Ex 20,7 kázání
EP: Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
Nebo jak překládají Kraličtí bratří: Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.

Milé sestry, milí bratři v Kristu, třetí přikázání, třetí Boží poukaz ke svobodě – chrání svatost, slávu a čest Boží a nedotknutelnost Božího jména. Boží jméno, JHVH, najdeme ve SZ mnohokrát. Ale jen na jednom místě lze nalézt pokus toto jméno vysvětlit.

Když Mojžíš utíká z Egypta před zlobou faraona, setkává se na hoře Choréb s Hospodinem: „Mojžíši, Mojžíši! Já jsem Bůh otce tvého,, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého, kterýž jest v Egyptě. Protož, nyní pojď a pošlu tě k faraonovi; a vyvedeš lid můj, syny Izraelské, Z Egypta.“ Mojžíš ví, že k němu mluví Bůh, ale nevidí ho, je mu tajemstvím. Bůh mluví a Mojžíš ví, že ho Bůh přesahuje, že ho chce vyvést ke svobodě, že miluje svůj lid. Izraelci mají z Egypta vyjít v síle Boží, ne v síle lidské. Ale Bůh se pro ně musí stát skutečnou silou. Lid potřebuje Boha konkrétního, ne nějaký záhadný, abstraktní pojem. Je třeba, aby mu byl Bůh řádně představen, aby se mu prokázal, aby znal jeho jméno. Proto se Mojžíš ptá: „Až se mne zeptají, jaké je tvé jméno, co jim odpovím?“

Jméno je důležité. I ten sebezajímavější člověk zůstává neznámý, dokud ho neznáme jménem. I Bůh je neznámý, dokud ho nelze pojmenovat, dokud je bezejmenný. Mojžíš se ptá Boha na jeho jméno, aby se dozvěděl, kdo vlastně je. - I řekl Bůh Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝŽ JSEM.“ A pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.“ - Jsem a budu, jaký budu. Stávám se tím, jímž se stávám. Budu zde s vámi a pro vás.

Mojžíš se vrací ke svému lidu. Ví, že Bůh je, že k němu mluvil – ale jeho jméno nezná. Ví, že je Bůh zachrání - že je vyvede ke svobodě. Ví, že Bůh se bude cestou stávat ve slově, ví, že se bude stávat v životě. Boží jméno tedy není označení - vyjadřuje spíš Boží svrchovanost, lidsky nevystižitelný pramen života, svatost jeho bytí. Jsem, jaký jsem – a budu, jaký budu. Očekávej na mne, vyhlížej mé slovo, které se bude stávat, které se stane směrovkou na vaší cestě životem.

Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. - Dbej na to, aby Boží jméno zůstalo Boží, aby nebylo polidšťováno, pokrouceno, přivlastňováno. Dbej na to, aby se Boží jméno nestalo všední, aby se nevyprázdnilo. Měj Boží jméno v úctě. - Obava, aby se Božího jména nezneužívalo ani v banálních případech - vedla později v Izraeli téměř k ostychu před vyslovováním a nahrazovalo se opisy jako Všemohoucí, Nejvyšší, Adonaj. Něco z toho ostychu zůstalo i v křesťanství – jako varování před bezmyšlenkovitým zvoláním jména Bůh (nebo Ježíš).

I v dnešní řeči je slovo Bůh nebo Ježíš stále dost frekventované – víme, v jakých kletbách, v jakých spojeních jsou tato jména někdy vyslovována. Boží jméno se do naší řeči dostává také tím, že se používá jako zaříkávání, že Bůh je brán za svědka, že při něm přísaháme. Nesvědčí to o přílišné úctě a věřícího člověka to nepotěší, ani když si řekne: oni to tak nemyslí. Brát Boží jméno nadarmo se v naší mluvě stalo zlozvykem. Na druhé straně jeden teolog píše, že v dnešní společnosti nehrozí ani tolik zneužívání Boží jména - ale spíš to, že se nepoužívá vůbec. Lidé na Boha zapomínají. Boží jméno je stahováno z oběhu jako stará mince.

