Milé sestry, milí bratři, zaposlouchejme se do části pašijí, tak jak je zaznamenal evangelista Jan: J 19,17-30

Jan vypráví pašijní příběh jinak než Matouš, Marek a Lukáš. Nejenže Jan uvádí několik dalších podrobností, které odjinud neznáme. Ale hlavně jeho vyprávění o ukřižování a smrti Ježíšově je na jedné straně plné tajemné tichosti a na druhé straně nám představuje Ježíše i na kříži jako vítězného.

Není zde slyšet výsměch Ježíšových nepřátel, kteří se mu rouhali a pokoušeli jej, ať sestoupí z kříže, když se vydává za Mesiáše.
Není tu žádná zmínka o tmě, která nastala po celé zemi, protože se slunce zatmělo. Ani o tom, že se roztrhla chrámová opona.
Zatímco u ostatních evangelistů Ježíš volá mocným hlasem slova žalmu: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? a s posledním výkřikem odevzdává svého ducha do rukou Otci – u Jana provází Ježíšovu smrt pokoj a mír. Nakloní hlavu a řekne: „Dokonáno jest.“
Evangelista Jan tyto tiché tóny slyšel na vlastní uši. Vždyť on je ten učedník, kterého Ježíš miloval a který stojí s Ježíšovou matkou, sestrou jeho matky, Marií Kleofášovou a Marií Magdalskou jako jediný z učedníků přímo pod křížem.

Jan také více než ostatní evangelisté vidí Ježíše na kříži jako vítězného. Ukazuje nám Ježíšovu slávu, slávu Syna Božího, který vykonal a dovedl do cíle své dílo spásy. Ježíšovo „Dokonáno jest“ je v jeho evangeliu slovem vítězství. Je dokončeno beze zbytku to, co vyjádřil apoštol Pavel slovy: … v Kristu Bůh usmířil svět se sebou (2 K 5,19). Kristova smrt je pečetí na Boží smlouvě o smíření, kterou se otevírá naděje pro každého člověka. Nikdo k tomu nemůže už nic přidat ani ubrat, to smíření je zpečetěno jeho obětí pro nás. „Dokonáno jest.“

A nikdo už také nemůže nic přidat ani ubrat na nápisu, který Ježíšovi visí nad hlavou. Takový byl tehdejší zvyk - nad hlavu popravovaného napsali důvod jeho trestu – vrah, zloděj, povstalec a kdoví co všechno ještě tam mohlo být. U Ježíše je to titul: Ježíš Nazaretský, král židovský.

Právě Jan na začátku svého evangelia vypráví o setkání Ježíše s Natanaelem. Ten je tak překvapený, co všechno o něm Ježíš ví, že mu řekne: „Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele“ (Jan 1,49). Nic většího už prohlásit nemohl, protože tím vyznává: ty jsi král z milosti Boží, král, kterého očekává celý Izrael: ty jsi Mesiáš. A přesně to, co Ježíšovi nepřátelé chtěli všemožně popřít, proti čemu se bouřili až do toho „Ukřižuj!“ - právě toto zvěstování teď čtou všichni: Ježíš Nazaretský, král židovský.

Pilát, který je autorem této věty, to jistě myslel jen ironicky – chtěl se tak pomstít židům, že ho donutili k tomuto rozsudku smrti. Že on, který měl zastupovat právo a být nestranný, jim podlehl. Vysmívá se: Tady máte svého krále.
Hluboká ironie římského úředníka má ale ještě jednu rovinu – o té ovšem Pilát neví. Je to nápis, který prozrazuje jakou cenu museli žalobci zaplatit, aby dosáhli svého. Tento nápis totiž do celého světa a ve světových jazycích hlásá, kdo je opravdu vladařem nejen vyvoleného lidu, ale všech lidí.

Velekněží ale dobře postřehli o co jde. Neměls psát židovský král, ale vydával se za židovského krále. On žádným králem není a my nejsme jeho poddaní! Nemáme krále, jen císaře (J 19,15). Ale jsou nedobrovolným svědkem Pilátem odkázáni do svých mezí: Co jsem napsal, napsal jsem. Konec a tečka. Za zvěstí nápisu totiž stojí sám Bůh. Pozoruhodně se věci obrátily. Napřed velekněží použili či zneužili stát k tomu, aby prosadili svůj záměr. Uznali autoritu státu, ale teď se tato pravomoc obrací proti nim s výsměchem – a také s pravdou, kterou právě chtěli vymazat a zničit: Ježíš Nazaretský, král židovský.

A tak se římský úředník, který se dostal až do vyznání víry Církve, která si připomíná, že Ježíš Kristus „trpěl pod Pontským Pilátem“ - stal nevědomky svou tvrdošíjností nástrojem Božího plánu. Všichni se mají dozvědět, že Ježíš je králem a že jím zůstává navzdory vší zlobě a nepřátelství. A právě to chce připomenout Jan, když jako jediný z evangelistů líčí podrážděný rozhovor velekněží s Pilátem.

