Ex 20, 4-5a kázání
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující (Ex 20,4–5a).
Exodus je příběh – drama vyjití. Drama vyjití izraelského lidu z Egypta - domu otroctví - ke svobodě v Zaslíbené zemi. A pod horou Sinaj se odehrává další velký příběh – drama víry. Drama víry, zápas o přežití víry, o přežití lidu. Pod horou Sinaj víra ochabuje. Mojžíš odchází na horu a 40 dní a 40 nocí se nevrací. Je to dlouhá doba a lid neví, co se děje, co se s Mojžíšem stalo. V této prázdnotě lid naléhá na Árona: Vstaň a udělej nám boha, který by šel před námi. Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země (Ex 32,1). Áron jejich žádosti podlehne a odlije lidu sochu zlatého býčka.
Áron není nevěrný uctívač pohanských bůžků, není to uctívač model. Naopak - je to člověk věrný Hospodinu. Čteme, že když Áron odlil sochu býčka, tak před ní vybudoval oltář a provolal: Zítra bude Hospodinova slavnost (Ex 32, 5). Ten oslnivý zlatý býček má lidu znázornit Hospodina, jeho sílu a jeho moc. Ten býček není Bůh, ten býček má ukazovat k Hospodinu.
Mojžíš mezitím sestupuje z hory s dvěma deskami svědectví v ruce, o kterých Písmo konstatuje: Ty desky byly dílo Boží, i písmo vyryté na deskách bylo Boží (Ex 32,16). I stalo se, jak čteme dál – Když se Mojžíš přiblížil k táboru a uviděl býčka a křepčení, vzplanul hněvem, odhodil desky z rukou a pod horou je roztříštil. Pak vzal býčka, kterého udělali, spálil jej ohněm, rozemlel na prach, nasypal do vody a dal Izraelcům pít. Áronovi Mojžíš řekl: „Co ti tento lid udělal, že jsi naň uvedl tak veliký hřích?“ (Ex 32,19-20).
Zlaté tele, ten oslnivý býk, měly znázorňovat Hospodina. Hospodin je hříchem svého lidu rozlícen a chce s lidem skoncovat. Mojžíš za lid prosí, snaží se ho obměkčit. Když ale potom na vlastní oči vidí toho býčka, který má zpodobňovat Hospodina, rozhořčením sám rozbije ty drahocenné desky Boží s vyrytým slovem Božím, s desaterem Božích přikázání. Pak rozdrtí na prach i zlaté tele.
Bůh není žádný abstraktní nebeský pojem. Dal skrze Mojžíše izraelskému lidu své slovo na kamenných deskách a ty desky - to je Boží rytina. V tomto slovu je Bůh naprosto konkrétní. Ale lid si udělal rytinu vlastní, udělal si svůj výtvor ze zlata, modlu, kolem které křepčí a klaní se jí. Áronem odlitý býček měl zpodobnit a zpřítomnit, konkretizovat toho nesmírného, toho, který o sobě praví: „Jsem, kterýž jsem“. A to je do nebe volající hřích, to je potupa, Bůh nesmí být takto snížen. Ten zlatý býček, to tele, to byla opravdu nepovedená Boží podobizna.
Co teď? Co dál? Hrozný den. Mojžíš nejdřív rozbije ty drahocenné desky, pak rozdrtí i to tele, vše je pomlácené, vše je pokažené. Roztržka mezi lidem a Bohem se vystupňovala, hřích leží pod Sinají. A z té katastrofy víry, ze zlatého prachu a střepů pod horou zní Boží varování: Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
On je, jaký je, on se stane, jak sám uzná za vhodné. Nic stvořeného ho nemůže znázornit ani vystihnout. Není v lidské moci vytvořit zpodobnění Boha, nelze vytvořit podobiznu lidmi nezpodobnitelného. Ta nepovedená podobizna lidem Hospodina nepřiblížila - způsobila jen to, že ty záchranné Boží desky, do kterých bylo vyryto Boží slovo, jsou rozbity na kusy.
Mojžíš nakonec přinesl z hory Sinaj desky nové. Ty pak Izraelci pečlivě střežili, stále je nosili na své pouti za svobodou jako znamení smlouvy s Hospodinem. Nejde ale ani tak o ty dvě kamenné desky s Desaterem – Mojžíš je, když spatří býčka a křepčení lidu – rozčilením klidně rozbije. Desky nejsou zlatý býček. Jde o živé slovo Boží, jde o bdělost našeho srdce, které v pokoře čeká a očekává na nové živé Boží slovo. Nejde o desky kamenné, ale o desky v našem srdci. Jde o slovo ve víře očekávané, o živé slovo života. Modla není Bůh.
Na jedná straně stojí lidský pokus, ta podobizna, socha či obraz - neživotný, němý a slepý, na druhé straně Bůh, který se stává ve slovu - živý, tvořivý, proměňující. Rytina, kultický obraz, lidská síla – znamená stagnaci, ulpění, které svírá, zotročuje a šíří duchovní smrt. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. - Tak zní druhé přikázání, druhá výzva ke svobodě. Jde o to nerušit Boží suverénní konkretizaci, jeho živé slovo - produkováním posvátných předmětů nebo zbožšťováním lidí.
Myslím, že zákaz zobrazování a zpodobování nemluví proti uměleckým námětům v kostelích ani proti umění s náboženskou tématikou. Ale mluví proti tomu, abychom si z těchto uměleckých předmětů neudělali předměty uctívání - předměty, které bychom si postavili na místo Boha. Hospodina nemůžeme nijak a nikde mít. Nemůžeme ho vlastnit, mít „po ruce“ nebo s ním disponovat. To je to, oč tady jde. Hospodin zůstává pro nás vždy tajemstvím. Ani naší bohoslužbou ho nemůžeme přitáhnout či zviditelnit.
Když pak později Mojžíš na hranicích zaslíbené země připomínal a opakoval lidu Desatero, říkal jim: pamatujte, že tehdy, když k vám Hospodin promluvil na Sínaji - Slyšeli jste zvuk slov, avšak žádnou podobu jste neviděli; slyšeli jste jen hlas (Dt 4,12). Velice se tedy střezte, abyste se nezvrhli a nechtěli si ho něčím nebo někým zpodobnit (srv. Dt 4,15n). Z Nového zákona pak slyšíme: víra je ze slyšení. Víra je důvěra, která se neupíná k viditelnému, ale k Neviditelnému. Víra se odvažuje důvěřovat neviditelnému – tomu, který je ve své lásce a ve svých zaslíbeních věrný a věčný.
Může nás teď napadnout otázka: Není i pro nás Bůh málo konkrétní? Nechtěli bychom i my vědět, jak vypadá, kde vůbec přesně je, apod.? Nezdá se i nám, věřícím - někdy příliš vzdálený, málo konkrétní? Aby Bůh byl konkrétní není přece hned a jen pokušení - ale také potřeba věřících.
Na to si můžeme odpovědět: Copak je Bůh, kterého si nemůžeme sami zviditelnit, zpřítomnit, přiblížit – málo konkrétní? Copak je ten, který říká: Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl a chci tě denně vyvádět z jakéhokoli otroctví a z jakékoli ponižující modloslužby, z každé falešné víry - málo konkrétní? Je snad ten, který říká: Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, Bůh horlivý ve své lásce k tobě, žárlivě milující - málo konkrétní?
Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl (J 1,16-18). Tak to slyšíme z úvodu Janova evangelia. V tomto smyslu je Ježíš vtěleným Božím slovem. Pravým obrazem Boha neviditelného. Ježíš Kristus je pro nás ten jediný pravý obraz, živý obraz Boží, kterým se nám Bůh sám chtěl ukázat. Ve kterém se nám sám až do naší lidské situace přiblížil. Bůh se stal v Ježíši svým živým obrazem, aby pro nás Kristovo lidství bylo vysvobozením z lidství hříchem pokřiveného, ale také výzvou k následování.
On, vítězný a vzkříšený, je skryt v člověku ubohém, v našem blízkém a bližním. Pravdivý Boží obraz je v lidech, se kterými spolužijeme, v těch vydaných a potřebných. Z Písma nám tak zní varování: Nevytvářej žádný Boží obraz, ale hledej a všímej si Boha tam, kde je, kde se zračí jeho vnitřní obraz. Nesnižuj Pána Boha tím, že bys mu dával jakousi tebou utvořenou podobu a nezbožšťuj člověka, i když je mocný, silný, krásný či když se ti zdá úžasný. Hledej a nalézej Boha tam, kde on sám přichází a jde za tebou a s tebou – v živém slovu, v Duchu svatém, ve tváři člověka, který tě volá a potřebuje. Amen.

