J 10,11-16 kázání
Tato obrazná řeč či podobenství o pastýřích – je asi vzdálená našim zkušenostem. Většina z nás, na rozdíl od světa, v němž vznikla Bible, patrně ovce nepásala. Obraz dobrého pastýře v nás možná vyvolává spíš výtvarné představy. Obraz Ježíše jako pastýře – to je jedno z nejstarších zobrazení Ježíše Krista v římských katakombách. Možná si také vybavíme ty pozdější sladké kýčovité obrázky, na kterých je Ježíš s pastýřským kloboučkem na hlavě a s kučeravou ovečkou kolem ramen, zarámován idylickou krajinou se zapadajícím sluncem.
Obraz Ježíše jako pastýře je jeden z nejoblíbenějších motivů křesťanského výtvarného umění. Není divu. Je to motiv silný a uklidňující. Zbavuje strachu a probouzí naději.

Současně ale tento motiv svádí k lacinému idealizování. K pokojné představě ničím nerušené venkovské idylky. V tehdejší společnosti ale taková romantická představa nemohla obstát. Většina lidí totiž z vlastní zkušenosti věděla, že úkol pastýře není lehký, že to není pohodové se procházení s ovečkami po lukách, ale práce tvrdá a mnohdy i nebezpečná. Pastýř musel být silný a odvážný, aby ubránil stádo před vlky. Musel být také obětavý – ochotný riskovat svůj život, když stádo napadli vlci.

Proto byla ve starověkém Izraeli postava pastýře metaforou pro náročnou roli krále, který měl odpovědnost za obyvatele celé říše. Pasení stáda bylo obrazem pro funkci vládnutí. Můžeme si vzpomenout, že tak začíná i příběh o králi Davidovi. Písmo zdůrazňuje, že byl před svým pomazáním na krále dobrým, statečným a obětavým pastýřem, který dovedl ochránit své stádo. Podle toho už bylo vidět, že se pro královský úkol hodí.

Jenže pastýř nemusí být vždy dobrý. Z knihy proroka Ezechiele jsme slyšeli, jak smutně může vypadat Boží lid: jako ovce, které nemají správného pastýře. Ti, kteří stáli v čele Izraele a měli o Boží lid pečovat, se starali jen o vlastní prospěch a vlastní zájmy.
Pasou sami sebe - tak hodnotí Panovník Hospodin chování izraelských duchovních vůdců, kněží a králů, kteří hanebně zklamali. Proto Hospodin rozhodl, že o své ovce se bude starat sám a své stádo svěří tomu, kdo nebude sloužit sobě, ale jemu samému: Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a bude jejich pastýřem.

U Ezechiele tento zaslíbený pastýř téměř splývá s Hospodinem samotným. Má být jeho prodlouženou paží, má plnit jeho vůli. Je to postava královská, záchranná, mesiášská.
Tohle všechno musíme mít na paměti, když chceme správně porozumět slovům, kterými se Ježíš obrací k shromážděným zástupům: JÁ JSEM dobrý pastýř.
Jsou to troufalá a zneklidňující slova. Tímto výrokem se Ježíš zřetelně a pro mnohé jistě i provokativně prohlašuje za toho zaslíbeného, Ezechielem předpovězeného mesiáše a krále. Za nového Davida, který přichází nastolit svou vládu a opět shromáždit všechny rozptýlené.
Uznávaní a ctění farizeové, dobře zabezpečená vrstva saduceů, kolaboranti s římským systémem – prostě všechny tehdejší špičky Izraele – ti všichni museli cítit, že Ježíš svou kritikou, svým varováním před falešnými pastýři míří právě na ně. Že jim tak v Ježíšovi povstává nebezpečná konkurence, se kterou si budou muset nějak poradit.

JÁ JSEM dobrý pastýř. Těmito slovy nám Pán Ježíš chce ukázat něco z tajemství svého poslání. Nepřišel, aby jako ti pastýři z Ezechiele se staral jen o sebe. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Dát život za ovce – v pohledu člověka, který si života váží, je to dost nepochopitelné. Stejně tak by přece nikdo neriskoval setkání s vlkem, který se vrhá na ovci. Nejlepší je přece vzít nohy na ramena a co nejrychleji utíkat do bezpečí: Tomu, kdo je najat za mzdu, na ovcích nezáleží.

Ale dobrému pastýři naopak na ovcích záleží tolik, že může říci: Svůj život dávám za ovce. Není to nadsázka: Pán Ježíš dává sám sebe za nás. Za nás, kteří mu patříme jako ovce svému pastýři. Je to přirovnání, ale jako ty ovce jsme na něj odkázáni, protože v těch nejdůležitějších věcech si sami nedokážeme poradit, nenajdeme sami pastvu Božího slova, nestačíme sami na to, co ohrožuje naši duši jako vlčí zuby. Nevíme, jak jít k Bohu, který je naším Otcem – ten směr zná jen On sám. A ještě navíc - jako ten dobrý pastýř zná své ovce, tak On zná dokonale každého z nás: Znám své ovce a ony znají mne.

Ježíš nás zná. Volá své ovce jménem (J 10,3). Neunikneme před ním. Neexistuje místo, kam bychom se před ním mohli schovat... Možná to není příjemný pocit. Ale není to důvod k nějakému strachu, či studu, ale spíš k údivu, k žasnutí…
Výraz „zná“ má totiž hlubší smysl, než mu připisujeme v běžné řeči. V biblické řeči znamená úzké a důvěrné společenství. Znát je něco jako patřit k sobě. Být si blízko.
Bůh Otec zná Ježíše, jinde se řekne, že jsou jedno. A stejně blízce zná nás, tzn. že Pán Ježíš je s námi. Že jsme v jeho srdci, ležíme mu na srdci. Když nám lidem někdo leží na srdci, jsme toho plni, staráme se o něj, myslíme na něj, namáháme se pro jeho dobro. Tak nějak ležíme my na srdci Bohu.
A kdo všechno leží Bohu na srdci?
Pán Ježíš začal v Izraeli, kde měli tak špatné pastýře, jako ten jediný slíbený dobrý pastýř. Těm ovcím ztraceným z domu Izraelského věnoval všechno svou péči a k těm byl poslán, jak sám řekl. Ale jeho láska myslí i na ty, kteří nepatří do lidu smlouvy, a přece budou patřit do jeho stáda. Ten dobrý pastýř jde pro cizí, aby se stali jeho vlastními: Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince, i ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.

Evangelista Jan píše o ovcích odjinud. A že je to Pán Ježíš, kdo říká, že je musí přivést. Přijdou proto, že uslyší Ježíšův hlas. Možná ho uslyší od lidí, třeba i od nás. Ale nebude to jen náš hlas, nebude to pozvánka do naší církve, ale pozvání k Ježíši, k Božímu hlasu. Je to zaslíbení pro všechny. Všichni jsou pozvaní. Všichni leží Bohu na srdci.
A je to také osvobození. Nejsme to my, na kom to všechno záleží, není to žádná z pozemských církví, na kom by záleželo spasení. Není to náš sbor, který by si měl střežit ovečky, aby se nešly pást jinam. Je to Hlas dobrého Pastýře. Ten si volá a svolá svoje stádo.
Modleme se:
Pane Bože, děkujeme Ti za našeho dobrého pastýře a Krále Ježíše Krista. Děkujeme Ti, že se nás chrání, že se nás ujímá, vede a hledá, když se ztrácíme a bloudíme. Amen.

15.4. 2018 Prčice
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna i Ducha svatého!

Přivítání: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás v tuto 2. neděli po Velikonocích.

Introit: (Ž 139,1-3) Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Amen.

Píseň: 219 – Hory, doly, stráně

Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, jsi tvůrcem nových věcí, veliké je to, co činíš, a nám až příliš veliké, nepochopitelné. Pozval jsi nás v Ježíši Kristu na cestu, on kráčí před námi, ale my mu nestačíme. Ukazuješ nám svou moudrost a dobrotu, a my to někdy nedokážeme ani spatřit ani pochopit. Prosíme proto o tvé slovo. Povzbuď nás k víře a naději. Dej nám víru, že vzkříšením Ježíše Krista jsi pro nás doširoka otevřel bránu života.
Připomínej nám Kristovu lásku a obnovuj v nás dary jeho Ducha. Dej, ať se nenecháme ovlivňovat svými slabostmi, ať nás nesráží zklamání, ať nás nezmáhá únava ani lhostejnost. Dej, ať vnímáme nádheru Tvého stvoření, sílu bezpodmínečné lásky, milosti a moc naděje, která od Tebe přichází. Dej, ať usilujeme o spravedlnost ve světě. Ať nám není lhostejné, co se děje okolo nás, ale ať se snažíme podle svých sil a možností o zlepšení. Dej, ať se dokážeme podílet na díle Tvého království. K tomu ať nám dopomáhá i naše dnešní bohoslužba. Amen.

1 čtení: Ez 34,8-15. 23-24

Píseň: 383 – Mne zajmi, Pane můj

2.čtení: J 10,11-16 kázání

Píseň: 326 – Jezu Kriste, tobě díky

Ohlášky:

Píseň: 399 – V sjití tomto pravme sobě (1-6)

Modl.: Pane Bože, prosíme za ty, kterým nemoc či stáří brání přicházet na bohoslužby. Dej, ať je navštěvujeme a promlouvej k nim našimi ústy. Konkrétně myslíme na naši milou sestru v Kristu, Květu Křemenovou. Prosíme za ty, kdo se zasazují, aby se zpustošená příroda stala kvetoucí zahradou. Prosíme, nauč nás skromnosti, abychom nekořistili z tvého dobrého stvoření, které jsi nám svěřil, abychom se jím těšili a hospodařili s ním moudře, ku prospěchu celého tvého stvoření. Prosíme také za ty, kdo jsou na útěku, kdo strádají hladem, násilnými činy. Nemoudrost lidského pokolení již dosáhla hrůzných rozměrů. Pomoz, Bože, zmař plány na válku, zastav násilí a zvůli. O to tě pokorně prosíme.
Ve jménu našeho Pána, Ježíše Krista, se modlíme se všemi křesťany po celé zemi tak, jak on nás to naučil: Otče náš…Amen.

Poslání: (J 10,14-15) Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mne zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Amen.

Požehnání:

Píseň: 448 – Sláva buď tobě, Bože náš