Ale vraťme se zpátky k dnešnímu přikázání. Nejde zde jen o zvuk hlasu - tedy o problém, který by se dal vyřešit vyslovováním nebo nevyslovováním Božího jména. V Bibli je jméno poselstvím, plnomocným zaslíbením a zpřítomněním skutečnosti, která se jím označuje a otevírá. Vzpomeňme si, jak se jméno JHVH představuje v úvodní větě k Desateru: v tomto jménu se zaslibuje svoboda, připomíná exodus a lid se orientuje na naději.
Už ve SZ čteme, že věřící lidé mluvili a jednali Božím jménem. V jeho jménu se žehná, v jeho jménu se zlořečí. V jeho jménu se člověk dovolává pomoci a v jeho jménu se pomoc poskytuje. V jeho jménu se chodí, v jeho jménu slouží kněz bohoslužbu.
Můžeme si vzpomenou, jak např. mládenec David - když má bojovat s pelištejským obrem a ozbrojencem Goliášem – tak těsně před bojem prohlásí: „Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů“ (1 S 17,45) – tedy ve jménu toho JSEM, KTERÝŽ JSEM.

A to je ono! To je to, oč tady jde. Mluvit, jednat, bojovat v Božím jménu – to znamenalo přemáhat přírodní síly, nemoci, démony. To znamenalo – jako v případě Davida – i zázračně zvítězit. Bůh vysílá své lidi, aby šli, žili a mluvili v jeho jménu, v jeho Duchu. Ale starověký a pak i středověký člověk také chtěl přemáhat duchy, také chtěl, aby mu přírodní síly byly ku pomoci – a právě v této touze začal vyvolávat Boží jméno a často ho i zneužívat ke svým cílům.

Nezneužiješ tedy Božího jména ke svému čarování, ke svému zaklínání, ke svým magickým praktikám. V okolních národech se to dělo často, ale Bůh Izraele praví: Nezneužiješ mé jméno k takovým účelům. - Může nás napadnout, že magické zneužití už pro nás dnes není nebezpečím. Ale ono to nebezpečí nezmizelo, jen se posunulo a pozměnilo. Jméno Boží, jméno Ježíšovo se vyslovuje stále znovu a skloňuje se ve všech pádech. Jen to, co za ním stojí – tedy podstata jeho lásky - se nebere vážně. Je to jen zvuk, jen jméno - bez té hloubky, bez té svaté podstaty vyvýšeného.

Ježíš říká: Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane“, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích (Mt 7,21). Pán Ježíš tedy ví o lidském sklonu vnějškově uctívat Krista a přitom opomíjet jeho vydávající se lásku. Podobat se obílenému hrobu - to je Kristova „nadávka“ povrchní zbožnosti. - Boží jméno tedy zneužíváme také všude tam, kde se Božím jménem zaštiťujeme a přitom nám jde jen o naše sobecké zájmy. A proto – nezneužiješ Božího jména pro své malicherné spory, pro svou moc, pro své sobectví. Nebudeš zatahovat Boha do ničeho, do čeho nechce být zatažený.

Nejpříšernější zneužití Božího jména se stalo za války, kdy nacisté měli na svých opascích vyrytý nápis: Gott mit uns – Bůh s námi. Drzost člověka se zřejmě nezastaví před ničím a před nikým – používá Boha, jak se mu zachce, manipuluje s ním, posvětí si Pánem Bohem své myšlenky i své zbraně a zapřáhne si ho do vozu svých zájmů jako nějakého býčka. I to je zneužití Božího jména – že se nedáváme Bohu k dispozici, ale chceme, aby Bůh byl k dispozici nám. Že jeho svaté jméno stavíme do služby nesvatým a pseudosvatým, nízkým cílům.

Milí bratři a sestry, není náhoda, že právě u tohoto přikázání je důrazně vysloveno varování na adresu věřících: Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. - Tam, kde se otevírá svoboda a nabízí milost – tam se zodpovědnost a soud nesmí znevažovat.

Zneužíváním Božího jména křesťané ztrácejí svou věrohodnost a hodnověrnost. A naopak - plní svou funkci ve světě a jsou solí této země a světlem své doby - když žijí a uskutečňují Boží podstatu lásky a milosrdenství, když očekávají a přijímají Ducha svatého. „Posvěť se jméno tvé“ - tak se modlíme v modlitbě Páně. O to usilujeme. Musíme dbát na to, co Boží jméno posvěcuje a co je naopak znesvěcuje.

Jen ten Bůh, který zůstane ve své vyvýšenosti a svatosti - nás může vyvádět a vysvobozovat. Dávejme si tedy pozor, abychom se neoloupili o to nejcennější, co máme – o Boha, který se nám dává, který nás má rád, který nás vede ke svobodě. V Ježíši Kristu nám Bůh zjevil své jméno - svou záchrannou podstatu lásky a milosti. V jeho Duchu, v jeho síle máme pokračovat na cestě svobody. On říká: Pojď a následuj mne – pojď a dělej to také tak. - V slyšení, v porozumění a v následování se navracíme do pokory před Stvořitelem a spolu s ním - v jeho jménu - zápasíme láskou o to, aby se i v naší době jeho jméno posvětilo a jeho království přiblížilo. Amen.

11.11.2018 Prčice
Milé sestry, milí bratři, zdravím vás apoštolským pozdravem:

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Introit: (Ž 36, 8-10) Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš. U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo. Amen

Píseň: Ž 150 – Chvaltež nejmocnějšího

Modlitba: Pane Bože, ještě i tento den jsi nám přidal k životu, ještě i toto ráno jsi učinil předzvěstí jitra Kristovy slávy. Děkujeme, že smíme očekávat tvou péči. Děkujeme, že se prokazuješ jako dobrý znovu a znovu, ano od věků a po všechny dny. Přijď k nám, prosíme, dotkni se nás mocí své moudrosti. Proměň nás, ať nejsme uzavřeni každý sám do sebe, neponechávej nás našim starostem a úzkostem, ale vezmi nás do svého díla, a ujisti svým smilováním. Amen.

1 čtení: Ex 3,1-15

Píseň: 373 – Ó sešli Ducha svého

2.čtení: Ex 20,7 KÁZÁNÍ

Píseň: 200 – V tvé síle, Pane Bože můj

Ohlášky:

Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem

Příml. modl.: Náš Pane, prosíme tě, vnášej pokoj všude tam, kde je nepřátelství, zloba a hněv. Usmiřuj rozhněvané, odstraňuj nenávist všude tam, kde se člověk nechává zotročovat zlem. Dej všem lidem poznat, že nesnáze tohoto světa nelze řešit jen lidským úsilím, ale především změnou myšlení a obrácením k tobě.
Prosíme za všechny, kteří se nedokážou vymanit z nepřátelského postoje vůči jiným národům, rasám i náboženstvím. Prosíme, pročisti svým Duchem i naše vlastní smýšlení. Otevírej nám oči pro ty, kteří mají důvod ke smutku a k slzám. Dávej nám ochotné srdce i ruce k účinné a vynalézavé pomoci.
Prosíme za ty, kdo trpí nemocemi těla i nitra. Prosíme za ty, kteří jsou osamoceni, opomíjeni a přehlíženi. Dej, ať okouší tvé zastání a tvou blízkost. Prosíme za ty, kdo klesají pod tíhou starostí, za ty, kdo se strachují o své blízké, za ty, kdo klesají pod tíhou života. Dej, ať jim v životě zase zazáří naděje.
V tiché modlitbě můžeme svěřit Pánu Bohu, co nás nejvíce tíží….
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš…

Poslání: (Mt 7,21) Ježíš praví: Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane“, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Amen.

Požehnání:

Píseň: 489 – Tvé požehnání, dobrý Otče