4.11. 2018 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. 23. neděle po Trojici.

Introit: (Jr 31,31-34)

Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen

Modlitba: Bože a Pane náš, děkujeme, že jsi nás stvořil a zachoval až do dnešního dne. Děkujeme ti, že ses stal člověkem, abys nás zachránil svou láskou. Pomoz nám, abychom byli a zůstali lidští, abychom v druhém člověku poznávali bližního a milovali ho, protože ty miluješ nás.
Pane náš, prosíme Tě: otevři nám oči, aby spatřovaly tvou lásku k nám lidem. Otevři nám mysl, aby pozorně slyšela a přijímala tvé pokyny. Otevři nám srdce, aby z něho tryskalo díkůvzdání tobě, Stvořiteli a Spasiteli všeho života.
Milostivý Bože, ty, který znáš všechno naše konání, tebe prosíme: Vyšli svou očišťující milost do našich srdcí. Nauč nás vidět naše omyly, očisti nás od skrytých chyb. Zbav nás od veškeré viny, osvoboď nás od zlého svědomí a navrať nám pokoj srdce. Za to všecko tě prosíme pro oběť tvého Syna, Ježíš Krista, našeho Pána. Amen

1čtení: J 1,1-18

Píseň: 675 – Přijď, již, přijď Duchu Stvořiteli

2čtení: Ex 20,4-5a kázání

Píseň: 446 – Moudrosti poklad z nebe

Ohlášky:

Píseň: 248 – Ježíš se nespustím

Příml.modl.: K tobě se obracíme, Bože, který jsi svobodně tvořil a dodnes tvoříš, který jsi suverénním zdrojem života, který nejsi formován lidskou fantazií, který nejsi výtvorem žádné z církví, k tobě, který jsi vysokostí, středem i hlubinou člověka, zeměkoule i vesmíru, k tobě voláme: buď přítomen našemu počínání, propůjč mu smysl.
Bože a Pane náš, často se k tobě obracíme s mnoha přáními. Ale dej nám ty sám rozpoznat, co máme dělat a dej sílu, ať to vykonáme zpříma a bez prodlení. Dopřej nám radost z cest, po kterých jdeš s námi a dej nám nalézt uspokojení v tom, co nám přiděluješ.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš,…

Poslání: (J 1,16-18) Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl. Amen.

Požehnání:

Píseň: 448 – Sláva buď tobě, Bože náš