho jméně - v tom „Jsem, kterýž jsem“ - je vyjádřena Boží suverenita, Boží svoboda. „Já jsem takový, jaký jsem“ - lidmi nevytvořitelný a neuchopitelný. Člověk mě nikdy nemůže vlastnit, jsem svobodný, nepolapitelný Bůh, tvořím to, co oko lidské nevidělo a na lidskou mysl nepřišlo. „Jsem, kterýž jsem“ - jsem svoboda od tohoto světa i nad tímto světem.

Bůh se představuje a říká dál: Já jsem - tvůj Bůh. Skutečně existuji a jsem tu pro tebe, jsem osobně tvůj, ale jsem i Bohem lidu, všech těch jednotlivců, kteří putují napříč časy a generacemi za svobodou. Sám v sobě svobodný Bůh je iniciátorem svobody pro člověka i pro lid víry. On vyvádí z otroctví, z domu služby. A když lidskou touhu po svobodě iniciuje Bůh sám - pak smíme věřit, že se naše svoboda v jeho jménu nezastaví před ničím, ani před smrtí. Bůh nás volá ke svobodě a jeho volání je nám i zaslíbením.

V tomto zvolání před Desaterem se Bůh staví do čela nerealistického podniku – namáhavé cesty pouští za svobodou. Tak již v počátcích SZ slyšíme Boží volání ke svobodě: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Tak volá Bůh dodnes - i dnes na nás.
Ještě než vyjmenuje deset přikázání, volá Bůh ke svobodě. Desatero - to nejsou pouze zákazy, ale zásadní body smlouvy s Bohem. Jan Milíč Lochman je trefně nazývá: „Směrovky ke svobodě“. Vyšel jsi z otroctví, člověče, z domu služby. Tak se snaž, aby sis tu svobodu uhájil, aby ses znovu nezapletl do osidel nesvobody. Na tvé cestě jsou síly, které obcházejí jako lev řvoucí, aby tě znovu zotročily - tak nekraď, abys nebyl okraden o svou vnitřní svobodu. Nezabíjej, abys nezabil svou duši. Věř tomu, že Bůh je, že jedná, že vysvobozuje, spoj se sním ve svém a jeho tažení svobody. Vždyť je to tvůj Bůh a je tu pro tebe.

Jde o smlouvu s Bohem - o smlouvu, kterou prohloubil a rozšířil, kterou nám umožnil Ježíš Kristus. Kristovo ukřižování a jeho vzkříšení - to je to podstatné vyjití, vyjití z domu otroctví – podstatné i dnes a pro nás. To je Boží iniciativa svobody od světa, která slouží tomuto světu, která mění a změnila svět. Být svobodný znamená dostat svobodu, čerpat svobodu z Boha. A pokud se nemáme zaplést do nových nesvobod, do nového otroctví - je nutné si tuto darovanou svobodu uvědomovat a být za ní vděčni.

Chceme rozpoznat, za co všechno Pánu Bohu vděčíme a chápat, že naše rozhodnutí pro Krista je právě výrazem radosti a vděčnosti. Že to není žádné musíš, ale že je to můžeš a smíš. Že následovat Krista znamená putovat skrze všechny nesnáze pozvání ke svobodě, která není podmíněna ani lidmi, ani světem. Když dohlédneme až na dno té svobody, která nám byla darována - pak užasneme a budeme skutečně vděční. Svoboda, pro kterou jsme byli osvobozeni - není nic prázdného, mlhavého ani nejistého. Je to svoboda ve vztahu smlouvy, svoboda ve vztahu lásky k Bohu a k jeho stvoření. Je to svoboda těch, co milují, co slouží, těch, co se nedají otrávit jedem tohoto světa. Svoboda neúnavných poutníků za svobodou.

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. - Tak zní to věčné pozvání, evangelium Boží, evangelium před Desaterem. A tak přijměme toto pozvání a buďme za něj vděčni. Amen.

21.10.2018 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes máme 21.. neděli po sv. Trojici.

Introit: (Ž 1,1-2) Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Amen.

Píseň: 177 – Nuž Bohu děkujme

Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, známe tvé mlčení a snažíme se mu porozumět. O to více jsme ohromeni, když tvé slovo, ta planoucí střela věčnosti, zasáhne naše srdce. Tvé slovo otřáslo Mojžíšem a on je vytesal do kamene. Je to slovo, s jakým nejsou žádné žerty, slovo, které platí. Nedbat tvého slova, pohrdnout jím, znamená smrt druhou, zánik vnitřního člověka. Děkujeme ti za tvé desateré slovo. Z deseti praménků je spleteno lano nosné svobody a odpovědného života. Desetipramenné lano, které lze zatížit, které už něco unese, které je nepřetrhnutelné lidskou silou ani násilím, lano člověka žijícího z tvé vůle. Ó Bože, dej, ať slyšíme znovu, co bylo říkáno našim předkům ve víře, dej, ať si vepíšeme do srdce tvůj zákon, který Ježíš přišel naplnit. Prosíme, dotkni se svým slovem našich srdcí, promlouvej ke každému z nás do situace, ve které se právě nachází. Amen

1čtení: Lk 15, 11-32

Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli

2čtení: Ex 20,2 kázání

Píseň: 452 – Za dar Slova, Bože milý

Ohlášky:

Píseň: 443 – Přijď, králi věčný náš

Příml. modl.: Pane Bože, dobrotivý Otče náš v Ježíši Kristu, prosíme, skloň se k nám i v tuto chvíli s láskou a milosrdenstvím a vyslyš naše prosby: Prosíme tě, prosazuj mocí svého Ducha v našem světě duchovní hodnoty svého Království, jak jsi je nám zjevil v Ježíši Kristu. Tvá láska a tvůj pokoj nechť v moci tvého Ducha pronikají do všech mezilidských vztahů a brání všemu zlému mezi lidmi i národy. Prosíme za ty, kteří v naší zemi dostali za úkol spravovat věci veřejné, aby sledovali dobro a spravedlnost pro všechny. Toužíme po tom, aby se tvé dobré království stále víc a víc projevovalo mezi námi a v celém světě. Společně k tobě voláme slovy našeho Pána Ježíše Krista. Otče náš,...

Poslání: (Ga 5,1) Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho. Amen.

Požehnání:

Píseň: 579 – Ó králi věků důstojný