Ex 20,3 kázání
Milé sestry a bratři v Kristu, minulou neděli jsme mluvili o úvodních slovech, kterými Bůh předznamenává své Desatero přikázání: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví (Ex 20,2).
Desatero přikázání, „směrovky ke svobodě“, jak to výstižně nazval Jan Milíč Lochmann - jsou i dnes naléhavou a aktuální instrukcí, jak máme žít ve vztahu k Bohu, k druhým a k sobě. Co dělat a co nedělat na cestě skutečné svobody. Cesta vede tudy, i když máš člověče dojem, že by to mohlo jít i jinou cestou. Jsou to směrovky na cestě, ve kterých proudí Boží láska, naléhavé sdělení Nebeského Otce svým dětem.
Izraelci vyšli z domu otroctví a teď se trmácejí pouští k zaslíbené svobodě. Ubývá sil, ubývá vytrvalosti. Hlavně ale ubývá víry. A to je nebezpečné. Pochod víry a naděje se proměňuje v pochod trpkosti, v pochod výčitek, utrpení a ztráty předchozích jistot. Bůh je vede ke svobodě, avšak ne přímo, ale dlouholetou oklikou přes poušť. Po cestě pouští Izraelci často protestují a vzpomínají na otroctví: „K čemu je nám takováhle svoboda? V Egyptě jsme sice svobodu neměli, ale zato jsme měli co jíst, co pít, kde spát. Tam jsme měli nějaké jistoty – ale teď?“

Něco se musí stát! V tu chvíli Mojžíš na hoře Sinaj dostává dvě kamenné desky zákona, deset bodů, deset nezbytností, které stvrzují smlouvu s Bohem – vztah věrnosti, zájmu a lásky: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

Mojžíš přináší těch deset ukazatelů ke svobodě, které stojí na prvním a základním přikázání:
Nebudeš mít jiného boha mimo mne. (KP: Nebudeš mít bohů jiných přede mnou.).
Sestupuje s tou zvěstí záchrany z hory a nachází svůj lid, jak tančí kolem zlatého býčka a jásavě volá: „To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.“ - Lid víry tak ono největší Boží přikázání popírá a porušuje ještě dřív, než je mu vůbec sděleno. Bohem darovaná svoboda se v pokleslé víře zamlžila, v mdlé víře ztrácí svou přitažlivost. Bůh je zdánlivě nepřítomen, Mojžíš dlouho nepřichází - v té prázdnotě se nedá vydržet.

A odpradávna dodnes platí: prázdnota člověka tíží a deptá. Člověk je v ní nesvůj, je neklidný a nepokojný – protože jeho srdci chybí protějšek, jeho srdci chybí Bůh. Necítí-li ho v srdci, přichází nejistota – a tak si Boha prostě vytvoří sám. A už je v extázi, už tančí, nedbá na únavu a útrapy cesty. Křepčí, vnitřně se raduje, že zahnal prázdnotu. Obraz boha, který si vytvořil - je hmatatelný, viditelný a hlavně je tady a teď. Pryč je nejistota. Ten zlatý býček je oslňující, konkrétní, má kolektivní moc - hle, jak mocně zve utrmácené k tanci!

Zahnat prázdnotu oslňujícím symbolem je umění demagogů ve chvíli, kdy Bůh je zdánlivě nepřítomen, když chybí. Zlatý býček - to je společný výrobek, společná konkretizace jinak jen tušeného. Je to kolektivní výplň prázdnoty.
Překlad „býček“ - nebo podle Kralických - „tele“ - je ale málo silný, málo výstižný. Tele působí neškodně, je takové až roztomile blbounké. Neškodně působí i býček - přece jenom je to mládě. Ale pod Sinají si Izraelci vytvořili býka, býka ze zlata. A býk - to je prastarý symbol naplněný bohatým obsahem. Podle starých představ byl nositelem mládí, zdraví a síly. Mládí, krása a síla mají svou přitažlivost a vždycky jsou vhodnou výplní prázdnoty. Býk je ale také symbolem síly bojovné, symbolem války a moci, kterými se dá prázdnota zahnat stejně úspěšně. Býk dále ztělesňuje plodnost, potenci, erotickou zdatnost. I toto kouzlo dovede oslnit člověka unaveného v šeru prázdnoty, i to se stávalo a stává objektem kultu. Zlatý býk je také symbolem prosperity, peněz, kapitálu, jako modla mamonu, jehož kult je nám znám stejně důvěrně jako ten předcházející.

Zlatý býk zkrátka symbolizoval odvěké lidské tužby, jejichž nosiče hledal starověký kult v oblasti zvířat - zatímco náš dnešní kult se spíše než na nějaké lvy, orly, či býky - orientuje na člověka, na dílo jeho rozumu a rukou. Dáváme se unést kultem osob a osobností, fascinujícími idejemi a ideály, technickou schopností a mediální manipulací.

Jásot, tanec a křepčení kolem zlatého býka jsou pro vyčerpané poutníky zvlášť nebezpečné. Uprostřed své skleslosti sice prožívají nové nadšení, tancují - ale zdroj té energie a nadšení je mrtvý a němý, nic nepředá. To nadšení je pouze nouzí lidu vybičovaná touha po smyslu cesty. To nadšení a tanec je vlastně dílem drogy - je to chvilková energie čerpaná na dluh. Zdroj byl vadný, nebyl mocný ale nemocný a po extázi musí zákonitě přijít propad do vyčerpanosti a prázdnoty ještě hlubší, než byla ta předchozí.

V prologu, v úvodních slovech před Desaterem se představil suverénní, svobodný, lidmi nemanipulovatelný Bůh slovy: „Jsem, kterýž jsem“. Představil se lidu, stoupl si do čela průvodu poutníků za svobodou – to je jití Hospodinovo. Jen ono je záchranné a jakýkoli výpadek z tohoto vztahu znamená degradaci, dezintegraci a dezorientaci. Udržet si na prvním místě toho, který se představuje: „Jsem, kterýž jsem“ - je podmínkou, bez které nelze jít dál. Postavit si do čela či středu někoho či něco jiného, vyvýšit cokoli stvořeného – slunce, měsíc, orla -, vyvýšit člověka či jeho výrobek, modlu - je úpadek, který poutníky za svobodou okrade o víru a tím i o svobodu a život.

Je nutné až úzkostlivě střežit to čelní místo, tu vyvýšenost vyhrazenou Bohu. Bohu, který je, jaký je, který není sbírkou lidských tužeb, který není jako ten býk ze zlata formován potřebami bloudících.
Bohem stvořené věci jsou dobré a člověk je dokonce velmi dobrý. Ale stávají se špatnými a člověk dokonce velmi špatným – pokud jsou postaveny do čela a vyvýšeny, pokud se stanou tím hlavním a ústředním. Jestliže dostanou magickou, kultickou moc, jestliže člověka fascinují či fanatizují, jestliže člověka určují, oblbují, okouzlí, opanují či posednou. Mládí, krása, zdraví – to jsou jistě pozitivní, dobré věci, stejně jako síla a schopnosti, erotika, peníze a majetek. Je to v podstatě dobré, je to krása - ale běda, když člověka opanují či posednou, stane-li se člověk jejich otrokem.

Falešný kult je zpronevěrou, zahýbáním Bohu, drogou a prohrou. Mohlo by se zdát, že když se moderní člověk stal dospělým a nenáboženským - tak už není v nebezpečí, že propadne moci model, bůžků, pověr či nových kultů. Že je ve svém ateismu proti tomuto sklonu jaksi obrněn. - Ale není to tak. V nás lidech je hluboce zakořeněna touha vytvářet si bůžky, vytvářet si modly. Reformátor Kalvín to vystihuje slovy: „Člověk je továrna na modly“. A Martin Luther k tomu dodává: „K jaké věci přilneš srdcem a důvěrou, ta se stává tvým bohem, tvou modlou.“

Lidem tančícím kolem svých zbožštěných tužeb přináší Mojžíš nové stvrzení smlouvy s Bohem, deset pokynů stvrzujících sepětí víry a svobody v Bohu. Ten první a základní pokyn zní: Nebudeš mít bohů jiných přede mnou. - Nebudeš svobodný a ke svobodě nikdy nedojdeš, pokud se sám o svobodu připravíš tím, že něčemu stvořenému dáš moc nad sebou, že dáš něčemu či někomu přehnanou a neopodstatněnou úctu. Nedejme se opět podrobit, nedejme se opět uvést pod jho otroctví, ale stůjme pevně ve svobodě. Neklaňme se dílu lidských rukou, ale nedotčeni procházejme galerií lidských svodů – toho zdánlivě příhodnějšího, konkrétnějšího, toho, co oslňuje a přesvědčuje.

Když Ježíš mluví o Desateru, vystihuje smysl tohoto prvního přikázání: Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání (Mt 22,37-38). Jen o to jde a půjde v našich jednotlivých životech, v naší společné cestě za svobodou: neztratit tu darovanou svobodu naším falešným milováním věcí dobrých, ale druhotných. Jedině Bohu samému patří naše největší úcta a my musíme uhlídat, aby se nic nedostalo před něj. Jde o to: celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Amen.

28.10. 2018 Prčice Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás apoštolským pozdravem:

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Introit.: (Ž 146, 3-5) Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není. Jeho duch odchází, on se vrací do země, tím dnem berou za své jeho plány. Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu. Amen.

Píseň: 549 – Chvaliž Hospodina, slávy vždy krále mocného

Modlitba: Pane, děkujeme Ti, že jsme se zde zase mohli shromáždit a soustředit se na tebe a také se zamyslet nad sebou samými i nad světem. Uvědomit si, co je v životě podstatné a co nestojí za naše úsilí, námahu a starostlivost.
Bože, ty jsi spravedlivý a my bychom si přáli spravedlnost ve světě, ale je nám také úzko před tebou, spravedlivým Soudcem. Prosíme, proměň nás, zbav nás pýchy a zbav nás malomyslnosti. Pomoz, ať se nevyhýbáme tvému slovu, milujeme pravdu, ošklivíme si křivdu a spolu s celou církví vyhlížíme tvé milosrdenství. Amen

1čtení: Ex 32,1-14

Píseň: 553 – Můj Pane, srdcem tě i rty

2čtení: Ex 20,3 kázání

Píseň: Ž 42 (1-3)

Ohlášky:

Píseň: 258 – Můj Ježíš mé jest žití

Příml. modl.: Bože, ty sám na nás kladeš svou ruku, tišíš nás a naplňuješ důvěrou. S tebou se nemusíme bát. Ukazuj nám, že je zbytečné hledat napodobeniny, když s tebou žijeme originál. A prosíme odpusť nám, když nás ty napodobeniny a kopie odvádějí od tebe.
Bože a Otče náš v Pánu Ježíši Kristu, prosíme, přijmi milostivě naše přímluvy. Ty, který jsi obětí své lásky přemohl zlo i smrt, ty, který otvíráš dveře svého věčného království, lásky a pokoje, smiluj se nad naším světem a veď jej ke svému pokoji. Přemáhej lidskou pýchu a zlobu. Modlíme se za všechny oběti válek, za všechny, kdo ve válce či válkách trpěli. Modlíme za pokoj pro nás, i pro ty, které válka sužuje dnes. Modlíme se za všechny, na které doléhají nemoci, těžkosti a starosti. Prosíme za slabé, osamělé a opuštěné. Prosíme za všechny lidi bez domova.
Pane, prosíme za nás všechny, co jsme se dnes tady shromáždili. Dej nám sílu držet se a žít z Tvého slova. Prosíme tě, veď nás po cestách, které vedou k tvému království. A když se odchýlíme, prosíme tě, zaveď nás zase zpátky.
Pane, vyslyš nás, když se k tobě společně obracíme modlitbou Pána Ježíše: Otče náš,…

Poslání: (Jr 6,16) Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, která je dobrá, po ní se vydejte a vaše duše naleznou klid. Amen.

Požehnání:

Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem