Iz 63,7-14 kázání
Bratři a sestry v Kristu, protože dnes slavíme 1. neděli po Narození Páně a zítra nás čeká poslední den občanského roku – tak tyto dvě události spojím.

Začnu první událostí – dnešní 1. nedělí po Narození Páně. V tuto neděli si církev od dávných časů čte perikopu o setkání Simeona a Anny s dítětem Ježíšem. Tento oddíl z Lukášova evangelia je plný radosti a chvály, protože tito dva staří lidé v Ježíši poznali očekávaného Spasitele. Simeon o něm mluví jako o světle, jež bude zjevením pohanům - ale zároveň předpovídá, že tomuto znamení Boží lásky se mnozí lidé budou vzpírat.
Dnešní SZ text z Izaiáše svědčí také o Božím milosrdenství a o lidské vzpurnosti. Je to vlastně žalmová píseň, která Izraeli připomíná jeho cestu dějinami. A jestliže my – podobně jako Simeon – jsme poznali v narozeném Spasiteli Boží světlo pro svůj život – můžeme jako Kristův lid slyšet Izaiášova slova se stejnou pozorností.

Zítra se budeme loučit se starým rokem. Rokem, ve kterém se nám mohou promítnout mnohé události. Oslavili jsme 100 let založení ČCE. Toto výročí církev oslavila velmi honosně – podle mého až příliš honosně – no ale vlastně proč ne - vždyť to byla významná událost v dějinách naší církve. Oslavili jsme také sté výročí vzniku naší republiky. Sto let, ve kterých jedna válka skončila, ale posléze vypukla další. A aby toho nebylo málo, dále docházelo a dochází k dalším krutostem na lidech – jak v naší zemi, tak i v zemích dalších.

Znamení, které Bůh dává člověku v Ježíši Kristu, který ukázal cestu ke skutečnému míru mezi lidmi - bylo přehlédnuto a bylo mu odpíráno přesně tak, jak o tom prorokoval Simeon. Stalo se tomu ke škodě celého lidstva, které bez světla, jímž je Pán Ježíš - může i ve třetím tisíciletí zabloudit v temnotách krutostí, sobectví, zpupnosti, nesnášenlivosti a nenávisti.

A přece do všech odůvodněných obav, které někteří přehlušují přehnanou veselostí, množstvím alkoholu a hlučnými ohňostroji - zní jásavé slovo proroka Izaiáše: Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat, Hospodinovo chvályhodné činy, všechno, jak Hospodin nás odměňoval, velkou jeho dobrotu k izraelskému domu. On je odměňoval podle svého slitování, podle svého velikého milosrdenství.

Pro nás všechny je třeba slyšet toto připomínání - protože někdy máme krátkou paměť, kterou bychom mohli označit jako nevděčnost. Každý s tím máme co dělat – stejně jako ten dávný žalmista, který sám sobě říká: Dobrořeč duše má Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! (Ž 103,1). - Boží dobrota, Boží litost s námi, Boží milosrdenství – zkráceně Boží láska nás provázela všemi dny, jež nám byly až do dnešního dne přidány. Naše trápení a smutky nebyly jenom naše, ale milosrdný Bůh nesl s námi všechnu jejich tíhu.

Každým jejich soužením byl sužován – zpívá Izaiáš. To je zvěst o té nejhlubší solidaritě v lidském utrpení - nejsi v tom sám, ale Bůh, který se stal Spasitelem, zachráncem - ten trpí s tebou, ví, jak ti je. Možná, že jsme v tom téměř uplynulém roce pocítili i my, že nás Pán Bůh nenechal na holičkách - skutečnost, kterou vyjadřuje Izaiáš slovy: a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval. Kolik andělů milosrdný Bůh poslal k naší ochraně a záchraně, aniž bychom si to často uvědomili!

Týká se to každého z nás a týká se to celku Božího lidu, celé Kristovy církve, která kráčí dějinami. Kdyby tu nebylo Boží milosrdenství, nebyli bychom tu shromážděni, nebyli bychom vůbec. Jen proto církev trvá, že je pravda to, co slyšíme z proroka Izaiáše: Svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné.

Nosil nás, ale my jsme jako Církev těžké břemeno. Naše dějiny jsou poznamenány – stejně tak jako dějiny Izraele – vinami, neposlušností a nepochopením evangelia. V Kristu jsme dostali všechny důkazy Boží lásky - ale to, co je řečeno o Izraeli, může se týkat stejně tak křesťanů: Oni se však vzpírali a trápili jeho svatého ducha, proto se jim změnil v nepřítele, sám bojoval s nimi. - Bůh, který miluje, může být nepřítelem těch, kteří zraňují trvale jeho lásku. Ten Bůh, který nám dal svého Syna, jehož jméno je IMMANUEL, S námi Bůh - může být proti vzpurné církvi, která trápí jeho svatého Ducha.

Nezbývá nám, než pokorně vyznávat i za minulé generace křesťanů viny, své viny, prosit za odpuštění a dovolávat se stále znovu Božího milosrdenství.
Budiž nám k tomu povzbuzením dnešní prorokova zvěst - zvěst o tom, že i lidé, kteří se provinili – a můžeme myslet na sebe, kdy jsme trápili jeho svatého ducha – tito lidé přesto nezůstali sami: Jako když hovádko do údolí sestupuje, tak Duch Hospodinův poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svůj, abys sobě způsobil jméno slavné (Iz 63,14 KP).

Slyšme z toho ujištění: přes všechna dějinná provinění se Pán Bůh nás, své Církve i lidstva nezřekl. Simeon byl veden Duchem svatým do chrámu, aby se setkal s Ježíšem, svým Pánem. My jsme – vzdor všem svým slabostem a nevděčnosti – byli vedeni i v minulých dnech jako ta hovádka, nerozumná a nechápavá. A to, co Hospodin s námi činil ve svém slitování, soucitu a milosrdenství - za co jej chválíme a oslavujeme - je důvodem k naději do dalšího roku: Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat!

Milí bratři a sestry, závěr občanského roku je spojen s hodnocením, přehlížením uplynulého období. Může být spojen s určitým smutkem, který se dostavuje vždy, když končí něco, co my nemůžeme zadržet, když se něco uzavírá. V mysli se nám bude vynořovat, co nás v tomto roce potkalo, co jsme prožili. Byla to mnohá náročná, těžká období. Chvíle smutku, bolesti, bezradnosti - ale na druhou stranu jsme prožili také mnoho radosti a štěstí. Chvíle úlevy po napětí a nervozitě, naplnění vnitřním pokojem. Zažívali jsme ve společenství nebo s jedním člověkem okamžiky souznění, porozumění, přátelství.

Člověk má většinou tendenci vzpomínat více na to zlé a těžké a přehlížet a zapomínat na to dobré a obohacující. Pokusme se to těžké a bolestné – ne zapomenout, to by se nám asi nepodařilo, ale pokusme se to odevzdat Bohu. Pokusme se složit to těžké břemeno k Ježíšovým nohám, protože On to unese a chce to nést místo nás. Chce to nést místo nás, aby nás to zlé a negativní už netrápilo, nedeptalo, stále nesráželo, abychom se necítili ukřivdění. Abychom dokázali, když ne zcela odpustit, tak alespoň odevzdat odplatu Bohu a neužírat se vůči někomu záští. Když toto dokážeme, potom nás může naplnit skutečná a nehraná, hluboká vděčnost.
Vděčnost vůči Bohu za celý uplynulý rok i vděčnost vůči mnoha blízkým a milým lidem. Kdybychom pomyslně hodnotili končící rok plusy a mínusy, jistě jsou tučné, černé mínusy, ale je i tolik plusů – tolik pozitivních skutečností, velkých úžasných hodnot i tolik krásných maličkostí! A za ně – za to všechno buďme vděčni! Amen.

30.12.2018 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v dnešním bohoslužebném shromáždění.

Introit: Ž 103,1-5

Píseň: 299 – Ó ty radostný čase vánoční

Modlitba: Pane Bože, dobrořečíme ti, žes přišel do našeho světa, abys nás vykoupil z moci hříchu a smrti. Dals nám poznat velikou milost našeho Pána, Ježíše Krista, který pro nás zemřel, abychom my měli život. Děkujeme ti, žes ho vedl našimi lidskými cestami, aby nám otevřel cestu k tobě, k tvé milosti a lásce. Dej, aby naše srdce byla naplněna vděčností za to, že viděl, jak se potýkáme se svým hříchem a přesto nám znovu a znovu odpouští a vlévá síly nového života. Prosíme Pane, veď a zavazuj nás svým Duchem svatým k novému životu. Dej, aby z vánoční zvěsti se tvé světlo rozlilo do všech temnot a tvůj pokoj do všech nepokojů světa. Tobě samému buď čest a sláva!
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…

1čtení: Lk 2,21-40

Píseň: 294 – Ó křesťané všichni

2 čtení: Iz 63,7-14 kázání

Píseň: 570 – Den po dni ubíhá

Ohlášky:

Píseň: 579 – Ó králi věků důstojný

Příml. modl.: Voláme k tobě, Pane, v naději, že nás vyslyšíš:
Prosíme za všechny, kdo ztrácejí naději. Za ty, kteří jsou na dně a žijí a doufají už jen z posledních sil. Dej, ať jim v životech zase zazáří světlo.
Prosíme za ty, kterým brání velká bolest a utrpení ve víře v tvou lásku a milosrdenství.
Prosíme za ty, kdo jsou smutní v krásný čas vánoc. Chtěli by být veselí, ale nemohou si poručit. Nemoc je příliš blízko, samota bolí, chybí ten druhý, který by byl blízko. Prosíme za všechna místa, kde se dnes zvěstuje tvé Slovo. Prosíme za všechny, co tu dnes nemohli být s námi. V tiché modlitbě můžeme svěřit Pánu Bohu, co nám nejvíce leží na srdci….

Poslání: (Iz 41,10.13) Nyní toto praví Hospodin, tvůj Stvořitel:
Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: Neboj se, já jsem tvá pomoc. Amen.

Požehnání:

Píseň: 297 – Slyš, jaká to libá píseň