A jenom Jan zaznamenal slova, která Ježíš říká z kříže své matce Marii. Co všechno musela Marie protrpět, jaký meč – o kterém kdysi nad dítětem Ježíšem mluví starý Simeon v chrámu – teď pronikl její duši! Ale i tady je tajemné ticho, nerušené nářkem a pláčem. Jen Ježíšův hlas je slyšet zřetelně: „Ženo, hle, tvůj syn!“ A učedníkovi říká: „Hle, tvá matka!“ On patří jen svému Otci, proto ji oslovuje tak neosobně. Ale myslí na ni, aby nezůstala sama a opuštěná. Svěřuje ji Janovi, který se má o ni starat jako o vlastní matku.
Tato skutečnost přesahuje až k nám. Pod Ježíšovým křížem se lidé mohou přijímat, jako Marie přijala Jana a Jan Marii. Ježíš Kristus spojuje lidi, dává je dohromady, aby si navzájem sloužili. Ani v umírání nepřestává myslet na své nejbližší, mezi kterými svým slovem vytváří vztah lásky: „Hle, tvůj syn!“ Hle, tvá matka!“

Pod křížem si vojáci dělili Ježíšovy šaty. Bylo obyčejem, že oděv popravovaného připadl těm, kteří tu krutou práci konali. A zase jen Jan uvádí podrobnost, že Pán Ježíš měl spodní šat nesešívaný, beze švů, odshora vcelku utkaný. To byla vzácnost, nechtěli ho trhat, proto o něj losovali. A Jan ví, že to není náhoda ani náhlý nápad některého z vojáků, ale že se zde naplňují prorocká slova žalmu: Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv (Ž 22, 19).

Závěrečný obraz nám přináší poslední Ježíšovy okamžiky. Písma se naplňují i Ježíšovým slovem: „Žízním.“ Žalmista přece volá: Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru (Ž 22,16). Na Ukřižovaném se naplňuje všechno, co o něm bylo napsáno v Písmu. Tuto cestu utrpení připravil pro svého Syna Bůh dávno před tím, než přišel mezi nás.
Apoštol toto - pro nás tak nepochopitelné Boží jednání - vyjadřuje slovy: Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti (2 K 5,21).

Umírající Ježíš ví, že jeho život dospěl do určeného konce. Umírá, naplniv své dílo zde na zemi. Dokonáno jest, čeho bylo třeba pro záchranu světa i národů. Už nic neschází k naší spáse. Není k tomu třeba nic dodávat. Naše naděje není v tom, co my jsme dokonali, ale že on dokonal. Jen v jeho „dokonání“ spočívá naše naděje.

Milé sestry, milí bratři, začíná noc Kristova vzkříšení. Noc našeho vykoupení. Noc našeho omilostnění. Naše omilostnění se naplňuje ve VP, v hostině Beránkově, ke které jsme všichni pozváni. Amen.

30. 3. 2018 Prčice
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého.

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás v tomto shromáždění. Dnes máme Velký pátek, den umučení a smrti našeho Pána Ježíše Krista.

Intro: (Ž 130,3-5) Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Pane? Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. Amen.

Píseň: 199 – Slož, co srdce tísní 502-V pokoře srdce svého

Modl.: Bože náš, patří ti chvála všeho stvoření a vděčnost celého lidského rodu, že smrtí tvého jednorozeného Syna bylo dokonáno dílo našeho spasení. Pane Bože, uč nás vážit si milosti zjevené v Synu a poznávat tajemství jeho ponížení, skrze jeho kříž nově vidět svět a nově spatřovat i nás samy. Ve slovu evangelia nechť nás zastihne tvá moc k životu a pokoji, pravda, která nás povede a vysvobodí. Amen.

1. čtení: 2 K 5, 18-21

Píseň: 320 – Ó hlavo plná trýzně

2. čtení: J 19, 17-30 kázání

Píseň: 308 (1-7) Jezu Kriste, štědrý kněže

VP (1 Petr 1,18-21)

Píseň: 326 – Jezu Kriste, tobě díky

Ohlášky:

Modl.: Milostivý Ježíši Kriste, ty jsi beránek Boží, který snímá hřích světa. Děkujeme ti za tvou oběť na kříži, kterou jsi přinesl pro nás a za hříchy všeho světa.
Pane Ježíši Kriste, prosíme tě za tvůj lid, po všem světě rozptýlený. Znovu mu dávej sílu Ducha, aby překonával nástrahy pokušení a poslušně tě následoval a tvou milost věrně dosvědčoval. Prosíme tě za pokoj na celém světě. Odstraňuj zlovůli, zahanbuj pýchu, potlačuj svévoli a násilí.
Prosíme v této chvíli za všechny, kdo jsou vystaveni nějakému utrpení. Prosíme za všechny nemocné, za nevyléčitelně nemocné a postižené, za ty, kteří trpí velikými bolestmi, i za ty, kteří si svůj stav ani neuvědomují. Prosíme také za ty, kteří o ně pečují. Dávej jim sílu a nadějný výhled do budoucnosti. Amen.

Poslání:(1 K 1,18) Slovo o kříži je bláznovství těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.

Požehnání:

Píseň: 489 – Tvé požehnání, dobrý Otče