J 6,1-15 kázání
Chléb z nebes - mana, kterou seslal Hospodin lidu při putování pouští Sín dosvědčuje, že Bůh pečuje o svůj lid, který si to z lidského hlediska moc nezaslouží. Tento nebeský pokrm Hospodin dává svému lidu v čase tělesné nouze a duchovní zemdlenosti. Bůh sytí ze své nepochopitelné milosti ty, kteří reptají a nemají v sobě ani trošku vděčnosti za to, že byli vyvedeni z egyptského otroctví. Není v nich žádná radost z nabyté svobody, kterou jim Bůh zázračně otevřel. Zbyly jim jen vzpomínky na to, jak sedávali nad plnými hrnci masa a jedli chléb do sytosti. Na jídlo vzpomínají - ne na skutky Hospodinovy. Na ty jakoby zapomněli. Boží vysvobození je jim jen důvodem k obviňováni Mojžíše a Arona: Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem. Ti lidé jsou Bohu celým svým myšlením naprosto vzdáleni – a přesto je Hospodin nasytí a dává jim to, co potřebují.

Dnešní oddíl z Janova evangelia o nasycení pěti tisíců lidí se právě v tom shoduje se starozákonním příběhem. I zde čteme o neporozumění a vnitřním nepochopení. Toto neporozumění je dokonce tak veliké, že Ježíš odchází na horu a zůstává sám - to jsou poslední slova tohoto oddílu. Ježíšova opuštěnost je důkazem toho, že ani v tom velikém množství lidí, které nasytí - nenachází opravdovou víru. Ti lidé byli z Galileje - stejně jako on, ale jsou mu vzdáleni svým povrchním myšlením. Takže i tady platí smutné konstatování, kterým Jan začíná své evangelium: Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali (J 1,11).

Zástupy jdou za ním, ale ne proto, že mu uvěřili. Evangelista uvádí jiný důvod: poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Kdo by nešel za takovým zázračným léčitelem? Ježíš uzdravuje, pomohl spoustě nemocných - ale to není to nejpodstatnější. Ježíšovo uzdravování je jen znamením, které lze rozpoznat jen vírou. Znamení, že Bůh sám tu jedná ve svém Synu - před kterým se máme sklonit v pokoře, kterého máme chválit a děkovat mu. Pokud člověk zůstane jen u toho zázračného uzdravení - pak toto Boží znamení, směrovka, která ukazuje k Ježíši – zůstane nepochopena a přehlédnuta. Lidé jdou za Ježíšem, protože viděli, že léčí nemocné. Je to hlavně cesta zvědavosti, ne cesta víry.

O nasycení zástupů mluví i tři ostatní evangelia. Jen Jan ale píše, že: Byly blízko židovské svátky velikonoční, pascha. Právě tehdy Židé jedli velikonočního beránka při paschální hostině. Janovi je vlastní vést čtenáře k hlubším významům svého vyprávění. Máme si tu připomenout onu chvíli, kdy Ježíš, který teď dává rybu a chléb zástupům - bude podávat chléb a víno svým učedníkům jako důkaz své lásky při poslední Večeři. On řekl, že chléb je jeho tělo a víno jeho krev. Je to tajemství, které se nedá vysvětlit. Ale stejně tak je nevysvětlitelné - že to, co prochází jeho rukama- stačí pro všechny a ještě zbude.
V pohádkách – aby se něco dělo - je nutné alespoň přikázat - „Hrnečku vař“. Ale tady se to děje bez jakýchkoliv tajemných slov. Všechno je docela prosté: Ježíš vzal chléb, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Ježíš děkuje Otci a dává lidem. Těm, kteří ho nechápou, kteří o něm mají své představy, těm, kteří si to nezaslouží, kteří to berou samozřejmě a možná ani neznají nějakou vděčnost.

I toto nasycení bylo znamením Boží lásky. Lásky, která myslí nejen na naši duši, ale i na naše tělo. On dává neustále – on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé (Mt 5,45). Všichni, kdo nad takovou štědrostí žasnou a děkují za ni - slyší výzvu žalmisty: Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná; dosyta dal najíst lačným a hladovým dal plno dobrých věcí (Ž 107,8-9). Vypadá to, že mezi těmi, které Pán Ježíš nasytil, se takoví lidé nenašli. Tedy aspoň Jan o nich nemluví.

Ale jako jediný z evangelistů mluví o tom, jak i toto znamení bylo nepochopeno. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: Opravdu, je to ten Prorok, který měl přijít na svět. - Zní to zbožně a uznale, jako by tu promluvila sama víra. Mojžíš totiž na konci svého života přislíbil Izraeli: Hospodin tvůj Bůh ti povolá ze svého středu, z tvých bratří proroka, jako jsem já. Jeho budete poslouchat (Dt 18,15). - Ale ti lidé, kteří si Ježíše chlebodárce spojili s touto velkou mesiášskou postavou - Ježíše poslouchat nemínili. Chtěli se ho zmocnit a provolat jej králem, zaplést ho do svých politických plánů, využít jeho schopností podle vlastního uvážení. Proto Ježíš odchází. Nenašel víru, která by ho přijala v tichosti a pokoře, ale pýchu, která s ním chce manipulovat.

To se ale neděje jen v době Ježíšově. Častokrát v dějinách se i církev snažila Pána Ježíše ovládnout svým posvátnem, svými rituály či svými myšlenkovými systémy. Od těch, kdo se ho snaží zmocnit, Ježíš odchází. Ale k těm, kteří tak jako apoštol Petr si jsou vědomi svých slabostí a prosí: Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný (Lk 5,8) - k těm přichází a s těmi zůstává a oni jdou za ním, aby je vedl do svého Království. Amen.

23.9. 2018 Prčice Milé sestry a milí bratři v Kristu, vítám vás apoštolským pozdravem:
Milost vám a pokoj ať se rozhojní!

Introit:(Ž 107,4-9) Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. Amen.

Píseň: 638 – Díky za toto krásné ráno

Modlitba: Pane Bože, jsme na cestě. Každý trochu jinak, v jiném časovém úseku. Naše cesty se dnes potkaly tady v kapli. Doufáme, že se naše cesta potká také s cestou Tvojí. Už od rána jsme si mohli všimnout Tvých stop a otisků. Nový den, světlo, (slunce), obloha, čerstvý vzduch, stromy. Také úsměv, slova, pohyb, dech, život. Teplá postel, domov, přátelství. Dobrý Bože, žijeme z tvé milosti. Není to samozřejmé. Děkujeme.
Náš Bože, ty nás znáš. Každého jednotlivě, znáš nás jménem, víš, jak vypadáme i co bychom na sobě chtěli změnit, čeho litujeme. Prosíme, odpouštěj nám, proměňuj nás k lepšímu. Pomáhej nám, když chceme podle víry žít, rozhodovat se. Prosíme, buď s námi. Amen.

1 čtení: Ex 16,1-27.35

Píseň: 688 – Odpusť 199 – Slož, co srdce tísní

2.čtení: J 6,1-15 kázání

Píseň: 426 – Tvá, Pane Kriste, věc to jest

Ohlášky:

Píseň: 480 – Srdce k srdci, spěšte spolu

Příml. modl.: Voláme k tobě, Pane, v naději, že nás vyslyšíš. Děkujeme ti, že jsme se mohli shromáždit kolem tvého Slova. Nemyslíme však v tuto chvíli jen na sebe. Světlo evangelia se v Pánu Ježíši Kristu, tvém Slovu tělem učiněném, rozsvítilo po tváři celé země. Prosíme tedy za všechny lidi na světě. Prosíme za všechny kolem nás. Prosíme za ty, na nichž nám nejvíce záleží. Dej, ať i jim svítí potěšení tvého Slova, že i na nich, na nás na všech, tobě záleží. Prosíme za ty, kteří klesají pod tíhou života, pohlceni nemocí, strachem nebo smutkem. Myslíme na ty, kdo tu dnes nejsou s námi. I jim vyprošujeme v obecenství sboru tvé požehnání. Myslíme na ty, kdo nesou odpovědnost za věci obecné, u nás, ale i kdekoli na světě, dej, aby nesloužili jen svým mocenským choutkám, kultu svého jména, ale hledali cesty k větší spravedlnosti a pokoji.
V tiché modlitbě můžeme svěřit Pánu Bohu, co nás nejvíce tíží….
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš…

Poslání: J 6,35: Pán Ježíš praví: Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Amen.

Požehnání:

Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej