J 11,1-45 kázání
Jak máme pochopit úryvek z dnešního evangelia? Představa oživení mrtvého člověka odporuje našemu rozumu i našim zkušenostem. Víme, stejně jako to věděli Ježíšovi současníci, že mrtvé tělo se oživit nedá. Ledaže by šlo jen o zdánlivou smrt. Ale to není náš případ. Lazar je mrtvý již čtyři dny, jeho tělo je již v rozkladu.
Ale na druhou stranu - Ježíš vykonal mnoho zázraků - křísil, uzdravoval, proměňoval vodu ve víno. Tak proč by nemohl oživit tělo člověka, které leží již čtyři dny v hrobě?

Ať už příběhům o zázracích věříme nebo ne – nelze se tvářit, že v Bibli nejsou. Prvek něčeho nevysvětlitelného a tajemného má v Bibli svou důležitou funkci. Je to znamení, abychom zpozorněli. Abychom si uvědomili, že v tomto zdánlivě bezbožném světě existuje a působí moc, která nás přesahuje. Zázraky v nás probouzejí víru, že tento svět není bez Boha. Dávají nám naději, že ve světě poznamenaném hříchem, bolesti a smrtí se dá žít smysluplně a s nadějí.

A teď k dnešnímu příběhu: Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie. - Když někdo vážně onemocní - tíže a strach doléhá nejen na nemocného, ale i na jeho okolí. Rodina, blízcí, přátelé, bratři a sestry ze sboru mají o nemocného starost. Stejně jako Lazarovy sestry cítíme touhu nemocnému pomoci. Často na nás ale doléhá pocit bezmoci, vědomí, že sami nic nezmůžeme…. Marta a Marie ale ví, kde hledat pomoc. Vzkazují Ježíšovi: Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.

Ježíš ale za Lazarem příliš nespěchá. Jak čteme: Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl. A tak do Betanie přichází pozdě. Lazar je už čtyři dny v hrobě. Když Ježíš přicházel, Marie mu nejde naproti. Je strnulá smutkem a asi i zklamáním. Ale Marta Ježíšovi běží vstříc se slovy: Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. - Slyšíme v tom výčitku. - Proč jsi nepřišel hned, jak jsme tě volaly? Proč jsi tu nebyl, když náš bratr umíral? Proč jsi ho nezachránil, když máš takovou moc? …. Známe tuhle situaci. Modlíme se za nemocné, prosíme Boha o uzdravení – ale – oni zemřou. …. Pane, kdybys byl zde, mohlo všechno dopadnout jinak. Tak proč jsi tu nebyl? Proč jsi nepřišel?

Na tuto bolestnou otázku si lidé odpovídají různě. Někteří dojdou k názoru, že Bůh je nespravedlivý. Nebo že ho vůbec nezajímáme. Jiní si myslí, že Bůh je bezmocný. Jiní ztrácejí víru v Boha. - Jako křesťané si jistě uvědomujeme, že mnoho bolesti a nemocí si zaviníme sami. Ale také se stáváme svědky nemocí a úmrtí, kdy žádného viníka nenalézáme. - Proč tohle Bůh dopouští? - Vždyť Ježíš Lazara miloval!
Ježíšova láska nachází v dnešním evangeliu jeden ze svých vrcholných projevů: při setkání s mrtvým přítelem se Ježíš zachvěl a zaplakal. Ježíš také miloval jako člověk, protože je přece lidské být rozechvělý a plakat. Prožil si také vnitřní trýzeň, svírání srdce a onu strastiplnou prázdnotu mysli, jež sužuje člověka při smrti drahé osoby. Kdo ví, jak hluboká bolest vyzařovala z jeho tváře, když přivedla přítomné k vyřknutí: Hle, jak ho miloval! - A přesto Lazar zemřel.
To, že nenacházíme odpověď na to, proč lidé trpí, proč jsou nemocní a předčasně umírají, ale neznamená propadnout beznaději. Marta je smutná, trápí se, nechápe - ale současně ještě něco čeká. A toto očekávání je projevem víry. Věřící člověk má naději, že to, co je nyní, není všechno. Ještě je nějaké „potom“. Takovou naději má Marta. Proto její výčitka přechází ve vyznání: Vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá. - A Ježíš jí v její naději utvrzuje: Tvůj bratr vstane.

Jak si takové „vstání“ z mrtvých představit? Marta vychází z tehdejšího židovského učení o vzkříšení a tak trochu zklamaně říká: Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den. ….Až v poslední den. - Ale to je v nedohlednu, daleko, mně je po bratrovi smutno, nemohl bys něco udělat hned teď?
Ale vzkříšení, o kterém mluví Ježíš, není v nedohlednu. On říká: Já jsem vzkříšení a život. - Já jsem, nikoli já budu. Já jsem – a proto už teď, v tomto čase můžeme zakusit vzkříšení. - Kde ho hledat? To nám prozrazuje ono JÁ: Já jsem. Pravý život nalezneme v Kristu. On nám na sobě samém ukázal, jak žít život, který nepomíjí. Ukázal nám, že je to život v Bohu. Život napájený Božím odpuštěním a láskou. Život, který toto odpuštění a lásku šíří kolem sebe dál. Mít život věčný znamená žít z Boha, pro Boha a pro bližní.

Stejně jako Lazar každý z nás jednou umře. Smrt bolestně přeruší naše vztahy s těmi, které milujeme a kteří milují nás. Ale vztah s Bohem nezruší ani smrt těla. Smrt nezmění nic na tom, že Bůh je s námi spojen a my s ním. Kristova oběť nám zaručuje, že v tomto společenství s Bohem nějakým způsobem budeme žít dál. To je naše naděje. Naděje, které je nadějí víry. Nelze ji nějak prokázat. Ani Marta neměla k dispozici žádné důkazy. Svou vírou se prostě spolehla na Ježíšova slova: Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. - Věříš tomu? - Ptá se Ježíš Marty. - Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.
Tohle je ta dobrá zpráva, kterou si máme zapamatovat: Ježíš je Mesiáš, Boží Syn. Je na Boží straně. A Boží strana je život a vzkříšení. Život, který je větší a obsáhlejší než to, co je ohraničeno početím a smrtí. Bůh sám je život – a my v něm žijeme, pohybujeme se a jsme. Bůh proniká a inspiruje vše, nově tvoří a přetváří to, co směřuje k zániku.

Ježíšův rozhovor s Martou je završen vzkříšením Lazara. Lazare, pojď ven! Lazar je Ježíšovým příkazem vytržen z náruče smrti, z procesu rozkladu. Tento čin nám sděluje: Kam přichází Kristus, tam přichází vzkříšení a život.

Milé sestry, milí bratři, díky Kristově oběti na kříži máme naději na vzkříšení i my. Vzkříšení Lazara je toho znamením. Až jednou budeme zcela ochromeni, Kristus má moc vytáhnout nás i naše blízké z propasti smrti.

Modl.: Pane, děkujeme ti za slova, která zahánějí stíny a vyzařují paprsky naděje. Děkujeme ti za víru, kterou v nás probouzíš svým slovem. U tebe nalézáme život, i když tělesně slábneme. Dej nám odvahu spoléhat se na tvou oživující moc. Amen.

18. 3. 2017 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás v toto nedělní ráno. Dnes slavíme 5. neděli postní.

Intro: (Ez 37,12-14) Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já Hospodin jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův. Amen.

Píseň: 438 – Přišli jsme, ó Ježíši

Modlitba: Bože, Králi všech věků, Ty nás znáš, víš, že bychom rádi navenek působili sebejistě. Rádi bychom dali najevo, kolik máme síly, jak si umíme poradit v každé nesnázi. Znáš nás i tehdy, když doléhají starosti, když se nahromadí nejistota, když nám je úzko. Prosíme, neponechávej nás sobě samým. Neponechávej nás tomu, co si skrýváme na dně vlastního nitra, v nespatřených činech a utajených myšlenkách. Buď nám nablízku, zjev nás svou věrnost a milosrdenství.
Pane, dnes budeme mít sborové shromáždění. Prosíme tě, buď zde mezi námi a veď všechna naše slova a jednání. Dej, ať plníme jen tvou svatou vůli.
Prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…

1čtení: J 11,1-16

Píseň: 196 – Co činí Bůh, vše dobré jest

2čtení: J 11,17-44

Píseň: 426 – Tvá, Pane Kriste, věc to jest

SBOROVÉ SHROMÁŽDĚNÍ

Píseň: 192 – Dobře staví, kdo zná a ví

Ohlášky:

Příml. modl.: Pane, prosíme za všechny nemocné, ztrápené, nešťastné, opuštěné, hladové, nenáviděné a ubíjené - prosíme tě, pomoz jim. Prosíme tě za všechny chybující, působící zlo, zabředlé do hříchu. Pomoc nepoctivým najít cestu k poctivosti, zastav ruce násilníků. Slyš, prosíme, naše prosby, jimiž k tobě voláme za celý rozbouřený svět, za země válek a nepokojů, násilí a útisku. Žehnej dobrému a pokojnému životu na naší zemi. Amen.

Poslání: (Ř 8,8-11) Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá. Amen.

Požehnání:

Píseň: 355 – Kristus má v rukou celý svět