Ez 18,1-4.21-24.30-32 kázání
Ezechiel vystupuje jako prorok v nejotřesnějším období judských dějin. Judským královstvím se jako vichr přehnala dobře vyzbrojená vojska babylonského krále Nebúkadnezara. Judsko bylo dobyto a vítězové si s sebou odvezli domů veškeré bohatství země. A to nejen zlato a vzácné zboží - do babylonského vyhnanství byli odvlečeni i nejvýznamnější osobnosti země. Kněžstvo, včetně kněze Ezechiele, šlechta, vzdělanci. Právě ti, kteří nejvíce mluvili do chodu své země.
Vydání Božího lidu do cizí moci a odvedení do cizí země vyvolalo v mnohých pochybnost o Boží spravedlnosti. Nepřipadali si tak zkažení, aby byli tolik trestáni. Hledali tedy vinu na svých otcích. Otcové jedli kyselé hrozny a synům trnou zuby. Toto staré přísloví mluví jasně. Předchozí generace páchaly kdejaký hřích. K nim byl Hospodin ještě shovívavý, ale nás teď za jejich viny trestá. Judští vyhnanci v Babyloně zahořkli. Ano, tak to je a tak to bude – sklízíme plody dřívějších generací. Jejich vinou už nežijeme ve své vlasti, musíme se smířit s cizinou. Teď jsme jen přistěhovalci a pro domácí vyznavači poraženého boha. Trnou nám zuby z kyselých hroznů, které jedli naši otcové.
Byli to hebrejští předáci, kdo propagovali tento tvrdý výklad židovských dějin. Lidé nejmocnější i nejvzdělanější předložili svému národu k věření temný výklad jeho vlastního údělu. Bůh nás trestá. Dostali jsme se do pasti, ze které není úniku. Čeká nás smrt. Hospodin na nás zanevřel a jeho zloba sahá až do budoucnosti. Lepší to jen tak nebude... Na programu je víra v tvrdého, nemilosrdného Boha. V Boha neoblomného, který se mstí svému lidu. V Boha, který lidem ztrpčuje život. Otcové jedli kyselé hrozny a synům trnou zuby.
Mohla tato propagovaná tzv. pravda někoho potěšit? Přinášela lidem naději do budoucnosti? Osvobodila někoho od strachu? - To sotva. A právě proti téhle rozšířené rádoby pravdě se prorok Ezechiel staví. Staví se proti ní ve jménu Božím: I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Co si myslíte, když říkáte o izraelské zemi toto přísloví: „Otcové jedli kyselé hrozny a synům trnou zuby“? Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat.
Prorok Ezechiel odmítá tuto zkamenělou představu Hospodina. Jak kdyby to nebyl Bůh živý, jako kdyby byl naprostým odpůrcem změn. Jako kdyby nenapravoval lidský úděl. Jako kdyby viny natrvalo ovládly lidské svědomí. - Tak tomu ale přece není. Bůh je naopak příznivcem lítosti, obrácení a nápravy. Jak čteme: Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře. Žádná jeho nevěrnost, jíž se dopustil, mu nebude připomínána, bude žít pro svou spravedlnost, podle níž jednal.
Prorok Ezechiel protestuje proti předkládanému obrazu tvrdého a nelítostného Boha. To, že se v dějinách dějí tvrdé věci, neznamená, že Bůh je zatvrzelý. Každý člověk má svůj život, své viny i svou bezúhonnost. Kolektivní vina neexistuje. Proto budu soudit každého z vás podle jeho cest, je výrok Panovníka Hospodina. Každý člověk se před Bohem osobně zodpovídá za svůj život. A každý osobně smí věřit a doufat v Boží náklonnost a slitování, v Boží milosrdenství a lásku. Jen se odvrátit od svých zlých cest. Jak nám Bůh zaslibuje skrze proroka Jeremiáše: Obraťte se a odvraťte se ode všech svých nevěrností a vaše nevěrnost vám nebude k pádu. Cesta pokání existuje, účinná lítost je skutečně možná. A Bůh nám tuto cestu stále nabízí.
Milí bratři a sestry, chtěla bych dnes ještě zmínit Mistra Jana Husa. Pamětní den jeho smrti byl sice již v pátek, ale to myslím nevadí. Podobně jako prorok Ezechiel žil i Jan Hus v době přísně ovládané většinovým názorem. Jasně proklamovaným názorem o světovládné moci církve. Středověká šlechta, kněží i vzdělanci razili svou pravdu o světě a o Bohu, který udržuje pevný řád a nemíní na něm nic měnit. Tak tomu bylo, tak tomu je a bude. Heslem doby byla neměnnost.
A ty, obyčejný člověče, dědičný hřích na tobě spočívá, obávej se svého trestu. Adam s Evou pojedli kyselé jablko a tobě trnou nejen zuby, ale i duše strachem před smrtí v pekle. Proto potřebuješ církev a její úkony, aby tě ochránila před Božím hněvem. - V takovém dusném ovzduší žila Husova generace. Spásu zajišťovala nikoli živá víra a pokání, ale církevní úřady a obřady. Pyšní majitelé pravdy si byli tak jistí svými názory a postupy, že už vlastně ani Pána Boha nepotřebovali a klidně žili rozmařile v sobectví a nepravostech. Vždyť jim církev fungovala jako dobře zaplacený automat na spásu.
Janu Husovi se to nelíbilo. Protestoval proti tomu, jak zkameněle se mluvilo o Pánu Bohu. Jako kdyby jeho nároky šlo obejít a vykoupit se penězi a církevní příslušností. Pro Mistra Jana církev nebyla automatem na spásu. Jak praví Ezechiel: Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví podle všech ohavností, jichž se dopouští svévolník, měl by žít? - Každý bude trestán za svůj hřích. Každý Bohu odpovídá sám za sebe a nezáleží na tom, jestli je nebo není členem církve. A každý osobně smí věřit a doufat v Boží milost. Bez ohledu na to, jestli splnil všechny církevní požadavky.
Jan Hus odmítá předkládaný obraz nemilosrdného Boha, uzavřeného do církevního učení. Protestuje proti němu ve jménu Božím, protestuje ve jménu láskyplného, milosrdného Ježíše Krista. Proto se ve svém sporu odvolává přímo ke Kristu a ne na paragrafy církevního práva. O opravdové pravdě se rozhoduje v nebi, ne na mocenských postech. Kdokoliv se může obrátit rovnou na Boha. A v tom je naše naděje. Zcela konkrétní naděje v to, že se člověk může obrátit a že Bůh toto obrácení přijme. A proto nemůžeme definitivně "zařadit" mezi beznadějné případy nikoho, dokud žije a dokud tedy má možnost obrátit se. A nemůžeme samozřejmě definitivně "zařadit" nikoho mezi zatracené ani po smrti, protože jak praví Písmo: "Člověk soudí podle zdání, Hospodin však hledí na srdce" (srv. 1 S 16,7). A proto jen On je definitivním soudcem. - Stejně jako prorok Ezechiel se i Jan Hus postavil proti uznávaným pravdám své doby.
Každá doba má své vykladače, lidi, kteří udávají tón, kteří formují veřejné mínění. To oni vybírají a určují události, které jsou důležité a které ne. Co má cenu, co má význam, co patří do života a co z něho musí pryč. Hesla politická i reklamní, propagace životního stylu a smyslu, ideologie.
Jsme křesťané a hlásíme s k Bibli, tedy i k Ezechielovi a k jeho poselství. Jsme evangeličtí křesťané a hlásíme se k Janu Husovi a k jeho odkazu. Oba dva se ve jménu milujícího Boha postavili proti nemilosrdným pravdám své doby. A to je příklad i pro nás. Příklad pokusit se i o jiný pohled, než je ten většinový. Nepřistoupit na obecné nátlaky. Jít cestou Boží. Cestou pravdy, která nespoutává strachem, ale která osvobozuje. - Dovedeme čelit tlakům obecných nálad? Dovedeme z Bible a z křesťanského společenství načerpat radost a naději, které postavíme jako protiklad k šířenému strachu, otrávenosti a beznaději? Dovedeme z Božího Ducha nabrat moudrost a chuť přetvářet jak svět, tak a především sebe sama k obrazu Božímu? Takové je svědectví dnes připomenutých proroků Ezechiela a Jana Husa.
Víra v Boha vyvádí z bezvýchodnosti. Pravda přece musí vést dál, ne umlčovat a srážet. Nemají pravdu ti, kdo říkají, že vše je pokaženo. Že být slušný se nevyplácí. Že poctivost nemá smysl. Nemají pravdu ti, kdo pohrdají pokorou a skromností a oslavují pýchu a bohatství. Nemají pravdu ti, kdo jako za dávných časů podkopávají lidskou touhu po důstojném životě a kdo hlásají neměnnost: Proč o něco usilovat? Platí přece řády a pevné interpretace. Nic nezmůžeme. Pravdu nemají ti, kdo u sebe či u společnosti vzdali změnu k lepšímu. - Copak Bůh není Stvořitel? Copak nedokáže proměnit lidský život? Lidský úděl? - O tom mluvil prorok Ezechiel, to kázal Mistr Jan Hus, tou nadějí žijme i my. Amen.

8.7. 2018 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Přivítání: Milé sestry, milí bratři, vítám vás v toto nedělní ráno. Dnes máme 6. neděli po sv. Trojici.

Introit: (J 14,27) Ježíš praví: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! Amen.

Píseň: 308 – Jezu Kriste, štědrý kněže 1-4
Modlitba: Nejmilejší Kriste, táhni nás slabé za sebou, poněvadž když ty nás nepotáhneš, nemůžeme tě následovat. Dej nám statečného ducha, a je-li tělo mdlé, ať předchází, prostředkuje i následuje tvá milost, protože bez tebe nemůžeme činit nic. Dej nám ducha odhodlaného, srdce nebojácné, víru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou. Pane, prosíme tě za toto shromáždění. Buď mezi námi přítomen a dej nám své požehnání. Amen

1.čtení: Mt 10,16-20.26-33

Píseň: 308 – Jezu Kriste, štědrý kněže 5-9

2. čtení: Ez 18,1-4.21-24.30-32 kázání

Píseň: 399 – V sjití tomto pravme sobě (1-9)

Ohlášky:

Píseň: 397 – Radujme se vždy společně (1-8)

Příml.modlitba: Pane Ježíši Kriste, prosíme, posvěcuj nás svou blízkostí, naplňuj Duchem svatým, abychom zrcadlili tvou dobrotu, tvou ochotu ke smíření a odpuštění i tvou naději pro každého člověka.
Prosíme za všechny pronásledované, bité, pohrdané – ať se dovolají spravedlnosti, ať právo není prázdný pojem.
Prosíme za ty, kdo nesou odpovědnost za tuto zemi - dej, ať pravda Boží, která je nad námi všemi, vede jejich rozhodnutí a nedovolí jim sejít k nespravedlnosti - ať pravda Boží, která je cílem nás všech, podpírá jejich kroky a posiluje moudrost a odvahu, když se jí nedostává.
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…

Poslání: (Mt 11,28-30) Ježíš říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží. Amen.

Požehnání:

Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej